Wikipedie

Džamila Stehlíková

bývalá česká ministryně pro lidská práva, lékařka, místní politička a vysokoškolská pedagožka

Džamila Stehlíková (kazašsky Жәмилә Стеһликова, rozená Ordabajeva; * 6. února 1962 Almaty, Kazachstán) je lékařka, univerzitní pedagožka, blogerka a politička kazašské národnosti[3] žijící od roku 1988 v České republice. V letech 2007 až 2009 byla ministryní pro lidská práva a národnostní menšiny ČR ve druhé Topolánkově vládě a v letech 1998 až 2010 zastupitelka města Chomutov. Byla také místopředsedkyní a členkou Strany zelených, od roku 2017 byla místopředsedkyní a od roku 2021 je předsedkyní LES.

MUDr. Džamila Stehlíková
Džamila Stehlíková (2017)
Džamila Stehlíková (2017)
2. ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny ČR
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 23. ledna 2009
Předseda vládyMirek Topolánek
PředchůdcePetr Mareš (do 2004)
NástupceMichael Kocáb
Místopředsedkyně Strany zelených
Ve funkci:
25. září 2005 [1] – 17. února 2007 [2]
2. předsedkyně LES
Úřadující
Ve funkci od:
24. června 2021
PředchůdceMartin Bursík
Místopředsedkyně LES
Ve funkci:
25. června 2017 – 24. června 2021
Zastupitelka města Chomutov
Ve funkci:
14. listopadu 1998 – 16. října 2010
Stranická příslušnost
ČlenstvíSZ (1998–2014)
LES (od 2014)
Rodné jménoŽämilä Almaskyzy Ordabajeva
Narození6. února 1962 (62 let)
Alma-Ata
Kazašská SSR Kazašská SSR
ChoťPhDr. Miloslav Stehlík, CSc. (1988–1997)
RodičeAlmas Ordabajev
PříbuzníAlissa Ordabajeva (sestra)
SídloChomutov
Alma materVŠ lékařská v Moskvě
Profesepolitička, lékařka, pedagožka a vysokoškolská učitelka
Webová stránkawww.dzamilastehlikova.cz
CommonsDžamila Stehlíková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Džamila Stehlíková před zasedáním vlády 11. dubna 2007
Džamila Stehlíková na krajské konferenci SZ v Praze v roce 2007

Život a práce

editovat

Džamila Stehlíková vystudovala v roce 1985 obor všeobecné lékařství na První vysoké škole lékařské v Moskvě. V letech 1985–1988 pracovala jako vědecká pracovnice a pedagožka na katedře psychiatrie téže univerzity na klinice Sergeje Sergejeviče Korsakova. Od února 1989 do srpna 1992 pracovala jako odborná lékařka-psychiatrička v Nemocnici s poliklinikou v Chomutově. Spolupracovala mj. s MUDr. Josefem Jonášem.

V letech 1992–1997 pracovala jako vědecká pracovnice v Národním centru podpory zdraví v Praze a ve Státním zdravotním ústavu.

V letech 1998–2006 vykonávala soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie v Chomutově. Dvanáct let byla v Chomutově členkou zastupitelstva. Jako pedagožka působila na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, zabývala se výzkumem vlivu médií na hodnoty a chování obyvatel[zdroj?].

V roce 1988 uzavřela sňatek s klinickým psychologem PhDr. Miloslavem Stehlíkem, CSc. a přestěhovala se do tehdejšího Československa. Československé státní občanství získala 17. února 1992 na přímluvu Václava Havla[4]. Od roku 1997 je rozvedená, má dvě děti.

Od roku 2010 se v Praze soustřeďuje především na soukromou lékařskou praxi v oboru psychiatrie (pomáhá mj. rizikovým pacientům, pacientům závislým na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách a v Domě světla pacientům s infekcí HIV/AIDS).

V letech 2009–2014 pracovala na částečný úvazek ve Státním zdravotním ústavu v Praze na pozici Národní manažerky programu HIV/AIDS. Během své praxe napsala desítky lékařských publikací i popularizujících statí, poslední jsou k dispozici v on-line verzi.

V roce 2019 založila pod svým jménem nakladatelství, zaměřené na ruskojazyčnou a ukrajinskou disidentskou literaturu a její české překlady (např. Boris Chersonskij, Igor Pomerancev a další.

Politická činnost

editovat

Svou politickou kariéru Džamila Stehlíková zahájila v roce 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva. Poslední dvě volební období byla městskou radní, od komunálních voleb v roce 2006 do roku 2009 zastupitelkou v Chomutově a předsedkyní Výboru pro národnostní menšiny. V roce 2006 neúspěšně kandidovala v senátorských volbách v obvodu č. 5 – Chomutov (7. místo, 3,67 % hlasů). Vykonávala funkci místopředsedkyně Strany zelených, předsedkyně ústecké krajské organizace SZ a členky republikové rady strany. V letech 1998–2014 byla členkou Strany zelených, ze strany vystoupila na sjezdu 25. ledna 2014.[5]

V roce 2001 založila občanské sdružení Relikty, které se zabývá projektem Paměti Krušnohoří. Jde o mapování osudů starousedlíků české a německé národnosti v příhraničních oblastech na severozápadu Čech.

Dne 9. ledna 2007 se stala ministryní pro oblast lidských práv a menšin. K významným krokům jejího rezortu patří vytvoření Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách a ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti ČR vytvoření Antidiskriminačního zákona o rovném zacházení a opravných prostředcích ochrany před diskriminací. Mezi jejími návrhy byly však také některé záměry veřejností vnímány kontroverzně. K nim patřil návrh na vytvoření zákona zakazujícího tělesné tresty na dětech.[6] Z funkce sama odstoupila 23. ledna 2009 při hromadné rekonstrukci vlády. Nahradil ji Michael Kocáb.[7]

Po sjezdu Strany zelených v lednu 2014 opustila Džamila Stehlíková stranu. Svoje rozhodnutí odůvodnila nedostatkem sebereflexe po prohraných parlamentních volbách v roce 2013 a přílišným vychýlením strany doleva.[8] Následně vstoupila do Liberálně ekologické strany (LES) a na ustavujícím sněmu 16. února 2014 byla zvolena do jejího předsednictva.[9][10][11] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala na 9. místě kandidátky LES,[12] ale neuspěla. Na sněmu strany v červnu 2017 byla zvolena její místopředsedkyní.[13] Na sněmu strany v červnu 2021 byla zvolena její předsedkyní.

Je členkou Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva.[14] Dne 17. května 2016 získala cenu bePROUD za celoživotní přínos komunitě leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT).[15]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidovala jako členka LES na kandidátce TOP 09 v Ústeckém kraji, ale do poslanecké sněmovny se nedostala, TOP 09 v Ústeckém kraji nezískala jediný mandát.[16]

Na sněmu Liberálně ekologické strany, konaném online dne 24. června 2021, odstoupil z funkce předsedy strany Martin Bursík a Džamila Stehlíková byla zvolena novou předsedkyní.[17]

Prezident Miloš Zeman na ni podal žalobu poté, co v říjnu 2021 popisovala své domněnky o Zemanových možných zdravotních problémech v době, kdy byl Zeman hospitalizován. V říjnu 2024 potvrdil odvolací Městský soud v Praze, že se za tyto výroky o jeho zdraví Zemanovi nemusí omlouvat.[18]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Zápis ze sjezdu Strany zelených, Pardubice, 24.-25.9. 2005 [online]. Strana zelených, 2005 [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-02-2014. 
  2. ↑ Zápis z jednání sjezdu SZ, únor 2007 [online]. Strana zelených, 2007 [cit. 2014-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03. 
  3. ↑ MUDr. Džamila Stehlíková [online]. Vláda ČR [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/26985/ministryne-dzamila-stehlikova-v-lecebne-kvuli-drogam-a-partnerska-krize.html
  5. ↑ STEHLÍKOVÁ, Džamila. Umění odejít z politiky. Blog Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-01-27 [cit. 2014-01-27]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  6. ↑ BARTOŠ, Adam B. Džamila Stehlíková, ministryně s bezednou studnicí nápadů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-07-25 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ jw, lpo, adb (iDnes). Klaus jmenoval nové ministry. Nemáte sto dnů hájení, řekl jim. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-01-23 [cit. 2009-1-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Umění odejít z politiky, blog na Aktuálně.cz, 27.1.2013
  9. ↑ Předsedou LES se stal Martin Bursík Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine.. Vede webové stránky strany.
  10. ↑ RED. V LESe se sešly Sommerová, Stehlíková, Jacques a Holubová. První zprávy.cz [online]. 2014-02-17 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ DOSTÁL, Vratislav. Ustavující sněm LES: ve vedení Bursík a Sommerová. Strana půjde do eurovoleb. Deník Referendum [online]. 2014-02-17 [cit. 2014-02-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ Kandidátky a kandidáti LES do Evropského parlamentu 2014 [online]. Liberálně ekologická strana [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ Sněm LES zvolil nové vedení strany [online]. Liberálně ekologická strana, 2017-06-26 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/mirek-topolanek-2/mudr--dzamila-stehlikova-37579/
  15. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cenu-beproud-za-prinos-homosexualum-dostala-dzamila-stehlikova/1351158
  16. ↑ Hejtmani, exministři i student s afrem. Podívejte se, kdo ve volbách spoléhá na kroužkování. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-09-03 [cit. 2017-09-04]. Dostupné online. 
  17. ↑ [1]
  18. ↑ ČTK. Stehlíková se nemusí omlouvat za výroky o Zemanově zdraví, potvrdil soud. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • 75 žen pro Václava Havla, připravila Bára Komersová; in: Mladá fronta Dnes. – Roč. 22, 2011, č. 230 (1. 10.), příl. Víkend, s. 4–11.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Džamila_Stehlíková&oldid=24393399“