Dácie: Porovnání verzí

 

== Provincie ==

=== Vznik a reorganizace ===

V&nbsp;létě roku 106 Římané na dobytém teritoriu zřídili [[Římské provincie|provincii]] Dácii, která zahrnovala většinu [[Sedmihradsko|Transylvánie]], [[Banát]] a [[Olténie|Olténii]]. Jiná zabraná dácká území v&nbsp;[[Munténie|Munténii]] a jižní [[Moldávie|Moldávii]] začlenili do Dolní Moesie.<ref>Gudea, Lobüscher (2006), s. 21–22.</ref> Provincie Dácie tvořila od samého počátku předsunutou obrannou linii Římanů, obklopenou barbary a vystavenou jejich útokům. Na západě sousedila s&nbsp;Jazygy, obývajícími prostor mezi Tisou a Dunajem, v&nbsp;severní Transylvánii a na severovýchodě se svobodnými Dáky, a na východě s&nbsp;Roxolany a Bastarny. Správu provincie vykonával místodržitel v&nbsp;hodnosti bývalého [[Římský konzul|konzula]], jehož sídlem se stala nejprve ''colonia'' [[Sarmizegetusa|Ulpia Traiana Sarmizegetusa]],<ref name="Lo22">Gudea, Lobüscher (2006), s. 22.</ref> vzdálená asi 40 kilometrů od původní královské rezidence.<ref>Grumeza (2009), s. 193.</ref> Ihned po dobytí započala výstavba administrativních struktur, budování silniční sítě, urbanizace a opevnění vytyčených hranic. Paralelně probíhal proces znovuosídlení válkou vylidněné oblasti, kvůli čemuž Traianus pozval do Dácie, označované rovněž jako ''Dacia Felix'' („šťastná Dácie“), tisíce kolonistů z&nbsp;celé římské říše.<ref name="Eut">Eutropius VIII.6.</ref> Také velká část veteránů setrvala po skončení vojenské služby v&nbsp;provincii.

 

 

=== Romanizace ===

Římský dějepisec [[Eutropius]] v&nbsp;souvislosti s&nbsp;Traianovým vítězstvím nad Decebalem uvádí, že císař přesunul do Dácie obrovské množství lidí, aby osídlili venkov a města, vylidněná po vleklé válce.<ref name="Eut"/> V&nbsp;souladu s&nbsp;běžnou římskou politikou anexe poražených zemí začala krátce po ustavení provincie její kolonizace. Veterány usazující se na podrobeném území následovali úředníci, statkáři, obchodníci, řemeslníci, horníci převážně z&nbsp;[[Dalmácie (provincie)|Dalmácie]] a otroci. Příliv masy těchto veskrze [[Latina|latinsky]] hovořících lidí, příchozích do Dácie především ze západních oblastí impéria, výrazně proměnil její kulturní charakter a přispěl k&nbsp;poměrně rychlé [[Romanizace|romanizaci]] provincie. O&nbsp;etnickém složení osadníků vypovídá statistika epigraficky dochovaných jmen, z&nbsp;nichž téměř tři čtvrtiny mají římsko-italický původ.<ref>Gudea, Lobüscher (2006), s. 57.</ref> Osadníci vystavěli několik městských osídlení majících status [[Římská kolonie|kolonií]] nebo [[Municipium|municipií]]. Prvním takovým sídlem se stala colonia Ulpia Traiana Sarmizegetusa, založená kolem roku 108 na místě bývalého legionářského tábora.<ref>Oltean (2007), s. 165.</ref> Podobným způsobem vznikla i&nbsp;většina ostatních dáckých měst. Rozvíjející se obce, jako bylo Apulum, Potaissa, Napoca ([[Kluž]]), Drobeta, Romula, Porolissum nebo Tibiscum, obdržela však městská práva teprve po delší době.<ref>Gudea, Lobüscher (2006), s. 24.</ref> Všechna tato sídla disponovala městskou samosprávou stejně jako jiná města v&nbsp;římské říši a byla vybavena veřejnými budovami, chrámy, lázněmi a [[amfiteátr]]y. [[Středozemní moře|Středozemní]] řecko-římská civilizace díky tomu zapustila v&nbsp;Dácii v&nbsp;poměrně krátkém čase silné a trvalé kořeny.<ref>Gudea, Lobüscher (2006), s. 58.</ref>