České středohoří

geomorfologický celek Podkrušnohorské oblasti

České středohoří (německy Böhmisches Mittelgebirge) je geomorfologický celek o rozloze 1265 km². Z hlediska horopisného patří do Podkrušnohorské oblasti, která je součástí Krušnohorské subprovincie. Na 84 % území Českého středohoří zaujímá Chráněná krajinná oblast České středohoří (CHKO České středohoří) o výměře 1063,17 km². Nejvyšším vrcholem je Milešovka (837 m). Nejnižším bodem je hladina Labe v Děčíně (121,9 m). Maximální výškový rozdíl tedy činí 715,1 m.

České středohoří
České středohoří po dešti: vrchy Malý Křižák, Křižák, Brník, Srdov, Milá
České středohoří po dešti: vrchy Malý Křižák, Křižák, Brník, Srdov, Milá

Nejvyšší bod837 m n. m. (Milešovka)
Délka70 km
Rozloha1266 km²
Poznámkageologicky nejmladší pohoří Česka

Nadřazená jednotkaPodkrušnohorská oblast
Sousední
jednotky
Mostecká pánev
Děčínská vrchovina
Lužické hory
Ralská pahorkatina
Dolnooharská tabule
Podřazené
jednotky
Verneřické středohoří
Milešovské středohoří

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
České středohoří na mapě Česka
České středohoří na mapě Česka
Map
Horninyčedič
PovodíLabe
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIIB-5
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kaňon Labe mezi Lovosicemi a Ústím nad Labem.
Pohled na České středohoří od Litvínova.
Zleva: Bořeň (539 m), Ovčí vrch (437 m), Želenický vrch (455 m) a Zlatník (522 m)
České středohoří z vrchu Vysoký Ostrý

Geomorfologické členění

editovat

Hluboké údolí Labe rozděluje České středohoří na dva geomorfologické podcelky: Verneřické středohoří (IIIB-5A) na pravém břehu Labe a Milešovské středohoří (IIIB-5B) na levém břehu Labe. Tyto podcelky se dále člení do celkem osmi okrsků:[1]

Geologie

editovat

Rozlohou 1266 km², délkou přes 70 km a šířkou až 25 km patří České středohoří k menším orografickým celkům. Přesto je však nejmohutnějším projevem sopečné činnosti v Česku. České středohoří totiž vzniklo sopečnou činností. Podél řeky Ohře existoval Ohárecký rift, kterým se žhavé magma dostalo na povrch. V oblasti převažují čedičové horniny (73,6%), zbytek tvoří trachytické a v malé míře andezitické horniny. Územím prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lakolity, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev (Trosky, Kunětická hora). Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří majestátní krajinný ráz. Jedním takovým údolím je Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe. Z výlevných hornin tu převažují čediče a znělce, z usazenin pískovce a opuky.

Zvláštnosti

editovat

Vrcholy

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Českém středohoří.

K významným vrchům kromě nejvyšší hory Milešovky (837 m) patří Hradišťany (753 m), Kletečná (706 m) a Lovoš (573 m). Ve východní části, oddělené Labem, jsou kopce poněkud nižší – nejvyšší z nich je Sedlo (727 m).

Významné vrcholy

editovat

Vodní toky

editovat

Osu středohoří tvoří úrodné údolí Labe. Dalším větším tokem je Ploučnice. Centrální části obou podcelků jsou odvodňovány drobnými toky směřujícími k Labi, Ploučnici a Bílině. Na labských přítocích v okolí Ústí nad Labem jsou zpětnou erozí vytvořeny vysoké vodopády (Moravanský, Vaňovský, ve Vlčí rokli, u Budova, v údolí Peklo u Týniště). Nejvyšší z nich má 12 m.

Lesnatost je malá a dosahuje 28,4 %. Z druhů je nejvíce zastoupen smrk (32,8 %) a dále se vyskytuje dub, buk, habr, bříza, jasan, lípa a javor.[zdroj⁠?!]

Drobná fauna a flóra

editovat

České středohoří má, díky své přirozené uzavřené poloze ze severu a otevřené z jihu, příznivé podmínky pro výskyt náročnějších druhů rostlin a živočichů, běžně žijících v teplých krajích. Roste zde například lilie zlatohlavá.

Ochrana přírody

editovat

Lidová architektura

editovat

Pro České středohoří je specifická venkovská sídelní struktura, daná hustou sítí malých obcí, osad a drobných sídel. Početné jsou památky lidové architektury, prolíná se tu několik regionálních typů lidových staveb (objekty zděné, roubené, hrázděné). O bohaté historii svědčí i několik předslovanských a slovanských hradišť, řada středověkých hradů na vrcholech kopců, tvrzí, zámků a dalších šlechtických sídel.

Menší obce

editovat
 
Milešovské středohoří. Pohled z Hazmburku k severu

Reference

editovat
  1. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Krušnohorská soustava, s. 112. 

Externí odkazy

editovat