Wikipedie

Alexander Kielland

norský spisovatel

Alexander Lange Kielland (18. února 1849 Stavanger, Norsko – 6. dubna 1906 Bergen, Norsko) byl norský spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů norského literárního realismu 19. století. Společně s Henrikem Ibsenem, Bjørnstjernem Bjørnsonem a Jonasem Liem patří k tzv. „Velké čtyřce“ norských spisovatelů.

Alexander Kielland
Rodné jménoAlexander Lange Kielland
Narození18. února 1849
Stavanger, NorskoNorsko Norsko
Úmrtí6. dubna 1906 (ve věku 57 let)
Bergen, NorskoNorsko Norsko
Národnostnorská
Období1879–1905
Literární hnutírealismus
Manžel(ka)Beate Ramsland
RodičeJens Zetlitz Kielland, Christiane Lange
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se v bohaté kupecké rodině konzula Jense Zetlitze Kiellanda (1814–1881) a Christiane Langeové (1820–1862). Měl sedm sourozenců: Jacoba (1841–1915), Christinu (1843–1914), Axela (1850–1851), Axelianu Zetlitz (1852–1913), Tycha (1854–1904), Dagmaru (1855–1931) a Jeanse (1862–1862). Oženil se18. 9. 1872 s Beate Ramsland (1850–1923) se kterou měl čtyři děti: Jense (1873–1926), Alexandra (1874–1938), Beatu Krag (1876–1950) a Elsu Müller (1882–1952). S partnerkou Berthou Aarre (1847–1903) měl dvě děti: Bernharda Kielland-Aarra (1871–1937) a Sinu Skadsem K.-A. (1887).[1]

Navzdory tomu, že se narodil jako bohatý, měl náklonnost k méně šťastným, a když byl majitelem továrny, zacházel se svými dělníky dobře. Zůstal mluvčím slabých a kritikem společnosti po celou dobu svého působení spisovatele. Jeho nejznámějšími hrami byly satirické komedie Tre Par (1886) a Professoren (1888). Známý byl také svými povídkami.

Mezi jeho nejznámější díla patřily romány Gift (1883), Skipper Worse (1882) a Garman & Worse (1880). Gift byl první z trilogie zahrnující Fortunu (1884) a St. Hans Fest (1887). V této trilogii Kielland satirizoval pokrytectví norského duchovenstva. V Gift Kielland debatoval o preferenci latiny, kterou měli norští učitelé v té době. Příběh představoval mladého chlapce jménem Marius, který ležel na smrtelné posteli a opakoval si latinskou gramatiku.

Od roku 1889 do roku 1890 Kielland pracoval jako novinář pro noviny Stavanger Avis. Kielland prakticky přestal psát beletrii v roce 1891 a publikoval pouze příběhy, které byly publikovány dříve. V roce 1891 byl jmenován starostou svého rodného města Stavangeru až do roku 1902, kdy se přestěhoval do Molde jako krajský guvernér země Møre og Romsdal.

Diskutovalo se o tom, proč Kielland ukončil svou kariéru spisovatele tak brzy. Někteří se domnívali, že byl natolik realistou, že se nedokázal vypořádat s novoromantickými tendencemi norské literatury na konci 19. století. Pravděpodobnějším důvodem bylo, že se rozhodl soustředit na svou politickou kariéru.

Biografie Alexandra L. Kiellanda od Tor Obrestada zahrnovala myšlenky o Kiellandovi, který umíral na obezitu. Již od poloviny 80. let 19. století trpěl Kielland dušností. Měl několik infarktů, neustále přibíral na váze a nedokázal ovládnout svou velkou vášeň k jídlu.

Dílo

editovat

Novely

editovat
  • Novelletter, 1879
  • Nye Novelletter, 1880
  • To Novelletter fra Danmark, 1882

Romány

editovat
  • Garman & Worse, 1880
  • Arbeidsfolk, 1881
  • Else, 1881
  • Skipper Worse, 1882
  • Gift, 1883
  • Fortuna, 1884
  • Sne, 1886
  • Sankt Hans Fest, 1887
  • Jacob, 1891

Divadelní hry

editovat
  • Paa Hjemvejen, 1878
  • Hans Majestæts Foged, 1880
  • Det hele er Ingenting, 1880
  • Tre par, 1886
  • Bettys Formynder, 1887
  • Professoren, 1888

Eseje

editovat
  • Forsvarssagen, 1890
  • Mennesker og Dyr, 1891
  • Omkring Napoleon, 1905

V češtině

editovat
  • Garman a Worse: román – přeložil Václav Petrů. Praha: Jan Otto, 1884[2]
  • Jed: román – př. Hugo Kosterka. Praha: Časopis českého studentstva, 1891
  • Fortuna: román – př. H. Kosterka. Praha: Časopis č. studentstva, 1892[3]
  • Na pastorském dvorci a jiné novely – př. Josef Václav Sládek. Praha: František Šimáček, 1896[4]
  • Novelety – př. Hanuš Hackeschmied. Praha: Jan Otto, 1901
  • Elsa: vánoční povídka – př. Hanuš Hackenschmied. Praha: Jan Otto, 1902
  • Dobré svědomí – ze sbírky Novellet př. Gustav Pallas; in: 1000 nejkrásnějších novel.... č. 12. Praha: J. R. Vilímek, 1911
  • Pan: ze zápisků poručíka Tomáše Glahna – Knut Hamsun; př. Gustav Pallas; [obsahuje přívazek: Elsa: vánoční povídka – A. L. Kielland; př. H. Hackenschmied]. Praha: J. Otto, 1925
  • Jakub – př. a předmluvu napsal Jan Rak. Praha: Svoboda, 1951

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Kielland na anglické Wikipedii.

  1. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexander_Kielland&oldid=23951364“