Wikipedie

Svatý Ambrož

římský křesťanský teolog a spisovatel, milánský biskup, patron včelařů
(přesměrováno z Ambrosius)

Svatý Ambrož, lat. Aurelius Ambrosius (kolem 340 v Trevíru – 4. duben 397 v Miláně) byl latinský církevní otec, od roku 374 biskup v Miláně. Ambrož je považován za obratného politika, který i díky svému vlivu na císaře Gratiana a Theodosia významně napomohl vítězství nauky nikajského koncilu na Západě. Roku 1295 jej papež Bonifác VIII. jmenoval jako prvního učitele církve.

Svatý
Ambrož z Milána
biskup
Učitel církve
Mozaika s vyobrazením svatého Ambrože ve stejnojmenné bazilice v Miláně
Mozaika s vyobrazením svatého Ambrože ve stejnojmenné bazilice v Miláně
Církevřímskokatolická
Arcidiecézemilánská
Období služby374 – 4. dubna 397
PředchůdceDionysius Mariani
NástupceSimplicianus Soresini
Svěcení
Biskupské svěcení7. prosince 374
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jménoAurelius Ambrosius
Datum narození339
Místo narozeníAugusta Treverorum
Datum úmrtí4. dubna 397 (ve věku 57–58 let)
Místo úmrtíMediolanum
Místo pohřbeníBasilica di Sant'Ambrogio, Milán
PříbuzníSatyrus of Milan a Saint Marcellina (sourozenci)
OvlivnilSvatý Augustin
Významné díloVeni redemptor gentium
Svatořečení
Svátek4. dubna starokatolíci, ostatní církve 7. prosince
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikáni; lutheráni
Atributyúl, kniha, pero, holub, důtky, dítě v kolébce, model kostela
PatronMilána, Boloni, včelařů, voskařů, včel, domácích zvířat
Místo úctyBazilika svatého Ambrože v Miláně a další
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ambrož byl plodným autorem v oblasti teologie, biblické exegeze a katecheze. Svými promluvami ovlivnil sv. Augustina a také ho pokřtil.

Život a vliv

editovat

Ambrož byl po svém otci jmenován správcem provincií v Itálii. V roce 374 došlo ke sporům o jmenování nového milánského biskupa a na tento stolec byl zvolen právě – v té době ještě nepokřtěný – katechumen Ambrož, jakožto neutrální člověk.[1] Tohoto nového úkolu se zhostil se vší vervou a brzy se z něj stal největší vůdce západního křesťanstva 4. století. Podporoval mnišský asketismus, kult ostatků mučedníků (kolem Milána jim stavěl svatyně)[2] a zasazoval se i o přijetí Nikajského vyznání víry v době, kdy byli císařové otevřenější vůči ariánským myšlenkám, proti kterým Ambrož bojoval a odmítal je stejně jako pohanství[1]. Kristovo božství pro něj bylo zásadním kamenem víry. Z Východu přejal jednak alegorickou metodu výkladu Bible ovlivněnou novoplatonismem (tím pomohl svatému Augustinovi k jeho konverzi,[3] nakonec jej i pokřtil), jednak důraz na proměnu chleba a vína při eucharistické modlitbě, což postupem času vedlo k učení o transsubstanciaci definovanému na Čtvrtém lateránském koncilu (r. 1215)[3]. Svatého Augustina ovlivnil i tím, že mu připravil půdu pro nauku o pádu a prvotním hříchu[3].

Ambrož nejvíce proslul obranou nikajské ortodoxii a vztahy k císařskému dvoru. Položil základ významným principům nezávislosti církve a povinností křesťanského panovníka, které byly dále rozvinuty ve středověku. V duchu teokracie neměla politická moc zasahovat do oblasti církevní a náboženské, ale naopak připisoval církvi povinnost ovlivňovat politickou scénu. Církevní majetek bránil dle hesla: „věci Boží náleží Bohu, nikoli císaři[4]“ a při různých potyčkách s autoritami zavedl[3] na Západě chrámový zpěv hymnů, které si společenství křesťanů zpívalo pro povzbuzení. Když např. roku 390 císař Theodosius I., s kterým se Ambrož často dostával do sporů ohledně pravomocí, nařídil krvavý masakr tisíců Soluňanů jako odplatu za tamní nepokoje, Ambrož mu jakožto členu své obce napsal soukromý dopis, v němž žádal, aby konal pokání nebo se připravil na to, že bude vyobcován z církve[5]. Císař se nejprve zdráhal, ale pak se v chrámu objevil jako kajícník. Přijal Ambrožovy výtky, skutku litoval a jejich vztahy tak byly nadále přátelské[6]. Za zmínku stojí i jejich vzájemná intervence o dva roky dříve, tj. r. 388, kdy srocení křesťané vypálili synagogu ve městě Kallinikum na řece Eufratu. Theodosius I., ač příznivce křesťanství, Židy respektoval pro jejich starobylost a loajálnost vůči řádně ustanoveným úřadům. Nařídil, aby byla synagoga znovu postavena, a to z církevních peněz. Ambrož však toto rozhodnutí napadl a v dopise císaře upozornil, že by to podrylo autoritu a prestiž církve a že důležitější je náboženská věc než občanské právo[7].

Byl to nadaný kazatel a rovněž velmi oblíbený, třeba i proto, že respektoval lokální zvyky církve: „Pokud nechceš způsobit pohoršení, zachovávej místní praxi kterékoliv církve, již navštívíš.[8]“ Svoji oblibu u prostých a chudých lidí získával i svým silným sociálním cítěním: „Těšíš se ze svých drahocenných ozdob, zatímco ostatním se nedostává obilí,[9]“ a bohatství proto viděl jako zlo, neboť tvrdil, že to, co bylo Bohem dáno k užívání všem, se většinou kumuluje u několika málo jedinců.

Dílo

editovat
 
Divi Ambrosii Episcopi Mediolanensis Omnia Opera, 1527

Exegetické spisy

editovat
  • Hexameron (Šestero dní stvoření) – sbírka šesti homilií věnovaným prvním kapitolám knihy Genesis
  • De Paradiso (Ráj)
  • De Cain et Abel (Kain a Ábel)
  • De Noe (Noe)
  • De Abraham (Abrahám)
  • De Isaac et Anima (Izák a duše)
  • De bono mortis (Dobrodiní smrti)
  • De fuga saeculi (Útěk před světem)
  • De Iacob et vita beata (Jákob a blažený život)
  • De Joseph (Josef)
  • De Patriarchis (Patriarchové)
  • De Helia e ieiunio (Eliáš a půst)
  • De Nabuthae Historia (Příběhy o Nábotovi)
  • De Tobia (Tobiáš)
  • De interpellatione Iob et David (O tázání Jobově a Davidově)
  • Apologia David (Obrana Davidova)
  • Apologia David altera (Další obrana Davidova)
  • Ennarrationes in XII Psalmos Davidicos (Výklad 12 davidovských žalmů)
  • Expositio Psalmi CXVIII (Výklad 118. žalmu)
  • Expositio in Lucam (Výklad Lukášova evangelia)

Dogmatické spisy

editovat
  • De Fide ad Gratianum (O víře)
  • De Spiritu Sancto (O Duchu svatém)
  • De incarnationis dominicae sacramento (O svátosti vtělení Páně)
  • Explanatio Symboli ad initiandos (Výklad křestního symbolu)
  • Expositio fidei (Výklad víry)
  • De mysteriis (O tajemstvích)
  • De sacramentis (O svátostech)
  • De paenitentia (O pokání)
  • De sacramento regenerationis vel de philosophia (O svátosti znovuzrození aneb o filosofii) – dochováno pouze fragmentárně

Etické a asketické spisy

editovat
  • De officiis (O povinnostech), první křesťanský etický traktát, originální přepracování Ciceronových De officiis
  • De virginibus (O pannách)
  • De viduis (O vdovách)
  • De virginitate (O panenství)
  • De institutione virginis (O ustanovení panny)
  • Exhortatio virginitatis (Pobídka k panenství)

Ostatní spisy

editovat
  • De obitu Theodosii (O smrti Theodosiově)
  • Epistulae (Listy)
  • Hymny

Zajímavost

editovat
 
Svatý Ambrož honící děti ve vánoční tradici ve středních Čechách

Legenda o milánském biskupovi Ambrožovi dokazuje, jaký význam měly včely a med pro staré křesťany. Když byl sv. Ambrož ještě malý chlapec, usedl mu jednou na obličej včelí roj. Včelky mu vlétly do úst a krmily chlapce medem. To bylo považováno za boží znamení a předpověď slavné budoucnosti. Na základě této legendy je světec zobrazován s pleteným včelím úlem. Také používání voskových svíček při bohoslužbách svědčí o významu včel v křesťanské víře.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 41.
  2. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 105.
  3. ↑ a b c d Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 42.
  4. ↑ "Lk 20, 25" in Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, český ekumenický překlad, Praha 2008.
  5. ↑ Dopis 17:3, 13 Valentianovi.
  6. ↑ Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 43.
  7. ↑ Johnson, Paul. Dějiny židovského národa. 1. vyd. Praha: Rozmluvy, 1995, s. 160.
  8. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 202.
  9. ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 238–239.

Literatura

editovat
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • LANE. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů, 1996. 
  • HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 
  • HAZLETT, Ian. Rané křesťanství: Počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK, 2009. 
  • Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, český ekumenický překlad. Praha: [s.n.], 2008. 
  • NOVÁK, Josef J. Patristická čítanka. Praha: Česká katolická Charita, 1988. 
  • JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. Praha: Rozmluvy, 1995. 
  • PAULINUS. Vita Ambrosii

Česká vydání Ambrožových děl

editovat
  • O pannách. Pohřební chvalořeč O bratru Satyrovi. Zvěřina, J.; Petrů, O. a kol. [tr.]. Olomouc: Krystal, 1948.
  • De Helia et ieiunio. De mysteriis. De sacramentis [ukázky]. Novák, J. J. [tr.]. In: Patristická čítanka. Praha: Česká katolická charita, 1983.
  • O smrti bratra Satyra [II, 1–50]. Nechutová, J. [tr.]. In: Eadem. Úděl a útěcha. Výbor z konsolační literatury antiky, patristiky a středověku. Heršpice: Eman, 1995. ISBN 80-900696-8-1.
  • Vexilla regis. Výbor z latinské duchovní poezie. Koronthályová, M. [ed.; tr.]. Praha: BB/art, 2004, passim.
  • Svatý Ambrož a tajemství Krista. Vopřada, D. [ed.; tr.]. Praha: Krystal OP, 2015.
  • Křestní katecheze, přel. D. Vopřada. Praha: Oikoymenh, 2021. ISBN 978-80-7298-586-9.

On-line dostupné Ambrožovy spisy

editovat

Sekundární literatura

editovat
Česká
editovat
  • HUŠEK, V. Peccata haereditaria u Ambrože Milánského. Studia theologica 17 (2004), 29–36. ISSN 1212-8570.
  • HUŠEK, V. Nauka o milosti u Ambrože Milánského. In: Milost podle Písma a starokřesťanských autorů. Karfíková, L.; Mrázek, J. [eds.]. Jihlava: Mlýn, 2004, 136–158. ISBN 80-86498-08-5.
  • KARLÍK, O. Význam panenství v mravním životě podle sv. Ambrože. Olomouc: vlastním nákladem, 1931.
  • MENDELOVÁ, E. Sv. Ambrož. Salve 7, 4 (1997), 37–43. ISSN 1213-6301.
  • PIÁČKOVÁ, G. Sv. Ambrož: Deus creator omnium. Studia theologica 15 (2004), 20–38. ISSN 1212-8570.
  • PIÁČKOVÁ, G. Světelné atributy Krista v hymnu sv. Ambrože Splendor paternae gloriae. Studia theologica 31 (2008), 78–96. ISSN 1212-8570.
  • SLEPIČKA, Martin. Několik poznámek k zobrazování sv. Ambrože v českém středověku. Medea. Studia mediaevalia et antiqua. 2020, roč. 23, s. 9–31. Dostupné online.
  • TUMPACH, J. Hymnus Te Deum. Časopis katolického duchovenstva 55 (1914), 554–562.
  • VODIČKA, T. Svatý Ambrož. In: O pannách... Olomouc: Krystal, 1948, 7–56.
  • VOPŘADA, D. Planus atque suavissimus doctor. Milánský biskup Ambrož coby kazatel. Salve 18, 1 (2008), 17–32. ISSN 1213-6301.
  • VOPŘADA, D. Svatý Ambrož – biskup a občan. In: In Spiritu veritatis. Almanach k 65. narozeninám Dominika Duky OP. Martin, B.; Petráček, T.; Schmidt, N.; Mohelník, B. [eds.]. Praha: Krystal OP, 2008. ISBN 978-80-87183-02-1.
  • VOPŘADA, D. Mystagogie Výkladu 118. žalmu svatého Ambrože, Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015. ISBN 978-80-7465-133-5.
Světová
editovat
  • DASSMAN, E. Ambrosius von Mailand. Leben und Werk. Stuttgart: Kohlhammer 2004.
  • MARKSCHIES, Ch. Ambrosius von Mailand und die Trinitätstheologie. Tübingen 1995.
  • SAVON, H. Ambroise de Milan (340-397). Paris: Desclée, 1997.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Milánský biskup
Předchůdce:
Dionysius Mariani 		374–397
Svatý Ambrož 		Nástupce:
Simplicianus Soresini
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Ambrož&oldid=24298430“