Wikipedie

Avia B-135

Avia B-135 byl československý stíhací letoun, pokračovatel letounu Avia B-35. Stroj měl už zatahovací podvozek,[pozn. 1] takže i s původním motorem dosahoval lepších výkonů, než jeho předchůdce.

B-135
Určenístíhací letoun
PůvodProtektorát Čechy a Morava
VýrobceAvia
ŠéfkonstruktérFrantišek Novotný
První let28. září 1938
UživatelBulharské letectvo
Vyrobeno kusů12+1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika letounu

editovat

Avii B-135 poháněl motor Avia 12 Ycrs o max. výkonu 850 k (625 kW) při 2400 ot/min, umožňující montáž kanónu v ose vrtule (v Avii licenčně vyráběný Hispano Suiza). Výzbroj sériových letounů měly tvořit dva synchronizované kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm a mezi bloky válců motoru měl být jeden 20mm kanón[pozn. 2] Oerlikon FFS,[pozn. 3] střílející dutou osou vrtule (který se nikdy nenainstaloval do sériových strojů)

Výroba pro Bulharsko

editovat

Nakonec bylo vedle prototypů (B-35.3/B-135.1/B-135.2 D-IBPP) vyrobeno pouze dvanáct sériových letounů pro Bulharsko. Ty byly pod označením Av-135.101 až Av-135.112 dokončeny mezi dubnem a zářím 1942 a dodány počátkem roku 1943, první sériový stroj nesl během zalétávání v Československu imatrikulaci D-IWKM[3]. K nim bylo dodáno také 35 náhradních motorů. Letouny byly předány stíhací letecké škole na základně Dolna Mitropolija.[4]

Bulharští piloti Ferdinandov a Manolev charakterizovali B-135 jako typ s pomalejší akcelerací, s horším vzletem a přistáním, slabou výzbrojí, který byl poměrně nebezpečný, protože neodpouštěl chyby.[5] Proto na Avii nepouštěli nezkušené piloty. Důvodem slabších výkonů byl především slabší motor.[5]

Bulharsko získalo práva na licenční výrobu 50 kusů, pod označením DAR-11 měly být vyráběny v nové továrně DSF v Lovči. Motory, výzbroj a další přístroje měly být dodány českou stranou.[6] K zahájení výroby nedošlo, protože v roce 1942 byly všechny objednávky českých výrobců pro jiné než německé zákazníky zrušeny. Bez motorů a dalších životně důležitých částí nemohla být výroba zahájena a celý program byl zrušen. Jako náhradu nabídli Němci Bulharsku ukořistěné francouzské Dewoitine D.520.[7]

Problematický sestřel za 2. světové války

editovat

Dne 30. března 1944 dosáhli údajně instruktoři stíhací letecké školy kpt. Krasťo Atanasov a fw. Jordan Ferdinandov, pilotující Avie 135 při obraně proti náletu USAAF na Sofii, pravděpodobného[8] sestřelu čtyřmotorového bombardéru, buď typu B-24 Liberator[9][10] anebo B-17F-105-BO Flying Fortress (42-30465) od 301. bombardovací skupiny,[8] jediného v historii tohoto letounu.

Pozdější zkoumání tohoto náletu sestřel bombardéru B-24 vyvrací.[zdroj?] Toho dne byl ztracen pouze jeden bombardér typu Liberator, který se naposledy hlásil nad Jaderským mořem, asi 400 km od Sofie, tedy mimo dosah Avií. Ztráty bombardéru typu B-17 toho dne představovaly celkem tři bombardéry; dva se srazily při otáčení celého bombardovacího svazu (zahynuly obě osádky bombardérů, cca 40 lidí[zdroj?]) a poslední (přezdívka Vagabound) havaroval z neznámých příčin uprostřed Jugoslávie – naposledy byl spatřen ve 12:45, celá osádka padla do zajetí. Jediné napadení letecké skupiny bombardovací skupiny 301, ke které Vagabound patřil, hlásilo nad cílem asi 20 nepřátelských stíhaček, z nichž ale pouze dvě se pokusily bezvýsledně o útok zespodu z deváté hodiny. Vzhledem k tomu že Avie přistály v 11:30 na zem a Vagabound letěl ještě ve 12:45, je sestřel téměř vyloučen.

Bulharské Avie byly slabě vyzbrojeny pouze dvěma kulomety ráže 7,92 mm, které by nestačily ke zničení bombardéru.

Specifikace

editovat
 
Třípohledový nákres B-135
 
Avia B-135

Technické údaje

editovat

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 550 km/h
  • Dostup: 8500 m
  • Dolet: 550 km

Výzbroj

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ S ním se počítalo již pro B-35, u kterého ale nebyl nainstalován.
  2. ↑ a b K instalaci kanónu v sériových strojích nakonec nedošlo.[1]
  3. ↑ Konstrukce alternativně umožňovala i zástavbu kanónu Hispano-Suiza HS.404.[2]
  4. ↑ Licence motoru Hispano-Suiza HS 12Y.

Reference

editovat
  1. ↑ Bílý, s. 70.
  2. ↑ Bílý, s. 87.
  3. ↑ Civil Aircraft Register - Germany [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Bílý, s. 68.
  5. ↑ a b Bílý, s. 71.
  6. ↑ Bílý, s. 64–66.
  7. ↑ Bílý, s. 73.
  8. ↑ a b Bílý, s. 76–78.
  9. ↑ Rajlich.
  10. ↑ Avia B-135 (Av-135) [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. Historie a plastikové modelářství. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN 1210-1427. 
  • BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35, B-135. Praha: MBI, 2003. 88 s. ISBN 8086524035. (čeština/angličtina) 
  • PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Brno: CPress, 2018. 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2. Kapitola Avia B-135, s. 94–96. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45 Itálie, Francie, SSSR, Československo, Polsko, Holandsko, Švédsko, Austrálie. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-396-9. S. 81. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Avia_B-135&oldid=23935405“