Bohuš Heran
Bohuš Heran, křtěný Bohumil Václav (6. února 1907, Ústí nad Orlicí[1] - 4. května 1968, Praha) byl virtuóz na violoncello a hudební pedagog. Byl jedním z iniciátorů Kociánovy houslové soutěže a zasloužil se také o uspořádání prvního ročníku violoncellové soutěže pro mladé talenty v roce 1968, která po něm nese jeho jméno. Zemřel v 61 letech.
| Bohuš Heran | |
|---|---|
 Bohuš Heran | |
| Základní informace | |
| Narození | 6. února 1907 Ústí nad Orlicí  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. května 1968 (ve věku 61 let) Praha  Československo |
| Povolání | pedagog, učitel, hudebník, violoncellista, muzikolog, hudební pedagog a publicista |
| Nástroje | violoncello |
| Ocenění | Vyznamenání Za vynikající práci (1955) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatZáklady hudebního vzdělání dala Heranovi matka, zdatná amatérské klavíristka. Brzo se začal učit hrát na housle zprvu u Adolfa Dlouhého, ale hlavně u vynikajícího místního amatérského hudebníka Aloise Sychry. V devíti letech začala jeho výuka ve hře na violoncello u Jana Mazánka. Díky tomu, že v blízkém Brandýse nad Orlicí měl letní byt proslulý violoncellista Hanuš Wihan, stal se Heran v roce 1919 jeho soukromým žákem. Pod jeho vedením se Heran natolik zdokonalil, že by roku 1920 jako třináctiletý přijat na Pražskou konzervatoř, jejíž středoškolské oddělení i mistrovskou školu vystudoval do roku 1926, oba stupně u Jana Buriana.[2] Sám o tom napsal: „Oproti ostatním spolužákům jsem postupoval tak rychle, že jsem celou Davidovu školu přehrál v rekordním čase dvou měsíců. I dále jsem postupoval velmi rychle, takže jsem do konce školního roku probral látku tří ročníků a při závěrečných zkouškách jsem postoupil rovnou do čtvrtého ročníku...Ovšem to bylo jen při těch předmětech, ve kterých jsem čtvrtý ročník dohonil. Jinak jsem postupoval se svými původními spolužáky...“[3] Středoškolské studium uzavřel roku 1925 provedením Saint-Saënsova Koncertu d moll s Českou filharmonií, řízenou Václavem Talichem,[2] který tehdy na konzervatoři vyučoval[4] a na závěr studia na mistrovské škole, jejímž žákem byl již od roku 1924,[5] hrál Dvořákův Violoncellový koncert op. 104 opět s Českou filharmonií, tentokrát řízenou Františkem Stupkou.[6] Poté díky stipendiu francouzské vlády, které získal jako jeden ze 20 mladých Čechoslováků, se v letech 1926-28 vzdělával na pařížské Národní konzervatoři (Conservatoire National de Musique) u Gérarda Hekkinga. V následujících dvou letech byl angažován jako první violoncellista městského orchestru ve švýcarském Winterthuru, přičemž v létě působil jako koncertní mistr Puppova orchestru v Karlových Varech. Roku 1930 nastoupil ve stejné funkci do tehdejšího ještě nevelkého orchestru Radiojournalu, který rychle rostl a od roku 1938 nesl název Symfonický orchestr Československého rozhlasu. V něm Heran setrval do roku 1953, kdy odešel vyučovat hru na violoncello na Pražskou konzervatoř a od roku 1962 do konce života vyučoval svůj obor na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde se v pozdější funkci prorektora školy výrazně zasloužil o rozšíření koncertního uplatnění studentů školy. Roku 1967 založil Mezinárodní interpretační kurzy JAMU; jejichž první ročník se uskutečnil v Luhačovicích. Byl jedním ze spoluzakladatelů soutěže mladých houslistů v Ústí nad Orlicí, nesoucí jméno tamního rodáka Kociana, která se koná od roku 1959 a soutěže mladých violoncellistů, která se koná od roku 1968 tamtéž ve dvouletých intervalech. Na Heranovu paměť, který zemřel čtyři dny před zahájením jejího prvního ročníku, nese jeho jméno.[7]
Jako sólista i komorní hráč se věnoval hudbě od baroka po současnost. Po druhé světové válce podnikl koncertní cesty do Polska, dvakrát do Maďarska a 1957 dvouměsíční turné do Číny, kde vystupoval s houslistou Ivanem Kawaciukem a klavíristou Otakarem Vondrovicem v triu. Souborně provedl violoncellové skladby J. S. Bacha, L. van Beethovena a českých skladatelů 18. století. Premiéroval skladby Emila Hlobila, Iši Krejčího, Klementa Slavického ad., z nichž některé mu byly věnovány. Uváděl též díla Josefa Bohuslava Foerstera, Bohuslava Martinů, Osvalda Chlubny, Slávy Vorlové, Karla Háby, jehož Violoncellový koncert provedl na 13. mezinárodním festivalu soudobé hudby v Praze roku 1935 nebo Jana Kapra. V jeho repertoáru byla i díla soudobých zahraničních autorů jako Arthura Honeggera, Daria Milhauda aj. V letech 1942–47 byl členem Pražského klavírního kvarteta, poté jeho nástupnického souboru Pražského tria, vystupujícího příležitostně do 1950. Jako druhý violoncellista spolupracoval s kvartety Pražským a Ondříčkovým.[8] Pro začínající violoncellisty sestavil několik sbírek instruktivních skladbiček, pro vyspělejší studenty čtyřdílný soubor etud, které vyšly v několika vydáních. Pro tisk upravil a revidoval violoncellové skladby různých autorů.[9] Město Ústí nad Orlicí udělilo Heranovi 1967 čestné občanství a v roce 1988 tam byla odhalena jeho busta.[2]
Tvorba (výběr)
editovatHudební dílo
editovat- Základní etudy pro violoncello (4 svazky), Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1960 (1. vydání)
- Základy vyšší violoncellové techniky, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1964
- Prosté skladby starých českých mistrů v úpravě Bohuše Herana pro violoncello a klavír nebo pro čtyři violoncella, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1965
- Růžový keř. Sbírka lidových písní pro 2 violoncella v základní poloze, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1966
- Variační skladby starých českých mistrů v úpravě pro violoncello a klavír nebo pro 2 violoncella, Praha, Supraphon, 1967
- Trnkový keř. Sbírka lidových písní pro 2 violoncella v široké základní poloze, Praha, Supraphon, 1968
Literární dílo
editovat- Muzikantův skicář. Praha, Hudební matice Umělecké besedy, 1946, 103 s.
- Hanuš Wihan, Praha, Orbis, 1947, 29 + 2 s.
- Dvořák očima interpreta, in: Sborník JAMU 3, Brno, Janáčkova akademie múzických umění, 1961, s. 41-72
- Úvahy nad Bachovými violoncellovými suitami, in: Sborník JAMU 4, Brno, Janáčkova akademie múzických umění, 1963, s. 29–42
- Hraji Beethovena. O interpretaci Beethovenových violoncellových skladeb, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1965, 149 s.
- Struny a lidé, Ústí nad Orlicí, Jednotný závodní klub, 1971, 20 nečíslovaných stran
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1902-1911 v Ústí nad Orlicí, sign.6502, ukn.10184, str.199. Dostupné online
- ↑ a b c Osobnosti regionu :: Bohumil Heran - OsobnostiRegionu.cz. www.osobnostiregionu.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online.
- ↑ HERAN, Bohuš. Struny a lidé. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Jednotný závodní klub, 1971. 46 s. S. 18–19.
- ↑ HERAN, Bohuš. Struny a lidé. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Jednotný závodní klub, 1971. 46 s. S. 26.
- ↑ Výroční zpráva Státní konservatoře hudby v Praze. Praha: [s.n.], 1926.
- ↑ Program "výstupního" koncertu Bohuše Herana 21. 6. 1926 v archivu Pražské konzervatoře
- ↑ Bohuš Heran. www.hvsuo.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-31.
- ↑ SKC - Výsledky vyhledávání. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-03-26]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Urie,Bedřich: Čeští violoncellisté, Praha,, Práce, 1946, s. 199–200
- Československý hudební slovník osob a institucí, díl 1., Státní hudební vydavatelství, Praha, 1963, s. 423-4
- Matyášová, Helena: Bohuš Heran, Ústí nad Orlicí, Městské muzeum, 95 s.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuš Heran na Wikimedia Commons - Bohuš Heran - nedožitých 100 let
- http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 26. 3. 2020)
- https://www.osobnostiregionu.cz/osoby/803-bohumil-heran-1907-1968 (stav k 26. 3. 2020)
- http://www.hvsuo.cz/bohus-heran (stav k 26. 3. 2020)
