Boudicca
Boudica či Boudicca (v latinských pramenech uváděná jako Boadicea a ve velštině jako Buddug) byla královna kmene Icenů, která v roce 60 či 61 našeho letopočtu stála v čele povstání keltských Britů (Britonů) proti římským dobyvatelům. Je považována za britskou národní hrdinku a symbol boje za spravedlnost a nezávislost.
| Boudica | |
|---|---|
 Bronzové sousoší Boadicea and Her Daughters na předmostí londýnského mostu Westminster Bridge | |
| Narození | 30 Británie |
| Úmrtí | 61 (ve věku 30–31 let) nebo 62 (ve věku 31–32 let) Británie |
| Příčina úmrtí | otrava |
| Povolání | vojevůdkyně, vládkyně, královna a odbojářka |
| Choť | Prasutagus |
| Funkce | královna |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zprávy o královně Boudice a povstání keltských kmenů v Británii pocházejí převážně z děl antických historiků Tacita a Cassia Dia.
Život a protiřímské povstání
editovat
O Boudičině životě před vypuknutím keltského povstání není nic známo. Ví se pouze, že Boudica byla manželkou krále Prasutaga, který vládl kmenu Icenů, s nímž měla dvě dcery. Icenové obývali území zhruba v oblasti dnešního Norfolku a Suffolku. Významné království, kde razili i vlastní mince, si po vpádu Římanů do jižních částí Anglie podrželo částečnou samostatnost. Aby ji zachoval, Prasutagus ustanovil svými dědici své dvě dcery a římského císaře Nerona. Když však zemřel (v roce 60 či 61), Římané ignorovali jeho poslední vůli a království bylo začleněno do provincie Britannia.[1] Dle Tacita římští vojáci vydrancovali královský dvůr, královu manželku zbičovali a dcery znásilnili (pravděpodobně proto, aby se nemohly provdat za někoho z keltských velmožů).[2] Cassius Dio uvádí, že Římané zabavili britonským předákům předchozí císařské dary a požadovali vrácení půjček, které Icenové za půjčky nepovažovali.
Boudica shromáždila Iceny, Trinovanty a další keltské kmeny a zahájila vzpouru proti římské nadvládě. Postavila armádu, která údajně čítala 120 000 mužů.[3] Prvním cílem bylo město Camulodunum (současný Colchester), jedno z nejdůležitějších měst provincie, kde stál Claudiův chrám a kde byli usazeni římští veteráni. Když povstání začalo, jedinými římskými jednotkami, které byly k dispozici, aby poskytly pomoc, bylo 200 mužů pomocných jednotek (tzv. auxilia) umístěných v Londiniu (Londýn), které nebyly dostatečně vybavené k boji. Guvernér provincie Gaius Suetonius Paulinus byl totiž právě na tažení na posvátném ostrově Mona (dnešní Anglesey), kde likvidoval centrum druidského odporu. (Římané zde povraždili místní kněžky a druidy a pokáceli posvátné duby.)
Slabě opevněné Camulodunum bylo srovnáno se zemí a jeho obyvatelstvo pobito. Když se zpráva o povstání dostala do pevnosti Lindum Colonia (dnešní Lincoln), kde byla posádkou Legio IX Hispana, její velitel Quintus Petillius Cerialis shromáždil rychle asi 2500 mužů a vyrazil ke Camulodunu. Utrpěl však drtivou porážku, celé jeho pěší vojsko bylo pobito, zachránil se jen velitel s částí jízdy. Boudičina armáda poté táhla na Londinium. Suetonius Paulinus se svými vojáky rychle opustil Monu a vytáhl proti ní, avšak neměl dostatek sil, aby se jí postavil v otevřeném poli, a tak město obětoval. Vzbouřenci nebrali zajatce, obyvatelé Londinia byli povražděni a město vypáleno. Podobný osud potkal také Verulamium (současné St Albans). Celkem bylo zabito 70–80 tisíc lidí, převážně civilistů.[1]
Suetonius Paulinus poté přeskupil své síly a shromáždil armádu téměř 10 000 mužů. Na neznámém místě kdesi u římské cesty dnes zvané Watling Street zaujal strategické postavení na místě s úzkým vchodem a lesem za zády. Uprostřed formace postavil legionáře v pevně semknutých řadách, po stranách rozestavil lehkou pěchotu z pomocných sborů a na křídlech připravil jízdu. Keltské vojsko vedené Boudikou mělo mnohonásobnou přesilu, ale mělo horší výzbroj a nebylo schopno odolávat systematickému postupu Římanů s oštěpy a meči. Navíc si sami zablokovali cestu k ústupu svými vozy, kde měli i své ženy a děti, aby přihlížely očekávanému vítězství.[4] Tacitus uvádí že padlo pouhých 400 legionářů proti 80 000 mrtvým straně Britonů.[5] Bitva se změnila v masakr a znamenala definitivní porážku povstání. Dle Tacita spáchala Boudica krátce po porážce sebevraždu otrávením, dle Cassia Dia byla příčinou její smrti nemoc a následně jí Britonové uspořádali slavný pohřeb (tato tvrzení se nutně nemusejí vylučovat).[6]
Ohlasy v umění
editovat
Boudica má v Londýně na temžském nábřeží Victoria Embankment poblíž stanice metra Westminster bronzové sousoší Boadicea and Her Daughters (Boudicca a její dcery). Další její socha se nachází ve městě Brecon ve Walesu.
Vzpoura královny Boudiky se stala námětem několika filmových a televizních zpracování, např. :
- Boudica (film); Velká Británie, 2003
- Keltové: krev, železo a oběti (seriál), Epizoda 3 Vzpoura královny Boudicy; Velká Británie, 2015
- Boudica (film); Velká Británie, 2023; s Olgou Kurylenko v titulní roli
Příběh Boudiky je tématem série historických románů Boudica od Mandy Scott:
- Boudica. Ve znamení orla
- Boudica. Ve znamení býka
- Boudica. Ve znamení psa
- Boudica. Ve znamení hada
Boudice věnovali jednu ze svých písní také Alan Stivel (Boudicca na albu Human~Kelt) a Enya (Boadicea na albu Enya).
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Boudica na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Boudicca. Ancient History Encyclopedia. Dostupné online [cit. 2025-03-24]. (anglicky)
- ↑ MATTHEWS, John; STEWART, Bob. Keltští vojevůdci. Brno: Jota, 1996. 176 s. ISBN 80-85617-89-7. S. 71.
- ↑ HINGLEY, Richard; UNWIN, Christina. Boudica: Iron Age Warrior Queen. London: Bloomsbury Publishing, 2006. ISBN 978-0-8264-4060-0. S. 70.
- ↑ Matthews, s. 86
- ↑ Boudicca - královna která povstala proti Římu - Memento Historia. www.memento-historia.cz [online]. [cit. 2025-03-24]. Dostupné online.
- ↑ VANDREI, Martha. Queen Boudica and historical culture in Britain: an image of truth. First edition. vyd. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2018. 233 s. ISBN 978-0-19-881672-0. S. 46.
Literatura
editovat- MATTHEWS, John; STEWART, Bob. Keltští vojevůdci. Brno: Jota, 1996. 176 s. ISBN 80-85617-89-7. S. 49-90.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Boudica na Wikimedia Commons
