Wikipedie

Chodov (okres Sokolov)

město v okrese Sokolov v Karlovarském kraji

Chodov (německy Chodau) je město v okrese Sokolov v Karlovarském kraji, 10 km západně od Karlových Varů, na Chodovském potoce. Žije zde přibližně 13 tisíc[1] obyvatel. Je známé tradicí výroby porcelánu. V chodovské manufaktuře Thun (původně H&C) se vyráběl růžový porcelán.

Chodov
Kostel sv. Vavřince
Kostel sv. Vavřince
Znak města ChodovVlajka města Chodov
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecChodov
Obec s rozšířenou působnostíSokolov
(správní obvod)
OkresSokolov
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°14′29″ s. š., 12°45′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel12 649 (2024)[1]
Rozloha14,26 km²[2]
Nadmořská výška418 m n. m.
PSČ357 35
Počet domů890 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ11
Kontakt
Adresa městského úřaduKomenského 1077
357 35 Chodov
podatelna@mestochodov.cz
StarostaPatrik Pizinger (MHNHRM)
Oficiální web: www.mestochodov.cz
Chodov na mapě
Chodov
Chodov
Další údaje
Kód obce560383
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny

editovat

Od první písemné zmínky do třicetileté války

editovat

První písemná zmínka o Chodově pochází z listiny českého biskupa a knížete Jindřicha Břetislava, která byla napsána mezi lety 1195 a 1197.[4] V této době byl Chodov majetkem cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu a český kníže touto listinou přebral nad jeho českými majetky ochranu. Podle některých historiků šlo původně o slovanské sídliště vybudované na zemské stezce, která procházela údolím řeky Ohře. Velmi záhy bylo původní nepočetné slovanské obyvatelstvo asimilováno německými osadníky. V této době byl v Chodově také založen kostel, který se brzy stal farním chrámem.

V roce 1348 waldsassenský opat prodal Chodov místnímu šlechtici Trostovi z Kynšperka a v následujícím období se velmi často měnil majitel zdejšího panství. Na konci husitských válek se v Chodově usadil rod Hýzrlů z Chodova, který zde prokazatelně sídlil od roku 1439. V druhé polovině 15. století začalo narůstat napětí mezi Hýzrly a rodem Šliků, kteří drželi sousední loketské panství. Spor vyvrcholil v noci na 30. října 1490, kdy vojáci Jeronýma Šlika přepadli chodovskou tvrz a zabrali ji.[5] I když se Hýzrlové pokoušeli svůj majetek získat soudní cestou zpátky, brzy byli nuceni přesídlit do středních Čech. Počátkem 16. století je Chodov rozdělen na dva útvary – Horní a Dolní Chodov – které se udržely jako samostatné správní jednotky až do 19. století. Do počátku třicetileté války je Dolní Chodov majetkem města Loket a Horní Chodov patří šlechtické rodině Unruherů.

Třicetiletá válka a Chodov v rukou Plankenheimů

editovat

Po bitvě na Bílé hoře a počáteční nestabilitě v období třicetileté války se podařilo Chodov mezi lety 1644 a 1733 spojit v jeden celek šlechtické rodině Plankenheimů.[6] Mezi nejvýznamnější představitele tohoto rodu patřil Johann Wilhelm von Plankenheim, za jehož vlády byly v Chodově vytvořeny dodnes existující památky – boží muka (1672 a 1673) a mariánský sloup (1675), a jeho syn Franz Flamin von Plankenheim, který nechal v Chodově vystavět barokní zámek a kostel svatého Vavřince.[7] Po jeho smrti se Chodov opět dělí na Horní a Dolní. Majitelem Dolního Chodova se až do konce feudální éry stává město Loket a Horní Chodov vlastní až do konce 18. století rodina rytířů Braunů z Braunsdorfu.

Rozvoj Chodova v 19. století a povýšení na město

editovat

Roku 1810 založil František Miesl ve zpustlém zámečku v Dolním Chodově první manufakturu na výrobu kameniny a porcelánu, kterou pro špatnou prosperitu roku 1830 pronajal vrchnímu malíři porcelánky v Kysiblu, mj. jako zdroj kaolinu. Nejstarší porcelánové zboží (značené DH, Kodau, Chodau) se datuje do let 1835-1844 [8]. V letech 1845-1872 porcelánku se zbožím vynikající kvality provozoval Mojžíš Porges z Portheimu.

Po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, se Chodov začal rychle rozvíjet jako průmyslové centrum. Manufaktura byla v polovině 19. století přetvořena na továrnu na porcelán a od roku 1871 ji převzala firma Haas & Czjžek). V roce 1883 byla založena druhá chodovská porcelánka (Richter, Fenkl & Hahn) a roku 1890 zde byla otevřena porcelánka Hofmann & Jahn[9]. V té samé době bylo v Chodově otevřeno větší množství hnědouhelných dolů. Hornictví se vedle výroby porcelánu stalo nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Chodova. Dalšímu rozvoji pomohl rok 1870, kdy byl Chodov napojen na buštěhradskou dráhu. Velké množství pracovních příležitostí zapříčinilo i nárůst počtu obyvatel. V roce 1894 pak byl Chodov dekretem císaře Františka Josefa I. povýšen na město a byl mu udělen městský znak.

Chodov ve 20. století

editovat

Velká hospodářská krize v době první republiky zasáhla Chodov velmi těžce a vyhrocená sociální situace byla jedním z důvodů příklonu obyvatel k nacismu. V září 1938 ve městě proběhl pod vedením místní sudetoněmecké strany pokus o převzetí moci, který byl potlačen četnictvem a vojskem.[10] V rámci Mnichovské dohody byl Chodov v říjnu 1938 přičleněn jako součást Sudet k Německu. Po konci druhé světové války byla většina původního německého obyvatelstva vysídlena a nahrazena českým obyvatelstvem z vnitrozemí. Docházelo ke znárodnění podniků, přičemž některé byly záhy zcela zrušeny, týká se to porcelánek Hofmann & Jahn[11] a Richter, Fenkl & Hahn.[12] Nejslavnější z místních porcelánek se týkalo znárodnění podniku Haas & Czjzek, pod který tou dobou spadala. Její provoz byl zachován a později se stala součástí národního podniku Karlovarský porcelán.[13] V 60. letech 20. století byla vystavěna nedaleko od města mohutná plynárna, elektrárna s teplárnou ve Vřesové a bylo přistoupeno k výstavbě panelových sídlišť v Chodově. Začala také podpora migrace nové pracovní síly. Od 80. let 20. století se počet obyvatel pohybuje kolem 15 000.

Přírodní poměry

editovat

Město se nachází v mírném údolí pod úpatím Krušných hor. Leží na soutoku Vintířovského a Chodovského potoka. Na severovýchodním okraji katastrálního území Chodova se nachází menší část kaolinového ložiska Osmosa, které z větší části přináleží k obci Božičany.[14]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů Chodova (bez místní části Stará Chodovská)[15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 909 2 760 4 362 5 980 6 307 5 962 6 710 3 183 3 989 11 550 14 441 14 725 14 485 13 450 12 154
Počet domů 234 295 361 439 445 465 658 675 578 489 507 598 630 728
Vývoj počtu obyvatel a domů Chodova (včetně místní části Stará Chodovská)[15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2 472 3 389 5 204 7 104 7 470 7 035 7 849 3 786 4 551 11 798 14 704 14 929 14 687 12 451
Počet domů 321 394 471 561 574 593 821 850 719 568 577 679 714 890
  •  
    Věková struktura obyvatel obce Chodov roku 2011
  •  
    Rodinný stav obyvatel obce Chodov roku 2011
  •  
    Vzdělání obyvatel obce Chodov roku 2011

Části města

editovat

Rekreace

editovat

K rekreaci je možno využít vodní nádrž Bílou vodu (kaolinové jezero) v blízkosti města, nebo severně položenou rekreační oblast s vodní nádrží Tatrovice. Možnost sportovního vyžití je na atletickém stadionu ŠAK Chodov a na fotbalovém hřišti v prostorech TJ Spartak Chodov.

Doprava

editovat

Silnice

editovat

Městem prochází silnice II. třídy

Železnice

editovat

Chodov leží na významné železniční trati 140 Chomutov - Cheb a dále je zde propojovací trať 143 Chodov – Nová Role

Kulturní instituce

editovat
  • Galerie u Vavřince
  • Městská galerie
  • Městská knihovna
  • KASS – Kulturní a společenské středisko

Pamětihodnosti

editovat
  •  
    Kostel svatého Vavřince
  •  
    Českobratrský kostel
  •  
    Mariánský sloup
  •  
    Pomník padlým
  •  
    Kašna

Osobnosti

editovat

Marcus Abeles (1837–1894), lékař, docent na univerzitě ve Vídni

Partnerská města

editovat

Partnerskými městy jsou:[16]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ http://www.portafontium.cz/charter/staam/kloster-waldsassen-urkunden-13
  5. ↑ VLASÁK, Vladimír. Chodov. 1.. vyd. [s.l.]: Město Chodov, 2004. 171 s. ISBN 80-239-3318-3. S. 14. 
  6. ↑ MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti – I. díl (A-M). 1.. vyd. [s.l.]: Praha: Argo,, 2010. 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3. 
  7. ↑ Chodov : jak jej (ne)znáte – (un)bekannt. [1. vyd. Chodov: Město Chodov, 2014. 80 s. ISBN 978-80-260-6420-6.
  8. ↑ BRAUNOVÁ Alena, Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha 1985, 302-306
  9. ↑ Antikpraha.cz: Porcelánka Hofmann & Jahn
  10. ↑ http://chodauer.blogspot.cz/2014/03/pokus-o-henleinovsky-puc-v-chodove-v.html
  11. ↑ Antikpraha.cz: Hofmann & Jahn
  12. ↑ Antikpraha.cz: Richter, Fenkl & Hahn
  13. ↑ Antikpraha.cz: Porcelánka Chodov
  14. ↑ Hornický Chodov [online]. Chodov: Městský úřad Chodov [cit. 2019-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-01. 
  15. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 3.  Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
  16. ↑ Partnerská města [online]. Město Chodov [cit. 2021-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-24. 

Literatura

editovat
  • POCHE, E. a kol., Umělecké památky Čech I. Praha 1977, str. 511.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chodov_(okres_Sokolov)&oldid=24313532“