Emil Egon z Fürstenbergu

Narozen 12. 9. 1825 v Donaueschingen (Německo), zemřel 15. 5. 1899 na zámku Leontýn. Armádní důstojník, příslušník šlechtického rodu původem z Německa, autor publikace z oblasti myslivosti, též hudební skladatel.

Emil Egon princ z Fürstenbergu, německy celým jménem Emil Egon Maximilian Fridrich Karl Leopold Wilhelm Franz Prinz zu Fürstenberg (12. září 1825 Donaueschingen15. května 1899 zámek Leontýn)[2] byl německo-český šlechtic z knížecího rodu Fürstenbergů, c. k. komoří,[3] c. k. skutečný tajný rada, major a. D. (ve výslužbě), přidružený člen Rakouského arcidomu, poslanec Českého zemského sněmu (1861–1867),[1] od roku 1872 doživotní člen panské sněmovny rakouské říšské rady ve Vídni,[1] rytíř Zlatého rouna (1892) a majitel fideikomisního velkostatku Králův Dvůr.[4]

Emil Egon z Fürstenbergu
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
31. března 1872 – 15. května 1899
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1869
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. skutečný tajný rada
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
PanovníkFrantišek Josef I.
Vojenská služba
Hodnost1847: poručík, 1850: rytmistr, 1857: do výslužby, 1866: major ve výslužbě (major ad honorem, Ehrenmajor)

Narození12. září 1825
Donaueschingen
Bádensko
Úmrtí15. května 1899 (ve věku 73 let)
zámek Leontýn
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníFürstenberská hrobka v Nižboru
Choť(1875) Leontýna z Khevenhüller-Metsch (1843–1914)
RodičeKarel Egon II. z Fürstenbergu (1796–1854) a Amálie Kristýna Bádenská (1795–1869)
Děti1. Emil Egon (1876–1964)
2. Alžběta Leontýna (1878–1939)
3. Amélie Luisa (1884–1929)
Příbuzníbratr: Karel Egon III. z Fürstenbergu (1820–1892)
bratr: Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873)
synovec: Karel Egon IV. z Fürstenbergu (1852–1896)
synovec: Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941)
synovec: Karel Emil z Fürstenbergu (1867–1945)
vnuk: Emil Egon Fürstenberg (1927–1967)
sestra: Marie Alžběta z Fürstenbergu (1819–1897)
sestra: Marie Amálie, provd. Hohenlohe-Schillingsfürstová (1821–1899)
sestra: Marie Henrieta z Fürstenbergu (1823–1834)
sestra: Paulína Vilemína, provd. Hohenlohe-Oehringenová (1829–1900)
tchán: Richard z Khevenhüller-Metsch (1813–1877)
švagr: Karel z Khevenhüller-Metsch (1839–1905)
švagr: Zikmund z Khevenhüller-Metsch (1841–1879)
švagr: Rudolf z Khevenhüller-Metsch (1844–1910)
RodFürstenbergové
Zaměstnánípolitik, velkostatkář
Profesedůstojník, hudební skladatel a politik
Náboženstvířímskokatolické[1]
Ocenění1892: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1089)
CommonsEmil Egon of Fürstenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a život

editovat
 
Fürstenberský erb

Narodil se jako syn třetí syn Karla Egona II. (1796–1854), 5. knížete z Fürstenbergu, a Amálie Kristiny Bádenské (1795–1869). Jeho bratr Karel Egon III. (1820–1892), 6. kníže z Fürstenbergu (1854–1892) zdědil majetky v Bádensku, zatímco bratr Maxmilián Egon I. (1822–1873) zdědil majetky v Čechách (velkostatek Křivoklát).

Dne 27. července 1873 předčasně zemřel jeho bratr Maxmilián Egon I. a Emil Egon se stal poručníkem jeho nezletilého syna Maxmiliána Egona II. (1863–1941), který dosáhl dospělosti v roce 1885.[4]

Byl prozíravým hospodářem a vášnivým myslivcem. V letech 1875[4] (1878)[3]–1883 opakovaně zval na hony korunního prince Rudolfa Habsburského. Přijela i jeho choť Štěpánka.[4]

Na křivoklátském panství se s chotí zasloužil o opravy kostelů, kaplí a far, podporoval vznik mostů a lávek a další stavební aktivity. V roce 1881 inicioval založení lánského Sboru dobrovolných hasičů a nechal ho vybavit stříkačkou.[4][5]

Spolu s hrabětem Oktaviánem Kinským (1813–1896), hrabětem Maxmiliánem Ugartem a princem Egonen Thurn-Taxisem stál u zrodu Velké pardubické. Spolek pěstitelů českých koní je vyzval, aby navrhli dostihovou dráhu. První velký překážkový dostih se konal 5. listopadu 1874 a zúčastnilo se ho 14 koní. Emil Egon se od začátku zasazoval o úpravu nebo dokonce zrušení Taxisova příkopu.[4]

Zemřel 15. května 1899 ve dvě hodiny po půlnoci na zámku Leontýn a pohřben byl o tři dny později ve Fürstenberské hrobce v Nižboru.[4]

Na jeho počest byla lovecká chata u Karlovy vsi nazvána Emilovna. V konírně hradu Křivoklát (součást některých prohlídkových tras) je zmiňován ve vztahu k dostihovým závodům.

Dne 31. května 1875 se oženil se svou ovdovělou švagrovou Leontýnou z Khevenhüller-Metsch (25. února 1843 Vídeň – 9. srpna 1914 Strobl, pohřbena ve Stroblu), dcerou knížete Richarda Khevenhüller-Metsche (1813–1877) a jeho manželky Antonie Lichnowské (1818–1870). Jejím prvním manželem byl Emilův starší bratr Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu. Vzali se dva roky po jejím ovdovění. Vztah Emila a Leontýny, jak lze usuzovat z dochované německy a francouzsky vedené korespondence nebo podle přiložené kytičky k dopisu, byl vřelý.[6] Narodily se jim tři děti (mezi nimi jeden syn a dvě dcery):[2]

  • 1. Emil Egon Karel Leo Max (13. 1. 1876 Lány – 3. 9. 1964 Vídeň)
    • ∞ (28. 2. 1922 Vídeň) Margarethe z Gecmen-Waldeku (19. 7. 1904 Praha – 1. 12. 1988 Vídeň)
  • 2. Alžběta Leontýna (31. 5. 1878 Lány – 10. 3. 1939 Řím)
    • ∞ (6. 5. 1905 Lány) Karel ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (12. 1. 1871 – 29. 6. 1927)
  • 3. Amélie Luisa Dorothea (17. 3. 1884 Lány – 18. 2. 1929 Mnichov)
    • 1. ∞ (14. 7. 1908 Komorní Hrádek, rozvedeni před 1917) Gustav z Koczianu
    • 2. ∞ (23. 5. 1917 Mnichov) Gustav Scanzoni z Lichtenfelsu (3. 10. 1885 zámek Zinneberg – 13. 11. 1977 Rottach-Egern)

Na počest Leontýny byl přejmenován zámeček Obora na zámek Leontýn.[4]

Majetek

editovat
 
Zámek Králův Dvůr

V roce 1860 zakoupil velkostatek Králův Dvůr,[7] kde v roce 1866 nechal zřídit fideikomis a který byl následujícího roku potvrzen. Patřil spíše k menším majetkovým komplexům podobně jako jiný fürstenberský velkostatek Petrovice. Podstatné bylo, že představoval samostatný a na velkostatku Křivoklát nezávislý vlastnický celek.[8] Rod vlastnil velkostatek se zámkem až do roku 1945.[7]

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu
 
 
Karel Egon I. z Fürstenbergu
 
 
 
 
 
 
Marie Anna z Valdštejna
 
 
Karel Alois z Fürstenbergu
 
 
 
 
 
 
František Filip ze Šternberka
 
 
Marie Josefa ze Šternberka
 
 
 
 
 
 
Marie Leopoldina ze Starhembergu
 
 
Karel Egon II. z Fürstenbergu
 
 
 
 
 
 
Anselm František, 2. kníže z Thurn-Taxisu
 
 
Alexandr Ferdinand, 3. kníže z Thurn-Taxisu
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Anna z Lobkowicz
 
 
Marie Alžběta z Thurn-Taxisu
 
 
 
 
 
 
Josef Vilém z Fürstenberg-Stühlingenu
 
 
Marie Henrieta z Fürstenbergu
 
 
 
 
 
 
Marie Anna z Valdštejna
 
Emil Egon z Fürstenbergu
 
 
 
 
 
Karel Vilém Bádensko-Durlašský
 
 
Fridrich Bádensko-Durlašský
 
 
 
 
 
 
Magdalena Wilhelmína Württemberská
 
 
Karel Fridrich Bádenský
 
 
 
 
 
 
Jan Vilém Friso
 
 
Amálie Oranžsko-Nasavská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
Amálie Kristýna Bádenská
 
 
 
 
 
 
Christian Heinrich Geiger genannt Geyer von Geyersburg
 
 
Ludwig Geyer von Geyersberg
 
 
 
 
 
 
Christiane Philippine von Thümmel
 
 
Luisa Karolina von Hochberg
 
 
 
 
 
 
Johann Rudolf Hedwiger, Graf von Sponeck
 
 
Maximiliana Hedwiger von Sponeck
 
 
 
 
 
 
Wilhelmine Luise von Hoff
 

Reference

editovat
  1. a b c Fürstenberg, Emil Egon Prinz [online]. Republik Österreich: Parlament [cit. 2020-12-27]. Dostupné online. (DE) 
  2. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Fürstenbergů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2020-12-25]. Dostupné online. 
  3. a b KAUCKÁ, Kristýna. Život aristokrata na šlechtickém sídle v 19. století na příkladě rodu Fürstenbergů (bakalářská práce) [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity v Praze, 2011 [cit. 2020-12-26]. S. 31. dále jen Kaucká. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h BEDNAŘÍK, Tomáš. Princ, který vytvořil Velkou pardubickou [online]. Raport, 2019-06-06 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  5. Kaucká, s. 37
  6. Kaucká, s. 38
  7. a b BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 162. 
  8. PATOČKA, Jaromír. Velkostatek Křivoklát a Fürstenberský majetek v Čechách na počátku 20. století. Prameny a studie. Praha: Národní zemědělské muzeum Praha. Roč. 2017, čís. 60, s. 21–57, zde 24. Dostupné online.  Archivováno 19. 2. 2021 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat