Hugo Engelhart
Hugo Engelhart (13. března 1926, Olomouc – 10. září 2022) byl český lékař a bývalý politický vězeň komunistického režimu v Československu.
| MUDr. Hugo Engelhart | |
|---|---|
| 17. rytíř českého lékařského stavu | |
 Hugo Engelhart před kaplí sv. Jiří na děčínském zámku (22. září 2012) | |
| Církev | římskokatolická |
| Sídlo | Děčín |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 13. března 1926 |
| Místo narození | Olomouc |
| Datum úmrtí | 10. září 2022 (ve věku 96 let) |
| Národnost | česká |
| Povolání | lékař |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Řády a ocenění | Rytíř českého lékařského stavu za rok 2009 |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se 13. března 1926 v Olomouci v česko-německé rodině. Oba rodiče byli stomatologové – dentisti. Z důvodu dlouhodobého onemocnění matky první léta života prožil u prarodičů v Roudnici nad Labem; poté žil s rodiči v Děčíně. Gymnázium navštěvoval v letech 1937–1946 střídavě v Roudnici a v Děčíně, s dvouletou přestávkou vynucenou absolvováním vojenské služby. Vzhledem k německé národnosti otce musel narukovat k Wehrmachtu, odkud se vrátil až po zranění ke konci 2. světové války. V roce 1946 složil maturitu na děčínském gymnáziu.
V roce 1946 se zapsal ke studiu na Lékařské fakultě UK v Praze, kde promoval v prosinci 1951. Od promoce až do odchodu do důchodu se plně věnoval pacientům v severočeském pohraničí, převážně v okrese Děčín. Po promoci vystřídal několik pracovišť. Byl krátce na TBC oddělení, odkud přešel na gynekologicko-porodnické oddělení v Děčíně. Od roku 1954 byl poslán dočasně jako závodní lékař na důl Julius Fučík v Duchcově. Začátkem roku 1955 se vrátil do Děčína, kde nastoupil na interní oddělení.
Již během vysokoškolských studií byl aktivní ve studentském hnutí. Byl členem České strany národně sociální a zúčastnil se dvou studentských pochodů na pražský Hrad a vyslání delegace k prezidentu Benešovi v únoru 1948.
Den 22. dubna 1955 se stal jeho osudovým dnem – pro údajné spojení s protistátní skupinou byl v Ústí nad Labem zatčen. StB chtěla zinscenovat velký proces ve spojení s jinou skupinou, ale ani přes velké úsilí se StB nepodařilo toto spojení prokázat. Přesto byl odsouzen k 16 letům odnětí svobody a ke ztrátě občanských práv. Byl postupně umisťován do několika vězeňských zařízení. Delší dobu byl v Rtyni v Podkrkonoší, kde pracoval jako vězeňský lékař pro vězně v uhelných dolech. Poté byl na Pankráci zařazen na práci v tamní vězeňské porodnici.
V roce 1960 byla vyhlášena amnestie a po ní byl popuštěn na svobodu. Přesto však určitou dobu nemohl vykonávat své povolání, protože mu nebyla automaticky vrácena občanská práva, tudíž mu byl nadále odejmut akademický titul a bylo mu znemožněno vykonávat lékařské povolání.
Vrátil se proto do Děčína k rodině a pracoval jako dělník na pile. Díky odvážné intervenci tehdejšího výborného ředitele OUNZ Děčín MUDr. Jindřicha Tichého a v souvislosti s požadavkem na zvýšení počtu lékařů v pohraničí se nakonec podařilo prosadit, aby mu, spolu s dalším lékařem ve stejném postavení, bylo dovoleno vrátit se k lékařské profesi.
Poté se stal praktickým (tehdy obvodním) lékařem a po krátkém působení na jednom městském obvodě a na obvodě v Libouchci se roku 1962 stal obvodním lékařem v odlehlém horském obvodě ve Verneřicích, vzdáleném 25 km od Děčína a ležícím v Českém středohoří. Do příslušného obvodu spadalo 14 roztroušených a zejména v zimě špatně přístupných obcí. Tyto okolnosti vyžadovaly, aby, přestože byl „pouze" v pozici praktického lékaře, uměl provádět i výkony a léčbu v celé škále odborností, včetně malé chirurgie, ORL, kožního lékařství, porodnictví a ve dnech, kdy nebyl přítomen pediatr, být schopen ošetřovat i dětské pacienty. Nebyl ale opravdovým „venkovským rodinným lékařem", na kterého dodnes vzpomínají nejméně dvě generace jeho pacientů.
Angažoval se a angažuje i společensky a politicky. O aktivitě v roce 1948 byla zmínka již výše. V roce 1968 se stal spoluzakladatelem pobočky K 231 a pracoval jako její tajemník. Od roku 1990 je velmi agilním předsedou okresní pobočky Konfederace politických vězňů. Z titulu této funkce se účastní četných besed na školách, přednášek pořádaných církvemi a zúčastnil se i slyšení politických vězňů v Senátu Parlamentu ČR. Po sametové revoluci byl od roku 1990 po dobu dvou let zastupitelem a také členem městské rady v Děčíně.
Děčínští gymnazisté něm natočili autorský film v rámci projektu „Bojovníci proti totalitě očima dětí“ organizovaném Ministerstvem obrany ČR ve spolupráci s ČT a ČRo. Tento film je možné zhlédnout na internetu.
Rytíř českého lékařského stavu
editovat18. března 2010 mu byl udělen titul Rytíř českého lékařského stavu za rok 2009. Tento titul mu byl udělen především za jeho postoj v 50. letech, kdy se tehdy aktivně stavěl proti tehdejšímu komunistickému režimu v Československu.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- Hugo Engelhart v lékařské síni slávy. S. 8. Tempus Medicorum : Časopis České lékařské komory [online]. 03. 2010. Roč. 19, čís. 3/2010, s. 8. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
