Ivan Blatný

Ivan Blatný
Ivan Blatný
Rodné jméno	Ivan Lev Blatný
Narození	21. prosince 1919; Brno ; Československo
Úmrtí	5. srpna 1990 (ve věku 70 let); Colchester ; Spojené království
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně (49°10′14″ s. š., 16°35′39″ v. d.)
Povolání	překladatel, básník a esperantista
Alma mater	Masarykova univerzita
Témata	literární tvorba, poezie, překlad a esperanto
Ocenění	Čestné občanství města Brna (2005); Medaile Za zásluhy I. stupeň in memoriam (1997)
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
Rodiče	Lev Blatný, Zdeňka Klíčníková
Příbuzní	Vojtěch Blatný (děda); Josef Blatný (strýc); Pavel Blatný (bratranec)
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Ivan Blatný (21. prosince 1919 Brno^[1] – 5. srpna 1990 Colchester, Spojené království) byl moravský básník, člen Skupiny 42, překladatel a esperantista.

Hrob Ivana Blatného a Lva Blatného na Ústředním hřbitově v Brně

Život

Byl synem moravského literáta Lva Blatného a Zdeňky roz. Klíčníkové. S rodiči poměrně hodně cestoval. Jeho otec však roku 1930 zemřel (Ivanu Blatnému bylo tehdy pouze 11 let) a po necelých třech letech mu zemřela i matka. Poté se o něj starali prarodiče z matčiny strany Anna Klíčníková (roz. Malá) a Arnold Klíčník. Literárním patronem mu byl Vítězslav Nezval.

Mládí a období 2. světové války

V roce 1928 se zúčastnil literární soutěže v Lidových novinách. Vystudoval gymnázium a přestože studoval s obtížemi, byl redaktorem Studentského časopisu, kde získal 1. místo v soutěži o báseň roku. Brzy po dokončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština-němčina (ještě ovládal esperanto). V roce 1935 zdědil po smrti svého dědečka Arnolda Klíčníka zavedený optický závod v Solniční ulici, který ho živil až do jeho odchodu do exilu. V této době také přispíval do několika literárních časopisů. Svou prvotinu, básnickou sbírku Paní Jitřenka, vydal v roce 1940. O rok později vydal sbírku Melancholické procházky, která zvítězila v celonárodní soutěži. V letech 1944–1945 byl členem Moravského kola spisovatelů.

Odchod do exilu

Po osvobození vstoupil do KSČ. Roku 1948 byl vyslán místo Jana Čepa, který byl komunistickým vedením pokládán za nespolehlivého, jako člen tříčlenné oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů do Londýna, odkud se již nevrátil – v BBC oznámil, že se domů do Československa nevrátí. V českém vysílání londýnského rozhlasu promluvil o potlačování kultury a svobody tvorby v Československu. V Anglii požádal o politický azyl, poštou vrátil průkaz KSČ i Syndikátu československých spisovatelů. V Československu byl označen za zrádce, zbaven majetku a občanských práv a stal se zakázaným básníkem.

Nemoc

Ivan Blatný život v exilu nesl velmi těžce, zhoršila se mu jeho psychická choroba, stihomam, obával se, že ho chce unést KGB. Život v emigraci byl pro něj obtížný, neuměl ani anglicky. Určitou dobu ale spolupracoval s BBC a Svobodnou Evropou – pořizoval překlady.

V roce 1954 byl trvale umístěn v psychiatrické léčebně (Claubury Hospital v Essexu, 1967 ústav v Ipswichi, 1984 Clacton-on-Sea, kde zemřel) s diagnózou paranoidní schizofrenie. Roku 1977 se seznámil se zdravotní sestrou Frances Meachamovou, která poslala jeho tvorbu do Kanady do nakladatelství '68 Publishers Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové, kde vyšel výbor jeho tvorby pod jménem Stará bydliště. Vydání této sbírky Ivana Blatného velmi povzbudilo, začal pracovat na další sbírce (Pomocná škola Bixley).

V roce 1990 poslal Václavu Havlovi děkovný dopis.

Zemřel na rozedmu plic, jeho popel byl v roce 1991 převezen do Brna, kde byl pohřben na Ústředním hřbitově [sk. 25e, hrob 2] společně se svým otcem na pietním pohřebišti. Skutečný hrob jeho otce Lva Blatného se však nachází několik desítek metrů odtud, v rodinné hrobce Arnolda Klíčníka.

12. července 1994 byla na domě Obilní trh 4 odhalena pamětní deska, připomínající, že právě v tomto domě ve třetím podlaží žil básník Ivan Blatný v rodině svého strýce Arnolda Klíčníka.

Dne 10. září 2020 byla za účasti představitelů města a českého velvyslance ve Velké Británii Libora Sečky po Ivanu Blatném slavnostně pojmenována jedna z ulic v Ipswichi. Jedná se o ulici v místech, kde se nacházel psychiatrický ústav, v němž český básník strávil devět let svého života. Ivan Blatný se tak stal po Bedřichu Smetanovi, Janu Palachovi, Václavu Hollarovi a Janu Husovi pátým Čechem, po němž je pojmenovaná některá z ulic ve Spojeném království.^[2]

Literární dílo

Poezie

Paní Jitřenka – 1940
Melancholické procházky – 1941
Tento večer – 1945
Hledání přítomného času – 1947
Stará bydliště – 1979 vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu; v Česku v r. 1992; výbor z díla psaného po r. 1948
Pomocná škola Bixley – samizdat 1982, se změnami v Torontu 1987, oficiálně Česku v r. 1994
Jde pražské dítě domů z bia... – 2017, básně z pozůstalosti psané v letech 1982–1990 vydalo Druhé město v r. 2017

Próza

Hra na povídku – společně s J. Ortenem
Druhá hra na povídku – společně s J. Ortenem

Pro děti

Na kopané – 1946
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět – 1947

Dále se zachovalo velké množství nezpracovaných rukopisů.

Odkazy

Reference

↑ Matrika 17015, sn. 268 [online]. MZA [cit. 2022-12-15]. Dostupné online.
↑ V Británii pojmenovali ulici po básníkovi Ivanu Blatném. Do Anglie uprchl po komunistickém puči [online]. Praha: Česká televize, ČT 24, 2020-09-10 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.

Literatura

FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 53.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 104.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 543–544.
REINER, Martin. Básník. Román o Ivanu Blatném. 1. vyd. 2014. Praha: Torst. 600 S. ISBN 978-80-7215-472-2.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Blatný na Wikimedia Commons
Osoba Ivan Blatný ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Blatný
Ivan Blatný v Encyklopedii dějin města Brna
Ivan Blatný ve Slovníku české literatury po roce 1945
Ivan Blatný – podrobné materiály na webu Martina Reinera
Ukázky z literárního díla Archivováno 15. 7. 2007 na Wayback Machine.
Plachý český Rimbaud psal hlavně v léčebně, Brněnský deník 8. 9. 2010
Zvukový archivní záznam rozhlasového nekrologu, který Ivanu Blatnému věnoval Karel Kyncl (6. 8. 1990)

[1] Matrika 17015, sn. 268 [online]. MZA [cit. 2022-12-15]. Dostupné online.

[2] V Británii pojmenovali ulici po básníkovi Ivanu Blatném. Do Anglie uprchl po komunistickém puči [online]. Praha: Česká televize, ČT 24, 2020-09-10 [cit. 2020-09-11]. Dostupné online.

[1]

[2]