Wikipedie

Ja'ir Lapid

izraelský politik

Ja'ir Lapid (hebrejsky יאיר לפיד‎‎; * 5. listopadu 1963 Tel Aviv) je izraelský politik a bývalý novinář, od 1. července 2022 do 29. prosince 2022 premiér Izraele. Předtím zastával v letech 2021–2022 funkci alternujícího premiéra a ministra zahraničních věcí. Je předsedou centristické strany Ješ atid, v letech 2020–2021 byl vůdcem opozice a v letech 2013–2014 ministrem financí.[1]

Ja'ir Lapid
יאיר לפיד‎
Ja'ir Lapid (2022)
Ja'ir Lapid (2022)
14. premiér Izraele
Ve funkci:
1. července 2022 – 29. prosinec 2022
PrezidentJicchak Herzog
PředchůdceNaftali Bennett
NástupceBenjamin Netanjahu
2. alternující premiér
Ve funkci:
13. června 2021 – 30. června 2022
Předseda vládyNaftali Bennett
PředchůdceBinjamin Ganc
NástupceNaftali Bennett
20. ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
13. června 2021 – 29. prosinec 2022
PředchůdceGabi Aškenazi
NástupceEli Kohen
24. ministr financí
Ve funkci:
18. března 2013 – 4. prosince 2014
Předseda vládyBenjamin Netanjahu
PředchůdceJuval Steinitz
NástupceBenjamin Netanjahu
poslanec Knesetu
Úřadující
Ve funkci od:
5. února 2013
předseda Ješ atid
Úřadující
Ve funkci od:
1. května 2012
Předchůdcefunkce vznikla
14. vůdce opozice
Ve funkci:
27. května 2020 – 6. dubna 2021
PředchůdceŠeli Jachimovič
NástupceBenjamin Netanjahu
Stranická příslušnost
ČlenstvíJeš atid
Narození5. listopadu 1963 (61 let)
Tel Aviv, Izrael
Národnostizraelská
ChoťLihi Lapid
RodičeTommy Lapid a Šulamit Lapid
Děti3
SídloTel Aviv
Alma materBar-Ilanova univerzita
Profesepolitik, novinář, spisovatel, moderátor, herec
Webová stránkahttp://www.yairlapid.org.il/
CommonsYair Lapid
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Před vstupem do politiky v roce 2012 byl spisovatelem a televizním moderátorem. Centristická strana Ješ atid, kterou založil, se stala druhou největší stranou v Knesetu, když v jejich prvních parlamentních volbách v roce 2013 získala 19 křesel.

V letech 2013–2014, po uzavření koaliční dohody s Likudem, zastával funkci ministra financí pod premiérem Benjaminem Netanjahuem. V roce 2013 se umístil na prvním místě v žebříčku „nejvlivnějších Židů na světě“, který sestavil deník The Jerusalem Post.[2] V roce 2013 ho časopis Foreign Policy zařadil na svůj seznam předních globálních myslitelů[3] a časopis Time ho zařadil mezi 100 „nejvlivnějších lidí na světě“.[4] Je členem Výboru pro zahraniční věci a obranu Knesetu.[5]

Dne 17. května 2020 se stal vůdcem opozice poté, co složila přísahu vláda Benjamina Netanjahua a Binjamina Gance.[6] Dne 5. května 2021 zahájil jednání s dalšími stranami, aby se pokusil sestavit koaliční vládu.[7] Dne 2. června 2021 informoval izraelského prezidenta Re'uvena Rivlina, že se dohodl na rotační vládě s Naftali Bennettem a je připraven nahradit dosavadního premiéra Benjamina Netanjahua.[8][9] Nová vláda složila přísahu 13. června 2021.[10][11]

Premiérem Izraele se stal 1. července 2022 poté, co Bennett po rozpuštění Knesetu odstoupil z funkce premiéra. Lapid zůstane premiérem až do sestavení nové vlády po příštích volbách.[12][13]

Osobní život a pozadí

editovat

Lapid se narodil v Tel Avivu jako syn novináře a politika Josefa „Tommyho“ Lapida, který byl ministrem spravedlnosti, a spisovatelky a dramatičky Šulamit Lapid. Jeho otec se narodil v Novém Sadu v Jugoslávii (dnes Srbsko) maďarským židovským rodičům[14] a matka se narodila v Tel Avivu. Jeho dědeček z matčiny strany David Gil'adi, původem ze Sedmihradska, byl spisovatel a novinář, který patřil k zakladatelům deníku Ma'ariv.[15][16] Má sestru Merav, která je klinickou psycholožkou. Jeho druhá sestra zemřela při autonehodě v roce 1984.[17] Jeho dědeček z otcovy strany Bela Lampel, právník a sionistický aktivista, byl zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen, zatímco jeho prababička Hermiona Lampel byla poslána do Osvětimi, kde byla zavražděna v plynové komoře.[18][19]

Vyrůstal v Tel Avivu a Londýně. V Tel Avivu žil ve čtvrti Jad Elijahu. Navštěvoval gymnázium Herzlija, ale potýkal se s poruchami učení a školu opustil, aniž by získal bagrut (izraelské maturitní vysvědčení).[17][20] Většinu povinné vojenské služby strávil v Izraelských obranných silách (IOS) jako vojenský zpravodaj týdeníku IOS ba-Machane (doslova V základním táboře).[21] Po ukončení vojenské služby začal pracovat jako reportér pro deník Ma'ariv a publikoval poezie v literárních časopisech. Věnoval se také amatérskému boxu.[22]

V polovině 80. let se oženil s Tamar Friedman. Z manželství vzešel syn Jo'av (* 1987). Po narození syna se manželé rozvedli.[23] Později se oženil s Lihi Lapid, s níž má dvě děti.[24] Manželé žijí ve čtvrti Ramat Aviv Gimel v Tel Avivu.[25][26] Navštěvuje reformní synagogu v Tel Avivu.[27]

Novinářská a mediální kariéra

editovat

V roce 1988, ve svých 25 letech, byl jmenován redaktorem Jedi'ot takšoret. V roce 1991 začal psát týdenní sloupek do víkendové přílohy celostátních novin – nejprve pro Ma'ariv a později pro konkurenční deník Jedi'ot achronot. Název jeho sloupku „Kde jsou peníze?“ se o několik desetiletí později stal jeho politickým sloganem.[26]

 
Lapid na počátku 80. let, kdy pracoval jako vojenský zpravodaj pro týdeník Izraelských obranných sil.

V roce 1994 začal působit v televizi, kde moderoval hlavní páteční večerní talk show na kanálu 1.[28] V roce 1997 si zahrál v izraelském filmu Širat ha-sirena, který pojednává o válce v Zálivu.[29] Poté moderoval talk show na kanálu 3. V devadesátých letech moderoval talk show o aktuálních tématech na kanálu 2.[30]

V letech 1989–2010 psal a vydával knihy různých žánrů. Jeho první knihou byl thriller. Mezi jeho další knihy patří dvě pro děti, dva romány a sbírka jeho novinových sloupků. Kromě toho napsal dramatický seriál Cheder milchama (doslova Válečná místnost), který v roce 2004 odvysílal kanál 2. Celkem napsal 12 knih. Jeho nejúspěšnější kniha Memories After My Death byla životopisem jeho zesnulého otce.[31]

Byl také autorem písní pro řadu izraelských hudebníků, mimo jiné Jardenu Arazi a Ritu. Některé z jeho písní se staly hity, které se v Izraeli dostaly na přední příčky hitparád.[31][32]

V lednu 2008 byl moderátorem Ulpan šiši (doslova Páteční studio), pátečního zpravodajského magazínu kanálu 2. V témže roce uvedlo divadlo Kameri jeho první hru The Right Age for Love.[31]

V lednu 2012 se objevily kontroverze poté, co byl přijat Bar-Ilanovou univerzitou do doktorského programu, kde studuje na doktorát z hermeneutiky. Bylo to v rozporu s pravidly, podle kterých musí mít všichni doktorandi minimálně bakalářský titul. Lapid, který nedokončil střední školu, byl na univerzitu přijat na základě svých mimoakademických referencí a své novinářské a spisovatelské kariéry. Poté, co Výbor pro vzdělávání Knesetu zahájil vyšetřování, Rada pro vysokoškolské vzdělávání zrušila program, v jehož rámci byl Lapid přijat a který umožňoval studentům bez bakalářského vzdělání studovat na doktorát.[33][34]

 
Lapid ve filmu Ja'akova Goldwassera Me'ever la-jam (doslova Za oceánem) z roku 1991

V září 2013 odhadlo izraelské vydání časopisu Forbes Lapidovo čisté jmění na 22 milionů šekelů.[35]

 
Lapid při projevu na Sapir Academic College v listopadu 2015

Politická kariéra

editovat
 
Lapid (vpravo) s Binjaminem Gancem v roce 2019
 
Lapid (vlevo) s prezidentem Re'uvenem Rivlinem v květnu 2021

Dne 8. ledna oznámil, že odchází z novinařiny a vstupuje do politiky.[36] Dne 30. dubna formálně zaregistroval svou stranu „Ješ atid“ (hebrejsky יש עתיד‎, doslova Budoucnost existuje).[37] Tento krok byl načasován tak, aby se shodoval s všeobecným očekáváním, že se v Izraeli budou na začátku podzimu 2012 konat předčasné volby.[38]

Několik dní po registraci Ješ atid sestavil Benjamin Netanjahu vládu národní jednoty. Předpokládalo se tedy, že Lapidova strana bude muset počkat do konce roku 2013, než se bude moci zúčastnit celostátních voleb. V říjnu 2012 však po odchodu Kadimy z Netanjahuovy koalice Netanjahu oznámil, že volby se budou konat koncem ledna 2013, čímž se Ješ atid poprvé naskytla příležitost kandidovat. V listopadu 2012 měla Ješ atid v průměru 11,6 % hlasů, což představovalo 13–14 křesel ve 120členném Knesetu. V lednových volbách získala strana 19 křesel, což z ní dělalo druhou největší stranu v 19. Knesetu.[39]

Dne 15. března 2013 byl jmenován ministrem financí.[40] O pouhých devět měsíců později byl zveřejněn průzkum, který ukázal pokračující trend poklesu popularity: 75 % dotázaných uvedlo, že je jeho výkonem zklamáno, a jeho strana dosáhla v Knesetu pouze 10 křesel oproti 19, které získala na začátku roku.[41]

Dne 2. prosince 2014 Netanjahu odvolal Lapida z funkce ministra financí.[42]

Ješ atid

editovat

V roce 2016 představil Lapid program strany s názvem „Sedmibodový plán pro Izrael“, který zahrnuje důkladnou bezpečnostní doktrínu, regionální konferenci s arabskými státy založenou na nutnosti oddělit se od Palestinců, reformy politického systému, které by očistily stát od korupce, Stát Izrael, který by dosáhl rovnováhy mezi židovským a demokratickým charakterem, posílení systému vymáhání práva, ekonomiku poháněnou inovacemi a větší důraz na vzdělání a vědu.[43][44]

Ješ atid pod vedením Lapida tvrdí, že stojí v čele boje proti korupci v Izraeli. Nachšonův plán, představený v roce 2017, stanoví, že každá osoba, která bude shledána vinnou z korupce, bude mít zakázáno vykonávat veřejnou funkci. Aby se zabránilo politickému úplatkářství, ruší také „koaliční fondy“.[45]

Mandát k sestavení vlády

editovat

Dne 5. května byl Lapid pověřen druhým mandátem k sestavení nové vlády poté, co se to nepodařilo tehdejšímu premiérovi Netanjahuovi s prvním mandátem.[7][46] Dne 9. května 2021 bylo oznámeno, že Lapid a Bennett dosáhli významného pokroku v koaličních rozhovorech.[47] Dne 10. května se však zdálo, že koaliční rozhovory jsou ohroženy, neboť Sjednocená arabská kandidátka oznámila, že pozastavuje koaliční rozhovory kvůli eskalaci izraelsko-palestinského konfliktu.[48] Dne 13. května se jeho cesta na post premiéra dále zkomplikovala, když se Naftali Bennett údajně rozhodl odmítnout vstup do Lapidovy vlády kvůli probíhajícímu vojenskému konfliktu s Gazou.[49] Dne 30. května 2021 Bennett v televizním projevu oznámil, že Jamina se skutečně připojí k vládě národní jednoty s Lapidem poté, co všichni kromě jednoho poslance Knesetu za Jaminu souhlasili s podporou tohoto rozhodnutí.[50] Dne 2. června 2021, po jednání s Lapidem a Bennettem, předseda Sjednocené arabské kandidátky Mansúr Abbás oficiálně podepsal koaliční dohodu s Lapidem a souhlasil s tím, že se jeho strana připojí k vládě národní jednoty.[51] Kneset nakonec 13. června odhlasoval novou vládu rozdílem jednoho hlasu.[52][53] Vláda složila přísahu téhož dne a Lapid se stal alternujícím premiérem a ministrem zahraničních věcí.[54]

Ministr zahraničních věcí a alternující premiér

editovat

Poté, co se stal ministrem zahraničních věcí, převzalo Lapidovo ministerstvo povinnosti ministerstva pro strategické záležitosti.[55] O několik týdnů později Lapid slavnostně otevřel izraelské velvyslanectví v Abú Zabí, což byla první oficiální návštěva Spojených arabských emirátů členem izraelské vlády.[56] V srpnu 2021 jmenoval bývalou ministryni zdravotnictví Ja'el German izraelskou velvyslankyní ve Francii a bývalého poslance Knesetu Šim'ona Solomona velvyslancem v Angole.[57]

Dne 1. srpna navštívil Rabat, aby zde slavnostně otevřel izraelské velvyslanectví.[58] V září slavnostně otevřel izraelské velvyslanectví v Manámě[59] a oznámil obnovení diplomatických vztahů se Švédskem.[60]

Politické názory

editovat

Prohlásil, že bude požadovat obnovení jednání mezi Izraelem a Palestinskou autonomií.[61] Program jeho strany z roku 2013 vyzývá k nastínění „dvou států pro dva národy“ při zachování velkých bloků izraelských osad, jednotného Jeruzaléma a zajištění bezpečnosti Izraele.[62] V lednu 2013, jen několik dní před volbami, prohlásil, že nevstoupí do vlády, která zastaví mírová jednání s Palestinskou autonomií, a dodal, že jeden stát pro Izraelce i Palestince bez mírové dohody by ohrozil židovský charakter Izraele. Řekl: „Nehledáme šťastné manželství s Palestinci, ale rozvodovou dohodu, se kterou bychom mohli žít“.[63] V rámci budoucí mírové dohody by podle Lapida museli Palestinci uznat, že velké osadnické bloky Ari'el, Guš Ecjon a Ma'ale Adumim na Západním břehu Jordánu zůstanou součástí Státu Izrael.[64] Podle Lapida může konflikt ukončit pouze poskytnutí vlastního státu Palestincům a Židé a Arabové by měli žít odděleně ve dvou státech, zatímco Jeruzalém by měl zůstat nerozdělený pod izraelskou vládou.[65][66] Lapid je nadšený z anexe Golanských výšin a také prohlásil, že se řídí zásadou „maximum Židů na maximálním území s maximálním zabezpečením a s minimem Palestinců“.[67]

O diplomatické patové situaci v izraelsko-palestinském mírovém procesu Lapid řekl: „Většina viny patří palestinské straně a nejsem si jist, zda jsou jako národ připraveni s námi uzavřít mír“.[68] Možnost uzavření rozsáhlé mírové dohody s Palestinci také odmítl jako nereálnou.[69]

V červnu 2015, po volbách v březnu 2015, navštívil Spojené státy a po hodinovém rozhovoru americký novinář Jeffrey Goldberg napsal: „Lapid je vůdcem velké masy zklamaných centristů v izraelské politice. Jednoho dne by se mohl stát premiérem za předpokladu, že Benjamin Netanjahu, v jehož předchozí vládě působil, někdy přestane být premiérem. Lapid, který nyní působí jako jakýsi stínový ministr zahraničí, tvrdí, že Izrael musí převzít diplomatickou iniciativu ve vztahu k Palestincům, pokud chce nadále existovat jako demokracie s židovskou většinou, a navrhuje uspořádat regionální summit po vzoru dřívější arabské mírové iniciativy. Lapid není levicový politik – má zvláštní druh pohrdání izraelskou levicí, které se zrodilo z přesvědčení, že levicoví politici neuznávají povahu regionu, v němž žijí. Je však také pro územní kompromis jako politickou a morální nutnost a vidí, že Netanjahu vede Izrael nezadržitelně k propasti“.[70]

V září 2015 vyložil svou diplomatickou vizi v projevu na Bar-Ilanově univerzitě, v němž řekl: „Strategickým cílem Izraele musí být regionální dohoda, která povede k plným a normálním vztahům s arabským světem a k vytvoření demilitarizovaného nezávislého palestinského státu po boku Izraele. K tomu musí Izrael směřovat. Oddělení od Palestinců s přísnými bezpečnostními opatřeními zachrání židovský charakter státu“.[71]

Podporuje uznání izraelské svrchovanosti nad Golanskými výšinami. V roce 2017 poznamenal, že vzhledem k tomu, že se Írán snaží získat oporu v Sýrii, nelze očekávat, že se Izrael Golanských výšin vzdá.[72]

Náboženství a stát

editovat

V roce 2013, kdy byla Ješ atid ve vládě, Lapid prosazoval posílení veřejné dopravy o šabatu, na rozdíl od současného zákona, který nařizuje většinu veřejné dopravy zastavit.[73]

Kromě toho důrazně podporuje zavedení občanského sňatku v Izraeli. V současné době jsou sňatky a rozvody Židů kontrolovány Vrchním rabinátem, který neuzavírá sňatky mezi Židy a nežidy, a někteří Izraelci ze Sovětského svazu, kteří podle židovského práva nejsou Židy, nemohou v Izraeli uzavírat manželství.[74] Ačkoli Izrael uznává občanské sňatky uzavřené v zahraničí, neexistuje žádný mechanismus pro uzavírání občanských sňatků v Izraeli. V roce 2015, pod Lapidovým vedením, Ješ atid prosazovala návrh zákona o zavedení občanských sňatků, ale návrh byl v Knesetu zamítnut – 50 hlasů bylo proti a 39 pro.[75]

Vztahy Izraele a diaspory

editovat

Když Netanjahu v roce 2017 odvolal svůj slib Židům z diaspory, že rozšíří modlitby u Západní zdi, Lapid toto rozhodnutí ostře kritizoval a prohlásil, že izraelská vláda si znepřátelila „senátory, kongresmany, většinu proizraelské lobby, hlavní dárce, a lidi, na které se obracíme, když potřebujeme pomoc, aby zajistili, že Izrael dostane moderní zbraně, že se zvýší vojenská pomoc, že budou sankce proti Íránu“.[76] Prosil americké Židy, aby „to s námi nevzdávali. Nemáme v úmyslu se vás vzdát. Jsme jeden národ. Možná to bude nějakou dobu trvat. Možná to bude vyžadovat volby. Ale v demokracii rozhoduje většina a většina v Izraeli chce, abychom byli jedním národem“.[76] Lapid tvrdí, že je povinností Izraele uznat všechny proudy judaismu, včetně proudů, které se neřídí ortodoxním židovským právem.[77]

Lapid je předním zastáncem dvoustranných vztahů mezi USA a Izraelem. Vytýká Netanjahuovi, že si znepřátelil americké demokraty: „Skutečnost, že se [izraelská] vláda zcela ztotožňuje s konzervativní, evangelikální frakcí Republikánské strany, je nebezpečná“.[78]

Když byla ignorována žádost židovského demokratického kongresmana Teda Deutche, aby se zúčastnil otevření velvyslanectví v Jeruzalémě, Lapid řekl: „Není možné, aby si toho izraelská vláda nevšimla. Je úkolem úřadu premiéra, aby se podíval na seznam a řekl: Jsme nestranní a nejsme vázáni pouze na republikány“.[78]

Charedim

editovat

Během volební kampaně v roce 2013 hovořil o „rovném podílu na břemenu“ pro všechny izraelské občany. Řekl, že bude usilovat o to, aby všichni izraelští občané, včetně tisíců charedim, kteří byli do té doby osvobozeni od většiny veřejných služeb, byli zařazeni do vojenské a veřejné služby.[79][80] Dne 27. května 2013 pohrozil, že svrhne vládu, pokud nebudou ultraortodoxní za vyhýbání se odvodům trestně postihováni. Podle názoru některých charedim představuje Lapidův plán „duchovní holokaust“, neboť věří, že právě jejich židovská studia jsou tím, co udržuje Izrael. Někteří charedim prohlásili, že i s rizikem, že se stanou zločinci, budou pokračovat ve studiu judaistiky a odmítnou narukovat nebo vykonávat civilní službu.[81] Lapid popřel, že by usiloval o zničení způsobu života charedim, a řekl: „Nikdo z nás si nepřeje, nedej bože, vnucovat Vám sekularismus nebo naši verzi izraelské identity. Tento stát byl založen proto, aby Židé mohli být Židy a žít jako Židé, aniž by se museli někoho bát“.[82]

Postoj k údajné protiizraelské zaujatosti

editovat

Lapid je hlasitým odpůrcem hnutí BDS, které usiluje o ekonomickou izolaci Izraele. Pomáhal také vysokoškolským studentům v Americe postavit se proti hnutí BDS.[83]

Ostře se vyjádřil k údajné zaujatosti OSN vůči Izraeli. V jednom ze svých článků vyčítal Radě OSN pro lidská práva, že v uplynulém desetiletí hlasovala pro „61 rezolucí odsuzujících porušování lidských práv po celém světě a 67 rezolucí, které odsuzovaly Izrael“ a že má na programu jednání vlastní bod týkající se Izraele. Lapid obviňuje UNESCO z „vymazávání židovské historie“.[84]

Údajnou zaujatost OSN vůči Izraeli odvozuje od vzniku Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) v roce 1950, která poskytuje služby pouze palestinským uprchlíkům a uděluje jim dědičný status, takže počet uprchlíků se rozšířil z přibližně 750 000 na pět milionů.[85]

Novela zákona o Ústavu národní paměti

editovat

Lapid, jehož otec přežil holokaust, se vyslovil proti kontroverznímu polskému návrhu zákona o holokaustu, který by kriminalizoval obviňování polského národa ze spoluúčasti na holokaustu. Lapid prohlásil: „Žádný polský zákon nezmění historii.[86] Polsko se podílelo na holokaustu. Na jeho území byly zavražděny statisíce Židů, aniž by se setkali s německým důstojníkem“.[87][88] Dodal, že jeho „babička byla v Polsku zavražděna Němci a Poláky“.[89] Lapid také napsal, že existovaly „polské tábory smrti“. Státní muzeum Auschwitz-Birkenau uvedlo, že Lapidova tvrzení o údajné polské spolupráci na holokaustu jsou „vědomou lží“ a že Lapid „využívá holokaust jako politickou hru", která zesměšňuje oběti, a přirovnal své tvrzení také k tvrzením popíračů holocaustu.[90][91]

V únoru 2018 polský premiér Mateusz Morawiecki prohlásil, že „existovali židovští pachatelé“ holokaustu, „nejen němečtí pachatelé“.[92][93] Lapid slova premiéra odsoudil: „Pachatelé nejsou oběti. Židovský stát nedovolí, aby byli vraždění obviňováni ze své vlastní vraždy“.[94][95]

Lapidova kniha Memories After My Death popisuje život jeho otce a jeho postřehů z vývoje Izraele v průběhu prvních šedesáti let jeho existence.[96]

Ocenění

editovat

V dubnu 2013 se objevil na seznamu 100 „nejvlivnějších lidí na světě“ časopisu Time v kategorii vůdci.[4] Následující měsíc se umístil na prvním místě v seznamu „nejvlivnějších Židů na světě“, který sestavil deník The Jerusalem Post.[2] Byl také zařazen na seznam předních globálních myslitelů časopisu Foreign Policy.[3]

Díla

editovat
  • A Journey to Our Future. [s.l.]: [s.n.], 2017. [97]
  • Memories After My Death. [s.l.]: [s.n.], 2010. 
  • Sunset in Moscow. [s.l.]: [s.n.], 2007. 
  • The Second Woman. [s.l.]: Kineret Zmora-Bitan Dvir, 2006. 
  • Standing in a Row. [s.l.]: Jedi'ot sfarim, 2005. 
  • The Sixth Riddle. [s.l.]: Kineret Zmora-Bitan Dvir, 2001. Dostupné online. 
  • Elbi – A Knight's Story. [s.l.]: [s.n.], 1998. 
  • One-Man Play. [s.l.]: Keter Publishing House, 1993. Dostupné online. 
  • Yoav's Shadow. [s.l.]: Kineret Zmora-Bitan Dvir, 1992. Dostupné online. 
  • The Double Head. [s.l.]: Kineret Zmora-Bitan Dvir, 1989. Dostupné online. 

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Yair Lapid na anglické Wikipedii a יאיר לפיד‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ Dreams of the father guide Yair Lapid as he eyes Israel's premiership [online]. 2021-06-01 [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ a b Top 50 most influential Jews 2013: Places 1-10. The Jerusalem Post [online]. 2013-05-14 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b YAIR LAPID. Foreign Policy [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b VICK, Karl. The 2013 TIME 100. Time [online]. 2013-04-18 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. ISSN 0040-781X. 
  5. ↑ Yair Lapid [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ MAGID, Jacob. Lapid predicts ‘crooked’ new government will fall quickly. The Times of Israel [online]. 2020-05-17 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b HOFFMAN, Gil. Lapid, Bennett hope to form government within a week. The Jerusalem Post [online]. 2021-05-05 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ HOFFMAN, Gil. Lapid tells Rivlin: I have succeeded in forming coalition with Bennett. The Jerusalem Post [online]. 2021-06-03 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Lídr izraelské opozice Lapid sestavil vládní koalici. Skončila dvanáctiletá éra premiéra Netanjahua [online]. Česká televize, 2021-06-02 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ LIEBER, Dov. Israel Gets New Government to End Netanyahu’s 12-Year Rule. The Wall Street Journal [online]. 2021-06-13 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ Izrael má po 12 letech nového premiéra, Bennett složil přísahu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-06-13 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ ROKOS, Milan. Izrael povede bývalá televizní hvězda. Ale nemá moc času. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-06-30 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  13. ↑ SPIRO, Amy. Yair Lapid takes over as Israel’s 14th prime minister. The Times of Israel [online]. 2022-07-01 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ BECK, Mordechai. Yosef Lapid. The Guardian [online]. 2008-06-20 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  15. ↑ Shulamit Lapid [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ GRADSTEIN, Linda. In entering Israeli politics, Yair Lapid eyes force of socioeconomic protests [online]. 2012-01-17 [cit. 2022-08-11]. [In entering Israeli politics, Yair Lapid eyes force of socioeconomic protests Dostupné online]. 
  17. ↑ a b SCHECHTER, Asher. Who Is Yair Lapid?. Ha'arec [online]. 2012-01-23 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ The truth about Poland and the Holocaust. The Times of Israel [online]. 2018-01-29 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  19. ↑ For those who don’t understand or don’t want to understand: My great-grandmother, Hermione Lampel, was murdered in the Holocaust in Poland. [online]. 2018-02-15 [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  20. ↑ יאיר לפיד: 'לא מצאו עליי כלום, אז המציאו סיפור'. Ynet [online]. 2012-01-29 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. ↑ HELLER, Aron. Popular Israeli anchorman quits TV, joins politics [online]. 2012-01-08 [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  22. ↑ לא קצין, אבל ג'נטלמן. www.mako.co.il [online]. 2012-01-09 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  23. ↑ HECHT, Ravit. Yair Lapid, the Underdog Who Believes He's the Man to Unseat Netanyahu. Ha'arec [online]. 2019-02-02 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  24. ↑ HARKOV, Lahav. Labor targets undecided female voters via kids. The Jerusalem Post [online]. 2013-01-13 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  25. ↑ DANAN, Deborah. Who is Yair Lapid?. The Jerusalem Post [online]. 2013-01-15 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b KERSHNER, Isabel. Charismatic Leader Helps Israel Turn Toward the Center. The New York Times [online]. 2013-01-22 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  27. ↑ DORNBERG, Natasha. Yair Lapid's 'Jewish Home' Is a Reform Synagogue in Tel Aviv. Ha'arec [online]. 2013-01-24 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ Yair Lapid [online]. Encyclopedia Britannica [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ RUBINKOWSKI, Leslie. Love, daily life battle war in fresh Israeli film, "Siren". Pittsburgh Post-Gazette [online]. 1997-02-15 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ יאיר לפיד [online]. Rešet [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  31. ↑ a b c Yair Lapid [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  32. ↑ הלהיטים הגדולים של יאיר לפיד [online]. 2013-01-26 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  33. ↑ No BA means no PhD for Yair Lapid. The Times of Israel [online]. 2012-02-23 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  34. ↑ HARKOV, Lahav. Knesset C'tee to probe Lapid doctorate affair. The Jerusalem Post [online]. 2012-01-29 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  35. ↑ EDOT, Galit. Israel's wealthiest politicians. Forbes [online]. 2013-08-05 [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-01. 
  36. ↑ BAR-ZOHAR, Ophir; LIS, Jonathan; IZIKOVICH, Gili, Nati Tucker. Veteran Israeli Anchor Yair Lapid Leaves Channel 2 to Enter Politics. Ha'arec [online]. 2012-01-08 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ Lapid registers new party, 'Yesh Atid'. The Jerusalem Post [online]. 2014-04-29 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ SHEERWOOD, Harriet. Israeli TV talkshow host Yair Lapid to launch political party. The Guardian [online]. 2012-01-09 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  39. ↑ 19th Knesset to see Right, Left virtually tied. Ynet [online]. 2013-01-23 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ COHEN, Tova; SCHEER, Steven. Ex-TV anchor Yair Lapid named Israeli finance minister [online]. Tel Aviv: Reuters, 2013-03-15 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  41. ↑ WEISMANN, Lilach. 75% dissatisfied with Lapid's performance. Globes [online]. 2013-12-26 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  42. ↑ ZION, Ilal Ben. Netanyahu fires Lapid, Livni from ministerial posts. The Times of Israel [online]. 2014-12-02 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  43. ↑ Yesh Atid Headed by Yair Lapid [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  44. ↑ תוכנית 7 הנקודות" של לפיד. Jedi'ot achronot [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (hebrejsky) 
  45. ↑ Yesh Atid Israel Centrist Party – This is How We Will Combat Corruption [online]. 2017-08-23 [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu. 
  46. ↑ V Izraeli se o sestavení vlády pokusí opoziční lídr Jair Lapid. Prezident mu na to dal čtyři týdny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-05 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  47. ↑ SHLEZINGER, Yehuda. Report: Lapid, Bennett make major headway in coalition talks. Jisra'el ha-jom [online]. 2021-05-10 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  48. ↑ FULBRIGHT, Alexander. Ra’am freezes coalition talks with ‘change bloc,’ amid violence. The Times of Israel [online]. 2021-05-10 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ SCHNEIDER, Tal. Bennett rules out ‘change gov’t’ due to Gaza unrest, renews talks with Likud. The Times of Israel [online]. 2021-05-13 [cit. 2022-08-11]. [Bennett rules out ‘change gov’t’ due to Gaza unrest, renews talks with Likud Dostupné online]. 
  50. ↑ With his party’s support, Bennett says he’s heading into government with Lapid. The Times of Israel [online]. 2021-05-30 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  51. ↑ Mansour Abbas signs coalition agreement to unseat Benjamin Netanyahu. The National [online]. 2021-06-03 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  52. ↑ הכנסת הצביעה בעד: ממשלת בנט-לפיד יוצאת לדרך. Globes [online]. 2021-06-13 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  53. ↑ Netanjahuova éra po 12 letech skončila. Izraelští poslanci vyslovili důvěru vládě Naftaliho Bennetta. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-06-13 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  54. ↑ כל הפנים והשמות: כך נראית הממשלה ה-36 של מדינת ישראל. Ma'ariv [online]. 2021-06-13 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  55. ↑ המשרד לנושאים אסטרטגיים נסגר: נחוץ או משרד החוץ?. Makor rišon [online]. 2021-07-19 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  56. ↑ MCKERNAN, Bethan. Israeli foreign minister Yair Lapid opens embassy in Abu Dhabi. The Guardian [online]. 2021-06-29 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  57. ↑ השרה לשעבר יעל גרמן מונתה לשגרירת ישראל בצרפת [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-15. (hebrejsky) 
  58. ↑ לפיד במרוקו: היום אנחנו לא פוליטיקאים טובים, אנחנו הורים טובים [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-15. (hebrejsky) 
  59. ↑ איראן על ביקור לפיד בבחריין: "הנוכחות של ישראל באזור הרסנית" [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-01. (hebrejsky) 
  60. ↑ ישראל ושוודיה חידשו את היחסים בדרג שרי החוץ לראשונה מאז 2014 [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-30. (hebrejsky) 
  61. ↑ ‘Mishal Ham’ Talkshow (Hebrew – ReshetTV) on 14:00 [online]. YouTube [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  62. ↑ המצע המדיני בטחונ [online]. Ješ atid [cit. 2022-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (hebrejsky) 
  63. ↑ SANTO, Orli. Lapid charms the lefties at NY’s 92nd Street Y. The Times of Israel [online]. 2013-10-08 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  64. ↑ HOVEL, Revital. Yair Lapid Says He Opposes Occupation, but Will Present Platform in West Bank Settlement. Ha'arec [online]. 2012-10-20 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  65. ↑ Man of peace?. The Economy [online]. 2013-02-02 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  66. ↑ Yair Lapid Calls for Return to Peace Talks. Forward [online]. 2012-10-30 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  67. ↑ HOFFMAN, Gil. Lapid: US helped Iran fund its next war against Israel. The Jerusalem Post [online]. 2016-01-26 [cit. 2022-08-12]. [Lapid: US helped Iran fund its next war against Israel Dostupné online]. 
  68. ↑ HOFFMAN, Gil. Yair Lapid: Palestinians not ready to make peace. The Jerusalem Post [online]. 2012-03-12 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  69. ↑ Boosting the West Bank’s economy. The Economist [online]. 2013-06-01 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  70. ↑ GOLDBERG, Jeffrey. 'Israel Cannot Absorb 3.5 Million Palestinians and Remain a Jewish and Democratic State'. The Atlantic [online]. 2015-06-25 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  71. ↑ A New Strategic Vision for Israel. Tablet [online]. 2015-09-22 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  72. ↑ HOFFMAN, Gil. Lapid: World must recognize Israeli sovereignty over Golan, united Jerusalem as capital. The Jerusalem Post [online]. 2017-12-06 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  73. ↑ FRIEDMAN, Ron. Lapid takes on the religious status quo. The Times of Israel [online]. 2013-03-06 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  74. ↑ SHARON, Jeremy. New campaign reopens debate on civil marriage in Israel. The Jerusalem Post [online]. 2017-09-04 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  75. ↑ CORTELLESSA, Eric. Why is there no civil marriage in Israel?. The Times of Israel [online]. 2015-07-12 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  76. ↑ a b HOFFMAN, Gil. MK Michael Oren vows to vote against conversion bill at risk of getting fired. The Jerusalem Post [online]. 2017-06-27 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  77. ↑ MK Yair Lapid: “We have problems of the 21st century; we need solutions for the 21st century, with the leaders of the 21st century.” [online]. [cit. 2022-08-12]. Dostupné v archivu. 
  78. ↑ a b CORTELLESSA, Eric. Lapid: Netanyahu is ‘dangerously’ aligning Israel with conservative Republicans. The Times of Israel [online]. 2018-05-19 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  79. ↑ AZULAY, Moran. Lapid sets agenda for next government. Ynet [online]. 2013-01-23 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  80. ↑ MUALEM, Mazal. Lapid Plan for Ultra-Orthodox to Serve In Israeli Military Must Go Forward [online]. Al-Monitor, 2013-02-01 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  81. ↑ LIS, Jonathan. Lapid Threatens to Topple Government Unless ultra-Orthodox Dealt Equal Share of IDF Burden. Ha'arec [online]. 2013-05-27 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  82. ↑ ROSENBERG, Yair. Video: Lapid to Haredim: “We Need You”. The Atlantic [online]. 2013-05-31 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  83. ↑ HOFFMAN, Gil. Lapid begins campaign against BDS. The Jerusalem Post [online]. 2015-12-16 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  84. ↑ How UNESCO erases history. The Times of Israel [online]. 2016-10-18 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  85. ↑ The United Nations has lost it. The TImes of Israel [online]. 2016-06-20 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  86. ↑ Za ‚polské tábory smrti‘ až tři roky vězení. Polsko bude trestat spojování země s holocaustem Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/za-polske-tabory-smrti-az-tri-roky-vezeni-spojovani-holocaustu-s-polskem-bude-trestne.A180201_091041_ln_zahranici_ele. Lidové noviny [online]. 2018-02-01 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  87. ↑ PM slams ‘baseless’ Polish bill, says ‘the Holocaust cannot be denied’. The Times of Israel [online]. 2018-01-27 [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  88. ↑ Nemůžete nás vinit za holokaust, odmítá Polsko izraelskou kritiku zákona. iDNES.cz [online]. 2018-01-29 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  89. ↑ Lapid: Poland was complicit in the Holocaust, new bill ‘can’t change history’. The Times of Israel [online]. 2018-01-27 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  90. ↑ LIPHSHIZ, Cnaan. Yair Lapid’s rhetoric on Poland feels like Holocaust denial, Auschwitz museum says. Jewish Telegraphic Agency [online]. 2019-05-10 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  91. ↑ Auschwitz museum slams Lapid ‘lie’ after he claims Poles helped run death camps. The Times of Israel [online]. 2019-05-10 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  92. ↑ OPPENHEIM, Maya. Benjamin Netanyahu attacks Polish PM for saying Jews were among perpetrators of the Holocaust. The Independent [online]. 2018-02-18 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  93. ↑ Polský premiér řekl, že někteří Židé nesou odpovědnost za holokaust. Izraelci jsou pobouřeni. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-02-17 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  94. ↑ 'Byli polští pachatelé, stejně jako židovští.' Morawiecki pobouřil slovy o odpovědnosti Židů za holokaust. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-02-17 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  95. ↑ Israel: Polish PM's 'Jewish perpetrators' Holocaust remark 'outrageous'. Deutsche Welle [online]. [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. 
  96. ↑ Memories After My Death | Yair Lapid | Macmillan [online]. [cit. 2022-08-12]. Dostupné v archivu. 
  97. ↑ מסע אל העתיד [online]. [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ja%27ir_Lapid&oldid=23291485“