Johann von Wagner
Johann rytíř von Wagner (19. dubna 1815 Klokoč – 1894 Samobor), byl rakouský, respektive rakousko-uherský generál a předlitavský politik, v roce 1870 ministr zeměbrany Předlitavska.
| Johann von Wagner | |
|---|---|
 | |
| Ministr zeměbrany Předlitavska | |
| Ve funkci: 1. února 1870 – 12. dubna 1870 | |
| Předchůdce | Eduard Taaffe |
| Nástupce | Eduard Taaffe |
| Narození | 19. dubna 1815 Klokoč  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1894 Samobor  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | Tereziánská voj. akademie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatNarodil se v Klokoči v oblasti Slunj v Chorvatsku, kde jeho otec působil jako důstojníků. Vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a působil pak na různých postech v rakouské armádě. Během bojů v roce 1848 se zúčastnil vojenských operací v severní Itálii pod velením generála Eduarda Clam-Gallase. Díky svým bojovým zásluhám byl dále povýšen a vyznamenán. Ve vojenské kariéře pokračoval i po potlačení revoluce. V době bojů v severní Itálii roku 1859 byl jmenován vrchním velitelem 11. armády a účastnil se bitvy u Solferina. Roku 1861 byl povýšen do šlechtického stavu. Počátkem 60. let byl jmenován vojenským velitelem chorvatského bána Josipa Jelačiće. V hodnosti generálmajora se účastnil prusko-rakouské války, respektive byl přidělen k rakouským jednotkám v Istrii. Roku 1868 byl povýšen na polního podmaršála a stal se vojenským velitelem Dalmácie. V letech 1868–1869 zároveň působil jako místodržící Dalmácie.[1]
1. února 1870 nastoupil do vlády Leopolda Hasnera na pozici ministra zeměbrany Předlitavska. Portfolio si udržel do 12. dubna 1870.[2] Následně odešel v listopadu 1870 do penze. Žil pak v chorvatském Samoboru, kde roku 1894 zemřel.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Johann Ritter von Wagner [online]. austro-hungarian-army.co.uk [cit. 2013-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-02. (anglicky)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 586.
