Julius Tandler
Julius Tandler (16. února 1869 Jihlava[1] – 25. srpna 1936 Moskva) byl rakouský lékař moravského původu, anatom a sociálně-demokratický politik, zakladatel moderní sociální politiky, zakladatel prvního ministerstva zdravotnictví na světě a systému pediatrického poradenství, manželských poraden, mateřských škol a očkování v tehdejším Rakousko-Uhersku a meziválečném Rakousku.
| Julius Tandler | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. února 1869 Jihlava, Morava, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. srpna 1936 (ve věku 67 let) Moskva, Sovětský svaz |
| Státní příslušnost | Rakousko-Uhersko, Rakouská republika |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Pracoviště | Vídeňská univerzita, město Vídeň, Společnost národů |
| Obory | anatomie, sociální a zdravotní politika |
| Známý díky | vytvoření sítě mateřských poradenských center, manželských poraden, mateřských škol, jeslí, lázní pro veřejnost, balíčků pro novorozence, zubní péče a polední stravy pro školáky |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Narodil se v židovské rodině v Jihlavě, v dětství poznal nouzi a chudé sociální poměry, což později ovlivnilo jeho odbornou a politickou činnost. Jeho otec byl obchodníkem v Jihlavě, kde zkrachoval a v roce 1871 se rodina přestěhovala do Vídně, kde Tandlerův otec pracoval jako asistent redakce. Mladý Julius si musel na svá středoškolská i vysokoškolská studia vydělávat sám.[2]. Vystudoval gymnázium na Wasagasse ve Vídni, v městském okrsku Alsergrund a po té Lékařskou fakultu na univerzitě ve Vídni.
Úkolem lékaře podle něj není jen léčba nemocí, ale i jejich prevence. Viděl jako příčinu mnoha nemocí sociální poměry, angažoval se v sociálních otázkách. Proto vstoupil během první světové války do rakouské sociálně demokratické strany.[2]
V roce 1910 se stal prvním vedoucím Anatomického institutu na Vídeňské univerzitě a ve válečných letech 1914 až 1917 byl děkanem Lékařské fakulty. Na univerzitě patřil ve své době k jedněm z nejvýznamnějších anatomů (mj. se věnoval vědeckému zkoumání lebky Josepha Haydna). Kromě jeho lékařské profese bylo jeho zásluhou vybudování zdravotnického a sociálního systému, ve kterém bylo tehdejší Rakousko světovým průkopníkem. Tandler stál u zrodu mnoha vídeňských sociálních institucí, které stále existují. Na jeho popud založil císař Karel I. v tehdejším Rakousko-Uhersku vůbec první ministerstvo zdravotnictví v dějinách.[3] Díky němu byl také přijat zákon o zdravotnických zařízeních, na základě něhož převzaly namísto dobročinných fondů financování rakouských nemocnic spolkové, zemské a obecní instituce.[3]
Dne 9. května 1919 byl jmenován státním tajemníkem a ředitelem úřadu veřejného zdraví. V roce 1920 přešel pod úřad města Vídně, kde pracoval jako radní pro sociální a zdravotní péči. V té době musel čelit katastrofálním následkům světové války ve zdravotnictví – epidemiím, nedostatku léčiv, lékařů a vysoké dětské úmrtnosti. Soustředil se zejména na boj proti tzv. vídeňské chorobě, tedy tuberkulóze. Do roku 1932 se podařilo snížit jeho opatřeními výskyt tuberkulózy jako příčiny úmrtí ze 13,4 % na 9,3 %.[2] Z jeho iniciativy bylo zavedeno poradenství pro těhotné a mladé matky (síť mateřských center), manželské poradenství (síť manželských poraden), poradenství pro onkologické pacienty, bezplatné balíčky pro novorozence, zubní péče a polední strava pro školáky. Je také tvůrcem viděňské sítě mateřských škol, jeslí a veřejných lázní. Je považován za jednoho z tvůrců systému sociálního zabezpečení, jeho opatření byla vzorem pro mnoho jiných zemí.[3] V roce 1923 inicioval vznik dnešního Rodinného centra Julia Tandlera. Spolu s chirurgem Leopoldem Schönbauerem založil ve Vídni první poradnu pro onkologická onemocnění.
V roce 1925 byl zvolen členem vědecké společnosti Leopoldina, ovšem v téže době začalo být pod vlivem antisemitské kampaně Tandlerovi bráněno ve vědecké a výzkumné práci, jeho přednášky byly narušovány ultrapravicově orientovanými studenty, kteří mu vyčítali spojení s dělnickým hnutím a židovský původ. Na počátku třicátých let Tandler začal působit také v hygienické sekci Společnosti národů; z titulu této funkce odjel roku 1933 do Číny. Když se předčasně vrátil následujícího roku domů, byl během únorových bojů zatčen a ztratil profesuru.[2] Rozhodl se Rakousko opustit a emigroval nazpět do Číny. Roku 1936 byl pozván do Sovětského svazu, aby tam pomohl zavést zdravotnické reformy, ale vzápětí v Moskvě zemřel.
Zajímavosti
editovatV Alsergrundu, v 9. vídeňském okrsku, bylo roku 1949 náměstí Althanplatz pojmenováno po Tandlerovi jako Julius-Tandler-Platz. Náměstí se nachází v přední části Nádraží Františka Josefa (Franz-Joseph-Bahnhof).
Od roku 1960 je udělována městem Vídeň Medaile dr. Juliuse Tandlera za zásluhy v sociální oblasti.
Dílo
editovat- Anatomie des Herzens. (Anatomie srdce) 1913.
- Die biologischen Grundlagen der sekundären Geschlechtscharaktere. (Biologické základy sekundárních pohlavních znaků) 1913.
- Topographie dringlicher Operationen. (Topografie naléhavých operací) 1916.
- Lehrbuch der systematischen Anatomie. (Učebnice systematické anatomie) 4 Bände, 1918–24.
- Das Wohlfahrtsamt der Stadt Wien. (Úřad sociální péče města Vídně) 1931.
- Ehe und Bevölkerungspolitik. (Manželství a populační politika) Wiener Medizinische Wochenschau, 1924.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Julius Tandler na německé Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o narození a obřízce Archivováno 20. 6. 2020 na Wayback Machine. židovské náboženské obce v Jihlavě
- ↑ a b c d Weblexikon der Wiener Sozialdemokratie - Julius Tandler. www.dasrotewien.at [online]. [cit. 2015-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-09.
- ↑ a b c SABLIK, K. Julius Tandler. Mediziner und Sozialreformer. Frankfurt am Main: [s.n.], 2010. (německy)
Literatura
editovat- SABLIK, K.: Julius Tandler. Mediziner und Sozialreformer. Frankfurt am Main 2010. S. 140.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Tandler na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Tandler
- Weblexikon der Wiener Sozialdemokratie
