Kežmarok
Kežmarok (německy Käsmark / Kesmark, maďarsky Késmárk, 2. pád v češtině Kežmarku) je město na severu Slovenska na úpatí Vysokých Tater, v Prešovském kraji. Město je centrem oblasti Spiš. Žije zde asi 16 tisíc obyvatel.
| Kežmarok | |
|---|---|
 Kežmarok | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°8′1″ s. š., 20°25′35″ v. d. |
| Nadmořská výška | 626 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Kežmarok |
| Tradiční region | Spiš |
  Kežmarok | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 24,83 km² |
| Počet obyvatel | 15 552 (2021) |
| Hustota zalidnění | 626,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | PhDr. Mgr. Ján Ferenčák |
| Vznik | 1251 |
| Oficiální web | www |
| primator | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Kežmarok Hlavné nám. 1 060 01 Kežmarok |
| Telefonní předvolba | 052 |
| PSČ | 060 01 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | KK |
| NUTS | 523585 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
Území města bylo osídlené již od doby kamenné. Bohaté archeologické nálezy pocházejí z doby bronzové a železné. Ve 12. a 13. století zde je opět archeologickými nálezy doloženo slovanské sídlo.
Kežmarok jako město byl vytvořen v polovině 13. století spojením tří osad – slovenské rybářské osady, osady královských strážců hranice a osady německých saských kolonizátorů. První písemná zmínka o Kežmarku pochází z roku 1251 v darovací listině krále Bély IV., tehdy se nazýval Obec svaté Alžběty (latinsky Villa Sanctae Elisabeth).
Kežmarok získal městská práva roku 1269, tehdy byl označen Käsemarkt (sýrový trh). Roku 1380 byl prohlášen svobodným královským městem. Právo používat znak Kežmarok obdržel roku 1463; znak se od té doby do současnosti změnil jen velmi málo. Roku 1444 založili hrad a dali opevnit město sedmihradští Tökölyové. V letech 1511–1540 hrad a město ovládal sedmihradský kníže Jan Zápolský.
V roce 1930 zde bylo 7 228 obyvatel – z toho 1 116 Židů.[1]
Obyvatelstvo
editovat- Počet obyvatel: 16 552 (31. 12. 2010)[2]
- Muži: 8324, Ženy: 8917
- Věkové rozložení: 12 – 25 = 4 061, 25 – 40 = 3 964, 40 a více = 6 730
- Hustota: 705 obyvatel na km2
- Produktivní věk: 10 350 obyvatel je v produktivním věku, což je 60 % populace
- Podle zaměstnání: Průmysl a výroba = 38 %, Obchod a služby = 28 %, Administrativa, banky = 9 %, Školy = 8 %, Zdravotnictví = 4 %
Etnické složení
editovat| Rok | Spolu | Slováci | Češi | Maďaři | Němci | Rusíni a Ukrajinci | Chorvati a Srbové | Romové | ostatní |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1880 | 4475 | 15,75% | - | 7,75% | 72,00% | 0,04% | 0,02% | - | 1,21% |
| 1890 | 4897 | 20,52% | - | 11,72% | 65,86% | 0,00% | 0,00% | - | 1,90% |
| 1900 | 5606 | 19,16% | - | 16,98% | 60,79% | 0,00% | 0,00% | - | 3,07% |
| 1910 | 6317 | 25,42% | - | 20,80% | 51,32% | 0,00% | 0,03% | - | 2,42% |
| 1930 | 7228 | 41,85% | 1,84% | 35,65% | 0,30% | - | - | 20,35% | |
| 1991 | 20294 | 94,42% | 1,06% | 0,17% | 0,24% | 0,12% | - | 3,67% | 0,33% |
| 2001 | 17383 | 95,21% | 0,90% | 0,15% | 0,43% | 0,18% | 0,01% | 1,59% | 1,54% |
| 2011 | 16832 | 84,73% | 0,61% | 0,14% | 0,36% | 0,30% | 0,01% | 1,20% | 12,65% |
Náboženské složení
editovat| Rok | Spolu | Římští katolíci | Řečtí katolíci | Luteráni | Kalvinisté | Židé | Pravoslavní | ostatní | ateisté | n/a |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1880 | 4475 | 43,55% | 2,06% | 40,25% | 1,88% | 12,09% | 0,09% | 0,09% | ||
| 1910 | 6317 | 54,68% | 2,18% | 24,43% | 1,50% | 16,62% | 0,09% | 0,49% | ||
| 1930 | 7228 | 56,59% | 3,14% | 21,21% | 0,61% | 16,13% | 2,32% | |||
| 1991 | 20294 | 69,45% | 2,96% | 3,79% | 0,07% | 0,00% | 0,20% | 0,30% | 7,93% | 15,30% |
| 2001 | 17383 | 77,50% | 2,63% | 4,80% | 0,11% | 0,02% | 0,40% | 0,66% | 10,98% | 2,91% |
| 2011 | 16832 | 66,55% | 2,63% | 4,00% | 0,17% | 0,01% | 0,27% | 1,07% | 10,19% | 15,11% |
Znak
editovatŠtítonošem znaku je pestrobarevný anděl. Štít je vodorovně dělený, v jeho horní části jsou na modrém podkladě dva zkřížené stříbrné meče s červenou rukojetí, se zlatým chráničem a hlavicí. Nad nimi je zlatá pěticípá koruna, pod nimi červená růže. Dolní část znaku vyplňují čtyři pruhy v barvě stříbro-červené.
Interpretace znaku se vysvětluje rozličně, přičemž se dnes neví, která z hypotéz je ta správná. V jediném, v čem se obě shodují, je význam symbolu královské koruny jako symbolu svobodného královského města.
Interpretace horní části znaku:
- Zkřížené meče představují právo meče, udělené městu králem Albertem roku 1438, růže pod nimi je obyčejnou heraldickou figurou
- Zkřížené meče představují symbol osady sv. Michala-bojovníka, červená růže je symbolem osady sv. Alžběty.
Interpretace dolní části znaku:
Pamětihodnosti
editovatRoku 1950 bylo historické jádro Kežmarku prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Evangelický dřevěný artikulární kostel a Evangelické lyceum byly roku 1985 zařazeny na seznam národních kulturních památek Slovenské republiky. Kostel byl navíc v roce 2008 zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO.
- Hlavní náměstí
- Radnice, klasicistní budova z roku 1790
- Reduta
- Hradní náměstí
- Kostel Navštívení Panny Marie s bývalým barokním klášterem paulánů
- Kežmarský zámek, pozdně gotická stavba založená roku 1444 sedmihradskými knížaty rodu Tökölyů
- Evangelické lyceum
- Dřevěný artikulární kostel Nejsv. Trojice, (součást světového dědictví UNESCO)
- Nový evangelický kostel, secesní stavba z roku 1898
- Renesanční zvonice
- Bazilika Povýšení sv. Kříže
- Městské opevnění s bastiony gotického původu
- Starý hřbitov ze 17. století, vyhlášený roku 1981 za národní kulturní památku
- Židovský hřbitov v Kežmarku
Osobnosti
editovatRodáci
editovat- Vojtech Alexander – lékař a radiolog
- Ľuboš Bartečko – hokejista
- František Engel – vojenský lékař, generál československé armády
- Johann Genersich – teolog a historik
- Denis Godla – hokejista
- Alfred Grosz – pedagog, horolezec, záchranář, publicista
- Juraj Herz – režisér
- Marcel Forgáč – moderátor, scenárista
- Martina Janíková – geoložka a geodetka
- Paul Kray von Krajova und Topollya – rakouský vojevůdce a polní zbrojmistr
- Marián Kuffa – římskokatolický kněz, věnující se lidem na okraji společnosti
- Milan Lach – řeckokatolický kněz
- Anton Prídavok – básník, osvětový pracovník, publicista
- Radoslav Suchý – hokejista
- Johann Georg Schmitz – evangelický duchovní, pedagog, náboženský spisovatel a církevní hodnostář
- Martin von Schwartner – historik a statistik
- Zoltán Stenczel
- Ödön Szelényi – historik, filozof, pedagogický spisovatel
- Imrich Tököly – sedmihradský kníže
Ostatní osobnosti
editovatVýznamné osobnosti, které studovali v Kežmaroku, jsou uvedeny v článku Evangelické lyceum (Kežmarok).
Galerie
editovat-
Letecký pohled na město -
-
-
Radnice -
Pohled na město, v pozadí Vysoké Tatry -
Partnerská města
editovat
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Z obdobia holocaustu v Kežmarku | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ http://app.statistics.sk/mosmis/sk/scitanie.jsp?txtUroven=440703&lstObec=523585[nedostupný zdroj]
- ↑ VÁLYI, András. Magyar Országnak Leírása. Pešť: 1796.
- ↑ FENYÉS, Elék. Magyarország geográfiai szótára. Budín: 1851.
- ↑ a b Historicko-demografický lexikón obcí Slovenskej republiky. Bratislava: Slovenský štatistický úrad, 2012.
- ↑ a b Štatistický úrad SR https://slovak.statistics.sk
Literatura
editovat- FRICKÝ Alexander. Mestské pamiatkové rezervácie na Slovensku. Martin: Osveta, 1986.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kežmarok na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Kežmarok ve Wikislovníku- Oficiální stránky
