Manát
Manát byla arabskou bohyní a jednou ze tří hlavních bohyní uctívaných v Mekce před příchodem islámu (další byly al-Lát a al-Uzzá).
Charakteristika
editovatPodle islámské „Knihy model“ byla Manát jednou z nejstarších arabských bohyní.[1] Představovala pravděpodobně bohyní osudu, asociovanou s délkou lidského života. V souvislosti se smrtí byla též uváděna jako bohyně podsvětí a spojována s řeckými bohyněmi Persefonou/Deméter nebo s noční bohyní Artemis (Hekaté). Stejně jako Artemis i Manát má za symbol měsíční srpek, který je do dneška silně zastoupen v moderní islámské kultuře, počínaje v Osmanské říši.
Rozšíření
editovatManát se sice těšila přízně Kurajšovců, ale byla z trojice bohyní v Mekce nejméně uctívanou. Její kult byl naopak silný v Jathribu (Medíně), kde pro tamní zemědělskou komunitu představovala jakési chtonické božstvo (bohyni podsvětí). Dnešní znak islámu vznikl spojením symbolů hlavní medínské bohyně (Manát – měsíc) a hlavní mekkánské bohyně (al-Uzzá – hvězda).
Existují však archeologické pozůstatky Manátina uctívání až v oblastech jako bylo skalní město Petra, obývané Nabatejci. Tam byla známá pod jménem Manawat.
Uctívání
editovatManát byla během před-islámských poutí do Mekky uctívána především kmeny Aws a al-Khazraj.[2] Ti ji při obcházení Kabby hlasitě i tiše chválili oslavnými modlitbami.
V islámu
editovatJméno Manát je zmíněno i v koránu[3] v souvislosti s odmítnutím polyteismu. Tyto verše bývají tradičně dávány do souvislosti i se satanskými verši, jejich příběh tvrdí, že Mohamed kdysi uznal uctívání této bohyně a uvedl ji jako Alláhovu dceru.
„Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí – jiné? Vy syny byste měli mít a On pouze dcery? To vskutku rozdělení by bylo nerovné! Ony nejsou nic než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Bůh žádné zplnomocnění. A oni pouze své dohady a to, k čemu srdce jejich tíhnou, následují, ačkoliv se jim již od Pána jejich dostalo správného vedení.“Současné verše 19–23 v súře Hvězda (53), na jejichž místě původně byly tzv. „Satanské verše“
„Přemýšleli jste o Al-Lát, Al-Uzzá a Manát, té třetí – jiné? Věru, to jsou labutě vznešené a můžete vskutku doufat v jejich přímluvu!“Původní „Satanské verše“ vložené namísto dnešních veršů 19–23 v súrě Hvězda (53)
Význam
editovatManát je v Koránu i další literatuře označovaná jako „ta třetí“ nebo „ta jiná/odlišná“. Důvodem může být její silný vliv v Medíně (oproti taifské Al-Lát, která přece jen byla uctívána i v Mekce spolu s al-Uzzá) a fakt, že oproti „živým“ mekkánským bohyním lásky a moci představovala spíše pasivitu a smrt (souvislost s měsícem, podsvětím, lidským osudem…). Proto byla také často zpodobňována jako stařena.
Zničení svatostánku
editovatV lednu roku 630 (9. měsíce 8. roku po Hidžře) povolal prorok Mohamed Sa’da, aby zničil chrám bohyně Manát. Šíité věří, že výpravu spolu se Sa´dem vedl také Alí. Ten také získal oba posvátné meče, které byly uloupeny z Manátina chrámu (meče do chrámu daroval král al-Harith ibn-abi-Shamir al-Ghassani[4]).[5]
Indický chrám v Somnatu
editovatPodle některých badatelů byl kvůli bohyni Manát zničen roku 1024 také indický chrám v Somnatu (Somnat=So-Manát), o němž si islámský král Mahmúd Ghazni myslel, že tam byla tajně přesunuta původní arabská socha bohyně Manát.[6]
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- Ibn al-Kalbī; : Kniha model - překlad z arabského Kitāb al-Asnām
Externí odkazy
editovat- Manát v Knize model) (anglicky)