Maxmilián Pirner
Maxmilián Pirner, křtěný Daniel Karel (13. února 1854 Sušice[1] – 2. dubna 1924 Praha-Smíchov[2]) byl český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, profesor pražské Akademie výtvarných umění.
Maxmilián Pirner | |
---|---|
prof. Maxmilian Pirner | |
Narození | 13. února 1854 Sušice Rakouské císařství |
Úmrtí | 2. dubna 1924 (ve věku 70 let) Praha-Smíchov Československo |
Povolání | malíř, pedagog, vysokoškolský učitel, učitel, ilustrátor a výtvarník |
Děti | Karel Pirner |
Příbuzní | Miroš Pirner (vnuk) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v rodině soudního rady Jana Pirnera v domě čp. 36 v Sušici. V letech 1872 až 1874 studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda, za kterým pak odešel roku 1875 na vídeňskou Akademii. V Trenkwaldově ateliéru zůstal do roku 1879 a s jeho podporou podnikl roku 1878 studijní cestu do Mnichova. Roku 1880 maloval v Alpách, roku 1883 navštívil Itálii.
Do roku 1887 žil s manželkou převážně ve Vídni, vystavoval zde například na 1. výstavě skupiny Wiener Sezession. Roku 1887 byl povolán vyučovat na Akademii výtvarných umění v Praze žánrovou malbu. V roce 1896 byl jmenován profesorem a vedl ateliér figurální malby. V letech 1898, 1905–1906, 1907–1908 a 1911–1912 byl rektorem Akademie. Od roku 1890 byl členem Krasoumné jednoty a mimořádným členem České královské akademie, od roku 1899 členem Jednoty umělců výtvarných (JUV). Jako pedagog byl velmi oblíbený a ovlivnil dvě generace žáků Akademie.[3]
Urna Maxmiliána Pirnera byla spolu s urnou manželky Josefy uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.[4]
Rodinný život
editovatDne 24. září 1894 se v Praze oženil s Josefou Pintzovou (1867–1942). Manželé Pirnerovi měli tři děti;[5] syn Karel Pirner byl spisovatel a technik. Jedním z pravnuků je grafik a malíř Martin Hodek .
Dílo
editovatJeho tvorba byla inspirována filozofií (Diogenes, Život, láska nenávist a smrt), literaturou (v níž se pohyboval od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologie až k pohádkovým námětům neoromantismu), po formální stránce dospěl v prvním vrcholu tvorby k monumentální akademické malbě a po ní více tíhl ke komorní tvorbě ve stylu symbolismu a secese. Jeho díla se vyznačují fantazií, ironií i sarkasmem. Svým oblíbeným tématům zůstával věrný až do pozdního věku, kdy se stáhl do ústraní.
- rané ilustrace knih: Lenau, Heinrich Heine, Lessing
- ilustrace pro časopisy: Ver Sacrum, Zlatá Praha, aj. – dával přednost kresbě před malbou
- Náměsíčná (Somnambula), 1878 (NG)
- cyklus ilustrací k báji o Hansi Heilingovi
- cyklus pastelů Démon láska 1883–1884
- Pohádka o hlavě Pallas Athény
- Uměleckohistorická bajka
- Diogenes a sud, 1893
- Víly u pramene 1895 (NG)
- triptych Život, láska, nenávist a smrt 1880–1896
- Finis (Konec všedních věcí), 1887
- Homo homini lupus (Člověk člověku vlkem, Ukřižovaná) kvaš, 1901, in memoriam Arthura Schopenhauera[6]
- Hekaté, 1901
- Živá voda – Gulliver v zemi skřítků, 1910[7]
- Alegorie krásy a lásky, 1913[8]
- Kraj lesa, 1880-1890
Galerie
editovat-
V rozkvětu (1883–84)
-
Konec všech věcí (1887)
-
Hekaté (1901)
-
Černá Káča (1895)
-
Gulliver mezi skřítky (1910)
-
Alegorie
-
Kraj lesa (1880 -1890)
Reference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sušice
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu při kostele sv. Václava na pražském Smíchově
- ↑ abART: profesor Maxmilián Pirner
- ↑ Otec a maminka. Pestrý týden. 12. 2. 1944, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva, Pirner Maxmilian
- ↑ Aukce 2019
- ↑ Aukce
- ↑ Aukce 2014
Literatura
editovat- Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění díl II., N–Ž, Academia Praha 1995, s. 615–616.
- Prahl Roman, Maxmilián Pirner (1854–1924), Katalog výstavy NG Praha 1987
- Matějček Antonín, Soubor díla Maxe Pirnera, 78. a 79. výstava SVU Mánes, Praha 1924
- Šuman V., Maxmilián Pirner 1854–1924, Praha 1924
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Pirner na Wikimedia Commons
- Autor Maxmilián Pirner ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Maxmilián Pirner
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Pikner Maxmilián (1854)
- Maxmilián Pirner v informačním systému abART
- ČT, 2012, dokument Maxmilian Pirner: Víly u pramene
- WWW.TFSIMON.COM - MAX PIRNER
- Oblastní galerie v Liberci
- Galerie PPF Art skupiny PPF Petra Kellnera