Přemyslovci

Přemyslovci byli první česká knížecí a královská dynastie (tzv. odnepaměti až do 4. srpna 1306), dále vládli také v Rakouských zemích (1251–1278), Polsku (1300–1306) a Uhersku (1301–1305). Ve vedlejší (levobočné) opavské linii Přemyslovci vymřeli (po meči) až roku 1521.

Přemyslovci
Země	České knížectví České knížectví České království České království Moravské markrabství Moravské markrabství Slezské vévodství Opavské knížectví Opavské knížectví Ratibořské knížectví Krnovské knížectví Polské království Polské království Uherské království Uherské království Rakouské země Chebské panství
Tituly	Český král Polský král Uherský král Rakouský vévoda Štýrský vévoda Korutanský vévoda Moravský markrabě Míšeňský markrabě Lužický markrabě Opavský kníže Ratibořský kníže pán Kraňska vládce Chebu vládce Pordenone
Zakladatel	Bořivoj I.
Mytický zakladatel	Přemysl Oráč
Rok založení	dříve než 10. století (867)
Konec vlády	1306 (královská linie) 1521 (opavská linie)
Poslední vládce	Václav III. (královská linie) Valentin Hrbatý (opavská linie)
Současná hlava	není (rod vymřel)
Větve rodu	opavská, Děpoltici, olomoucká, brněnská, znojemská, Soběslavovci
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií. Osobou krále Václava III. vymřel rod po meči a královská linie se po několika letech bojů o následnictví přenesla skrze sňatek Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským na lucemburskou dynastii.

V českých zemích nadále (s výjimkou Jiřího z Poděbrad) vládli již jen panovníci s původem mimo domácí rody, nicméně vesměs šlo o potomky Přemyslovců v nepřímých (kognatických) liniích.

Původ dynastie

Socha sv. Václava v katedrále sv. Víta.

Podle tradice, zachycené na přelomu 11. a 12. století v Kosmově Kronice Čechů, byl zakladatelem rodu Přemyslovců Přemysl Oráč, pocházející ze Stadic, kterého si vyvolila za manžela Krokova dcera Libuše (v té době ale Stadice ještě neexistovaly). Jejich následníky byli dle pověstí Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Hostivítovým synem údajně byl první historicky doložený český kníže Bořivoj I., u nějž se dodnes spekuluje o původu. K původu rodu se vyjadřuje také tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století a autor svatováclavské legendy Diffundente sole. V obou těchto starších pramenech se hovoří o Přemyslu Oráči, příběh ale není zdaleka tak rozvinutý jako v Kosmově „literárnějším" podání.

Alternativní teorie původu

Existují i jiné teorie původu dynastie Přemyslovců. Jednou z možností je jejich moravský původ. Podle teorie historika Lubomíra E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a částečně také L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie Mojmírovců mohla pocházet až od prvního slovanského vladaře Sáma, který je ztotožňován někdy také s Přemyslem jako zakladatelem státu.

Podle další teorie muzikologa V. Karbusického pocházejí jména dvanácti bájných knížat, potomků Přemysla a Libuše, z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu-poselství Čechů k Frankům v 9. století. Nejspíše je to varování před válkou a zároveň nabídka míru, v souvislosti s významnou bitvou z roku 849. V tomto textu údajně bylo psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Název

Název rodu „Přemyslovci“ vymyslel a rozšířil až v 19. století obrozenec a historik František Palacký. Přemyslovci se takto sami nenazývali, ani tak ve své době nazýváni nebyli.

Období vlády

První historicky doložený Přemyslovec a jeho potomci v Čechách vládli více než 430 let – do roku 1306. Na trůně se jich vystřídalo pravděpodobně 30, z toho sedm králů.

Ke konci 10. století svedli Přemyslovci rozhodující boj o vrchní vládu nad Čechami s mocným rodem Slavníkovců, který skončil vyvražděním Slavníkovců na Libici 28. září 995. Otázka vztahů těchto dvou rodů je dodnes diskutovaná, Slavníkovci možná pro Přemyslovce nepředstavovali mocenskou hrozbu. Existují i alternativní teorie o tom, že Slavníkovci byli pouze jednou z větví Přemyslovců a tudíž šlo o mocenský boj v rámci rodu.

Po úspěších za vlády Boleslava I. a Boleslava II. nastal za vlády tří synů knížete Boleslava II. v 10. století velký úpadek českého knížectví v souvislosti s bratrovražednými boji mezi Přemyslovci a vzestupem okolních zemí – především pak Uher a Polska. Tato krize byla překonána až za vlády Břetislava I., který, poučen z těchto problémů, zavedl seniorátní řád, tj. dědictví nejstaršího člena přemyslovského rodu a rozdělil tím vládu svým pěti synům, z nichž nejstarší Spytihněv II. vládl jako kníže a jeho tři mladší bratři obdrželi vládu nad moravskými úděly – olomouckým, brněnským a znojemským – a poslední syn Jaromír (Gebhart) se věnoval církevní dráze. Ze synů Břetislava I. odvozovali svůj původ také moravští Přemyslovci, kteří vymřeli až za vlády krále Přemysla Otakara I., který se snažil eliminovat moc vedlejších větví rodu a soustředit ji do hlavní, pražské linie.

V roce 1085 získal jako první z Přemyslovců královský titul Vratislav II. V roce 1158 se totéž podařilo i jeho vnukovi Vladislavovi II. Oba Přemyslovci královský titul získali jako poctu a odměnu od císaře. Navíc i v tomto období se v přemyslovském rodě projevovaly velké rozpory mezi jednotlivými rodovými liniemi.

Od 11. století sahala moc Přemyslovců trvale také na Moravu, kterou spravovala jejich moravská větev jako údělná knížata olomoucká, brněnská a znojemská. Znojemská větev vymřela jako první – její poslední představitel Konrád II. Ota se stal českým knížetem, zemřel ovšem už v roce 1191. Brněnská větev skončila s bratry údělníky Spytihněvem a Svatoplukem na přelomu 12. a 13. století. Spytihněv žil velkou část svého života uvězněný na hradě Přimda. Posledním představitelem olomouckých Přemyslovců byl kaplan Sifrid, který zemřel v roce 1227. Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, byly v roce 1247.

Poslední Přemyslovci

Související informace naleznete také v článku Poslední Přemyslovci.

Poslední přemyslovští králové, Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. ve Zbraslavské kronice

Území ovládané Přemyslovci kolem roku 1301

     České království

     Polské království

     Pravděpodobný rozsah moci Václava III. v Uhrách

     Země v lenní závislosti

Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní.

V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se vážou počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého Václava III. v Olomouci dne 4. srpna 1306.

Přemyslovská linie poté ještě pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (1310–1436), Habsburkové (1436–1457), Jagellonci (1471–1526) a opět Habsburkové (1526–1740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740–1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu – opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu.

Tělesná charakteristika

Podle zachovalých kosterních pozůstatků (studie E. Vlčka z vykopávek na Pražském hradě) je známo, že přemyslovská knížata měřila více než 170 cm, králové necelých 170 cm, byli štíhlí, ale svalnatí.

Svalové úpony prozrazují záměrný tělesný trénink s mečem. Zuby měli králové drobné; horní řada přesahuje poněkud dolní (předkus). Svalové úpony jsou na lebce utvořeny jenom málo; řada znaků, která charakterizuje typicky mužské lebky, chybí.

Přemyslovci, i když se mohli chlubit svalnatou atletickou postavou, nebyli žádní mohutní válečníci. Jejich rysy a utváření těla se vyznačovalo půvabem skoro ženským. To platí hlavně o obličeji. Vlasy a vousy měli hnědé nebo kaštanové. Jedinečnou galerii nejstarších příslušníků přemyslovské dynastie (do roku 1134) představují nástěnné malby ve znojemské rotundě svaté Kateřiny.

Seznam vládnoucích Přemyslovců

Vláda	Panovník	Poznámka
Přemyslovská knížata
872 do asi 883 a od asi 885 do 888/890	Bořivoj I.	první historicky doložený Přemyslovec
894 do 915	Spytihněv I.	syn Bořivojův
915 do 921	Vratislav I.	syn Bořivojův
921 do 929/935	Svatý Václav	syn Vratislavův
929/935 do 967/972	Boleslav I.	syn Vratislavův
967/972 do 999	Boleslav II.	syn Boleslava I.
999 do 1002 a 1003	Boleslav III.	syn Boleslava II.
1003, 1004 až 1012, 1033 až 1034	Jaromír	syn Boleslava II.
1012 do 1033, 1034	Oldřich	syn Boleslava II.
1034 do 1055	Břetislav I.	syn Oldřichův
1055 do 1061	Spytihněv II.	syn Břetislavův
1061 do 1092	Vratislav II.	syn Břetislava I., od r. 1085 první český král (Vratislav I.)
1092	Konrád I. Brněnský	syn Břetislava I.
1092 do 1100	Břetislav II.	syn Vratislava II.
1100 až 1107, 1117 až 1120	Bořivoj II.	syn Vratislava II.
1107 do 1109	Svatopluk Olomoucký	vnuk Břetislava I.
1109 až 1117, 1120 až 1125	Vladislav I.	syn Vratislava II.
1125 do 1140	Soběslav I.	syn Vratislava II.
1140 do 1172	Vladislav II.	syn Vladislava I., od r. 1158 druhý český král jako Vladislav I.
1172 až 1173, 1178 do 1189	Bedřich	syn Vladislava II.
1173 do 1178	Soběslav II.	syn Soběslava I.
1189 do 1191	Konrád II. Ota	pravnuk Konráda I. Brněnského
1191 do 1192	Václav (II.)	syn Soběslava I.
1192 až 1193, 1197 až 1198 (poté král)	Přemysl Otakar I.	syn Vladislava II.
1193 do 1197	Jindřich Břetislav	vnuk Vladislava I., pražský biskup
1197	Vladislav Jindřich	syn Vladislava II.
Přemyslovští králové
1061 do 1092	Vratislav II.	syn Břetislava I., od r. 1085 první český král (Vratislav I.)
1140 do 1172	Vladislav II.	syn Vladislava I., od r. 1158 druhý český král jako Vladislav
1198 do 1230	Přemysl Otakar I.	třetí český král
1230 do 1253	Václav I.	syn předešlého, čtvrtý český král
1253 do 1278	Přemysl Otakar II.	syn předešlého, pátý český král, také vévoda rakouský, štýrský, korutanský a kraňský
1278 do 1305	Václav II.	syn předešlého, šestý český král, od roku 1300 do r. 1305 také polský král
1305 do 1306	Václav III.	syn předešlého, sedmý český král, v letech 1301–1305 uherský král jako Ladislav V., v letech 1305–1306 polský král

Přemyslovští vládci (označení tučně) a někteří další potomci

Bořivoj I. Spytihněv I. Vratislav I. Sv. Václav Boleslav I. Boleslav II. Boleslav III. Jaromír Oldřich Břetislav I. Spytihněv II. Svatobor (Fridrich) Vratislav II. (jeho potomci jsou kvůli přehlednosti uvedeni zvlášť) Konrád I. Brněnský Oldřich Brněnský Vratislav Brněnský Spytihněv Brněnský Svatopluk Jemnický Litold Znojemský Konrád II. Znojemský Konrád II. Ota Helena Znojemská Jaromír (biskup) Ota I. Olomoucký Svatopluk Olomoucký Václav Jindřich Olomoucký Ota II. Olomoucký Ota III. Dětleb Vladimír Olomoucký Břetislav Olomoucký Sifrid Strachkvas Doubravka Boleslav Chrabrý Vladivoj? Mlada

Královská linie (od Vratislava II.) Vratislav II. Břetislav II. Judita Přemyslovna Bořivoj II. Lupolt Olomoucký Vladislav I. Vladislav II. Bedřich Svatopluk Vojtěch Přemysl Otakar I. Vratislav Dagmar Dánská Václav I. Vladislav Český Božena Česká Anežka Přemyslovna Přemysl Otakar II. Mikuláš Opavský Kunhuta Přemyslovna Anežka Přemyslovna Václav II. Václav III. Anna Přemyslovna Eliška Přemyslovna Markéta Přemyslovna Anežka Přemyslovna Judita Přemyslovna Anna Lehnická Vladislav (moravský markrabě) Přemysl (moravský markrabě) Anežka Česká Vladislav Jindřich Richsa Česká Děpolt I. Děpolt II. Děpolt III. Jindřich Přemyslovec Jindřich Břetislav Svatava (Luitgarda) Česká Judita Grojčská Soběslav I. Vladislav Olomoucký Marie Česká Soběslav II. Oldřich Václav II. (kníže)

Dědičná linie Přemyslovci – Lucemburkové – Jagellonci – Habsburkové

• Václav II.
  • Václav III.
  • Eliška Přemyslovna ∞ Jan Lucemburský
    • Karel IV.
      • Václav IV.
      • Zikmund Lucemburský
        • Alžběta Lucemburská ∞ Albrecht II. Habsburský
          • Ladislav Pohrobek
          • Alžběta Habsburská ∞ Kazimír IV. Jagellonský
            • Vladislav Jagellonský
              • Ludvík Jagellonský
              • Anna Jagellonská ∞ Ferdinand I. Habsburský
                • Maxmilián II. Habsburský

Odkazy

Literatura

• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1. 
• FIALA, Zdeněk. Přemyslovské Čechy. Praha: Svoboda, 1975. 252 s. 
• CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568–1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7. 
• KARBUSICKÝ, Vladimír. Báje, mýty, dějiny : nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. Praha: Mladá fronta, 1995. 310 s. ISBN 80-204-0524-0. 
• KROFTA, Kamil. Čechy za Přemyslovců (České dějiny I.). Praha: Jos. R. Vilímek, [1914]. 44 s. 
• LUTOVSKÝ, Michal. Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete Boleslava I. Praha: Set out, 1998. 162 s. ISBN 80-902058-8-7. 
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu 872–972. Od Bořivoje I. po Boleslava I. Praha: Libri, 2006. 267 s. ISBN 80-7277-308-9. 
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců II. Léta krize a obnovy 972–1012. Od Boleslava II. po Jaromíra. Praha: Libri, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7277-231-5. 
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012–1055). Od Oldřicha po Břetislava I. Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7. 
• MATLA-KOZŁOWSKA, Marzena. Pierwsi Przemyślidzi i ich państwo (od X do połowy XI wieku). Ekspansja terytorialna i jej polityczne uwarunkowania. Poznań: Wydawnictwo Poznańskie, 2008. 576 s. ISBN 978-83-7177-547-5. (polsky) 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha: Jan Laichter, 1912. 782 s. 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s. 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. 
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./IV. Rozmach české moci za Přemysla II. Otakara (1253–1271). Praha: Jan Laichter, 1937. 499 s. 
• SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. 
• ŠUSTA, Josef. České dějiny II./I. Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví. Praha: Jan Laichter, 1935. 803 s. 
• ŠUSTA, Josef. Dvě knihy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první. Poslední Přemyslovci a jejich dědictví. Praha: Argo, 2001. 538 s. ISBN 80-7203-376-X. 
• TOMÁŠEK, Jan. Kosti prvních Přemyslovců: spor o dožitý věk prvních generací přemyslovského rodu. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie. 2011, roč. 22, čís. 7–8, s. 155–160. ISSN 1210-6097. 
• TŘEŠTÍK, Dušan. Mýty kmene Čechů (7.–10. století). Tři studie ke "Starým pověstem českým". Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 292 s. ISBN 80-7106-646-X. 
• TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. 
• VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. 
• VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 
• VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků. I. díl. Nejstarší Přemyslovci. Praha: Vesmír, 1997. 398 s. ISBN 80-85977-09-5. 
• WIHODA, Martin. Morava v době knížecí 906–1197. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 464 s. ISBN 978-80-7106-563-0. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny , 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. 
• ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. 412 s. ISBN 80-7023-281-1. 

Související články

• Seznam představitelů českého státu
• České knížectví
• České království
• Seznam českých šlechtických rodů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Přemyslovci na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Přemyslovci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• premyslovci.wz.cz – Stránky kompletně se zabývající dějinami Českého státu za vlády Přemyslovců.
• Graf rodokmenu i s příbuzenskými vazbami
• Rodokmen Přemyslovců po Přemysla Otakara I.
• Rodokmen na royal-history Archivováno 7. 1. 2007 na Wayback Machine.
• Rodokmen Přemyslovců a dalších významných rodů
• Martin Kadlečík: Konec rodu Přemyslovců
• Umělecké dřevořezby Jarmily Haldové: panovníci českých zemí (po Rudolfa II.)
• Přemyslovci na webu Středověk
• Zavraždění Václava III. (Historický magazín)
• Fotografie z katedrály sv. Víta – přemyslovské náhrobky a podoby na vitrážích Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine.

Autoritní data	Biblio: 79d50640-51ba-4b74-8eb4-1392e4213352 NKC: jx20060403074 GND: 118742086 NLI: 987007285341305171 PLWABN: 9810632414305606 VIAF: 25397700, 3756155832964933490004, 21151776731218010646

Portály: Česko | Historie | Středověk