Pipin Italský
Pipin zvaný Italský (duben 777? – 8. července 810) byl synem franského krále a pozdějšího římského císaře Karla Velikého a v letech 781–810 italským králem.
| Pipin | |
|---|---|
| rex Italiae (italský král) | |
 | |
| Doba vlády | 781–810 |
| Korunovace | 16. dubna 781 |
| Úplné jméno | rex Italiae |
| Narození | duben 777? |
| Úmrtí | 8. července 810 Milán |
| Pohřben | Milán |
| Nástupce | Bernard Italský |
| Manželka | Berta |
| Dynastie | Karlovci |
| Otec | Karel Veliký |
| Matka | Hildegarda Švábská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatMládí
editovat
Pipin byl druhorozeným synem Karla Velikého a jeho druhé ženy, Hildegardy Švábské. Po svém narození byl původně pojmenován Karloman. Jméno Pipin mu bylo uděleno při pomazání na italského krále papežem Hadrianem I. v Římě roku 781, kdy se Karloman-Pipin stal oficiálně spoluvládcem v této části Franské říše. Jméno Pipin měl i jeho starší (a nevlastní) bratr Pipin Hrbatý, který byl označován za nemanželského a i pro svoji vadu byl vyřazen z nástupnictví po otci, definitivně právě roku 781. Ten se v roce 792 připojil ke spiknutí franské aristokracie proti svému otci, po jeho odhalení byl doživotně internován v klášteře.[1]
Vláda a válečné aktivity
editovatJako vládce Itálie aktivně bojoval za rozšíření franského impéria. V roce 791 vpochodoval s armádou Langobardů do údolí Drávy a zpustošil Panonii, zatímco jeho otec současně táhl podél Dunaje na území avarského kaganátu. Aby se vypořádal s propuknuvším povstáním Sasů v roce 792, Karel Veliký avarskou kampaň přerušil, nicméně Pipin a furlanský vévoda Erich v tažení pokračovali a napadli centrální sídlo Avarů (letopisci nazvané hrink) položené někde mezi Dunajem a Tisou, které dvakrát dobyli a vyplenili. Obrovská kořist (Einhard v životopise Karla Velikého Vita Caroli Magni píše: „...patnáct nákladních vozů, tažených vždy čtyřmi voly a naložených zlatem, stříbrem a cennými oděvy...“) byla poslána na královský dvůr do Cách a rozdělena mezi vysokou franskou šlechtu a církevní preláty, bohatě obdarovány byly kostely a kláštery a dokonce i cizí vládcové, např. mercijský král Offa. Velký dar ve formě liturgického náčiní byl zaslán i papeži Hadriánovi I. Na oslavu Pipinova vítězství nad Avary byla v Pipinově sídelním městě (a centru karolínské literární renesance v Itálii) Veroně po roce 799 neznámým klerikem složena báseň De Pippine regis Victoria Avarica.
Po neúspěšném franském vpádu předešlého roku vtáhlo v roce 806 velké vojsko složené z Bavorů, Alamanů, Burgundů a Langobardů pod Pipinovým velením do Čech, aby donutilo k poplatnosti české kmeny. Písemné prameny poddání výslovně nezmiňují, jelikož ovšem jsou v nástupnickém řádu Ludvíka Zbožného (tzv. Ordinatio imperii) z roku 817 a v komentářích análů k velkému dvorskému sjezdu v listopadu 822 ve Frankfurtu české kmeny jmenovány mezi závislými gentilními celky, předpokládá se, že tato tributární závislost byla v roce 806 Pipinem skutečně vynucena. Český kronikář Kosmas ve své Kronice Čechů zmiňuje i výši tributu: 120 volů a 500 hřiven stříbra[2], tento přípisek je ovšem až z doby o 300 let pozdější.
V letech 791–793 a 800–801 se pokoušel obnovit svrchovanost nad Beneventským vévodstvím, které se stalo spojencem Byzantské říše, ovšem bez úspěchu.
Pipinovy válečné aktivity v roce 810 zahrnují dlouhé a neúspěšné obléhání Benátek, které se v té době nacházely pod byzantským vlivem. Obléhání trvalo šest měsíců a chorobami z místních bažin sužovaná Pipinova armáda byla nakonec nucena se stáhnout. O několik měsíců později Pipin zemřel.
Rodina
editovatPipin byl ženatý s Bertou, jejíž původ není spolehlivě doložen, ačkoliv je často (a chybně) označována za dceru toulouského hraběte Viléma z Gellone, Měl s ní pět dcer: Adelaidu, která se provdala za Lamberta I. z Nantes, Atulu, Gundradu, Bertu a Theoderadu[3]; všechny kromě nejstarší se narodily mezi rokem 800 a Pipinovou smrtí a zemřely před smrtí Karla Velikého v roce 814. Pipin měl také nelegitimního syna Bernarda.
Karel Veliký ve svém rozhodnutí o rozdělení říše (tzv. Divisio regnorum vydané 6. února 806 v Thionville) přiřkl Pipinovi k jeho Itálii i vše jižně od Dunaje, tj. Bavorsko a část Švábska[4] a tributy ze závislých území při východní hranici říše ale Pipin zemřel ještě před svým otcem. Italská koruna přešla na jeho syna Bernarda a vládu nad celým impériem zdědil Pipinův mladší bratr Ludvík Pobožný.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Pepin of Italy na anglické Wikipedii.
- ↑ HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký - vládce Západu. Praha: Prostor, 2002. 619 s. ISBN 9788072600717. S. 51 až 55 a 60.
- ↑ "...CXX boves electos et D marcas solvamus..."; BRETHOLZ, Bertold. Cosmae Pragensis Chronicon Boemorum [online]. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin, 1923. Dostupné online. (latinsky) Liber II p. 93, 93, MGH SS Nova Series
- ↑ PERTZ, Georg Heinrich. Einhardi Vita Caroli Magni [online]. Hahnsche Buchhandlung, Hannover, 1911. Dostupné online. (latinsky) cap. 19, MGH Separatim editi
- ↑ Divisio regnorum, BORETIUS, Alfred Erwin. Capitularia regum Francorum [online]. Hahnsche Buchhandlung, Hannover, 1883. Dostupné online. (latinsky) tomus I, p. 127, MGH
Literatura
editovat- Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791–871 (Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2001, ISBN 80-7106-482-3, s. 80–82)
- HÄGERMANN, Dieter, Karel Veliký – vládce Západu, překlad Aleš Valenta, Praha: Prostor, 2002
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pipin Italský na Wikimedia Commons
