Wikipedie

Rachel Barton Pine

americká houslistka

Rachel Bartonová Pineová (rozená Rachel Elizabeth Barton, 11. října 1974 Chicago) je americká houslistka. V 10 letech debutovala s Chicagským symfonickým orchestrem a byla prvním Američanem a vůbec nejmladším umělcem v historii, který získal zlatou medaili v Mezinárodní soutěži J. S. Bacha .[2] List The Washington Post o ní napsal, že „předvádí sílu a odvahu, jež ji řadí do první linie“.[3]

Rachel Bartonová Pineová
Rachel Bartonová Pineová hraje v roce 2011 ve Phillipsově muzeu ve Washingtonu.
Rachel Bartonová Pineová hraje v roce 2011 ve Phillipsově muzeu ve Washingtonu.
Základní informace
Rodné jménoRachel Elizabeth Barton
Narození11. října 1974 (50 let)
Chicago, Illinois, USA
ŽánryKlasická hudba
Barokní hudba
Heavy metal
Povoláníhouslistka
ředitelka neziskové nadace
Nástrojehousle
elektrické housle
Viola d'amore[1]
rebec
Aktivní roky1981 – dosud
VydavateléCedille Records
Dorian Recordings
Warner Classics
Avie Records
Hyperion Records
Hanssler Classic
Naxos Records
Příbuzná témataTrio Settecento
Earthen Grave
Webwww.rachelbartonpine.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystupuje jako sólistka s předními světovými orchestry, má impozantní diskografii a od roku 2001 řídí nadaci Rachel Elizabeth Bartonové, která všestranně napomáhá výuce a interpretaci klasické hudby.[4]

Životopis

editovat

Rachel Pineová se narodila v Chicagu a na housle začala hrát již ve 3 letech inspirovaná příkladem starších dívek, jež hrály v kostele, který s rodiči navštěvovala. S Chicagským smyčcovým souborem vystupovala poprvé, když jí bylo 7, a v 10 pak pod vedením Ericha Leinsdorfa s chicagskými symfoniky. Její vášnivé zaujetí pro housle ji vedlo k tomu, že jako žákyně 2. třídy cvičila 4 až 5 hodin denně, což přimělo ředitele její základní školy, že navrhl jejím rodičům, aby pro Rachel zařídili domácí vzdělávání.[5] To umožnilo mladé umělkyni ještě víc se soustředit na milovanou hudbu a cvičit až 8 hodin denně. Jejími hlavními učiteli v té době byli Roland a Almita Vamosovi z Chicagského hudebního institutu. Když bylo Rachel 14, začala si přivydělávat hraním na svatbách a v orchestrech, což jí umožnilo významně přispět do rodinného rozpočtu, neboť rodiče měli právě v té době jisté finanční potíže. Sama o tom říká: „Silně jsem se nalíčila a tvářila jsem se, že jsem starší.“ [6]

Dosáhla pozoruhodných úspěchů v řadě houslových soutěží včetně vítězství v Mezinárodní soutěži J. S. Bacha v Lipsku v roce 1992.[2] V témže roce získala také 2. místo v houslové soutěži Józsefa Szigetiho a v Mezinárodní soutěži Fritze Kreislera. Rok předtím se jí dostalo ocenění na Mezinárodní hudební soutěži v Montrealu. V roce 1993 získala cenu na Paganiniho soutěži v italském Janově a na Soutěži královny Alžběty v Bruselu.[7][8]

Nehoda ve vlaku společnosti Metra

editovat

Dne 16. ledna 1995 byla Rachel Bartonová vážně zraněna při vlakovém neštěstí na předměstí městečka Winnetka u Chicaga, kde vyučovala hru na housle. [2][9][10] Při vystupování ze soupravy příměstského vlaku společnosti Metra se za ní neočekávaně rychle zavřely dveře, přičemž pouzdro s drahocennými zapůjčenými, 378 let starými houslemi od Amatiho za 400 000 dolarů, které měla přes rameno, zůstalo uvnitř vozu a jeho popruh tak připoutal její levé rameno k vlaku. Automaticky ovládané dveře soupravy, které neměly bezpečnostní čidla, se neotevřely, takže souprava táhla dívku 111 metrů, než se jí podařilo uvolnit levou ruku z popruhu. Přitom ji však vlak stáhl pod sebe a přejel jí nohy. Zcela tak přišla o levou nohu, zatímco pravá byla těžce pohmožděna. Rachel zachránili duchapřítomní cestující, kteří zatáhli za záchrannou brzdu a po opuštění vlaku rychle pomocí zaškrcovadel zastavili masivní krvácení z obou končetin.[9]

Rachel zažalovala společnost Metra a Chicagskou a severozápadní dopravní společnost za ublížení na zdraví a nezbytné právní a zdravotní výdaje. Metra se hájila tím, že se dívka kvůli stáří a ceně svého nástroje nesnažila včas vyprostit ruku z popruhu pouzdra houslí, takže si za svá zranění může sama. Porota však rozhodla v Rachelin prospěch.[10] Společnost Metra poté změnila zabezpečení svých vlaků, jakož i bezpečnostní postupy vlakových čet.

Úcta, jíž se Rachel těšila mezi klasickými hudebníky, ještě vzrostla, když pro ni po jejím zranění dirigent Chicagského symfonického orchestru Daniel Barenboim zorganizoval benefiční koncert, který vynesl 75 000 dolarů.[9] Po dvouleté odmlce nutné k uzdravení po nesčetných operacích a fyzioterapii se Rachel Bartonová navrátila do hudebního světa, aby pokračovala ve své houslové kariéře.[2]

Hudební dráha

editovat

Rachel Pineová vystupovala jako sólistka s předními světovými orchestry, včetně Chicagského, Montrealského, Atlantského, Budapešťského, Sandiegského, Baltimorského, Saintlouiského, Vídeňského, Novozélandského, Islandského a Dallaského symfonického orchestru, s Royal Philharmonic Orchestra, s Bufallským, Rochesterským, Calgarským a Ruským filharmonickým orchestrem, dále s Královským skotským, Belgickým národním, Filadelfským a Louisvilleským orchestrem. Nechybí ani spolupráce se salcburským Mozarteem, Skotským a Izraelským komorním orchestrem a s Nizozemským rozhlasovým komorním orchestrem. Vystupovala pod takovými dirigenty, jako jsou Charles Dutoit, John Nelson, Zubin Mehta, Erich Leinsdorf, Neeme Järvi, Marin Alsopová, Semjon Byčkov, Plácido Domingo a José Serebrier i s umělci, jako je Daniel Barenboim, Christoph Eschenbach, Christopher O'Reilly, Mark O'Connor či William Warfield.

Její festivalová vystoupení zahrnují akce v Marlboru, Montrealu, Vailu, v Ravinia parku, v parku Wolf Trap, v Davosu a Mozartovský týden v Salcburku.

Mezi její světové premiéry děl žijících autorů patří Rush, sólo pro housle od Augusty Read Thomasové,[11] Sonáta pro sólové housle Native Informant od Mohammeda Fairouze, jakož i Houslový koncert Al-Andalus a panamská premiéra Houslového koncertu panamského skladatele Roque Cordera z roku 1962.

Kromě smíšených koncertních programů vystupuje houslistka pravidelně s monotematickými recitály, kde předvádí šest Bachových sonát a suit, [12] 24 Paganiniho capricií,[13] jakož i kompletní Brahmsovy sonáty. Jako součást tria Settecento hraje také komorní barokní komorní hudbu.

V současnosti vystupuje hlavně s nástrojem, který patříval italskému skladateli a houslistovi Antoniovi Bazzinimu. Jsou to housle cremonského houslaře Guarneriho z roku 1742. Pro skladby ze 17. a 18. století dává přednost neupraveným houslím z roku 1770, jejichž výrobcem je neapolský houslař Nicolò Gagliano.[14]

Její hudební zájmy však sahají daleko za hranice klasické hudby. Zajímá se i o lidovou a keltskou hudbu, o rock i o jazz. Pravidelně vyučuje na letní houslové škole Marka O'Connora. Z oblasti rocku je to především heavy metal – k jejím oblíbencům patří zejména skupiny AC/DC, Anthrax, Black Sabbath, Led Zeppelin, Megadeth, Metallica, Motörhead, Pantera, Slayer a Van Halen.[7][15] S řadou z nich se setkala a jamovala. V roce in 1997 dokonce vydala heavymetalem inspirovanou nahrávku. Roku 2015 o ní v jednom rozhovoru prohlásila: „Při přípravě a nácviku těchto skladeb jsem zjistila, že spousta heavymetalové hudby, kterou jsem poslouchala, patří po hudební stránce k těm nejsložitějším skladbám v celé oblasti rocku a jsou pořádně inspirovány vážnou hudbou. Potom na moje koncerty začali chodit všichni ti lidé v potrhaných džínách.“[16]

V únoru 2009 se stala členkou thrash/doom metalové skupiny Earthen Grave, kde hraje na šestistrunné elektrické housle Viper. Skupina vystupovala s takovými metalovými hvězdami, jako jsou Pentagram, Black Label Society, Mayhem a Nachtmystium. Vydala i EP nazvané Dismal Times. Podle Doommantia.com má Earthen Grave "veškeré hudební schopnosti vydat jedno z nejlepších alb vůbec."[17] HellrideMusic.com napsala: "Budou-li bozi s námi, vytrvá tohle uskupení a bude dál pokračovat s tou jedinečnou, silnou a nápaditou muzikou, jakou předvedli na Dismal Times."[18] Rachel Bartonová Pineová věří, že vystupování s rockovou kapelou zlepšuje její citový vztah s obecenstvem.[19]


Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rachel Barton Pine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ PINE, Rachel Barton. A Violin Virtuoso Falls in Love with the Humble Viola d'Amore [online]. String Letter Publishing, Inc., 2010-05-05 [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-21. 
  2. ↑ a b c d ROSENBERG, D. Violinist Rachel Barton Pine, indomitable in face of injury, savors classical and heavy-metal journeys. The Plain Dealer. 2012-10-13. Dostupné online [cit. 2012-12-22]. 
  3. ↑ WEIN, Gail. A History of Violins. www.washingtonpost.com. The Washington Post, February 24, 2006. Dostupné online [cit. 26 May 2015]. 
  4. ↑ About [online]. [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ CROCKER, Lizzie. Rachel Barton Pine, The Violin Virtuoso Who Cheated Death. www.thedailybeast.com. The Daily Beast, 2015-01-14. Dostupné online [cit. 26 May 2015]. 
  6. ↑ Rachel Barton Pine [online]. [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b PINE, Rachel Barton. Rachel's Story [online]. [cit. 2009-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-15. 
  8. ↑ PINE, Rachel Barton. Awards and Honors [online]. [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-15. 
  9. ↑ a b c PLUMMER, William; BREU, GIOVANNA. A Violinist's Brave Encore. People Magazine. 1995-07-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. 
  10. ↑ a b VALENTE, Judy. Violinist Rachel Barton Pine [online]. PBS, 2008-09-26 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ READ THOMAS, Augusta. Rush (2005) [online]. [cit. 2015-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2015. 
  12. ↑ Rachel Barton Pine, Violin [online]. [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ SCHWEITZER, Vivien. For Paganini, a Wild and Devilish Lifestyle Fueled Some Virtuoso Compositions [online]. [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ PINE, Rachel Barton. My Violins [online]. [cit. 2013-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. 
  15. ↑ NEWGREN, A.; FEIN, A. Rachel Barton Pine. Violin Soloist. Head Banger. [online]. 2011-08-08 [cit. 2012-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-19. 
  16. ↑ CROCKER, Lizzie. Rachel Barton Pine, The Violin Virtuoso Who Cheated Death [online]. [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ BARNARD, Ed. Review of Dismal Times [online]. 2009-11-17 [cit. 2010-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-21. 
  18. ↑ BALLUE, Mike. Review of Dismal Times [online]. 2009-10-31 [cit. 2010-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-14. 
  19. ↑ Violin Superstar Rachel Barton Pine Introduces Metalheads to Mozart [online]. American Federation of Musicians, April 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-20. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rachel_Barton_Pine&oldid=23178308“