Silvestr Bláha
Silvestr Bláha (31. prosince 1887 Zvole – 6. listopadu 1946 v Praze) byl český voják a odbojář, který působil jako přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky po boku T. G. Masaryka a Edvarda Beneše.
| Div. gen. Ing. Silvestr Bláha, CBE | |
|---|---|
 gen. Silvestr Bláha | |
| Narození | 31. prosince 1887 Zvole  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. listopadu 1946 (ve věku 58 let) Praha  Československo |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí
editovatMaturitu složil na Vyšší reálce v Novém Městě na Moravě, vzdálené od Zvole asi 12 km. V roce 1905 odešel studovat do Prahy na České vysoké učení technické na stavební odbor.
Manželství
editovatManželství uzavřel s Adélou Hartmanovou, která byla původem z Německa. Manželství bylo bezdětné. Adéla Bláhová zemřela v Praze 8. ledna 1975.
Vojenská činnost
editovatKdyž si splnil povinnosti prezenční služby v rakousko-uherské armádě u dělostřeleckého pluku v Krakově, odešel v roce 1912 jako stavební inženýr státních služeb do Dalmácie, kde pracoval na různých drobných stavbách až do vypuknutí první světové války. Po mobilizaci nastoupil službu u samostatného pevnostního dělostřeleckého praporu v Přemyšlu. Zde byl také dne 22. března 1915 zajat ruskou armádou. Dva roky se pohyboval po zajateckých táborech a poté vstoupil jako dobrovolník do Československého vojska na Rusi. Jako prostý vojín byl zařazen do střeleckého pluku 8 „Slezského“. Krátce na to absolvoval důstojnický kurz v Borispoli. V říjnu 1917 odjel s prvním transportem dobrovolníků k Československým legiím do Francie. Velel francouzské rotě a od srpna 1918 byl velitelem 11. roty 21. Československého střeleckého pluku, s ním prošel válečné tažení na západní frontě v Alsasku, Champagne a Arden, zejména boje u Terronu. Domů se vrací v hodnosti majora ve funkci velitele praporu.
Po návratu do vlasti jej však čeká zase fronta. Zúčastnil se bojů na Těšínsku a na Slovensku bojoval s Maďary u Zvolena a Levic.
V lednu 1919 velel kombinované brigádě v severním úseku Těšínska, poté se stal zástupcem vrchního velitele operujících vojsk. Mezitím byl major Bláha povýšen do hodnosti podplukovníka a koncem srpna 1919 přidělen zahraničnímu oddělení prezídia ministerstva národní obrany. V lednu následujícího roku byl ustanoven náčelníkem Československé vojenské mise ve Francii a současně prvním vojenským atašé pro Francii, Belgii, Velkou Británii a Švýcarsko. V letech 1925–1929 velel 33. pěšímu pluku „Doss Alto“ v Chebu. Dnem 30. května 1927 úspěšně ukončil kurz pro vyšší velitele při Válečné škole v Praze a potom následuje vrchol jeho kariéry. Dne 28. února 1928 byl ustanoven přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky, tuto funkci zastával až do Mnichovské kapitulace. Krátce nato byl v roce 1929 povýšen na brigádního generála. Od jara 1932 byl současně náčelníkem Vojenského ústavu vědeckého a jedním z předních československých vojenských teoretiků. Jako vojenský teoretik Silvestr Bláha upozorňoval na hrubé nedostatky čs. vojenské doktríny. Od jara 1932 zastával funkci náčelníka Vojenského ústavu vědeckého. Prokázal rozsáhlou vědeckou a publikační činnost v oblasti Československé vojenské teorie. Na divizního generála byl povýšen 1. 7. 1934.
Díky tomu, že se ve třicátých létech kriticky vyjadřoval k situaci v armádě, byly jeho vztahy s částí generality kolem Jana Syrového nepřátelské. A to mělo vliv v období po abdikaci prezidenta Beneše, a proto i ve svých 52 letech Bláha odchází z armády.
S nacistickou okupací se nesmířil. Pro své exponované postavení u prezidenta dr. E. Beneše a publikační činnost byl známý mezi širokou veřejností a získal doklady o tom, že Němci sledují jeho činnost a hlídají ho.
Po válce byl generál opět zařazen do služby, ale pro příliš demokratické smýšlení, vyšší věk a zdravotní problémy byl dán do výslužby. Krátce poté, před svými devětapadesátými narozeninami 6. 11. 1946 v Praze zemřel.
Odbojová činnost
editovatGenerál udržoval spojení s odbojem a v době Pražského povstání působil jako pobočník generála Vedrala[zdroj?!]. V odbojové činnosti byli zapojeni i jeho švagrové – letci, bratři Hamšíkovi.
Vyznamenání
editovat
Válečný kříž 1914-1918, 1918 (Francie)
Československý válečný kříž 1914–1918, 1918
Československý válečný kříž 1914–1918, udělen podruhé, 1919
Československá revoluční medaile, 1919
Československá medaile Vítězství, 1921
Řád čestné legie, IV. třída – důstojník, 1925 (Francie)
Řád britského impéria , III. třída, 1925 (Velká Británie)
Řád belgické koruny, III. třída – komandér, 1925 (Belgie)
Řád Nilu [1], II. třída, 1929 (Egypt)
Řád rumunské koruny, II. třída, 1933 (Rumunsko)
Řád sv. Sávy , II. třída 1933 (Jugoslávie)
Řád čestné legie, III.. třída – velitel, 1935 (Francie)
Publikační činnost
editovatStudie
editovat- Nástin spolupráce strategie a politiky
- Branná politika a demokracie
- Budování mocenského postavení Malé dohody
- Obrana republiky
- Technika v obraně naší republiky
- Co Masaryk dal armádě a brannosti národa
Pamětní deska
editovatDne 12. října 2008 došlo ke slavnostnímu odhalení pamětní desky diviznímu generálovi Ing. Silvestru Bláhovi na budově Základní školy ve Zvoli nad Pernštejnem.
Odkazy
editovatReference
editovatLiteratura
editovat- ČERNÝ, Karel, GOBL, Luboš, KRČÁL, Petr. Muži Masarykovi republiky a kraj Vysočina. 1. vyd. Žďár nad Sázavou : Tváře, 2008. 77 s. ISBN 978-80-254-2691-3
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 102–103.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 533.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Silvestr Bláha na Wikimedia Commons 
Autor Silvestr Bláha ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Silvestr Bláha
- Digitalizovaná díla Silvestra Bláhy v České digitální knihovně
- [1] – fórum válka.cz
