Wikipedie

Urgan

bulharský chán

Urgan, Uragan anebo Organa (podle Nikefora řecky Άργανος - Árganos, Argana, z turkického ur anebo urgu, doslova: „hůl“ [jako zbraň určená k úderu], a mongolského üre, doslova: „úder“) byl v letech 605 – 610 vládce Onogurů, a od roku 617 – 630 všech Prabulharů[1][2] Jeho jméno je však vykládáno více způsoby, jako Bağatur Sepi-kagan, Külüg Sibir-kagan anebo Urag, doslova: „bouře“,[3]. Panos Sophoulis má za to, že Urgan byl ve skutečnosti turkický titul (ḡan/qan), spíše než vlastní jméno.[4] Někteří výzkumníci identifikovali Urgana jako slavného vikáře Gostuna ze Seznamu bulharských chánů z 8. století[5][6], zatímco jiní odmítají takové spojení, a věří že Urgan byl místní vládce vládnoucí před Gostunem.[7]

Külüg Sibir
Άργανος, Urgan
莫賀咄厚可汗
Mocheto-chu-kagan
Doba vlády617/630 - 631
Éra vládyDynastie Tchang
Korunovace630
Úplné jménoBagadur Külüg Šipir
TitulyKülüg Sibir-kagan
Úmrtí631
Altaj
PředchůdceTung Jabgu
synovecKuvrat
NástupceSı Jabgu
RodAšına & Ermi
DynastieAšına
OtecKaračürün Tardu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Urganův původ

editovat

Urgan pocházel pravděpodobně ze vznešených příbuzných rodů, a to ze šlechtického turkuckého rodu Ašına a hunobulharského rodu Ermi. Jeho sestra Akdžan byla manželka Alböriho (v letech 610 – 617/618? vládce Onogurů)[1] a matka Kurta (Kuvrat) a Sama (Šambat Kij)[8]. Jeho otcem byl pravděpodobně Ašına Tienťüe (Karačürün Tardu, 576 – † 603), anebo podle starších zdrojů jím mohl být vládce Onogurů Tubdžak (Hudbaad) z rodu Tulo (Dulo).

Lev Gumiljov a někteří bulharští a ruští výzkumníci identifikovali Urgana jako kagana Külüg Sibira (čínsky:Mocheto-chu-kagan, 605-610) [pozn. 1] ze Západoturkucké říše[2][4][10][11][12][13], které vládl mezi lety 630 – 631 a Kuvrat byl jím pověřen vládnout nad vazalskými prabulharskými hordami.

Západoturkucká říše a Onogurie

editovat
 
Občanská válka v Západoturkucké říši

Ačkoliv občanská válka začala po smrti Topo-kagana (Arslan Topo, 572 – † 581), západní říše v současném Turkestánu vznikla až po smrti Ašına Tienťüe (Karačürün Tardu, 576 – † 603) jako výsledek rozdělení Turkucké říše. Vznikla sjednocením deseti tureckých kmenů - 10 Oguzů - (Onokové) a mnoha dalších, více či méně důležitých, jak kočovných Tie-leů [pozn. 2] (Ujgurů [pozn. 3], Tokuz Oguzů - Prabulharů, Tongraů, Bajirgurů [pozn. 4]), Kitanů a Tatabiů (Kumo Si), tak i polousedlých a usedlých kmenů. Svaz Deseti kmenů tvořily dvě uskupení - Tulo (Dulo) a Ong-šadapyt (Nu-šipi), jež každé mělo po pěti kmenech které mezi sebou neustále soupeřili.

Roku 610 stál v čele vlády nezletilý Ašına Taman (Nipo Čulo Taman, 604 – 612) z kmenové aliance Tulo (Dulo), avšak protože na trůn nastoupil v mladém věku, ještě sotva chodil, vláda říše byla ve skutečnosti tvořená stařešiny této aliance.

Když byl Kuvrat ještě velmi mladý, zemřel mu otec. Regentem se stal jeho strýček Urgan, který vládl Alböriho jménem do Kuvratové dospělosti. Kuvrat byl strýčkem Urganem přinucen strávit svůj raný život v Byzantské říši, v císařském paláci v Konstantinopoli. Urgan cítil potřebu znovu vytvořit bulharský stát, který se po Alböriho smrti rozpadl na šedesát samostatných oblastí.

Za vlády Ašına Tamana stál Urgan v čele prabulharského kmene Utigurů, který byl v té době závislý na Avarech a západních Turcích. Někdy v tomto období byli Prabulhaři usazeni u severního povodí řeky Kufis (Kubáň), v Předkavkazí (Severní Kavkaz).

Roku 617, obratnou politikou, která kolísala mezi Avary a západními Turky, uspěl sjednotit Utigury (Uturgur, Otur-Oğur, tudíž Uturğur → třicet Ogurů/kmenů) s dalším velkým prabulharským kmenem Kutrigurů (Tukurgur, Toqur-Oğur, tudíž Quturoğur → devět Ogurů/kmenů), který byl závislí na Avarech. Sjednocením těchto dvou hlavních větví Prabulharů do silné aliance, se zviditelnil kmenový svaz Onogurů (Onogur, On-Oğur, tudíž Onoğur → deset Ogurů/kmenů), z nichž se odvozuje i národ Maďarska. Zde, v Předkavkazí, založili Prabulhaři kmenový útvar pod názvem Onogurlarin Jorty („Patrie Onogurie“). Nejen že se Urganovi podařilo mírovým způsobem sjednotit tyto dva největší prabulharské kmeny, ale také udržoval velmi dobré vztahy s Avary a Byzantskou říší. Neví se přesně, ve kterém roce Urgan získal titul patriciuse od byzantského císaře, ale jsou proto nevyvratitelné důkazy (Poklad Malé Pereščepiny).

Konec nadvlády Avarů

editovat

Roku 619 přijel do Konstantinopole kde uzavřel spojenectví s Byzancí a roku 629 si společně se svým synovcem Kuvratem vydobyli samostatnost od Avarů. Avšak ještě stále byli závislí na Západoturkucké říši.

 
Urganova „Patrie Onogurie“ (fialová)

Roku 630 dochází v Západní říši k občanské válce mezi dvěma nejvlivnějšími rody Ašına (Nu-šipi) a Tulo (Dulo). Urgan, podporován rodem Tulo (Dulo) a Ermi, naplánoval povstání, a se svými spojenci porazil a zabil svého dalšího synovce, kagana Ziebela (Tung Jabgu) [pozn. 5] z rodu Ašına, který měl podporu kmenového svazu Nu-šipi a v té době vládl i Chazarské říši. Poté se sám chopil moci a s podporou rodů Tulo (Dulo) a Ermi byl prohlášen za šestého vládce Západoturecké říše. Do známosti vešel pod jménem - Külüg Sibir anebo Mocheto-chu-kagan. Jen o několik měsíců později Tung Jabguův syn, Ašına Sili (Sı Jabgu) [pozn. 6] z nejvlivnějšího klanu Ašına se postavil proti němu. Urgan spoléhá na hunobulharské a turkické kmeny Sabirů, Oguzů a kmenový svaz Tulo (Dulo), a naopak, Ašınovci (Nu-šipi) které vedl Ašına Sili (Sı Jabgu) na Chazary, Kypčaky a Kangary (Pečeněhové).

Sňatkem s dcerou císaře Li Šimina (Tchaj-cung) se Urgan pokusil o vstup do aliance s říší Tchang. Avšak císař ho odmítl. Poté, co se mu to nepodařilo, a po několika porážkách, Urgan spěšně prchal do Džungárie na Altaj, kde pobýval jeho spojenecký kmenový svaz Tulo (Dulo). Ale Ašına Sili (Sı Jabgu) a jeho spojenci pochopili jeho záměr, a nastražili na něj past při které přišel o život. Podle čínských análů, v zuřící občanské válce Ašınovci dostali pomoc od Číňanů.

Urgan zemřel roku 631 a jeho následníky se stali jeho dva pokrevní příbuzní: v západní říši - bratrův vnuk Ašına Sili (Sı Jabgu) a v Severním Kavkaze - sestřin syn Kuvrat.

Kuvrat

editovat

Změna nastala roku 632, když Kuvrat dorostl, a vrátil se z Byzancie. Urgan mu nezištně zanechal moc nad kmenovým útvarem. Jejich složení je neznámé, a prameny se zmiňují pouze o kmenových názvech Čakarar, Kubiar, Kürijer, a jména klanů Tulo (Dulo), Ukil, Ermijar, Ugain a Duar.[16] Když se pod Kuvratovou vládou kmenový útvar „Patrie Onogurie“ oddělil od říše západních Turků, nahradil ho státní útvar s názvem Onogurie (Velké Bulharsko).

Poznámky

editovat
  1. ↑ Külüg Sibir anebo podle variantů v jiných jazycích: Mocheto-chu-kagan, (čínsky v českém přepisu Mo-che-tuo-chou kche-chan, pchin-jinem mòhèduōhòukěhàn, znaky 莫賀咄厚可汗), Bu Jurgan, Bu-Jurgana, Bat Organa, Bahatur-kagan, Bogatir, Bahatur Sepi-kagan, Se-Pi, Uragan, Organa, Orhan, Jiwu, Tuki-chán, Sibir, Bagatur Sibir-kagan, Külüg Sibir-kagan, Bahatur Sibir, Bagadur Külüg Šipir-chán – 610–630, v letech 630-631 vládce Západoturkucké říše a Karluků[9]
  2. ↑ Tili (Tiele) (čínsky v českém přepisu Tili, pchin-jinem dílì, znaky 狄历, obvyklou fonetikou: Ty-ly) nebo také
    Tiele (čínsky v českém přepisu Tchie-lej, pchin-jinem tiělēi, znaky 鐵勒, obvyklou fonetikou: Tye-le) nebo také
    Čıle (Tiele) (čínsky v českém přepisu Čch'-lej, pchin-jinem chìlēi, znaky 敕勒, obvyklou fonetikou: Čı-le) nebo také
    Kaoke (Tiele) (čínsky v českém přepisu Kao-kche; doslova „vysoké kočáry“, pchin-jinem gāochē, znaky 高車 nazev, který nesli v období Severní Wej (Tabgačové), nebo také
    Čulu (Tiele) čínsky v českém přepisu Čchu-lu, pchin-jinem chulù, znaky 楚騄 což je alternativní název „Tiele“. Tieleové byli sbírkou kmenů z různých etnik turkického původu. V turkických jazycích také nazývání Tele, byli roku 357 vytlačeni z Mongolska Sien-piy a založili stát v Turpanu. Tato skupina zahrnovala kmeny Sır-Tardušů (Se-jenta), Basmalů (Pa-si), Oguzů (Wu-chu), Chazarů (Che-san), Alanů (A-lan), J. Kyrgyzů (Che-ku), Tuvānců (Tuva-la) a Jakutů (Kuli-kan) z Bajkalského regionu.[14][15]
  3. ↑ Chuej-chu (čínsky v českém přepisu Chuej-chu, pchin-jinem huíhú, znaky 回鶻) je alternativní název „Ujgurů“
  4. ↑ Ťiou-sing wu-chu (čínsky v českém přepisu Ťiou-sing wu-chu, pchin-jinem jiǔxìngwūhù, znaky 九姓乌护) nebo také
    Ťiou-sing wu-čchü-s' (čínsky v českém přepisu Ťiou-sing wu-čchü-s', pchin-jinem jiǔxìngwūgǔsī, znaky 九姓烏古斯) jsou alternativní názvy „Tokuz Oguzů“
  5. ↑ Tung Jabgu anebo podle variantů v jiných jazycích: Tung Jabgu-kagan, (čínsky v českém přepisu Tchung Jie-chu kche-chan, pchin-jinem tǒngyèhùkèhán, znaky 統葉護可汗), Tung Jiechu-kagan, Tung Jabgu-kagan, Tiger Jabgu, Ziebel, T'ung Jabghu, Ton Jabgu, Tong Jabghu-kagan, Tun Jabghu, Tong Jabgu, Džebu, Džebu-kagan, Tong-jabgu, Tun-Jabgu-chán, v letech (618–630) vládce Západoturkucké a Chazarské říše
  6. ↑ Sı Jabgu anebo podle variantů v jiných jazycích: Sı Jabgu-kagan, (čínsky v českém přepisu S' Jie-chu kche-chan, pchin-jinem sìyèhùkěhàn, znaky 肆葉護可汗), S' Jiechu-kagan, Sı Jabgu-kagan, Ipi Polu Si, Šili Tolis-tegin, Irbis Polun-tegin, Telige Tegin, Türk Tegin, Türk Irbis Išbara, Šili Tolis, Irbis Polun, Teligegin Irbis Polun (Sy)-Jabgu-chán, v letech (631–633) vládce Západoturkucké říše

Reference

editovat
  1. ↑ a b The BULGARS V: Regnal Chronologies. Londýn: The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky) 
  2. ↑ a b VOJNIKOV, Živko. IZVESTNI IMENA OT PRABŬLGARSKI PROIZKHOD OT EPOKHATA NA PŬRVATA BŬLGARSKA DŬRZHAVA - (ИЗВЕСТНИ ИМЕНА ОТ ПРАБЪЛГАРСКИ ПРОИЗХОД ОТ ЕПОХАТА НА ПЪРВАТА БЪЛГАРСКА ДЪРЖАВА PDF). Sofie: Bŭlgarska istoričeska biblioteka" br.1, - (Българска историческа библиотека" бр.1,"), 1928. Kapitola І. Imena na vladeteli/3. Gostun (Organa) - (І. Имена на владетели/3. Гостун (Органа)). (bulharsky) 
  3. ↑ GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Drevnie tjurki - (Древние тюрки) [online]. 1967, rev. 1999 [cit. 2013-06-30]. Kapitola PRILOŽENIJA. Onomastičeskaja tablica - (ПРИЛОЖЕНИЯ. Ономастическая таблица). Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ a b SOPHOULIS, Panos. Byzantium and Bulgaria, 775-831. 1974. vyd. Boston MA: Brill, 2012. 400 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. ISBN 978-90-042-0696-0. S. 92, 147–148, 71, 111. (anglicky) 
  5. ↑ ZLATARSKI, Vasil Nikolov. Istorija na Bŭlgarskata dŭržava prez Srednite vekove, t.1, č.1. Vtoro fototipno izdanie - (История на Българската държава през Средните векове, т.1, ч.1. Второ фототипно издание). 1918. vyd. Sofie: Akademično izdatelstvo „Marin Drinov“ - (Академично издателство „Марин Дринов“), 1994. Dostupné online. ISBN 954-430-298-0. S. 84–88. (bulharsky) 
  6. ↑ DIMITROV, Christo. Istoricheskata deĭstvitelnost v “Imennika na bŭlgarskite chanove”.. In: JORDANOV Stefan: PAISIĬ ILI NIKIFOR: ZA LIČNOTO IME I TITLITE NA OSNOVATELYA NA PŬRVOTO BŬLGARSKO CARSTVO. 4. vyd. Sofie: Preslav, 1993. Dostupné online. S. 244–245. (bulharsky)
  7. ↑ ARTAMONOV, Michail Illarionovič. Istorija chazar - (История хазар), Pod redakciej i s primečanijami L.N. Gumiljova - (Под редакцией и с примечаниями Л.Н. Гумилёва). Sankt-Petěrburg: Izd-vo Gos. Ermitaža - (Изд-во Гос. Эрмитажа), 1962. 523 s. Dostupné online. Kapitola 7. Tjurkjuti v Evrope - (7. Тюркюты в Европе), s. 161–164. (rusky) 
  8. ↑ BACHŠI, Iman. DJAGFAR TARIHI (THE ANNALS OF DJAGFAR). In: NURUTDINOV, Fargat Gabdul-Chamitovič. Conspectus of “Djagfar Tarihi“ fragments, KUL GALI - HON KITABY (BOOK OF HUNS), Fragments from the Chapter “DESCRIPTION OF SAKSIN“. 3.. vyd. Kazaň: © Turkic World, 2003. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ MICHAJLOVIČ, Zolin Petr. Saraguri - (Сарагуры). In: Russika.Ru. Novgorod: InfoStarz - (ИнфоСтарз), 2005. Dostupné online. (rusky)
  10. ↑ GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Drevnie tjurki - (Древние тюрки) [online]. 1967, rev. 1999 [cit. 2013-06-30]. Kapitola Časť pervaja. Velikij tjurskij kaganat - (Часть первая. Великий тюркский каганат): Glava XV. MIROVAJA VOJNA VII v. - (Глава XV. МИРОВАЯ ВОЙНА VII в.). Dostupné online. (rusky) 
  11. ↑ RJABUCHIN, Boris. VOLŽSKIJ CAR - (ВОЛЖСКИЙ ЦАРЬ). Moskva: Litera M. - (Литера М.), 2013. 22 s. Dostupné online. Kapitola Časť pervaja - (Часть первая): Glava 20 CHAZARSKIJ KAGANAT - (Глава 20 ХАЗАРСКИЙ КАГАНАТ). (rusky) 
  12. ↑ POPOV, Boris Igorevič. Kto my? Tom 1 Ot Ivana do Ťjan-Vana - (Кто мы? Том 1 От Ивана до Тянь-Вана). 22. vyd. Kaliningrad: Žurnal "Samizdat" - (Журнал "Самиздат"), 13. září 2015. Dostupné online. Kapitola Časť pervaja - (Часть первая): Glava 26. Chany Bolgarii/Chany iz roda Dulo - (Глава 26. Ханы Болгарии/Ханы из рода Дуло). (rusky) 
  13. ↑ Kniga dinastij - (Книга династий). In: LiveInternet.Ru. Moskva: Www.IstMira.Com, 2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 297. (rusky) Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  14. ↑ TUAN, Lian-čchin. (丁零, 高车与铁勒 → Ting-ling, Kao-kche jü Tchie-lej) - Ting-ling, Kaoke a Tiele. Šanghaj: (上海人民出版社出版 → Šangchaj Žen-min čchu-pan-še Čchu-pan 1988) - Šanghajské Vydavatelství Lidového Domu 1988, 1935. 566 s. ISBN 7208001103, ISBN 9787208001107. S. 11–12. (čínsky) 
  15. ↑ PULLEYBLANK, Edwin George. Central Asia and the non-Chinese peoples of ancient China - Střední Asie a ne-čínské národy starověké Číny V. Variorum collected studies series. Aldershot: Ashgate Publishing, 2002. 731 s. Dostupné online. ISBN 0860788598, ISBN 978-0-86078-859-1. Kapitola VII, s. 21–26. (anglicky) 
  16. ↑ GOLDEN, Peter Benjamin. An Introduction to the History o the Turkic Peoples. 1992. vyd. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2012. 494 s. Dostupné online. ISBN 978-34-470-3274-2. S. 247. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • ARTAMONOV, Michail Illarionovič. Istorija chazar - (История хазар). Sankt-Petěrburg: Izd-vo Gos. Ermitaža - (Изд-во Гос. Эрмитажа), 1962. 523 s. Kapitola 7. Tjurkjuti v Evrope - (7. Тюркюты в Европе). (rusky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • ALIEV, Kamil Magomedsalichovič. Seznam Hunských králů (Kavkazské Hunsko). In: Кумыкский мир, Культура, история, современность. [s.l.]: КумыкскоеНаучно-КультурноеОбщество Dostupné online. Kapitola Orhan - (Орхан). (rusky) Archivováno 19. 11. 2015 na Wayback Machine.
Bulharští vládci Onogurie (Velké Bulharsko)
Předchůdce:
Hudbaad 		610/17 — 630
Urgan 		Nástupce:
Kuvrat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Urgan&oldid=23462160“