Wikipedie

Vilém III. Oranžský

anglický, skotský a irský král
Možná hledáte: Vilém III. Nizozemský, král Nizozemska v letech 1849–1890.

Vilém III. Oranžský (14. listopadu 1650 Haag – 8. března 1702 Londýn) byl od roku 1672 místodržitelem Spojených provincií nizozemských. Byl manželem anglické princezny Marie. V roce 1689 se stali společně s manželkou panovníky Anglie, Skotska (jako Vilém II.) a Irska následkem úspěšné invaze do Anglie a vyhnáním předchozího krále a manželčina otce Jakuba II.

Vilém III. a II.
král Anglie, Skotska a Irska
místokrál provincií Holandsko, Zeeland, Utrecht, Gelderland a Overijssel
Portrét
Vilém III. Oranžský
Doba vlády13. února 1689 – 8. března 1702
Korunovace11. dubna 1689
Narození14. listopadu 1650
Binnehof, Haag
Úmrtí8. března 1702
Kensingtonský palác, Londýn
PohřbenWestminsterské opatství, Londýn
PředchůdceJakub II. Stuart
NástupceAnna Stuartovna
ManželkaMarie II. Stuartovna
Potomcichild1 Stuart, child2 Stuart a child3 Stuart
OtecVilém II. Oranžský
MatkaMarie Henrietta Stuartovna, princezna Oranžská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mnohými protestanty byl označován jako obránce víry, který měl Anglii ochránit před návratem katolicismu. Jeho vláda je počátkem přechodu od osobní vlády Stuartovců, k vládě panovníků Hannoverské dynastie, která se vyznačovala větším mocenským vlivem parlamentu.

Mládí

editovat

Narodil se 14. listopadu 1650 v Haagu jako oranžský princ nizozemského místodržitele Viléma II. a jeho manželky Marie Henrietty Stuartovny, dcery anglického krále Karla I. Osm dní před jeho narozením jeho otec zemřel, ve věku 24 let na neštovice. Od roku 1659 strávil sedm let na Univerzitě v Leidenu, kde se mu dostalo formálního vzdělání, i když nikdy nebyl jejím studentem. V prosinci 1660 bylo rozhodnuto, že se má připravovat na budoucí státní funkci. Po smrti Vilémovy matky, která také zemřela na neštovice ve věku 29 let, se o jeho vzdělání začal starat její bratr, anglický král Karel II. V roce 1672 se stal v průběhu francouzsko-nizozemské války místodržitelem Nizozemských provincií. V roce 1677 se oženil s dcerou Jakuba II. anglickou princeznou Marii. V roce 1685 zemřel anglický král Karel II. a na trůn nastoupil jeho bratr Jakub II. Významní angličtí šlechtici a protestanti se obávali vzestupu katolicismu a nesouhlasili z jeho převzetím vlády. Vilém byl osloven s nabídkou na převzetí anglického trůnu, nejprve váhal a obával se konfliktu z Francií. V roce 1688 se anglickému králi Jakubovi II. narodil následník trůnu, což mělo za následek změnu v uvažování Viléma, který se tak rozhodl pro invazi. Invaze do Anglie se uskutečnila 15. listopadu 1688. Následně se několikrát střetlo nizozemské vojsko s armádou věrnou Jakubovi II., úspěšnější byl Vilém, který koncem roku 1688 umožnil útěk dosavadního krále Jakuba do Francie.[1]

Bill of Rights

editovat
 
Ludvík XIV. Vilémův dlouhodobý soupeř

Vilém podporoval vydání zákona o náboženské toleranci z roku 1689, který zajišťoval náboženskou svobodu pro některé protestantské nonkonformisty. Nicméně nebyl tak rozsáhlý, jak si Vilém představoval a stále omezoval svobodu katolické církve. V prosinci 1689 byl přijat jeden z nejdůležitějších ústavních zákonů v anglické historii – Bill of Rights. Tento zákon vycházel z předchozí deklarace práv a omezoval výsady panovníka. Mimo jiné uváděl, že panovník nesmí pozastavit platnost zákona schváleného parlamentem, vyhlásit nové daně bez souhlasu parlamentu, zakázat nošení zbraní protestantům, neúměrně odkládat volby do parlamentu, trestat poslance obou komor za projevy v parlamentních debatách, požadovat neúměrnou kauci nebo ukládat nepřiměřené tresty. Vilémovi se taková omezení nelíbila, ale do sporu s parlamentem nešel. Zákon také řešil otázku nástupnictví. Pokud by zemřel jeden z královské dvojice, pokračoval by druhý z nich jako samostatný panovník. Dalším nástupcem byla jmenována Mariina sestra Anna Stuartovna. Do následnictví byly zahrnuty i případné Vilémovy děti. Katolíci nebo ti, kdo by s katolíkem uzavřeli sňatek, byli z následnictví vyloučeni.

Parlament

editovat

I když byli Whigové Vilémovými spojenci, zpočátku preferoval vyvážený postoj mezi Whigy a Toryi. Spolupracoval s Georgem Savillem, který byl známý svým vyváženým politickým přístupem. Whigové měli parlamentní většinu, ale Vilém trval na vybalancovaném poměru sil ve vládě. Tato situace vedla k neefektivní práci vlády a tak byl nucen vyhlásit nové volby. Po volbách začal preferovat spolupráci s Toryi. Ti ale odmítli podporovat jeho snahu pokračovat ve válce s Francií. Důsledkem byl Vilémův odklon k frakci Whigů zvané Junto. Vláda Whigů ustavila Bank of England. Svolení k vytvoření banky vlastněné soukromými bankéři bylo jeho nejdůležitějším ekonomickým rozhodnutím, které položilo základ ekonomického vlivu Anglie v Nizozemsku v 18. století.

Nepokoje ve Skotsku a Irsku

editovat
 
Vilém III.

I když měl podporu jako panovník v Anglii, musel vzdorovat velkému odporu ve Skotsku a Irsku. Skotští jakobité, kteří považovali Jakuba II. za legitimního krále, vyhráli bitvu u Kiliecrankie, ale asi o měsíc později byli přesto poraženi. Vilémova pověst utrpěla po masakru v Glencoe, kde bylo zabito 78 Skotů, kteří odmítli přísahat věrnost Vilémovi a Marii. Na nátlak veřejnosti Vilém viníky tohoto krveprolití odvolal, přesto zůstali jeho oblíbenci. V Irsku pokračovaly boje se vzbouřenci podporovanými Francií mnohem déle, a to i poté, co Jakub II. po porážce v bitvě u Boyne unikl ze země. Po porážce francouzské flotily u La Hogue francouzská podpora Irsku ustala a nepokoje v zemi byly ukončeny mírovou dohodou.

Pozdní období

editovat

Po smrti Marie v roce 1694 vládl sám. Jeho popularita klesala, a to i přesto, že konvertoval k anglikanismu. Po uzavření mírové dohody s Francií roku 1697 ho Ludvík XIV. uznal jako anglického panovníka a přislíbil mu, že nepodpoří Jakuba II. v jeho pokusech nastoupit na anglický trůn. Manželství s Marií nepřineslo žádné potomky a Vilém nejevil snahu znovu se oženit. Mariině sestře Anně se narodilo několik dětí, ale všechny zemřely ještě v dětství až na jediného syna, Viléma, vévodu z Gloucesteru. Jeho smrt roku 1700 znamenala, že jediným možným nástupcem podle Bill of Rights zůstala princezna Anna. Obavy z možného návratu potomků Jakuba II. přimělo parlament k vydání zákona Act of Settlement 1701, kterým byla další nástupkyni určena vzdálená příbuzná Žofie Hannoverská a její protestantští potomci, pokud by Anna zemřela bez potomků a Vilém by se neoženil.

Roku 1702 zemřel na zápal plic, komplikaci po jeho pádu z koně během lovu. Byl pohřben ve Westminsterském opatství vedle své manželky.

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Vilém I. Nasavsko-Dillenburský
 
 
 Vilém I. Oranžský
 
 
 
 
 
 
 Juliana ze Stolbergu
 
 
 Frederik Hendrik Oranžský
 
 
 
 
 
 
 Gaspard de Coligny
 
 
 Luisa de Coligny
 
 
 
 
 
 
 Charlotte de Laval
 
 
 Vilém II. Oranžský
 
 
 
 
 
 
 Konrád zu Solms-Braunfels
 
 
 Jan Albrecht I. ze Solms-Braunfels
 
 
 
 
 
 
 Alžběta Nasavsko-Dillenburská
 
 
 Amálie zu Solms-Braunfels
 
 
 
 
 
 
 Ludvík zu Sayn-Wittgenstein
 
 
 Anežka ze Sayn-Wittgensteinu
 
 
 
 
 
 
 Alžběta zu Solms-Laubach
 
Vilém III. Oranžský
 
 
 
 
 
 Jindřich Stuart, lord Darnley
 
 
 Jakub I. Stuart
 
 
 
 
 
 
 Marie Stuartovna
 
 
 Karel I. Stuart
 
 
 
 
 
 
 Frederik II. Dánský
 
 
 Anna Dánská
 
 
 
 
 
 
 Žofie Meklenburská
 
 
 Marie Henrietta Stuartovna
 
 
 
 
 
 
 Antonín Navarrský
 
 
 Jindřich IV. Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Jana III. Navarrská
 
 
 Henrietta Marie Bourbonská
 
 
 
 
 
 
 František I. Medicejský
 
 
 Marie Medicejská
 
 
 
 
 
 
 Johana Habsburská
 

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William III of England na anglické Wikipedii.

  1. ↑ dějepis.com. www.dejepis.com [online]. [cit. 2022-01-05]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (3/4), s. 56–63.
  • KOVÁŘ, Martin. Z anglických dějin 17. století. Anglie za vlády Viléma III. Oranžského. Historický obzor, 1996, 7 (7/8), s. 157–161.

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Marie II. 		  Anglický král
Vilém III.
1689–1702 		  Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II. 		  Skotský král
Vilém II.
1689–1702 		  Nástupce:
Anna Stuartovna
Předchůdce:
Marie II. 		  Irský král
Vilém III.
1689–1702 		  Nástupce:
Anna Stuartovna
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilém_III._Oranžský&oldid=23853736“