Vilémov (okres Děčín)
Vilémov (německy Wölmsdorf[4]) je obec v okrese Děčín v Ústeckém kraji. Leží v nejsevernější části České republiky, ve Šluknovském výběžku při hranicích s Německem, v údolí Vilémovského potoka v nadmořské výšce 322 m. Leží na železniční trati Rumburk–Sebnitz, č. 083. Žije zde 859[1] obyvatel.
| Vilémov | |
|---|---|
 | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Šluknov |
| Obec s rozšířenou působností | Rumburk (správní obvod) |
| Okres | Děčín |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°59′26″ s. š., 14°20′8″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 859 (2024)[1] |
| Rozloha | 4,07 km²[2] |
| Katastrální území | Vilémov u Šluknova |
| Nadmořská výška | 322 m n. m. |
| PSČ | 407 80 |
| Počet domů | 218 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Obec Vilémov Vilémov 172 407 80 Vilémov epodatelna@vilemov.cz |
| Starosta | Bc. Zdeněk Černý |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Vilémov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 562947 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka pochází z roku 1410.[5]
Poutní místo
editovatPočátky katolického poutního místa se vážou k zázraku s pramenem léčivé vody. Podle místní kroniky zde adoptovanou dceru místního sedláka postihlo malomocenství. Celá ves se jí vyhýbala ze strachu před nákazou. Když 19. října 1646 jako obvykle vyhnala stádo krav na pastvu, přilétli k ní dva andělé a dali jí napít vody z místní studánky. Příští měsíc se dívka na radu andělů opět napila té vody a omyla si v ní postiženou tvář i nohy. Uzdravila se a zpráva o zázračné moci vody se rychle rozšířila po okolí. Vyzkoušeli ji i majitelé panství Hainšpach, slavný Jan Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka, který dal nad pramenem postavit kapli s obrazem Panny Marie Bolestné, a po něm Marie Trautsonová, ovdovělá hraběnka Slavatová a Leopold Antonín Salm-Reifferscheidt (1699–1769), kteří dali za záchranu hraběte před medvědem ve Vilémově postavit poutní barokní kostel (1728–1731), později doplněný o most se sochami.
Osobnosti
editovat- Jakob Richter (1847–1916), textilní podnikatel, okresní starosta v Šluknově a poslanec zemského sněmu
Obyvatelstvo
editovat| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 769 | 838 | 1 028 | 1 080 | 1 238 | 1 122 | 1 350 | 845 | 703 | 771 | 929 | 991 | 960 | 859 |
| Domy | 94 | 123 | 135 | 147 | 168 | 174 | 204 | 236 | 163 | 147 | 138 | 183 | 181 | 210 |
| Data z roku 1961 zahrnují domy z místní části Dolina. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
editovat
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní obdélná barokní stavba postavená podle projektu neznámého architekta v letech 1728–1731 stavitelem Zachariasem Hoffmannem z Lipové. Ve štítu kostela je nika se sochou rakouského knížete svatého Leopolda, dílo Kryštofa Riedla z Velkého Šenova, z roku 1736. V interiéru je hlavní oltář z let 1733–1734 sochaře Domenica Martiniho, na něm poutní černá madona mezi anděly s erbem rodu Slavatů a letopočtem 1713 a skupina Zvěstování Panně Marii. Později byly doplněny boční oltáře svatého Jiljí a svatého Vincence z Ferrery. Nad vstupním portálem je vsazena deska se salmovským a slavatovským znakem, na pásce se zlaceným nápisem s chronogramem 1726: „EX VOTO STRVIT COMES LEOPOLDVS“ (česky Podle slibu postavil hrabě Leopold). Do základního kamene kostela byla vložena listina datovaná 22. srpna 1728. V interiéru se také nachází hrobka Leopolda Salma z roku 1774 s vyobrazením hraběte a daty, kdy vyvázl z nebezpečí ohrožení života. Objekt byl renovován z milodarů věřících v letech 1969–1971.
- Sochy svatého Josefa a svaté Anny
- Venkovská usedlost čp. 71
- Měšťanský dům čp. 39
- Křížová cesta s výklenkovými kaplemi a s Božím hrobem z 19. století
- Starý hřbitov uprostřed křížové cesty byl vybudován roku 1844, v roce 1889 byl rozšířen.[7] Roku 1910 jej doplnila původně secesní hřbitovní kaple. Její architektonická hodnota je ovšem narušena pozdějšími úpravami.
- Vilémovský viadukt na trati Rumburk–Sebnitz, postavený v letech 1903–1904
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Výnos ministra vnitra č. 1522/1946 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 372, 373.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 288.
- ↑ * FIEDLER, Josef. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau. 1. vyd. Rumburg: Bezirkslehrerverein, 1898. 488 s. (německy)
Literatura
editovat- BOHÁČ, Zdeněk. Poutní místa v Čechách. Praha: Debora, 1995. 286 s. ISBN 80-85923-07-6. S. 278–279.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech, T–Ž. Díl IV. Praha: Academia, 1979. S. 227.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilémov na Wikimedia Commons - Vilémov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky Vilémova
