Mamzelle Nitouche
| Mamzelle Nitouche | |
|---|---|
| Mam´zelle Nitouche | |
 švédská sopranistka Helga Görlin v Mamzelle Nitouche, kolem roku 1930 | |
| Základní informace | |
| Žánr | opereta |
| Skladatel | Hervé |
| Libretista | Henri Meilhac, Arthur Milhaud |
| Počet dějství | 4 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Datum vzniku | 1882 |
| Premiéra | 26. ledna 1883, Paříž, Théâtre des Variétés |
| Česká premiéra | 29. listopadu 1889, Praha, Národní divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mamzelle Nitouche nebo Mam´zelle Nitouche (vysl. Mamzel Nituš, česky "slečna netýkavka"[1]) je nejznámější opereta, kterou zkomponoval francouzský operetní skladatel Hervé. Premiéra se konala 26. ledna 1883 v Paris Variétes. Libreto napsali Henri Meilhac a Arthur Milhaud. Opereta dosáhla světový úspěch a vícekrát se hrála i v českých a slovenských divadlech (pod původním, francouzským názvem).
Hlavní postavy
| Postava | Hlas | Obsazení na premiéře: 26. ledna 1883 |
|---|---|---|
| Denisa de Flavigny, "Mam'zelle Nitouche" | Soprán | Anna Judic |
| Major de Château-Gibus | Baryton | Christian Perrin |
| Célestin, varhaník v klášteře a skladatel | Baryton | Louis Baron |
| Poručík Fernand de Champlatreux | Tenor | Henri Venderjench 'Cooper' |
| Loriot | Tenor | Edouard Nicole 'Leonce' |
| Matka představená | Kontraalt | Rosine Maurel |
| Corinna, herečka | Mezzosoprán | Baumaine |
| Ředitel divadla | Bas | Édouard Georges |
Obsah
I. jednání
Denisu de Flavigny chovankyni v klášteře a nejlepší zpěvačku ve sboru, chtějí rodiče vydat naslepo za poručíka Fernanda de Champlatreux. Domů ji má doprovodit varhaník Célestin. Avšak Célestin napsal operetu (pod pseudonymem Floridor) pro místní divadlo a její premiéra má být právě ten večer. Denisa předešlý den našla partituru, opereta se jí strašně zalíbila a přes noc se ji naučila nazpaměť. Célestinovi pohrozí, že když ji nevezmou do divadla, tak ho prozradí představené kláštera.
II. dějství
Floridor a Denisa přichází do divadla. Setkají se s Fernandem, kterému se Denisa představí jako "Mamzelle Nitouche". Padnou si do oka, aniž by tušili, že jsou vlastně zasnoubeni. Primadonna Corina, která koketuje s Floridorem, žárlí na Denisu a odmítne v operetě hrát. Jelikož vysvitne, že Denisa umí roli nazpaměť, jediná možnost jak zachránit premiéru je svěřit jí její hlavní roli. Denisa má díky svému dobrému hlasu velký úspěch.
III. dějství
Po premiéře Denisa a Célestin (Floridor) spěchají na vlak, aby se Denisa dostala včas domů, jenže je zadrží vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Důstojníci mají právě zábavu a je mezi nimi i Fernand de Champlatreux. Denisina společnost jim přijde vhod. Nečekaně však dorazí velitel a důstojníci Denisu obléknou za kadeta.
IV. dějství
Když se Denisa a Célestin dostanou z kasáren, vracejí se do kláštera, protože už zmeškali všechny vlaky. Denisa, jak oblíbenkyně matky představené nemá problém vysvětlit, že se vrátili, protože ona "plakala, že se nechce vdát, ale zůstat v klášteře". Do kláštera přichází Fernand, který se večer zamiloval do "Mamzelle Nitouche" a nechce se už vdát za Denisu. Když si oba odhalí pravdu, Denisa musí vymyslet novou výmluvu, že si to rozmyslela a že se přece jen vdá, protože se chce "obětovat, aby poručíka de Champlatreuxa přivedla na pravou víru". Nyní už mladým milencům nic nestojí v cestě …
Mam'zelle Nitouche Oldřicha Nového
V Čechách byla Mam'zelle Nitouche poprvé provedena v roce 1890 na Národním divadle v Praze.[2] Proslavil ji však především překlad a úprava Oldřicha Nového, který též hrál a zpíval roli Célestina–Floridora. Premiéra se konala v Novém divadle v Praze 18. 1. 1938, v titulní roli alternovaly Truda Grosslichtová a Ljuba Hermanová.[3] V roce 1953 operetu znovu nastudoval Oldřich Nový v Hudebním divadle Karlín a opět hrál Célestina–Floridora. Opereta zde měla 354 repríz.[4]
Další popularitu získala Nového úpravě rozhlasová nahrávka z roku 1954 (vydaná na CD v roce 2008), opět s Oldřichem Novým.[5] V televizní inscenaci z roku 1977 nahradil Nového Lubomír Lipský.[6]
V roce 2013 uvedlo Hudební divadlo Karlín Mam'zelle Nitouche znovu; na repertoáru ji měla i řada mimopražských scén, většinou opakovaně (Liberec, České Budějovice, Brno).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamzelle Nitouche na slovenské Wikipedii.
- ↑ https://operaplus.cz/slecna-netykavka-v-liberci/
- ↑ Archiv Národního divadla: Mam'zelle Nitouche
- ↑ Slavnostní premiéra Mam'zelle Nitouche v Novém divadle. Národní listy. 18. 1. 1938, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Česká divadelní encyklopedie: Hudební divadlo Karlín
- ↑ Panáček v říši mluveného slova: Mam'zelle Nitouche (1954, 2008)
- ↑ Mam'zelle Nitouche ve Filmové databázi
Literatura
- JANOTA, Dalibor. Česká a světová opereta. Praha: NS Svoboda, 2020. 872 s. ISBN 978-80-205-0641-2. S. 214–218.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mam'zelle Nitouche na Wikimedia Commons
