Strážné: Porovnání verzí
m →Externí odkazy: + {{ÚIR}} za použití AWB |
m →Historie: Doplnění textu značky: první editace možné subjektivní formulace možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 35: | Řádek 35: | ||
== Historie == |
== Historie == |
||
První písemná zmínka o obci pochází z roku [[1754]]. Do roku [[1946]] nesla obec název ''Pommerndorf''.<ref>Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=230 Dostupné online.]</ref> |
První písemná zmínka o obci pochází z roku [[1754]]. Do roku [[1946]] nesla obec název ''Pommerndorf''.<ref>Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=230 Dostupné online.]</ref> |
||
Dnešní obec Strážné se rozkládá na území dvou historických obcí - Herlíkovic a Pommerndorfu. Kdy se začali první lidé usídlovat v těchto místech krkonošského pralesa nevíme ... |
|||
Na Staré hoře v Herlíkovicích se však pravděpodobně již v 15. století těžila železná ruda. Horníci a dřevaři, kteří káceli dřevo pro místní doly a hutě ve Vrchlabí, byli prvními obyvateli vznikajících obcí. Zlatá éra hornictví v Herlíkovicích spadá do poloviny 16. století, kdy zdejší doly zásobovaly největší železářský podnik v Čechách té doby, hutě a hamry Kryštofa Gendorfa ve Vrchlabí. |
|||
První písemnou zmínku o Herlíkovicích máme z r. 1627, již tehdy patřily k panství Horní Branná. Strážné, tehdy ovšem Pommerndorf, se však v písemných pramenech objevuje až roku 1754, jako součást II. horského dílu panství Vrchlabí. Dle pověsti ho založili v době třicetileté války exulanti z Pomořan. Většina místních obyvatel se živila prací v lese a chovem dobytka. Budní hospodářství, produkující především máslo a proslulý krkonošský bylinný sýr, se plně rozvinulo v druhé polovině 17. a v 18. století. Podle hospodářů se dodnes jmenují skupiny bud, jako například Rennerovky, Lahrovy a Friesovy Boudy. |
|||
Účel jiných bud nám prozradí již jejich název – Rybniční Domky a Hříběcí Boudy. Po r. 1792, kdy ustalo hornictví na Staré hoře, se vedle zemědělství a práce v lese hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva stalo textilnictví. Ve většině chalup Strážného a Herlíkovic se předlo a tkalcovalo, nejprve ze lnu, pak též z bavlny. Od druhé poloviny 19. století se však výroba soustředila do textilních továren v údolí, kam se za prací začali pozvolna horalé stěhovat. Píšeme-li o zdrojích obživy, neměli bychom zapomenou na lom kvalitního krkonošského mramoru na Hříběcích Boudách. Místní kámen se používal jak ve stavebnictví, tak pro umělecké účely a to nejen na drobné upomínkové předměty, ale i jako surovina pro sochaře. |
|||
Od konce 19. století se též začíná rozvíjet turistický ruch. Vedle výletníků z Vrchlabí sem záhy začínají přijíždět návštěvníci z větších dálek, i z ciziny. Strážné se stává vyhledávaným letoviskem. |
|||
První polovina 20. století byla dobou velmi hektickou. Již na samém počátku století zasáhla místní obyvatelstvo nacionálně motivovaná vlna hnutí „Pryč od Říma“, v jehož důsledku začali především obyvatelé Herlíkovic přestupovat od katolictví k evangelictví. Pomníkem těchto událostí je překrásný secesní evangelický kostelík z r. 1904. |
|||
I Stráženští si postavili r. 1931 svůj kostelík, ovšem katolický - kostelík sv. Josefa. To však již propukla v plné síle velká hospodářská krize, která silně postihla místní obyvatelstvo, zaměstnané v textilním průmyslu. I to přispělo k velkému nárůstu podpory Henleinovy Sudetoněmecké strany, která zde výrazně zvítězila v parlamentních i komunálních volbách. Místní pak logicky s jásotem přijali připojení svých obcí v rámci Sudet k Říši. Důsledky druhé světové války však brzy pocítili na sobě. Mnoho mužů z obou vsí padlo na frontách. Jejich práci pak museli zastat zajatci, pro něž byly postaveny lágry jak v Herlíkovicích u Labe, tak ve Strážném nedaleko lomu. |
|||
Po válce rychle následoval odsun německého obyvatelstva, které zde tvořilo absolutní většinu. S vinnými museli jít i nevinní. Příliš se nerozlišovalo. Nové české obyvatelstvo nebylo zdaleka schopno početně nahradit původní odsunuté. Herlíkovice proto jako samostatná obec zanikly r. 1951. Byly rozděleny mezi Vrchlabí a Strážné. Domácí tkalcovství zmizelo, zemědělství se výrazně zredukovalo. Strážné se tak stalo čistě rekreačním místem v zimě se měnícím ve středisko běžeckého a sjezdového lyžování. |
|||
== Pamětihodnosti == |
== Pamětihodnosti == |
||
Verze z 14. 3. 2019, 10:05
| Strážné | |
|---|---|
 Náměstíčko v obci | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Vrchlabí |
| Obec s rozšířenou působností | Vrchlabí (správní obvod) |
| Okres | Trutnov |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°40′7″ s. š., 15°37′5″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 224 (2024)[1] |
| Rozloha | 17,68 km²[2] |
| Katastrální území | Strážné |
| Nadmořská výška | 798 m n. m. |
| Počet domů | 83 (2021)[3] |
| Počet k. ú. | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Strážné 129 54352 Strážné oustrazne |
| Starosta | Tomáš Grégr |
| Oficiální web: www | |
| Úřední web: www | |
  Strážné | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 579696 |
| Kód části obce | 156647 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Strážné se nachází v okrese Trutnov, kraj Královéhradecký v Krkonoších. Žije zde 224[1] obyvatel.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1754. Do roku 1946 nesla obec název Pommerndorf.[4]
Dnešní obec Strážné se rozkládá na území dvou historických obcí - Herlíkovic a Pommerndorfu. Kdy se začali první lidé usídlovat v těchto místech krkonošského pralesa nevíme ...
Na Staré hoře v Herlíkovicích se však pravděpodobně již v 15. století těžila železná ruda. Horníci a dřevaři, kteří káceli dřevo pro místní doly a hutě ve Vrchlabí, byli prvními obyvateli vznikajících obcí. Zlatá éra hornictví v Herlíkovicích spadá do poloviny 16. století, kdy zdejší doly zásobovaly největší železářský podnik v Čechách té doby, hutě a hamry Kryštofa Gendorfa ve Vrchlabí.
První písemnou zmínku o Herlíkovicích máme z r. 1627, již tehdy patřily k panství Horní Branná. Strážné, tehdy ovšem Pommerndorf, se však v písemných pramenech objevuje až roku 1754, jako součást II. horského dílu panství Vrchlabí. Dle pověsti ho založili v době třicetileté války exulanti z Pomořan. Většina místních obyvatel se živila prací v lese a chovem dobytka. Budní hospodářství, produkující především máslo a proslulý krkonošský bylinný sýr, se plně rozvinulo v druhé polovině 17. a v 18. století. Podle hospodářů se dodnes jmenují skupiny bud, jako například Rennerovky, Lahrovy a Friesovy Boudy.
Účel jiných bud nám prozradí již jejich název – Rybniční Domky a Hříběcí Boudy. Po r. 1792, kdy ustalo hornictví na Staré hoře, se vedle zemědělství a práce v lese hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva stalo textilnictví. Ve většině chalup Strážného a Herlíkovic se předlo a tkalcovalo, nejprve ze lnu, pak též z bavlny. Od druhé poloviny 19. století se však výroba soustředila do textilních továren v údolí, kam se za prací začali pozvolna horalé stěhovat. Píšeme-li o zdrojích obživy, neměli bychom zapomenou na lom kvalitního krkonošského mramoru na Hříběcích Boudách. Místní kámen se používal jak ve stavebnictví, tak pro umělecké účely a to nejen na drobné upomínkové předměty, ale i jako surovina pro sochaře.
Od konce 19. století se též začíná rozvíjet turistický ruch. Vedle výletníků z Vrchlabí sem záhy začínají přijíždět návštěvníci z větších dálek, i z ciziny. Strážné se stává vyhledávaným letoviskem.
První polovina 20. století byla dobou velmi hektickou. Již na samém počátku století zasáhla místní obyvatelstvo nacionálně motivovaná vlna hnutí „Pryč od Říma“, v jehož důsledku začali především obyvatelé Herlíkovic přestupovat od katolictví k evangelictví. Pomníkem těchto událostí je překrásný secesní evangelický kostelík z r. 1904.
I Stráženští si postavili r. 1931 svůj kostelík, ovšem katolický - kostelík sv. Josefa. To však již propukla v plné síle velká hospodářská krize, která silně postihla místní obyvatelstvo, zaměstnané v textilním průmyslu. I to přispělo k velkému nárůstu podpory Henleinovy Sudetoněmecké strany, která zde výrazně zvítězila v parlamentních i komunálních volbách. Místní pak logicky s jásotem přijali připojení svých obcí v rámci Sudet k Říši. Důsledky druhé světové války však brzy pocítili na sobě. Mnoho mužů z obou vsí padlo na frontách. Jejich práci pak museli zastat zajatci, pro něž byly postaveny lágry jak v Herlíkovicích u Labe, tak ve Strážném nedaleko lomu.
Po válce rychle následoval odsun německého obyvatelstva, které zde tvořilo absolutní většinu. S vinnými museli jít i nevinní. Příliš se nerozlišovalo. Nové české obyvatelstvo nebylo zdaleka schopno početně nahradit původní odsunuté. Herlíkovice proto jako samostatná obec zanikly r. 1951. Byly rozděleny mezi Vrchlabí a Strážné. Domácí tkalcovství zmizelo, zemědělství se výrazně zredukovalo. Strážné se tak stalo čistě rekreačním místem v zimě se měnícím ve středisko běžeckého a sjezdového lyžování.
Pamětihodnosti
- Evangelický kostel v Hořejších Herlíkovicích navržený ateliérem Schilling & Gräbner
- Katolický kostel sv. Josefa
- Zadní Rennerovky
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Strážné na Wikimedia Commons - Strážné v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
