Přeskočit na obsah

Arthur Cazaux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arthur Cazaux
Arthur Cazaux v kvalifikaci Wimbledonu 2023
PřezdívkaLaCaz[1]
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození23. srpna 2002 (22 let)
Místo narozeníMontpellier, Francie[2]
Výška183 cm[2]
Hmotnost73 kg[2]
Profesionál od2020[2]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 108 980 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů11–18
Tituly0 ATP, 3 challengery, 3 ITF
Nejvyšší umístění74. místo (18. března 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2024)
French Open1. kolo (2021, 2023, 2024)
Wimbledon2. kolo (2024)
US Open2. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů1–5
Nejvyšší umístění430. místo (1. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open2. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240829a29. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Cazaux (výslovnost: [aʁtyʁ kazo]IPA, * 23. srpna 2002 Montpellier) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2024 na 74. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 430. místě.[2]

Na juniorském grandslamu prohrál finále Australian Open 2020 s krajanem a světovou trojkou Haroldem Mayotem.[4] Po skončení figuroval nejvýše na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu v únoru 2020 patřila 4. příčka.[1][3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval v 17 letech únorovou čtyřhrou Open 13 Provence 2020 v Marseille, do níž s krajanem Haroldem Mayotem – tři týdny po vzájemném finále na juniorce Australian Open – obdrželi divokou kartu. V úvodu podlehli pozdějším vítězům Nicolasi Mahutovi a Vasku Pospisilovi. Do grandslamu poprvé zasáhl se stejným spoluhráčem v deblu French Open 2020 opět díky divoké kartě. Časnou porážku jim přivodily polsko-brazilské turnajové čtyřky, Łukasz Kubot s Marcelem Melem. První titul na okruhu ITF vyboval během prosince 2020 ve španělském Torellu po finálové výhře nad krajanem Quentinem Robertem z páté stovky žebříčku.[5]

Bekhend na US Open 2023

Singlovou premiéru na túře ATP prožil na antukovém Geneva Open 2021,[1] kde si připsal první vítězný zápas na okruhu. V zahajovacím duelu porazil třicátého sedmého hráče žebříčku Adriana Mannarina ve třech setech, než jej zastavil uruguayský kvalifikant Pablo Cuevas. Postup přes Mannarina představoval jeho jedinou výhru na okruhu až do Australian Open 2024.[6] V grandslamové dvouhře debutoval na French Open 2021 po zisku divoké karty. V zahajovacím duelu však nestačil na Poláka Kamila Majchrzaka z druhé světové stovky. V pařížské čtyřhře vypadl po boku krajana Huga Gastona ve druhém kole. V září 2022 a opět v lednu 2023 si první dva challengerové tituly odvezl z thajského Nonthaburi. Ve finále postupně porazil Australana Omara Jasiku[7] a Jihoafričana Lloyda Harrise.[8]

Prvním travnatý challenger odehrál na Rothesay Open Nottingham 2023, kde z kvalifikace prošel až do souboje o titul. V semifinále zdolal světovou pětadevadesátku Dominika Koepfera. Z finále však odešel poražen od favorizovaného Andyho Murrayho, figurujícího na čtyřicáté čtvrté příčce. Bodový zisk z něj poprvé učinil člena Top 150, když se 19. června 2023 posunul ze 181. na 147. místo.[9][10] Přes prohru v kvalifikačním kole US Open 2023 s Travagliem, si jako šťastný poražený poprvé zahrál hlavní soutěž newyorského majoru. Ve třech setech podlehl světové osmičce Andreji Rubljovovi.[11]

Utkání v grandslamové dvouhře premiérově vyhrál na Australian Open 2024, kam mu francouzský tenisový svaz udělil reciproční divokou kartu. Do Melbourne Parku přicestoval jako 122. hráč žebříčku s jediným vyhraným zápasem na túře ATP, a v pozici čerstvého šampiona lednového challengeru v novokaledonské metropoli Nouméa.[12] Na úvod zvládl pětisetovou bitvu se Srbem Laslem Djerem, poté přehrál dánskou světovou osmičku Holgera Runeho[13] a ani ve třetí fázi jej nezastavil třicátý první muž pořadí Tallon Griekspoor, s nímž nečelil žádnému brejkbolu.[14] V osmifinále podlehl polské světové devítce Hubertu Hurkaczovi ve třech setech. Po skončení premiérově figuroval v elitní světové stovce.[15][16]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (3 D)
ITF (3 D)

Dvouhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. prosinec 2020 Torelló, Španělsko tvrdý Francie Quentin Robert 4–6, 7–6(7–3), 6–2
2. říjen 2021 Setúbal, Portugalsko tvrdý Austrálie Rinky Hijikata 7–5, 6–0
3. říjen 2021 Quinta do Lago, Portugalsko tvrdý Japonsko Naoki Nakagawa 6–3, 6–4
4. září 2022 Nonthaburi, Thajsko tvrdý Austrálie Omar Jasika 7–6(8–6), 6–4
5. leden 2023 Nonthaburi, Thajsko tvrdý Jižní Afrika Lloyd Harris 7–6(7–5), 6–2
6. leden 2024 Nouméa, Francie tvrdý Francie Enzo Couacaud 6–1, 6–1

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorů: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2020 Australian Open tvrdý Francie Harold Mayot 4–6, 1–6

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arthur Cazaux na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Arthur Cazaux | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e Arthur Cazaux na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240401a1. dubna 2024
  3. ↑ a b Arthur Cazaux na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240401a1. dubna 2024
  4. ↑ Barbara Wancke. Melbourne | It’s a Mayot v Cazaux all-French Boys final [online]. TennisThreads.com, 2020-01-31 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ RENTON, Jamie. Cazaux and Torres make the jump with first ITF singles titles. www.itftennis.com [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2020-12-14 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Open d'Australie : l'exploit des Français Arthur Cazaux et Clara Burel, tombeurs de deux top 10 mondiaux. Europe 1 [online]. 2024-01-18 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. ↑ GAVELÁN, Juan. Cazaux es el gran campeón en Nonthaburi II. Canal Tenis [online]. 2022-09-05 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Two Arthurs, Two Titles: French Youngsters Cazaux & Fils Claim Challenger Trophies. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-16 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Nottingham Open 2023 results: Andy Murray beats Arthur Cazaux in final. BBC Sport [online]. 2023-06-18 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ RYAN, Mark. Andy Murray Adds Nottingham Title To His 2023 Collection. WDH [online]. 2023-06-18 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Arthur Cazaux tombe en trois sets face à Andrey Rublev à l'US Open. L'Équipe [online]. 2023-08-30 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ↑ Arthur Cazaux s'impose facilement en finale de l'Open Sifa de tennis de Nouvelle-Calédonie. Nouvelle-Calédonie la 1ère [online]. 2024-01-06 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ Arthur Cazaux dismantles Holger Rune for upset of the tournament in AO second round. Tennis.com [online]. 2024-01-18 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Arthur Cazaux, 21, surges into fourth round. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-20 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Arthur Cazaux recalibrates plans after breakout Aussie Open. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Arthur Cazaux | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arthur_Cazaux&oldid=24201102“