František Hanus
| František Hanus | |
|---|---|
| Narození | 12. května 1916  Valašské Meziříčí |
| Úmrtí | 2. září 1991 (ve věku 75 let)  Praha |
| Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
| Vzdělání | Pražská konzervatoř |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
| Děti | František Hanus, Petr Hanus, Jana Kolářová, Barbora Hanusová |
| Rodiče | František Hanus |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Hanus (12. května 1916 Valašské Meziříčí – 2. září 1991 Praha) byl český herec a divadelní režisér, dlouholetý člen Divadla na Vinohradech. František Hanus byl 2x ženatý. S první manželkou Marií měl 2 syny Františka Hanuse a Petra Hanuse. S druhou ženou Danielou měl 2 dcery, Janu, kterou přijal za svou v batolecím věku a dceru Barboru.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z Valašska a v souladu s místní tradicí toužil být lidovým řezbářem. V mládí si přivydělával jako dělník na pile, uvažoval o studiu lékařství či přírodních věd. Díky svým umělecky založeným rodičům od dětství rád tančil a zpíval, což nakonec způsobilo, že se po maturitě na gymnáziu dal na uměleckou dráhu. Po absolutoriu studia herectví na pražské konzervatoři v roce 1941 vystřídal postupně řadu menších scén, včetně Divadla Anny Sedláčkové a oblastních divadel až nakonec v roce 1952 natrvalo zakotvil ve Vinohradském divadle v Praze, kde setrval až do své smrti.[1]
V mladším věku hrál často role energických budovatelsky naladěných mladíků plných mladistvého elánu a optimismu, později se přehrál do rolí usedlejších otců rodin, úředníků apod. Jeho první filmový debut se dostavil hned po absolutoriu školy v roce 1941 ve snímku Pražský flamendr. Těsně po válce exceloval v poeticky laděném českém filmu Řeka čaruje režiséra Václava Kršky. Obě tyto role mu zajistily velkou popularitu a obecnou známost, která mu vydržela po celý jeho život.
Jednalo se o poměrně oblíbeného a ve 40. letech často obsazovaného filmového herce, který navíc často a rád účinkoval i v Československém rozhlase, uměl dobře zpívat a hrát na kytaru a nebál se propagoval valašský lidový folklór. V 50. letech a 60. letech hrál spíše drobnější epizodní role, větší televizní role se dostavily až ve zralém věku s příchodem televizního vysílání.
V roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Divadelní role, výběr
[editovat | editovat zdroj]- 1952 Samed Vurgun: Východ slunce, role: Azizbekov, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
- 1970 Vladislav Vančura: Josefína, Profesor Vydra, Vinohradské divadlo, režie Jan Fišer
Filmografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Film
[editovat | editovat zdroj]- Třetí princ (1982), kovář
- Ten svetr si nesvlíkej (1980), Ruda
- Za trnkovým keřem (1980), vedoucí polesí
- Na pytlácké stezce (1979), polesný
- Pan Vok odchází (1979), Bejkovec
- Kronika žhavého léta (1973), Trnec
- Smrt černého krále (1971), továrník Berger starší
- Dáma na kolejích (1960), ředitel
- Byl jednou jeden král (1954), pláteník
- Pyšná princezna (1952), uhlíř
- Poslední mohykán (1947), Ing. Bečvář
Televize
[editovat | editovat zdroj]- 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál) 4.díl: Otisky prstů (4/13) - role: nadporučík v Liberci
- 1971 Klícka (TV filmová komedie) - role: Karel Kučera
- 1974 30 případů majora Zemana (TV seriál) - role: vrchní strážmistr Vydra
- 1975 Tři muži se žralokem (TV komedie) - role: vachmajstr
- 1975 Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: učitel
- 1978 Ve znamení Merkura (TV seriál)
- 1980 Arabela (TV pohádkový seriál)
- 1982 Malý pitaval z velkého města (TV seriál) - role: ředitel školy profesor Havránek
- 1991 Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál) - role: smírčí soudce Averil
Dabing
[editovat | editovat zdroj]- 1964 Old Shatterhand - role: šerif Brandon (Nikola Popovic)
- 1967 Vinnetou – Poslední výstřel - role: Brown (Dragomir Felba)
- 1967 Senzační prázdniny - role: námořník v bistru (Jean Falloux)
- 1967 Fanfán Tulipán - role: Franchise (Nerio Bernardi)
- 1973 Tři mušketýři - role: de Treville (Georges Wilson)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 181, 226, 229, foto 478, 621, 631
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 182, 262, ISBN 978-80-200-1502-0
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 251.
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 262, 302–3
- Viktor Kudělka: To byl český milovník, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1999, str. 187–194, ISBN 80-901887-4-5
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 104, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 414.
- Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, ISBN 80-85837-35-8
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Hanus na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Hanus
- František Hanus v Česko-Slovenské filmové databázi
- František Hanus na Kinoboxu
- František Hanus ve Filmové databázi
- František Hanus v Internet Movie Database (anglicky)
