Jacob Botta-Adorno
| Jakob markýz Botta-Adorno | |
|---|---|
| Zemský velitel pro Moravu a Slezsko | |
| Ve funkci: 1784 – 1799 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Habsburská monarchie |
| Hodnost | polní maršál (1790), polní zbrojmistr (1785), polní podmaršál (1767), generálmajor (1760) |
| Narození | 1729 Cremona |
| Úmrtí | 17. ledna 1803 (ve věku 73–74 let) Brno |
| Příbuzní | Joseph Marquis Berganzo Botta-Adorno (sourozenec) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Vojenský řád Marie Terezie (1758) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jakob Johann Baptist markýz Botta-Adorno (italsky Giacomo Giovanni Battista marchese Botta d'Adorno) (1729 Cremona – 17. ledna 1803 Brno) byl italský šlechtic a voják ve službách Habsburků. V císařské armádě sloužil od roku 1745 a byl účastníkem dynastických válek druhé poloviny 18. století. Svou kariéru završil jako zemský velitel pro Moravu a Slezsko (1784–1799). V roce 1790 dosáhl nejvyšší armádní hodnosti polního maršála.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu z Lombardie, z nějž pocházela čtyři janovská dóžata. Narodil se do početné rodiny, měl dvanáct sourozenců, jeho rodiči byli markýz Alessandro Botta dAdorno (1681–1764) a Isabella, rozená Torriglia.[2] Strýc Anton Otto Botta-Adorno (1688–1774) byl polním maršálem a diplomatem ve službách Habsburků. Jacob po vzoru několika příbuzných vstoupil v šestnácti letech do císařské armády a na konci války o rakouské dědictví byl již poručíkem (1748). Poté postupoval v hodnostech (major 1755, podplukovník 1757, plukovník 1758), získal také titul císařského komořího. Bojoval v sedmileté válce a za účast v bitvě u Kolína obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie při první řádové promoci od jeho založení (1758).[3][4] Poté byl velitelem pěšího pluku č. 29 dislokovaného v Brně a v roce 1760 dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra (respektive generálmajora).
V době nepřítomnosti maršála Laudona byl dvakrát zastupujícím velitelem na Moravě (1773 a 1774–1775), mezitím byl jmenován polním podmaršálem (1767). Za války o bavorské dědictví byl pověřen velením armádního sboru určeného pro obranu Moravy a Slezska.[5] Nakonec byl dlouholetým zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně (1784–1798).[6] V roce 1785 byl povýšen na polního zbrojmistra a nakonec se v roce 1790 stal polním maršálem.[7][8] Jako moravský zemský velitel byl v listopadu 1790 pověřen přivítáním a doprovodem neapolského krále Ferdinanda IV. při jeho návštěvě Brna.[9] Do výslužby odešel v lednu 1799 po patnácti letech ve funkci zemského velitele na Moravě, mezitím byl v roce 1798 jmenován čestným majitelem pěšího pluku č. 1 umístěného v Prostějově.[10] Po odchodu do penze zůstal v Brně,[11] kde také zemřel.
Jeho jméno jako nositele Řádu Marie Terezie je zapsáno mezi účastníky bitvy u Kolína na památníku v Křečhoři.[12]
Starší bratr Josef (Giuseppe) (1725–1799) sloužil také v císařské armádě a do výslužby odešel v roce 1772 v hodnosti generálmajora.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 470 (heslo Botta-Adorno) ISBN 80-7185-089-6
- ↑ Rodina Jacoba Botta-Adorny na webu geneanet dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 33
- ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 28 dostupné online
- ↑ ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha, 2018; s. 97 ISBN 978-80-7557-101-4
- ↑ Militär Almanach 1795; Vídeň, 1795; s. 137 dostupné online
- ↑ Služební postup Jakoba Botto-Adorny in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 13 dostupné online
- ↑ Seznam polních maršálů císařské armády in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 1309 dostupné online
- ↑ Návštěva Ferdinanda IV. Neapolského v Brně na webu Encyklopedie Brna dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 1 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Militär Almanach 1802; Vídeň, 1802, s. 137 dostupné online
- ↑ Popis památníku bitvy u Kolína na webu Obce Křečhoř dostupné online
- ↑ Životopis Josefa Botta-Adorny na webu napoleon-series dostupné online
