Jaxa (stát)

Jaxa 1660–1674  →
Geografie D'Anvilleova mapa z 18. století, na níž je Albazino označeno jako Jaxa
Hlavní město	Jaxa
Obyvatelstvo
Jazyky	ruština
Náboženství	ortodoxní
Státní útvar
Vznik	1660 (podle Dubieckého)
Zánik	1674 (podle Dubieckého)
Státní útvary a území
Předcházející Následující Ruské carství

Jaxa (čínsky 雅克薩, polsky Jaxa nebo Jaksa) byl fiktivní mikrostát v dnešní Amurské oblasti s hlavním městem Jaxa, tj. Albazinu (rusky Албазино), který měl podle tradice polských historiků, počínaje Marianem Dubieckim, existovat v letech 1660–1674. Zakladatelem a jediným vládcem tohoto údajného státního útvaru měl být Nikifor Černigovskij (zemř. 1675), údajný polský šlechtic narozený na Volyni. Fakticky Albazin založili roku 1665 ruští kozáci, lovci a rolníci, kteří odešli na Amur s úmyslem sloužit tam Rusku poté, co zavraždili vojevodu v Ilimsku. Vzápětí po založení osady navázali styk s nejbližším zástupcem ruského státu, správcem Něrčinska a podřídili se jeho správě.

Název

Název státu se odvozuje z názvu daurského městečka Jaxa náčelníka Albazy, zničeného roku 1650 ruskou výpravou pod vedením Jerofeje Chabarova. Podle čínských pramenů se toto místo jmenovalo Ja-kche-sa (雅克萨), podle mandžuského výrazu, jenž označoval „půlkruhovou zátoku na odplaveném břehu řeky“.

Historie Albazina

Po odchodu Chabarovova oddílu sídlo, Rusy nazvané Albazin, zůstalo opuštěné, dokud se zde roku 1665 neusadili ruští kozáci, lovci a rolníci v čele s Nikiforem Černigovským, kteří odešli na Amur po vraždě ilimského vojevody Lavrentije Obuchova. Albazinští se i nadále pokládali za ruské poddané, a už roku 1666 byli v kontaktu s nejbližším představitelem ruského státu – Larionem Tolbuzinem, který z něrčinského ostrohu spravoval Zabajkalsko, přičemž Tolbuzin je uznal za řádné představitele ruského státu na Amuru. V Albazinu ruští kozáci zavedli administrativu obvyklou v pohraničních ostrozích, vybírali od domorodců jasak a odesílali jej do Moskvy, podřizovali se něrčinským správcům.

Čínská armáda obléhá Albazino roku 1685

Černigovský stál v čele Albazinu jako prikazčik (ruský nižší úřední titul) do roku 1670, kdy byl Albazinci zatčen a uvězněn v Něrčinsku pro pokus o útěk do Číny; a poté znova v letech 1673–1674 a krátce před smrtí roku 1675. Roku 1675 car Albazince omilostnil za vraždu Obuchova. Roku 1682 bylo založeno Albazinské vojevodství, které zahrnovalo Poamuří na obou březích řeky od soutoku Šilky a Arguni po Zeju. Správu vojevodství převzal Alexej Larionovič Tolbuzin.

Roku 1685 vytáhla na Albazin čchingská armáda. Albazin se udržel pouze několik dní, pak byl dobyt a zničen. Rusové ovšem v létě 1686 Albazin obnovili. Čchingský císař Kchang-si nařídil nový útok. V květnu 1586 čchingská armáda dorazila k Albazinu, Rusové se úporně bránili, neúspěšné obléhání trvalo do poloviny roku 1687.

Po podepsání Něrčinské mírové smlouvy roku 1689, podle které oblast připadla říši Čching, Rusové Albazin vyklidili.

Údajná historie Jaxy

V Polsku tamní historikové příběh ruských kozáků v Albazinu přetvořili dle vlastní fantazie. O Černigovském a albazinských kozácích psal v Polsku jako první Marian Dubiecki v 70. letech 19. století. Dubiecki vycházel z práce německo-ruského historika Gerharda Müllera z poloviny 18. století, ale vnesl do Černigovského příběhu vlastní osobité prvky. A sice vymyslel původ Černigovského od volyňského Žitomiru, vložil do příběhu Nikiforova otce Romana, který měl být roku 1632 vypovězen do Jenisejska se synem a dcerou. Černigovští měli inspirovat ruského průkopníka Jerofeje Chabarova k zemědělskému podnikání, vzpoura a zabití Obuchova je u Dubického přesunuta na rok 1660, čínské a mandžuské jméno Albazinu (Jaxa) prohlásil za jméno erbu Černigovských, Černigovského popsal jako nezávislého vládce, kterému vláda říše Čching posílala polsky psané listy. Zánik Jaxy vložil Dubiecki do roku 1674, kdy z rozhodnutí ruských úřadů převzal funkci prikazčika (správce) Albazinu Semjon Vešňakov místo Nikifora Černigovského.

Z Dubieckého verze vycházejí polští historikové i ve 21. století. Tak Michał Lubina přidal Černigovskému gramotnost, opakuje příběh o znásilnění (fiktivní) sestry, rozepisuje se o údajných dobrých vztazích Černigovského s Čínou. Jiný polský historik Roman Sidorski píše, že Nikifor Černigovský byl sice polský poddaný, ale (malo)ruské, nikoliv polské národnosti. Jinak opakuje Dubického verzi, s tím že zdůrazňuje dobré vztahy s domorodci „zásluhou sdílení zemědělských a řemeslných znalostí“. Navázání kontaktu s ruskou administrativou v Něrčinsku datuje do roku 1669 (Dubiecky do roku 1671) a odsouzení a omilostnění tradičně podle Müllera do roku 1672.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaxa (państwo) na polské Wikipedii.

Literatura

Historie Albazinu

• КРАСНОШТАНОВ, Г. Б. Никифор Романов Черниговский: документальное повествование. Иркутск: Репроцентр А1, 2008. 378 s. ISBN 978-5-91344-065-5. (rusky) Podrobný životopis Černigovského opírající se o obsáhle citované prameny. 

Historie Jaxy v polské tradici

• DUBIECKI, M. Osadczy v ziemi Mandzu. Tygodnik Ilustrowany. 1874, čís. 358–365, s. 291–292, 310–311, 339–341, 355–356, 362–363, 374–375. (polsky) 
• Marian Dubiecki, Obrazy i studia historyczne, Kraków 1884
• LUBINA, Michał. „Powrót do przeszłości”: XVII-wieczny model relacji Rosji z Chinami jako wzór dla stanu obecnego stosunków rosyjsko-chińskich. In: WARDĘGA, Joanna. Współczesne Chiny w kontekście stosunków międzynarodowych. Krakov: Wydawnictwo UJ, 2013. ISBN 8323389934, ISBN 9788323389934. S. 159–182, na s. 164–165. (polsky)
• SIDORSKI, Roman. Nicefor Czernichowski – polski władca na Syberii. Histmag [online]. 2010-09-30 [cit. 2017-3-12]. Dostupné online. ISSN 1896-8651. (polsky) 
• Wojciech Sulewski, Konterfekty dziwnych Polaków, Iskry, Warszawa 1973