Přeskočit na obsah

Jiří Procháska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Procháska
Procháska Jiří (1749-1820) Portrét z galerie slavných lékařů a přírodovědců ve Vídni
Procháska Jiří (1749-1820) Portrét z galerie slavných lékařů a přírodovědců ve Vídni
Narození10. dubna 1749
Blížkovice
Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí17. července 1820 (ve věku 71 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníVídeň
Alma materVídeňská univerzita
Povoláníoftalmolog, lékař, psychiatr, profesor, neurolog, fyziolog, anatom, spisovatel, učitel, agronom a spisovatel literatury faktu
ZaměstnavateléUniverzita Karlova
Vídeňská univerzita
Oceněnírytíř Císařského řádu Leopoldova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jiří Procháska – detail pamětní desky na budově Jezuitského gymnázia na Jezuitském náměstí ve Znojmě. Vytvořil Jan Tomáš Fischer (1912–1957)

Jiří Procháska (10. dubna 1749, Blížkovice[1] u Moravských Budějovic – 17. července 1820, Vídeň[2]) byl český a rakouský anatom, fyziolog, oční lékař (oftalmolog) a univerzitní profesor.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
  • 1754 nebo 1755 – začal navštěvovat základní školu v Blížkovicích[2]
  • 1759–1765 studoval na latinském jezuitském gymnáziu ve Znojmě[2]
  • 1765–1767 – studoval na filozofické fakultě v Olomouci[2]
  • 1769–1774 – studoval na lékařské fakultě ve Vídni[2]
  • 1774–1776 – byl asistentem na klinice profesora Haena[2]
  • 1776 – stal se ve Vídni doktorem lékařství a stal se asistentem profesora Josepha Bartha[3]
  • březen 1778 – získal titul magistra očního lékařství[2]
  • 1779 – svatba s Annou Štěpanovskou, dcerou pražského radního[2]
  • 1780 – stal se profesorem anatomie, fyziologie a očního lékařství na lékařské fakultě na Karlově univerzitě v Praze, kde založil anatomické a patologicko-anatomické muzeum[3]
  • 1785 – stal se členem Královské české společnosti nauk[2]
  • 1791 – stal se ve Vídni zástupcem profesora Josepha Bartha na Vídeňské univerzitě a zpočátku se zabýval týmiž předměty jako v Praze.[3] Byl zakladatelem anatomického muzea ve Vídni.[2]
  • Od roku 1803 se vzdal anatomie a věnoval se již pouze oftalmologii.[3]
  • 9. června 1819 – byl na vlastní žádost poslán do penze. Vídeňská dvorská kancelář mu však za jeho zásluhy ponechala celý plat i s příspěvkem na ubytování.[2]
  • 17. července 1820 zemřel a je pravděpodobně pochován na hřbitově svatého Marka (německy: Sankt Marxer Friedhof) ve III. vídeňském okrese Landstraße.[2]

Byl členem několika zahraničních vědeckých společností: akademie v Paříži, akademie v Petrohradě, lékařských společností v Německu, Francii a v Rusku.[2] Zajímal se také o malbu a hudbu.[3] Obdržel Leopoldův rytířský kříž (německy Österreichisch-Kaiserliche Leopold-Orden).[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Patřil mezi přední fyziology své doby a jeho fyziologické učebnice byly všeobecně respektovány a uznávány jako základ jeho oboru.[3]

Mezi jeho poznatky patří[2]:

Úspěšně operoval šedý zákal u více než 3000 pacientů.[2]

Jeho literární činnost je značná. Výběr ze samostatných prací a dizertací[3]:

  • 1776 – Dissertatio inauguralis medica de urinis (Vídeň)
  • 1778 – Controversae quaestiones physiologicae, quae vires cordis et motum sanguinis per vasa animalia concernunt (Vídeň) - monografie o fyziologii krevního oběhu
  • 1778 – De carne musculari tractatus anatomico-physiologicus (Vídeň) - monografie o skladbě svalu
  • 1778 – Gedanken über anziehende Kräfte, welche bei den chemischen Auflösungen und der Erzeugung der sogenannten fixen Luft in Betrachtung können gezogen werden (Praha)
  • 1778 a 1779 – De structura nervorum tractatus anatomicus (Vídeň a Praha) - monografie o struktuře nervstva
  • 1781 – studie o vzniku zrůd[2]
  • 1780–1784 – Adnotationes academicae cont. observationes et descriptiones anatomicas (Praha a Lipsko, 3. vydání) - studie o funkcích nervového systému
  • 1791 – Beobachtungen über die in den Wasserblasen der Thiere erzeugten Insekten (Praha)
  • 1795 – studie o jaterních cystách[2]
  • 1797 – Lehrsätze aus der Physiologie des Menschen (Vídeň) - učebnice fyziologie (1802 a 1810 vyšla znovu v němčině, 1805 vyšla latinsky) – česky vyšla jako Základy fysiologie člověka – 1. svazek (1956, ČSAV, Praha) a 2. svazek (1971, Academia, Praha)
  • 1800 – Opera minora anatomici, physiologici et pathologici argumenti (Vídeň)
  • 1805 a 1806 – Institutiones physiologiae humanae (Vídeň, 2 vydání, také německy ve 3 vydáních: 1797, 1802 a 1810–11)
  • 1810 – Bemerkungen über den Organismus des menschlichen Körpers und über die denselben betreffenden arteriösen und venösen Haargefässe, nebst der darauf gegründeten Theorie von der Ernährung (Vídeň) – pojednání o organizmu lidského těla
  • 1812 – Disquisitio anatomico physiologica organismi corporis humani eiusque processus vitalis (Vídeň, také německy) – anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla
  • 1815 - Versuch einer empirischen Darstellung des polaren Naturgesetzes (Vídeň) – Pokus o empirické pojetí přírodního zákona polarity

Kromě toho uveřejnil řadu článků a pojednání ve zprávách Královské české učené společnosti a Vídeňského Josefina a ve sborníku Wiener Beiträge zur praktischen Arzneikunde.[3]

Ovlivnil Jana Evangelistu Purkyně a ovlivnil ruskou fyziologickou školu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z reference [3].

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r http://www.knihovnazn.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=221&Itemid=0, Městská knihovna Znojmo, citováno 8. září 2008
  3. ↑ a b c d e f g h i (autor neuveden) (1888-1909) Ottův slovník naučný, heslo: Prochaska Georg, lékař rakouský.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kruta, V. (1956) Med. Dr. Jiří Procháska 1749-1820. Praha.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Procháska&oldid=23160880“