Přeskočit na obsah

Lída Rakušanová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lída Rakušanová
Rodné jménoLudmila Malá
Narození26. května 1947 (77 let)
České Budějovice
Povolánínovinářka
OceněníUmělecká cena česko-německého porozumění (1997)
Vyznamenání Zlaté lípy (2011)
Stříbrná medaile předsedy Senátu (2022)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská (* 26. května 1947 České Budějovice), je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii, například jako komentátorka Českého rozhlasu.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965–1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický azyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali mj. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi začátkem 70. let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou.

Působení v exilu

[editovat | editovat zdroj]

V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hlas stal symbolem svobodného Československa natolik, že když po Listopadu 1989 potřebovali čeští filmaři nechat ve svých filmech jako dobovou kulisu zaznít vysílání RSE, žádali ji, aby je namluvila. Tímto způsobem participovala na filmech Kolja, Kde domov můj, Fair Play, Zemský ráj to na pohled a Osmy, ale také na rozhlasovém spotu „Sami jsme byli uprchlíci“ osvětové kampaně UNHCR.[2]

Působení po Listopadu 1989

[editovat | editovat zdroj]

Když v polovině roku 1994 došlo k ukončení činnosti české redakce Svobodné Evropy v Mnichově, rozhodla se Lída Rakušanová pro dráhu volné novinářky. Přesídlila do Prahy, kde pokračovala nejen v externí spolupráci s následným českým vysíláním RFE v Praze[3], ale také s Českou televizí a Českým rozhlasem, a etablovala se pod jménem Ludmila Rakusan jako korespondentka ze střední Evropy pro periodika v německojazyčných zemích. V polovině 90. let měla v ČT vlastní talk show „Na pozvání Lídy Rakušanové“. V letech 1997–2003 natočila s režisérem a kameramanem Jiřím Krejčíkem ml. 23 půlhodinových dokumentárních sond do života transformující se české společnosti pro ČT.

Od poloviny 90. let působila pod jménem Ludmila Rakusan jako korespondentka z Prahy např. pro berlínský Der Tagesspiegel, týdeník Rheinischer Merkur, švýcarský list Finanz und Wirtschaft, deník Passauer Neue Presse aj.

V té době se také účastnila publicistického pořadu o TGM, pořádaného každoročně na podzim Klubem TGM Masarykova demokratického hnutí v Kopřivnici.[4]

V letech 2002–2015 se angažovala ve vydavatelství regionálního tisku Vltava Labe Press, kde vyvíjela žurnalistické projekty, koordinovala společné aktivity tehdejšího mateřského vydavatelství Passauer Neue Presse s jeho českou, polskou a slovenskou odnoží, a organizovala a vedla vzdělávací aktivity lokálních novinářů. V roce 2004, kdy byla šéfredaktorkou centrální redakce lokálních Deníků, založila spolu s profesorem Ivo Možným, děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy university, Institut regionální žurnalistiky,[5] který je společným projektem vydavatelství VLP a katedry žurnalistiky Fakulty sociálních studií MUNI.

Je členkou Asociace evropských novinářů.[6] Od 1. 10. 2004 do 16. 10. 2005 byla prezidentkou této asociace.

V letech 1998–1999 byla členkou české části Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra.

Od roku 2018 je vdova, má dceru Lucii.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Novinářská práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Radio Svobodná Evropa (1975–1994)[12]
  • Komentáře k dění v České republice a v Evropské unii: pravidelně na vlnách ČRo Plus[13][14] a na stránkách regionálních Deníků vydavatelství Vltava Labe Press.

Autorka knih

[editovat | editovat zdroj]
  • RAKUŠANOVÁ, Lída. Václav a Dagmar Havlovi: 2 osudy v jednom svazku. Praha: Gallery, 1997. 138 s. Dostupné online. ISBN 80-86010-07-4. Il., portréty (některé barev.). 
  • RAKUŠANOVÁ, Lída. Václav und Dagmar Havel: eine Prager Geschichte. München: Langen Müller, 1999. 247 s. ISBN 3-7844-2733-2. [15][16]
  • RAKUŠANOVÁ, Lída. Svobodná v Evropě. 1. vyd. Praha: Book Dock, 2020. 288 s. ISBN 978-80-88066-23-1. 

Filmové dokumenty

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Lída Rakušanová [online]. Český rozhlas [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Filmová databáze: Lída Rakušanová
  3. ↑ ČRo6, Lída Rakušanová: Palachův odkaz[nedostupný zdroj]
  4. ↑ Sazovský, Lubomír. Proslov k poslednímu rozloučení s Pavlem Pecháčkem ve Svatovítské katedrále: ČAS č. 142, duben-červen 2023, roč. XXXI. ISSN 1210-1648, str. 36-38.
  5. ↑ MUNI, Institut regionální žurnalistiky
  6. ↑ Asociace evropských novinářů - česká sekce
  7. ↑ České laureátky ceny Žena Evropy. zena-evropy.webz.cz [online]. [cit. 2016-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-15. 
  8. ↑ Lída Rakušanová získala ocenění Zlatá lípa
  9. ↑ První Cenu Jiřího Ješe za komentář dostala Lída Rakušanová
  10. ↑ Vysočina news: Ceny Karla Havlíčka Borovského
  11. ↑ Předseda Senátu ocenil medailemi pěvkyni Peckovou nebo novinářku Rakušanovou | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ Im Dienst der Freiheit – Lída Rakušanová[nedostupný zdroj]
  13. ↑ Lída Rakušanová: Patnáct let Česko-německého fondu budoucnosti: Jak dál?
  14. ↑ ČRo Dvojka: Lída Rakušanová: Aktuální politické dění komentovala už v emigraci. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-22. 
  15. ↑ Recenze Die Welt, 1999
  16. ↑ Recenze Berliner LeseZeichen 1999

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PERKNEROVÁ, Kateřina. Lída Rakušanová: Spravit dnešní svět dá fušku. Pražský deník. Vltava Labe Media, 2020-11-13, s. 12,13. ISSN 1802-0569. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lída_Rakušanová&oldid=24466877“