Nabonid

Nabonid
Narození	615 př. n. l.; Harran
Úmrtí	538 př. n. l. (ve věku 76–77 let); Carmania Satrapy
Nástupce	Darius the Mede
Potomci	Bél-šar-usur, Nebuchadnezzar III a Bel-Shalti-Nanna
Matka	Addagoppe of Harran
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nabonid (akkadsky Nabú-na´id, „[Bůh] Nabú je veleben“) byl poslední novobabylonský král z chaldejské dynastie, panující v letech 556–539 př. n. l. Jeho otec byl patrně náčelníkem aramejského kmenového svazu, matka Adad-guppi byla kněžkou boha Sína v syrském Charránu (Karrhy). Nabonid nebyl příbuzný s předcházejícími chaldejskými králi, ke královskému titulu mu dopomohla klika stojící proti předchozímu králi Lábaši-Mardukovi (která ho zavraždila).^[1]

Nabonid, který nepocházel z královského rodu, zahájil svou kariéru u dvora králů Nebukadnezara II. a Neriglissara. Na trůn ho pravděpodobně dosadili příznivci z kněžských a úřednických kruhů. Pokračoval ve výbojích v syrském prostoru (554–553 př. n. l.), konkrétně v oblasti Chamátu a Edomu. Vzhledem k tomu, že podporoval rekonstrukci chrámů boha Sína v Charránuu a Uru a deset let se zdržoval mimo Babylón na Arabském poloostrově, došlo k napětí mezi ním a mocným kněžstvem boha Marduka. Důvod jeho podpory kultu boha Sína spočívá ve faktu, že v Charránu působila jeho matka jako Sínova kněžka (a zřejmě on sám se v Charránu narodil).^[2] V hlavním městě ho zatím zastupoval jeho syn a korunní princ Bél-šarra-usur – z Bible známý jako Belšazar. Nabonidovo postavení v Babylonii nalomil i dlouhotrvající hladomor spolu s celkovou ekonomickou krizí říše.

Nespokojenost obyvatelstva způsobila, že pro perského krále Kýra II. nebylo příliš složité najít v Nabonidově říši vrstvy, které si přály změnu a králův pád. Dne 29. října 539 př. n. l. tak mohla perská vojska bez boje obsadit Babylón, přičemž Nabonidův další osud je nejasný.

Nabonid a Bible

Nabonid je (stejně jako jeho syn Bél-šarra-usur) zmíněn v Bibli. V knize proroka Daniela o nich čteme, přičemž někdy se má za to, že je Nabonid zaměněn za Nebukadnesara II., protože v prvním a druhém verši páté kapitoly stojí:

„	Balsazar král učinil hody veliké tisíci knížatům svým, a před nimi víno pil. A když pil víno Balsazar, rozkázal přinésti nádobí zlaté a stříbrné, kteréž vynesl Nabuchodonozor otec jeho z chrámu Jeruzalémského, aby z něho pili král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho.	“
— Bible kralická, Daniel 5, 1–2

„	Král Belšasar vystrojil velikou hostinu svým tisíci hodnostářům a před těmito tisíci pil víno. Při popíjení vína poručil Belšasar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které odnesl Nebúkadnesar, jeho otec, z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král i jeho hodnostáři, jeho ženy i ženiny.	“
— Český ekumenický překlad, Daniel 5, 1–2

Nejde zde ale o bezprostřední příbuzenskou posloupnost, nýbrž o případ, kdy se „otcem“ v Bibli míní předek, který byl v kladném či záporném smyslu duchovně významný - podobné užití najdeme například v první knize Královské:

„	Ve dvacátém roce vlády izraelského krále Jarobeáma se stal judským králem král Ása. Kraloval v Jeruzalémě čtyřicet jedna let. Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalómova. Ása činil to, co je správné v Hospodinových očích, jako jeho otec David. Vyhnal ze země chrámové smilníky a odstranil všechny bůžky, které udělali jeho otcové.	“
— Český ekumenický překlad, 1. Královská 15, 9–11

Nebukadnesar II. je z vypravěčské perspektivy knihy Daniel významnější Bél-šarra-usurův předek na trůnu než Nabonid, protože Nebukadnesar II. se nakonec poddal Danielovu Bohu, kdežto jeho nástupce Nabonid uctíval opět božstva Babylonie (dokladem jsou Nabonidovy válce: urské a sipparský). Konec Belšasarovy vlády je v knize Daniel ironicky dovršen zneuctěním právě těch předmětů, které původně zneuctil sám Nebukadnesar jejich odnesením z Jeruzalémského chrámu při dobytí Jeruzaléma.

Odkazy

Reference

↑ Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Sedmnáctý díl : Median-Navarrete. V Praze: J. Otto, 1901. 1078 s. Dostupné online. S. 961.
↑ BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha: Vyšehrad, 1990. 382 s. ISBN 80-7021-032-X. S. 81–82.

Literatura

BEAULIEU, P. A. The reign of Nabonidus, King of Babylon : 556-539 b. c.. [s.l.]: New Haven, 1989.
BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha: Vyšehrad, 1990. ISBN 80-7021-032-X.
KOLEKTIV, autorů. Dějiny mezopotámie. Praha: Karolinum, nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998.
Biblí svatá aneb Všecka svatá písma Starého i Nového zákona : Podlé posledního vydání kralického z roku 1613. [s.l.]: Nákladem Biblické společnosti britické a zahraniční, 1929.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nabonid na Wikimedia Commons
Nabonidova kronika v Britském muzeu (anglicky)

Novobabylonští králové
Předchůdce: Lábaši-Marduk	556–539 Nabonid	Nástupce: —

[1] Ottův slovník naučný : Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí : Sedmnáctý díl : Median-Navarrete. V Praze: J. Otto, 1901. 1078 s. Dostupné online. S. 961.

[2] BIČ, Miloš. Při řekách babylónských. Praha: Vyšehrad, 1990. 382 s. ISBN 80-7021-032-X. S. 81–82.

[1]

[2]