Sergej Fjodorovič Achromejev
| Sergej Fjodorovič Achromejev | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. května 1923 Vindrej, Mordvinská ASSR  Sovětský svaz |
| Úmrtí | 24. srpna 1991 (ve věku 68 let) Moskva Sovětský svaz |
| Místo pohřbení | Trojekurovský hřbitov v Moskvě |
| Civilní činnost | člen ÚV KSSS (1983–1990) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | maršál Sovětského svazu |
| Doba služby | 1940–1991 |
| Sloužil |  SSSR |
| Složka | Rudá armáda/Sovětská armáda |
| Velel | 7. tanková armáda (1968–1972) Hlavní operační správa Generálního štábu (1974–1979) 1. zástupce náčelníka Generálního štábu (1979–1984) Generální štáb (1984–1988) |
| Války | Druhá světová válka Sovětská válka v Afghánistánu |
| Vyznamenání | 2× Řád rudé hvězdy 4× Leninův řád Řád Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně Hrdina Sovětského svazu Řád Vlastenecké války I. stupně Řád říjnové revoluce |
 multimediální obsah na Commons | |
Sergej Fjodorovič Achromejev, rusky Ахромеев Сергей Федорович (5. května 1923 Vindrej – 24. srpna 1991 Moskva) byl sovětský voják, maršál ruské národnosti, náčelník generálního štábu Sovětské armády v letech 1984–1988.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ve Velké vlastenecké válce bojoval v jednotkách Leningradského, Stalingradského, Jižního a 4. ukrajinského frontu.
Po 2. světové válce postupoval ve funkcích i hodnostech, až byl v roce 1974 převelen do generálního štábu do funkce náčelníka Hlavní operační správy, později byl 1. zástupcem náčelníka generálního štábu. Jeho zásluhy při organizaci a plánování afghánské války mu v květnu 1982 vynesly titul Hrdina Sovětského svazu. Blízký vztah, negativně vnímaný kolegy,[1] k ministru obrany Ustinovovi, mu vynesl v březnu 1983 povýšení na maršála Sovětského svazu. Po odchodu náčelníka generálního štábu Ogarkova byl jeho přirozeným nástupcem, v nové funkci zprvu podporoval politiku Michaila Gorbačova i proti svým podřízeným, ale po nějaké době oponoval jednostranným ústupkům v odzbrojovacích jednáních s USA.[2] Nakonec byl v prosinci 1988 nahrazen poslušnějším generálem.
Po neúspěšném pokusu skupiny konzervativců o převzetí moci v SSSR spáchal dne 24. srpna 1991 sebevraždu. Byl pochován 1. září 1991 je na Trojekurovském hřbitově v Moskvě. Na pohřbu byly pouze jeho dcery a vdova. V noci po pohřbu byl jeho hrob vyrabován, neznámé osoby vykopaly hrob, otevřely rakev a ukradly maršálskou uniformu se všemi vyznamenáními.[3]
Na maršálově náhrobku je vyryt státní znak SSSR a slova „Komunista. Vlastenec. Voják.“
Vzdělání
[editovat | editovat zdroj]- 1942 absolvoval Vojensko-námořní vysokou školu M.V.Frunze
- 1942 absolvoval 2. Astrachaňskou pěchotní školu (v dvouměsíčním programu)
- 1945 absolvoval Vysokou důstojnickou školu samohybného dělostřelectva tankových a mechanizovaných vojsk
- 1952 absolvoval Vojenskou akademii tankových a mechanizovaných vojsk
- 1967 absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]- 30. června 1940 odveden
- 17. října 1942 – listopad 1944 – velitel čety, náčelník štábu praporu, pomocník náčelníka štábu pluku, velitel praporu
- září 1945 – září 1947 – velitel praporu
- červenec 1952 – srpen 1955 – náčelník štábu pluku
- srpen 1955 – prosinec 1957 – velitel tankového pluku
- prosinec 1957 – prosinec 1960 – zástupce velitele tankové divize
- prosinec 1960 – září 1965 – velitel tankové (výcvikové) divize
- červenec 1967 – říjen 1968 – náčelník štábu 8. tankové armády
- říjen 1968 – květen 1972 – velitel 7. tankové armády
- květen 1972 – březen 1974 – náčelník štábu Dálněvýchodního vojenského okruhu
- březen 1974 – únor 1979 – náčelník Hlavní operační správy a zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
- únor 1979 – září 1984 – 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
- září 1984 – prosinec 1988 – náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SSSR
- od prosince 1988 ve Skupině generálních inspektorů, poradce prezidenta SSR
Vojenské hodnosti
[editovat | editovat zdroj]- 8. prosince 1956 – plukovník
- 13. dubna 1964 – generálmajor tankových vojsk
- 21. února 1969 – generálporučík tankových vojsk
- 30. října 1974 – generálplukovník
- 24. dubna 1979 – armádní generál
- 25. března 1983 – maršál Sovětského svazu
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Politická činnost
[editovat | editovat zdroj]- Od srpna 1943 člen VKS(b)
- březen 1981 – červen 1983 – kandidát ÚV KSSS
- červen 1983 – červenec 1990 – člen ÚV KSSS
- 1984–1989 – poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
- 1989–1991 – lidový poslanec SSSR
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ АМЕЛЬКО, Николай Николаевич. В интересах флота и государства: Воспоминания адмирала. Moskva: Наука, 2003. 181 s. ISBN 5-02-006291-X. Kapitola В генеральном штабе Вооруженных Сил СССР, s. 127-133.
- ↑ ГАРЕЕВ, Махмут. Человек чести и долга. Красная звезда. 30. duben 2003. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-14. Archivováno 14. 5. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ ЕМЕЛЬЯНОВ, Игорь. Леонид Прошкин: Я вынимал из петли маршала Ахромеева. kp.ru -. 2021-08-26. Dostupné online [cit. 2024-01-20]. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Fjodorovič Achromejev na Wikimedia Commons 
Osoba Sergej Fjodorovič Achromejev ve Wikicitátech- (rusky) Životopis S. F. Achromejeva
- (rusky) Životopis S. F. Achromejeva na warheroes.ru
| Předchůdce | Sergej Fjodorovič Achromejev | Nástupce |
|---|---|---|
| Nikolaj Ogarkov | Náčelník generálního štábu září 1984 – prosinec 1988 |
Michail Mojsejev |
