říhnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech řihnúti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝iːɦnou̯t]
• Hyphenation: říh‧nout

Verb

říhnout pf (imperfective říhat)

1. to belch

Conjugation

Conjugation

Infinitive	říhnout, říhnouti	Active adjective	říhnoucí
Verbal noun	říhnutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	říhnu	říhneme	—	říhněme
2nd person	říhneš	říhnete	říhni	říhněte
3rd person	říhne	říhnou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive říhnout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	říhl	říhli	—	—
masculine inanimate		říhly		—
feminine	říhla		—
neuter	říhlo	říhla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	říhna	—
feminine + neuter singular	říhnouc	—
plural	říhnouce	—

Related terms

• říhnutí n

 

Further reading

• “říhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “říhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989