Adacta – Tma

Až všechno skončí a nás pohltí nicota, zůstane jen soundtrack k beznaději s příznačným názvem Tma. Tento počin má na svědomí bratislavská stálice syrového punku, kapela ADACTA. O kvalitách jejich drtivého úderu mimo jiné svědčí, že tahle deska vychází na asfaltové placce již podruhé. V  roce 2015 se nahrávka poprvé objevila díky spolupráci vícero evropských labelů a svým způsobem předurčila novou éru kapely. Po pětileté pauze od trilogie studiových alb s latinskými názvy začalo období jednoslovných, úderně pojmenovaných nahrávek s názvy v rodném jazyce. Nejenže Tma potvrdila poctivou prací léty vydobyté pozice na československé crustové scéně, ale také přitáhla opětovně ke kapele bedlivou pozornost a získala jí řadu nových posluchačů. Deset agresivních skladeb prezentující se v  úderném kompaktním celku sklidilo množství pozitivních ohlasů od fanoušků i v  recenzích a původní vydání je dnes již těžce sehnatelnou raritou. Nejen díky neúnavnému koncertování této slovenské kapely a hladu po jejich muzice je jasné, že nastal čas na repete.

 

Všetko ide dávno mimo mňa

Neviem sa dočkať súdneho dňa

Všetko ide dávno mimo mňa

Nenávidené hodím do ohňa

Čtvrté řadové album ADACTA je nesmlouvavým prohlášením generace, která svůj hudební zápal nakopla na přelomu tisíciletí a jejich energie nevyschla ani v  současnosti. Matadoři? Stálice? Legendy? Jak sami chcete. Jisté ale je, že by se od ADACTA mohli mnozí učit. Například nasazení a vytrvalosti. A přitom je jejich recept vlastně jednoduchý – Ryzí d-beatové tempo, které je protkáno metalovými vyhrávkami rozdivočelé kytary, rázným punkovým drivem a akurátním apokalyptickým chraplákem. Je zde také patrná snaha nevybočit z žánrové škatulky, kterou všichni společně milují, ale zároveň se odlišit od zástupu dalších a bourat zažitá a nudná klišé. Na albu kapelu nalezneme ve stádiu, kdy se z  učedníků stávají mistři, kteří diktují směr. Bezútěšné texty pak jen dokreslují bezvýchodnou atmosféru už tak ponuré nahrávky. Celé album je patřičně agresivní a přitom stále čitelné, a vytváří pozoruhodně soudržný sound. Můžeme se sice bavit o tom, jestli jsou tihle bratislavští kluci více zahleděni skandinávským nebo zámořským směrem, ale pravda bude asi zakopána úplně jinde. Náladu spíše určují specifické životní podmínky postvýchodního bloku, který svébytně definuje dění nejen na punkové straně barikády.

Železobetón je môj les

Keď cerím zuby, šírim des

Som sám sebe pánom

Keď sa tackám ránom

 

Album bylo nahráno v květnu 2015 v mnohými vyhledávaném bzeneckém studiu Shaark pod drobnohledem pánů Hlavicy a Nejezchleby. Ve výsledku se tak pyšní patřičně těžkotonážním zvukem, který dokáže vaše sluchovody rozervat na cucky, stejně jako pohladit. Na tom má samozřejmě velký podíl také tehdejší sestava kapely: Gargamel – zpěv, Špendlík – basa, Kubo – bicí a Martin Hades – kytara a zpěv. Právě ten posledně jmenovaný se spolu s kreslířem Michalem Pikslákem postarali o precizní design alba. Grafické pojetí zůstalo stejné, avšak na rozdíl od původního vydání aktuální verze, ale vychází  v klasické kapse. Náklad vychází ve dvou číslovaných verzích, přičemž každá deska má rozdílné splatter fleky. Rozlišovat tyto verze slouží parádní stříbrná samolepka. Celé nové znovuvydání má na svědomí současný vydavatel bratislavské úderky, Papagájův hlasatel records.

Tracklist