Krásný silvestrovský večer

přeji ze srdce všem.

Ať ten náš svět není černobílý.

 Ať pustíme do našich životů barvy, radost a smích. 

RADUJME SE A VESELME SE V TOM NOVÉM ROCE !!!!

 Druhý sváteční den jsem napekla vánočky a chystala se na Rybovu mši do našeho kostela. Celý den mrzlo, až praštilo a protože ještě po covidu trochu kašlu, svůj úmysl jsem změnila a pustila si ji na CD. A čekala jsem s knihou na večerní pohádku.(Dva měsíce v Lisabonu doporučuji k přečtení. Ježíšek se trefil do mého čtenářského vkusu. Přiznám se, že si kapitoly šetřím☺)

Letos si opravdu užívám rodinnou pohodu se vším všudy. 

Jak jste na tom vy?

 Přes noc napadl sníh. Huráááá. To bylo zase radosti. A my měli další den zaslouženého volna. Ze záznamu jsme se dívali na štědrovečerní pohádku, protože den předtím jsme ji jaksi nestihli. Loli zapózovala v novém tričku.  A celý den jsme se radovali z dárků. Hráli jsme hry, stavěli jsme z lega a četli si knížky. 

Jaké byly sváteční dny u vás?

 Vánoční nálada  se přes všechny peripetie dostavila. 

Ježíšek dorazil. 

A jak to bylo doopravdy? 

Obkladač pracoval předchozí den do večerních hodin. Manžel byl v koupelně zavřený celý Štědrý den. Poprvé se mnou nebyl v kostele a já večer ale dostala jeden z nejdárků-novou toaletu jupííííí. Radost veliká☺ Mohli jsme pít a jíst do alelujáááá. Výzdoba byla  letos velká improvizace. Třeba moje šedá šála na stole. Nakonec jsem byla ráda, že jsem se zbavila všude přítomného stavebního prachu. Lolinka se nemohla dočkat. Ale byla zlatá. Četla si knížky s albi tužkou, plnila vánoční úkoly  v časopise. A taky měla tvořivou a už jsme s dědouškem viseli na stromečku.  Večeři jsme si rozdělili. Já měla na starost maso, syn nám udělal japonský bramborový salát.  Byl tak výborný, že jsme si ho všichni přidávali. Teda kromě Lolinky. Ta už vyhlížela  Ježíška. Zazvonil......a splnil ji vše, o co si napsala. Největší radost ji udělaly vytoužené plavecké brýle s tím klackem, babííí. Ty dětské vánoční chvilky jsou nade vše. Nezapomenutelné. Zpívali jsme koledy, užívali jsme dárky a společné chvíle a dívali se na pohádky a mlsali.

A jak to bylo letos u vás?

POKLIDNÉ A POŽEHNANÉ VÁNOCE VŠEM

❤❤❤

 Dárek od mojí osmdesátileté mamky ❤❤❤

Letos uháčkovaný.

To bude rodinný poklad.

 Jednou ho předám Lolince.

 Řemeslníci Vánoce nectí....co vám budu povídat(už bych totiž mohla psát memoáry ála koupelna). Od poloviny června vybourané dlaždičky. Nejdřív nemůžete nic sehnat. Dodací lhůty nejkratší 40 dní a déle, achjoooo říkáte si. To nebude ani do Vánoc (myšleno v legraci). Netušila jsem, jak se vše vyplní. Dva obkladači nám práci slíbili a vzápětí odmítli. Zoufalství, zmar...a to proto, že nikdo nechce dělat velkoformátové obklady. Jeden má váhu 17 kg.  Třetí nalezen. Velká záloha zaplacena a pak velikánská prodleva ((může-nemůže zítra, pozítří, příští týden a tak pořád dokola). Pak jsem vybuchla a už jsem si nebrala servítky. Přišel. Týden před Vánocemi. Mlčela jsem, protože ji chci !!!! A potřebuji.....nemáme umyvadlo (hlavu si myju v kuchyňském dřezu), na wc a do sprchy chodím k synovi (naštěstí bydlí opodál).

 Kde je můj vánoční úklid?  Kam se poděl ?

Všude vrstvy prachu, nemám kam šlápnout.

Přiletí k nám vůbec Ježíšek??

Lolinka má strach. 

A máme vůbec kam dát stromeček?

Tak nám držte palce (příspěvek píšu v sobotu, třeba dnes tj. v úterý se posuneme zase trochu dál a já si budu vychutnávat kouzelný vánoční čas).

Ježíšku, pomóóccc, zachraň nás !!!

A věřte mi, že teď ráda utíkám z domu. Třeba do grafické dílny na linorytový soutisk. Mé letošní vánoční přání je na světě. Tři hodiny práce, ale čistá hlava !!!!

A dělám si obyčejné radosti. Třeba koupí krásné kytky.

 Dobaleno jupííííí.

 Vánoční mise splněna.

Doma byl téměř vánoční ateliér- přáníčka vyrobena.

(Ježíšek všude zanechal podpis☺)

Napečeno-díky Kačko. 

Mám velkou radost, od tebe mi to chutná stejně nejvíc ❤❤❤

Zařekla jsem se, že už nesmím kupovat nic vánočního. A ejhle. Nové baletky. Chápete, že  ty jsem tam prostě nemohla nechat. Ale pšt... ))))

Co vy a poslední adventní víkend?

 Včerejší oslava se moc vydařila. Slova covid, nemoc a politika byla tabu. Sešla se celá očkorodina, máminy kámošky a "kluci" z mládí. Bylo to fajn. "Pokecali" jsme a hlavně jsme se stále smáli. Všude zněly historky z mládí, připomínali jsme si, co jsme všechno kdysi zažili. Někdo končil o půlnoci, někdo ještě později. Já měla na starosti focení. A co myslíte? Ještě v noci jsem sedla k pc. Postahovala jsem fotky a vytvořila fotoknihu, která už je ve výrobě. Vznikl další můj narozeninový dárek. Neděli máme pracovní-rekonstrukce pokračuje.

Přeji všem poklidnou čtvrtou adventní ❤❤❤❤