The contribution refers to the discovery of four relics of pyrotechnological devices, which were ... more The contribution refers to the discovery of four relics of pyrotechnological devices, which were documented during the rescue archaeological excavation on the parcel No. 1149/3 at the Kopecna street in Brno, which took place in the years 2013 and 2014. The parcel was part of a peripheral village, the inhabitants of which were referred to as "the poor under Puhlik" in medieval times.
The study summarises the basic findings regarding non-masonry buildings in medieval Brno and the ... more The study summarises the basic findings regarding non-masonry buildings in medieval Brno and the prospects for further knowledge. A modern methodological approach in the form of micromorphology in an archaeological context, particularly regarding the interiors of these buildings, was used to add more information. From more than 200 micromorphological samples taken in Brno since 2008, a total of 16 from five sites in the historical centre of the city were selected for this partial study. Temporally, this concerns the period between the early 13th and the mid-14th centuries. The basic outcome of the study is the analysis, interpretation and division of the samples into typological groups. Based on typical features, sunken parts of the structures used for a relatively long time could be divided from the above-ground structures even though in some cases the “floor sandwich” had been partly removed due to ongoing maintenance. Finally, the results were confronted with a macroscopic observ...
Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy d... more Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy do úrovně základové spáry vyvolala na podzim 2014 záchranný archeologický výzkum. Parcela domu Biskupská 7 se nachází v jihozápadní části historického jádra města, na svahu nedaleko od nejvyšší části Petrského návrší, které hrálo v brněnských dějinách jednu ze stěžejních rolí. Od samých počátků brněnské historiografie sem byl situován nejstarší kostel na území města i raně přemyslovský hrad. Záchranný archeologický výzkum byl realizován třemi sondami, které svou velikostí odpovídaly zemním pracím. V průběhu výzkumu se podařilo zachytit pozůstatky tří pyrotechnologických zařízení, která náležela k nejstaršímu horizontu osídlení tohoto místa někdy na začátku 13. století. Topeniště nebyla současná, doba jejich existence na sebe však takřka bezprostředně navazovala. U žádného z těchto tří typologicky zcela odlišných zařízení nedokážeme říct, k čemu byla používána. V nich ani v jejich blízkosti se nenacházel žádný produkt, případně surovina, která by jejich produkci mohla osvětlit. Pece lze považovat např. za součást zázemí pro nově budované dřevohliněné domy, které byly stavěny kolem poloviny 13. století v čele parcely. Klíčová slova: Brno-středověk-pyrotechnologická zařízení-potravinářské pece MEDIEVAL PYRO-TECHNOLOGICAL EQUIPMENT FROM A HOUSE PLOT AT 7, BISKUPSKÁ STREET IN BRNO The complete renovation of a house at 7, Biskupská street in Brno and the planned new addition in its courtyard with the excavations down to the level of foundation base launched an archaeological excavation in autumn 2014. The Biskupská 7 house plot is located in the southwest part of the historical city centre, on a slope near the top of a hill called Petrské návrší, which played one of the key roles in Brno's history. From the very beginnings of Brno historiography, the oldest church in the town and early Przemyslid dynasty castle were situated here. A rescue archaeological excavation was carried out by three ditches whose size corresponded to the earth works. During the research, we managed to capture the remains of three pieces of pyro-technological equipment which belonged to the oldest settlement in this city sometime in the early 13th century. The furnace was not from that period but the time of its existence almost immediately followed. We cannot say what these three typologically completely different devices were used for. No products nor raw materials were found in them or near them that would shed light on their produce. Furnaces can be considered e.g. as part of the facilities for then newly built wooden-mud houses that were built in the mid-13th century in the front part of the plot. Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy do úrovně základové spáry stávajících sklepů vyvolala na podzim 2014 záchranný archeolo-gický výzkum (Černá-Merta-Zůbek 2015). Parcela domu Biskupská 7 se nachází v jihozápadní části historic-kého jádra města, na svahu nedaleko od nejvyšší části Petrského návrší. Nadmořská výška dvorní části, kde probíhal archeologický výzkum, dosahuje hodnoty 237,70 m n. m. Petrské návrší hrálo v brněnských dějinách jednu ze stěžejních rolí. Od samých počátků brněnské historiografie sem byl situován nejstarší kostel na území města i raně přemyslovský hrad (Richter 1936; Borský-Holub-Merta-Peška 2006; Jan-Procházka-Wihoda 2013). Město Brno bylo ve středověku rozděleno do čtyř čtvrtí. Jihozápadní část náležela ke čtvrti Brněnské. Zkoumaná parcela je vázána na severní linii Biskupské ulice, která se ve středověku nazý-vala Parva platea sub scola, později Kanovnická (Flodrová 1997, 36).
Příspěvek referuje o nálezech dvou objektů z historického předměstí Brna, které můžeme interpreto... more Příspěvek referuje o nálezech dvou objektů z historického předměstí Brna, které můžeme interpretovat jako součásti otopných zařízení sloužících na sušení sladu (tzv. hvozdových pecí). Jejich datování do období druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století je řadí do skupiny nejstarších dokladů těchto zařízení z období vrcholného středověku na území českých a polských zemí. Výrazným fenoménem tohoto předměstí bylo sladovnictví, podle něhož bylo někdy označováno jako Sladovnické. Místa, na nichž byly objekty objeveny, lze spojovat se zástavbou, která byla na západě vymezena Malou ulicí (platea Parva) a na jihu Svrateckým náhonem. Podle výpovědi archivního materiálu ze 14. století zde měli své dvorce a sladovny zámožní sladovníci. Klíčová slova: pyrotechnologická zařízení-hvozd-sladovna-středověk-Brno-předměstí-archeologický výzkum FINDS OF KILNS FOR DRYING MALT IN ARCHAEOLOGICAL SURVEYS IN THE AREA OF THE "MALTING DISTRICT" IN BRNO The contribution reports the find of two objects in the historical suburb of Brno, which can be interpreted as parts of kilns used for drying malt. They have been dated to the 2nd half of 13th and the 1st half of the 14th century, making them one of the oldest known devices of their kind from the late medieval age in the Czech and Polish lands. A substantial phenomenon of these suburbs was malting, making them occasionally referred to as ‚Malting suburbs'. The site where the objects were discovered can be linked to housing development delimited by the Malá street (platea Parva) from the West, and the Svratka river race channel from the South. According to archive material from the 14th century, the wealthy and prosperous maltsters had their undertakings in the sector. Key Words: pyrotechnological equipment-malt drying kiln-malt-house-Middle age-Brno-suburb-archaeological excavation Záměrem příspěvku je referovat o archeologických nálezech dvou objektů z historického předměstí Brna, které můžeme interpre-tovat jako součásti otopných zařízení sloužících na sušení sladu (tzv. hvozdových pecí). Neklade si za úkol vyčerpávajícím způso-bem pojednat o sladovnické problematice ani předložit zevrubný seznam a porovnání analogických situací. K tématu se v poslední době vyslovilo několik specializovaných studií. Brněnskému sla-dařství ve středověku a raném novověku se věnuje stať Flodrová-Holub-Jordánková (2016). Archeologické výzkumy středověkých sladoven v Čechách se staly tématem bakalářské práce Hendrych (2014), která představuje souhrnnou práci s katalogovým výčtem zkoumaných objektů. Řadu příkladů obsahuje práce Karst (2016), která si vytyčila za cíl podat srovnání středověkých hvozdových pecí z území polských a českých zemí. Předkládaný příspěvek se v tomto kontextu snaží pouze náležitým způsobem popsat a odborně publikovat nálezy učiněné při archeologických výzku-mech v Brně, aby mohly být využity v badatelských pracích, které se na téma přímo specializují. Brněnské objekty byly dosud zve-řejněny jen okrajově (ústně referované příspěvky na konferen-cích Archeologia technica a Archeologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku; nálezové zprávy z příslušných výzkumů; drobná zmínka v Přehledu výzkumů-Holub a kol. 2009, 369), proto je zřejmě citované studie do svých analýz nezapojily.
Abstrakt: Tématem článku je zástavba první předměstské čtvrti, která se rozprostírala v jižním a ... more Abstrakt: Tématem článku je zástavba první předměstské čtvrti, která se rozprostírala v jižním a jihový-chodním předpolí středověkého a raně novověkého Brna. Text referuje především o výsledcích archeologic-kých výzkumů a chce prokázat jejich přínos k dané problematice. Soustředí se na výsledky tří archeologic-kých akcí, které realizovala v jihovýchodní části předměstí v průběhu let 2001 až 2006 společnost Archaia Brno, z. ú. Klíčová slova: středověk-novověk-Brno-předměstí-zástavba. Archaeological manifestations of medieval and early modern-age constructions in the first suburban quarter, Brno Abstract: The article discusses constructions in the first suburban quarter situated in the outer south and southeast section of medieval and early modern-age Brno. It presents the results of the research, demonstrating their contribution to the subject. The paper predominantly focuses on the outcome of three archaeological investigations conducted in the southeast part of the suburb by the Archaia Brno institute in 2001-2006. Key words:Middle Ages – modern age – Brno – suburb – built‑up area
pyrOtechnOlOgická zAřízení z první pOlOviny 13. stOletí v Areálu kOmendy JOhAnitské řádu nA stAré... more pyrOtechnOlOgická zAřízení z první pOlOviny 13. stOletí v Areálu kOmendy JOhAnitské řádu nA stArém brně Antonín zůbek Příspěvek referuje o nálezu pyrotechnologických zařízení, ke kterému došlo během záchranného archeologického výzkumu v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (Pekařská ulice č. 53). Prostor nálezu byl v minulosti součástí komplexu johanitské komendy, která vznikla v roce 1243. Odkryto bylo sedm objektů. Jednalo se o drobnější povrchová či mírně zahloubená zařízení (pícky). Datována byla do první poloviny 13. století. Lze vyslovit hypotézu, že byla součástí výrobního areálu, který mohl souviset s výstavbou špitálu sv. Ducha či následně johanitské komendy. klíčová slova: pyrotochnologická zařízení-13. století-klášter Pyrotechnologic deVices from the first half of 13th century in district of commendam of order of st. John at old Brno The contribution reports about a finding of pyrotechnologic devices during a rescue archaeological research in territory of St. Anne Faculty Hospital in Brno (Pekařská street 53). Place of finding was a part of commendam complex of Order of St. John which was established in 1243. Seven structures were revealed there. Those were small surface or slightly deepened devices (furnaces). They were dated to the first half of 13th century. It can be hypothesized that they were part of a production area which could be related to construction of Holy Spirit Hospital or, subsequently, commendam of Order of St. John. key words: pyrotechnologic devices-13th century-monastery cílem příspěvku je referovat o nálezu pyrotechnologických zaří-zení z první poloviny 13. století v areálu komendy johanitského řádu na starém brně. došlo k němu během záchranného arche-ologického výzkumu, který provedla společnost archaia brno, o.p.s. na přelomu dubna a května roku 2011. výzkum byl vyvolán stavbou "pracoviště chladu mr, budova m-zdroj chladu", parc. č. 1757/1 v areálu Fakultní nemocnice u sv. anny v brně (pekařská ulice č. 53). dotčená plocha o výměře 30 m 2 se nacházela při jižní stěně východní části budovy m. v daném prostoru se v minulosti rozprostíral areál komendy joha-nitského řádu. ta vznikla v roce 1243 v nejspodnější partii dnešní pekařské ulice. cesta dělila komendu na dvě části. severně se nacházel kostel sv. Jana křtitele se hřbitovem, jižně od cesty při svrateckém mlýnském náhonu stávala potom budova komendy s hospodářským traktem (vlastní curia) a špitál. špitál byl v tomto prostoru založen již roku 1238. zakladatelem byl brněnský měš-ťan rudger se svou ženou hodavou. ti zde zakoupili pozemky a vystavěli na nich špitál pro chudé a pocestné. patřil k němu nevelký hřbitov a oratoř ke sloužení mší za zemřelé. správu špi-tálu vykonávalo dobrovolné bratrstvo sv. ducha, v jehož čele stál sám rudger. o špitál však projevili zájem johanité. v roce 1243 rudger vstoupil do jejich řádu a předal jim celý špitál i s majetkem a správou. Johanitský majetek se zde udržel až do josefínských reforem. následně však definitivně upadá. klášter začal rozpro-dávat či pronajímat své části. budovy komendy prodal řád roku 1900 zemskému výboru na rozšíření areálu nemocnice u sv. anny. zbourány byly v roce 1910 1. někdejší komplex johanitské komendy se z mapy vytratil v důsledku výstavby jednotlivých budov fakultní nemocnice. přesné usazení plánů z 18. a 19. století, které zachycují klášter, do struktury dnešní zástavby je dosti problematické. předmětnému archeologickému výzkumu se však podařilo alespoň částečně při-spět k upřesnění někdejší topografie prostoru. dokumentován byl zřejmě segment budovy, která stávala při svrateckém náhonu a tvořila jižní vymezení johanitského areálu. pod východní partií této budovy byl učiněn objev pyrotechno-logických zařízení, která jsou předmětem daného příspěvku. nejprve stručné vyhodnocení celkové nálezové situace. za geo-logické podloží lze označit náplavové souvrství (úroveň 198,00 až 200,10 m n. m.), které zřejmě vzniklo akumulační činností ved-lejšího ramene řeky svratky, jež bylo později využito jako mlýn-ský náhon. představovaly ho písčité až hlinitopísčité sedimenty v odstínech šedé barvy od světlé až po tmavou. svrchní část sou-vrství byla antropologicky ovlivněna. do jeho povrchu byly zahlou-beny výkopy jam související s lidskou činností. v jejím důsledku se začala postupně zvyšovat také úroveň terénu. v nejstarší fázi 1 zabývat se zde blíže historií johanitské komendy není namístě. k problematice v novější době především Foltýn. et al.
PYROTECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ Z AREÁLU KLÁŠTERA DOMINIKÁNEK U SV. ANNY V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK V letech... more PYROTECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ Z AREÁLU KLÁŠTERA DOMINIKÁNEK U SV. ANNY V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK V letech 2008 a 2009 se uskutečnil záchranný archeologický výzkum v prostoru Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Byl vyvolán výstavbou Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC). Zkoumané plochy se nacházely ve východní části nemocničního areálu mezi budovami B a C (ČERNÁ a kol. 2010). Na základě písemných a ikonograckých pramenů lze prohlásit, že daný prostor byl zřejmě po celou dobu vrcholného středověku a novověku součástí zahrady, která od roku 1312 patřila klášteru dominikánek od sv. Anny. Klášterní budovy se nacházely v jejím západním sousedství. Po zrušení kláštera v roce 1782 náležela zahrada Císařsko-královskému všeobecnému zaopatřovacímu ústavu. Po vybudování Zemské veřejné všeobecné nemocnice v 60. letech 19. století zde byl zřízen nemocniční park. Areál bývalého kláštera je do velké míry totožný se stávající rozlohou nemocnice. Jedno pyrotechnologické zařízení bylo nalezeno již v roce 2007 při archeologickém výzkumu plochy ve východním sousedství budovy A5. Jednalo se o kupolovitou pec zahloubenou do terénu. Datována byla do 2. poloviny 12. století, předcházela tudíž existenci kláštera (HOLUB a kol. 2008, 383). Předeslaný výzkum z let 2008 a 2009 objevil relikty tří pyrotechnologických zařízení. V prvním případě šlo o pozůstatek drobné pece (s.s.j. 001). Její svrchní část byla zničena již v minulosti výkopovými aktivitami neznámého účelu, které se uskutečnily někdy během 20. století. V zachovaném reliktu bylo vlastní těleso pece zahloubeno 0,26 m do terénu. Půdorys byl kruhový, v úrovni dna pece o průměru 0,90 m. Zachované partie stěn byly podhloubené, takže lze usuzovat na kupolovitý tvar pece. Stěny i dno byly propálené v maximální síle 0,10 m. Z jihu na pec navazovala předpecní jáma. Ústí do předpecí bylo zpevněno na každé straně jednou na výšku postavenou cihlou. Půdorys a parametry předpecní jámy se nepodařilo dokumentovat, protože byla z velké části zničena výkopem jámy neznámé funkce, datované do 19. století. Vyplněna byla uloženinou, která měla obdobný charakter jako terén, do něhož bylo předpecí zahloubeno. Rozlišit se od něho dala jen díky hojnější přítomnosti zlomků vypálené hlíny či mazanice a cihel. Stejná výplň byla také uvnitř pece, kde ležela na vrstvičce popela nacházející se na dně. Získané keramické zlomky dovolují datovat pícku do 2. poloviny 17. až 18. století. Druhým nálezem byl relikt otopného zařízení s.s.j. 010. Z drtivé většiny bylo zničeno již v průběhu 20. století. Zachovala se jen propálená úroveň dna s popelovitými vrstvičkami. Složitější konstrukci snad naznačovaly přítomné cihly a zlomky střešních tašek. Dokumentovaný zbytek byl zahlouben 0,10 m do terénu. Ke tvaru a funkci otopného zařízení se nelze ze zachycené situace přesněji vyjádřit. Jeho šířka snad činila 0,80 m, maximální délka propálené úrovně dosahovala 2,50 m. Zda by pozůstatkem jejího předpecí mohla být oválná jáma v těsné blízkosti jejího západního konce, je hypotetickou otázkou. Zničená terénní situace neposkytla jednoznačnou odpověď. Výrazný podíl ve výplni jámy představovaly cihly a jejich zlomky. Snad by mohly pocházet ze zbourané konstrukce pece. Přesné datování otopného zařízení nebylo z terénní situace možné. Zařazeno bylo do období 18.-19. století.
Dolním trhem byl v Brně v opozici k Hornímu trhu (dnes Zelný trh) od středověku označován prostor... more Dolním trhem byl v Brně v opozici k Hornímu trhu (dnes Zelný trh) od středověku označován prostor dnešního náměstí Svobody. Nerozlučně byl spjat s počátky lokace města v 1. třetině 13. století a patřil vždy k jeho nejvýznamnějším místům. Na ploše náměstí proběhlo několik záchranných archeologických výzkumů (především od počát-ku 21. století). K problematice vodohospodářství přinesly zásadní informace hlavně dvě akce: výzkum probíhající v letech 2003-2005 v souvislosti s budováním sekundárních kolektorů 1 a především vý-zkum, který se odehrál v letech 2005-2006 při komplexní rekonstrukci náměstí 2. Druhý jmenovaný završil přibližně čtyři desetiletí trvající poznávání historie daného prostoru prostřednictvím archeologie. Můžeme říci, že vzhledem ke kompletní regeneraci inženýrských sítí a celoplošné rekonstrukci po-vrchu nebude tento prostor po dlouhou dobu postižen zemními pracemi, které by vyvolaly nutnost provádět další archeologické výzkumy. Zmíněný výzkum zde tedy na delší dobu ukončil archeologické bádání. Je nezbytné připomenout, že ani tento však ještě zcela nevyčerpal pramennou základnu, která se ukrývá pod povrchem. Předkládaná stať představuje objevy nejnovějších výzkumů, které se týkají vodohospodářství. Můžeme je rozdělit do tří základních kategorií, a to podle toho, jestli souvisejí s odpadní vodou (stoky, kanalizace), pitnou vodou (studny, vodovody, kašny, "pítko") či jiným vodním režimem (technologická zařízení ?, požární nádrž). Stoky Do doby, než bylo v 19. století přikročeno k budování ucelené kanalizační sítě, nebyla zřejmě proble-matika odvodu odpadní a dešťové vody z města systematičtěji řešena. Do jisté míry bylo možné se spoléhat na skutečnost, že město je založeno na svažitém terénu. Místy tedy část vody mohla přiro-zeně odtékat po povrchu ulic. Zčásti se voda vsakovala do terénu či odpařovala. Že se však městská rada problémem přeci jenom zabývala, dokládají písemné prameny. Od 14. století je například připo-mínán úřad dohlížející na čištění ulic (Dřímal-Peša 1969, 66). Že ve městě existovaly také nějaké jednoduché stoky či svodnice, které měly vodu odvádět, dokládají pozdější nařízení konšelů, aby tyto byly prohlubovány a udržovány, vedeny nejkratší cestou a zakryty (Gottwald-Klimeš-Machař 1972 3). Kromě severní části náměstí Svobody nebyly nikde ve městě zkoumány situace, které by byly interpretovány jako stoky odvádějící z veřejných míst odpadní vodu. Může to být ovšem zapříčiněno stavem výzkumu či velkým poničením archeologického terénu v prostoru ulic, kudy prochází většina trativodů a inženýrských sítí. Staré stoky také nemusely být budovány všude, ale jen na exponova-ných místech. Jedním z takových severní strana náměstí Svobody bezpochyby byla. Před vlastním založením města zde totiž existovala terénní deprese, do níž se přirozeně stahovala dešťová voda. Ještě v současné době je zde terén poměrně silně zvlhčený (především vrstvy ze 13. století). Jako část stoky jsme interpretovali aktivitu dokumentovanou v sondě S2-akce č. A93/2005 v severovýchodní části náměstí. Terénní situace zde byla poměrně dosti komplikovaná, nakonec jsme ji však vyhodnotili následovně. První fázi stoky představoval výkop zahloubený 0,60 m do odpadních vrstev uložených na podloží, které vytvářelo dno stoky. Šířka činila nejméně 0,90 m; následně byla první fáze stoky zasypána. V druhé etapě byla stoka prohloubena do podloží, takže její hloubka vzrostla až na 1,10 m a šířka výkopu dosahovala 1 m. V této fázi měla stoka alespoň zčásti dřevěnou konstrukci, jejíž pozůstatky v podobě svislých dubových kůlů byly zaregistrovány při severní stěně. Na dno stoky bylo založeno kamenné zdivo o šířce 0,70 m, které představuje vyzdění jižní stěny třetí fáze 1 Výzkum provedla společnost Archaia Brno, o.p.s.-akce č. A03/2003 (Kolařík-Polánka-Sedláčková-Zůbek 2005). 2 Výzkum provedla společnost Archaia Brno, o.p.s.-akce č. A93/2005 (Polánka-Sedláčková-Zůbek 2007). 3 Kniha není stránkována. Údaj je uveden v kapitole Historie likvidace odpadních vod.
V průběhu roku 2008 s přesahem do roku 2009 proběhly na území města Brna dva záchranné archeologi... more V průběhu roku 2008 s přesahem do roku 2009 proběhly na území města Brna dva záchranné archeologické výzkumy, jež zachytily pozůstatky podzemních krytů z období druhé světové války. Složitější, ve větším roz-sahu a lépe prozkoumaný komplex betonových chodeb byl dokumentován v rámci výzkumu v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny (akce A066/2008; Černá a kol. 2010), značně narušený relikt krytu byl odkryt také v blízkém sousedství Domu umění na Malinovského náměstí (akce A008/2008; Holub-Merta 2009). Spolu s měnící se vojenskou situací v roce 1943, kdy se vidina konečného vítězství Třetí říše začala ztrácet v nenávratnu, se takřka každodenní realitou stávaly nálety spojeneckých bombardovacích svazů. A to postupně i na území Protektorátu. Válku tak začalo stále více pociťovat i civilní obyvatelstvo. K jeho ochraně před leteckými útoky mělo sloužit systematické budování protileteckých krytů. Ochraně proti bombardování byla v Německu věnována dvojice časopisů. Od roku 1931 do ledna 1945 vycházel Gasschutz und Luftschutz, od června roku 1937 Baulicher Luftschutz. V obou byly publikovány i nejrůznější příspěvky k budování protileteckých krytů včetně jejich plánů. V roce 1943 pak vydal Říšský ministr letectví (Der Reichsminister der Luftfahrt und Oberbefehlshaber der Luftwae) masově šířenou instruktážní brožuru Bestimmungen für den Bau von Deckungsgräben. Tato drobná publikace shrnula dosavadní poznatky k budování leteckých krytů na základě zkušeností z bombardování a byly v ní obsaženy i závazné směrnice k budování krytů. Z dalších publikací pro nejširší vrstvy obyvatel to jsou pak např. Todtovou pracovní organizací vydávané sešity OT Luftschutzbauten, LS-Gräben. Dle vydané směrnice měly být kryty budovány mimo dosah možného dopadu trosek stávajících budov, kdy jako oblast případného sesuvu budovy je považován pruh podél staveb o šířce alespoň 2/3 výšky budovy. V případě dvou podélně probíhajících krytů musela být jejich vzdálenost nejméně 20 m od sebe. Jednotlivé rovné úseky (části) krytů byly budovány maximálně pro 50 osob, kapacita celého krytu neměla přesáhnout 200 osob. Světlost chodeb byla doporučena na 1,4 m šířky a 1,95 m výšky. Kryty měly být budovány pod úrovní terénu, pouze v nezbytných případech bylo možné, aby zasahovaly nad úroveň terénu s tím, že měly být přihrnuty vykopanou hlínou. Nad stropem krytu byla předepsána minimální vrstva zeminy 0,5 m, boční příhrn chodby minimálně 1,3 m. Kromě železobetonu a betonu bylo povoleno stavby budovat zděné či ze dřeva. Po výstavbě měly být všechny spáry utěsněny a kryt odizolován lepenkou, výkopy měly být přihrnuty zeminou. Také podlahy krytů měly být vybaveny drenáží pro odvod vody. Při vstupu do krytu se nacházely protiplynové komory se dvojitými dřevěnými dveřmi, které měly prostory zajistit v případě použití bojových plynů. Kryty s kapacitou větší než 50 osob měly být vybaveny ventilátorem s ručním pohonem. Pokud nebyl ventilátor osazen, muselo být zajištěno odvětrávání uzavíratelnými větracími komínky. Sací otvory vzduchu nesměly vést stropem, pouze stěnami. V krytech bylo zařízeno vytápění kamny a dle možností byly opatřeny elektrickým osvětlením. V každé části krytu měly být pevně ukotveny čtyři nouzové zdroje osvětlení-lampy. Po obou stranách chodby krytu byly umístěny lavice pro sezení, přičemž na jedné straně bylo možné osadit lavice sklápěcí. V nikách na konci každého
Zkoumaná lokalita se nachází v poměrně hlubokém terénním zářezu mezi ulicemi Trýbova a Tomešova. ... more Zkoumaná lokalita se nachází v poměrně hlubokém terénním zářezu mezi ulicemi Trýbova a Tomešova. Zářez tvoří do západního svahu zahloubený vytěžený hliník bývalé cihelny při ulici Úvoz. Geologicky leží v prostoru metabazitové zóny brněnského masivu, jejíž horniny byly zachyceny na dokumentovaných řezech. Na nich jsou uloženy štěrky a písky fluviálního původu. Celá fluviální akumulace se nachází cca 30 m nad současným korytem řeky Svratky. Složení materiálu této akumulace je reprezentováno především horninami svratecké provenience (Lisá 2004). Na říční terasu naléhaly pravděpodobně souvrství spraší a fosilních půd, které byly odtěženy cihelnou jako materiál pro výrobu stavební keramiky. Přítomnost říčních teras byla také vhodná pro těžbu písku přidávaného do cihlářského těsta. Ulice Úvoz dostala své jméno podle polohy mezi Špilberkem a Žlutým kopcem již roku 1867 (Hohlweggasse) a své jméno si s nepatrnou přetržkou mezi roky 1902-1918, kdy se jmenovala Erzherzog-Rainer-Gasse (Arcivévody Rainera), podržela dodnes. Kdy cihelna v ulici Úvoz vznikla v současné době nevíme, je však již zachycena na von Scheibenhofově mapě Brna z roku 1815 (Kuča 2000, 241-zde jsou patrné budovy v ulici Úvoz a zářez do západního svahu, ještě bez nápisu označujícího je za cihelnu) a na plánu stabilního katastru z r. 1825 (Kuča 2000, 210). Roku 1857 zakoupil prosperující cihelnu na Úvoze Valentin Falkensteiner a zisky se spolu se zisky z koloniálního obchodu staly hlavním zdrojem jeho rozsáhlého jmění (Čihaliková 2004, 8). Cihelna je zachycena také na plánech III. vojenského mapování z let 1876-1878 a na tzv. topografických sekcích 1:25000 z roku 1955 (Kuča 2000, 275). Dokumentována byla část vlastní cihlářské pece se třemi otvory o šířce cca 0,75 m, vzdálenými od sebe 3,1 m ústícími do odtahového kanálu (s.j. 912 představuje klenbu kouřového kanálu). Vlastní pec je částečně rekonstruovatelná z řezů a byla snad obdélného půdorysu o rozměrech více než 20x17 m. Sestávala ze dvou paralelních komor (rozdělených pravděpodobně na více vypalovacích komor), mezi nimiž byl umístěn kouřový sběrač, utěsněný štěrkopískovou izolací. Štěrkopískovou izolací, zesílenou při obvodových zdech, bylo také podsypáno cihelné dno pece. Rozměry jednotlivých vypalovacích komor lze rekonstruovat na cca 4-4,5x3,5 m. Z torzovitosti nálezové situace nelze v současné době konstrukci pece blíže určit, mnohé by zajisté osvětlil archivní průzkum. Jednalo se pravděpodobně o některou z konstrukčních variant kruhovky s nepřetržitým provozem. Podle B. Helana se délka peciště (dráha kterou projde oheň při vypálení jednoho kruhu) kruhové pece pro větší výrobu pohybuje běžně v rozmezí 60-110 m (Helan 1933, 92), rekonstruovaná velikost vlastní pece by se tedy mohla pohybovat kolem 40-50x17 m a obsahovala by přes 20 vypalovacích komor. Z cihlářské pece se dochovala pouze spodní část do maximální výšky 1 m. Hlavní technologické části konstrukce jsou však u tohoto typu pecí umístěny vedle a nad vypalovacími komorami, nemohly být proto zachyceny. Z cihlářských výrobků byly dokumentovány cihly s kolkem FuE a s číslem 2 v obdélném rámečku o rozměrech 30x14,5-15x6,5-7 cm. Literatura ČIHALÍKOVÁ, J. 2004: Panská 6, archivní rešerše-rukopis. HELAN, B. 1933: Hospodárné pálení v cihelnách a vápenicích, nakl. Staviva Brno. KUČA, K. 2000: Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha-Brno. LISÁ, L. 2004: Posudek na lokalitu Brno-Úvoz, geologická rešerše lokality, rukopis. LOEFF, P. 1870: Entwürfe zum Bau von Kalk-, Cement-, Gips-, Ziegel-brennereien, nakl. W. Peiser, Berlin. SAMEK, B.-HRUBÝ, K. O. 1982: Brno, Proměny Města, nakl. Blok, Brno.
V zimě roku 2003 a 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v objektu bývalého hospodářského d... more V zimě roku 2003 a 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v objektu bývalého hospodářského dvora Kartuziánského kláštera v Brně Králově Poli na ulici Božetěchova 1-3. Kromě ostatních pravěkých a středověkých nálezových situací byla odkryta cihlářská a vápenická pec ze závěru 14. století (Holub-Sedláčková 2005). Existenci obce Královo Pole máme z písemných pramenů doloženou již ve 40. letech 13. století. Ve druhé polovině 13. století získali farní práva ke Královu Poli starobrněnští johanité ze špitálu sv. Ducha, kteří zde také r. 1279 nechali vysvětit kostelík sv. Víta. roku 1375 vydal moravský markrabě Jan Jindřich listinu v níž věnuje svůj příbytek (habitacione) v Králově Poli nově zakládanému klášteru Kartuziánů. Na fundaci se podíleli jeho synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop (srov. např. Řepa a kol. 2004). Vznikl areál s typickou dispozicí této mnišské komunity (srov. Foltýn a kol. 2005, 83-84), s kostelem nejsvětější Trojice v ose, jehož výstavba pravděpodobně předcházela budování konventu. Kostel se dochoval v původním rozsahu s barokními úpravami. V první etapě bylo vystavěno z lomového kamene kněžiště s lodí (její západní štít je z buchtových cihel) a severní kaple. Ve druhé etapě jižní kaple (původně kapitulní síň). Fundace byla určena pro převora a 12 otců. Roku 1387 stálo nejméně 7 cel 1 a chybělo dokončit ohradní zeď kláštera 2 (Kuča 2000, 411). Na sledovaném geologickém profilu lokality byly na bázi zachyceny terciérní modrošedé tégly, následované cca 15-20 cm mocnou vrstvou štěrků s písčitými vložkami, které lze na základě valounové analýzy označit za náplavy Ponávky Na ty navazovala vrstva nivních sedimentů, tvořených z velké části přeplavenými terciérními tégly, sprašemi a půdami. Makroskopicky tento sediment nelze odlišit od primárně uložených spraší. Na povrchu geologické sekvence se poté vyvinul cca 0,5 m mocný horizont černozemně (geologický posudek lokality zpracovala Mgr. L. Lisá Ph.D.-Lisá 2005). Právě výše zmíněné nivní sedimenty se staly základem cihlářské výroby v této lokalitě. Hrubozrnější materiál s příměsí plastické jílovité složky (tégly) je pro cihlářskou výrobu vhodnější než klasické spraše, jelikož zde již není třeba v takovém množství mísit různé přísady cihlářského těsta. Ze zachycených řezů je patrné, že byla těžena nivní hlína po úroveň štěrkových teras Ponávky, tedy cca 1,1 m mocná vrstva. Celý rozsah hliníku neznáme, ale lze předpokládat, že se rozkládal na ploše kolem 500 m 2 (zachycená plocha 340 m 2 , rozsah hliníku byl západním směrem sledován pouze v řezech inženýrských sítí), což by představovalo možnost vytěžení cca 500-550 m 3 cihlářské hlíny. A. Vott uvádí r. 1903 že k výrobě 1000 kusů cihel je potřeba 3 m 3 suroviny v ložisku (Vott 1903, 4). Vzhledem k velikosti výrobků získaných archeologickým výzkumem (nejčastěji 27-28x13-13,5x8,5-9) a k již ustálené velikosti cihly počátkem 20. století (Teyssler-Kotyška, 1928, 1019) lze říci, že výroba cihelny mohla s ohledem na objem vytěženého materiálu činit až 180 000 kusů cihel. Dvě zachycené jámy pro zpracování hlíny (užívané ve fázi tzv. močení) se nacházely jihovýchodně pece, byly kruhového půdorysu o průměru cca 2,5 m. V místech, kde byla dvojice jam zachycena, byl terén sebrán bagrem hluboko pod rozhraní půdního typu a sprašového podloží. To by se v tomto prostoru mělo pohybovat okolo 223,2 m.n.m. Hloubka obou jam by pak dosahovala minimálně 1,3 m (s počítanou mocností půdního typu až 1,8 m) a objem každé z nich by činil kolem 7-8 m 3 cihlářské suroviny. Vlastní pec tvořila do země zahloubená šachta na obdélném půdoryse, o rozměrech 3,2x3,6 m (s.j. 1530). Hloubka šachty od povrchu sprašového podloží činila 2,7 m, s připočtením předpokládaného černozemního horizontu přes 3 metry. Objem zahloubené části tedy dosahoval cca 34 m 3. Na základě mohutné cihelné destrukce v rámci zásypu, lze předpokládat i vyzdění nadzemní konstrukce (ve vrstvách s.j. 1243 a 1246 se nacházelo až 7 m 3 cihelné suti). V čelní kamenné stěně pece (s.j. 942) se nacházely dva cihlami valeně zaklenuté obslužné otvory, ústící do dvou topných kanálů. Z první fáze 1 dochovaná gotická severní část klauzurního dvora je vystavěna z gotického cihlového zdiva 2 Cihelná ohradní zeď kláštera založená na kamenném základě byla dokumentována archeologickým výzkumem r. 2001 (Holub 2002).
V říjnu 2001 byl na Spálené ulici v Brně (parc. č. 1059) proveden záchranný archeologický výzkum.... more V říjnu 2001 byl na Spálené ulici v Brně (parc. č. 1059) proveden záchranný archeologický výzkum. Realizovala ho společnost Archaia (akce č. A174/2001). Její pracovníci vyzvedli z přítomných aktivit 13. století dva železné předměty, které i před konzervací bylo možné označit za relikty nádob. Konkrétně byly nalezeny v uloženině (s. j. 1159), která na zkoumanou plochu zasahovala jen zčásti. Její mocnost se pohybovala kolem 0,20 m. Ještě během středověku byla z velké části porušena následujícími aktivitami. Její interpretace proto není zcela jasná. Charakterem však připomínala zplanýrovanou destrukci dřevohliněného domu (zlomky vypálené mazanice, zlomky přenesené spraše, uhlíky atd.). Kromě zmíněných železných předmětů se v ní nacházelo několik zlomků běžné keramiky 13. století, fragment pálené dlaždice, železná struska a zvířecí kosti. Oba železné nálezy byly předány ke konzervaci a materiálové analýze. Konzervátorský postup Konzervaci provedla Antonie Richtrová a Ing. Alena Selucká z Technického muzea v Brně. Povrch nálezů byl zcela pokryt vrstvou zeminy a korozními produkty. Předměty byly ošetřeny standardním způsobem. Korozní vrstvy byly odstraněny mechanicky pomocí otryskávacího zařízení a mikrobrusky. U předmětu se zachovalým kovovým jádrem (inv. č. A174/2001-1159-8) bylo čištění ukončeno až na kovovém základu, u předmětu se slabým kovovým jádrem (inv. č. A174/2001-1159-9) na černé vrstvě magnetitu (oxid železnato-železitý). Dále byly předměty podrobeny deionizaci. Ta byla provedena ponorem v 0,5% roztoku hydroxidu lithného v methylalkoholu po dobu 2 hodin a následným vymýváním ve vyměňované destilované vodě. Účinnost deionizace v lázni byla průběžně sledována měřením koncentrace chloridových iontů pomocí dusičnanu stříbrného. Lázeň byla během pracovního dne zahřívána na teplotu okolo 50 o C a v průběhu nocí a víkendů její teplota poklesla na hodnotu 20 o C. Lázeň byla několikrát vyměněna za čistou. Deionizace trvala 3 týdny a byla ukončena při negativním výsledku zkoušky na důkaz chloridových iontů pomocí dusičnanu stříbrného. Předměty byly vysoušeny v horkovzdušné sušárně při teplotě 120 o C po dobu 3 hodin. Po vysušení bylo nutné odstranit druhotnou korozi a jemně vyleštit povrch s použitím rotačního drátěného kartáče. Vlivem špatného stavu nálezů došlo během čištění k porušení jejich celistvosti. Závěrečná povrchová úprava byla provedena mikrokrystalickým voskem Resistin ML. Materiálová analýza Z předmětů byly odebrány dva vzorky pro metalografickou analýzu, kterou provedl Doc. Ing. Vladimír Ustohal, CSc. na Ústavu materiálového inženýrství FSI VUT v Brně. Metalografickou analýzou bylo zjištěno, že struktura předmětů je tvořena zrny feritu. Materiálem použitým k jejich zhotovení bylo nízkouhlíkové svářkové železo, ze kterého byly nádoby vykovány. Struktura materiálu odpovídá rovnovážnému stavu. Rovnoosá zrna nevykazují stopy tváření materiálu za studena. Materiál byl během kování opakovaně ohříván, aby bylo odstraněno jeho zpevnění provázející plastickou deformaci. Pokud předměty sloužily jako varné nádoby, ke vzniku rovnovážného stavu jejich struktury přispěl i žár ohniště. Závěr U jednoho z předmětů (inv. č. A174/2001-1159-8) je zcela jasné, že se jedná o dno nějaké nádoby. Je mírně konvexně prohnuté. Tvar vlastní nádoby však není možné rekonstruovat. Pouze je patrné, že stála na čtyřech drobných kuželovitých nožkách. Ty byly umístěny ve vrcholech pomyslného čtverce o délce strany 9 cm. V případě druhého z předmětů (inv. č. A174/2001-1159-9) nelze konstatovat více než, že jde pravděpodobně opět o relikt, snad část těla či dna nějaké nádoby. Zachovalý segment je směrem dovnitř konvexně prohnutý. V místě maximálního ohnutí je patrné (hlavně z vnitřní strany) jisté zploštění. Na základě tohoto pozorování by se dalo uvažovat, že máme před sebou opět relikt dna nádoby.
Abstrakt: Článek se zabývá vývojem zástavby na parcele domu Josefská 7 v jihovýchodní části města... more Abstrakt: Článek se zabývá vývojem zástavby na parcele domu Josefská 7 v jihovýchodní části města Brna u městské hradby. Středověkému období přecházely aktivity starší až pozdní doby bronzové. Středověké osídlení se člení do čtyř základních období, z nichž první, z druhé poloviny 12. a počátku 13. století, je ještě předlokační, s doklady kovolitectví. Od druhé čtvrtiny 13. století přistupují prvky zástavby typické pro středověké město-podsklepené domy, jímky. Až do konce středověku nebyla prokázána přítomnost zděného domu, a ani čelo parcely nebylo úplně zastavěno. Vývoj zástavby byl srovnán s některými odkrytými plochami v okolí, které vykazují určité shodné rysy (Josefská 8, areál minoritského kláštera, Františkánská ulice). Klíčová slova: Město-Brno-parcela-středověk-vývoj zástavby. Abstract: This article discusses the development of a plot at Josefská Street 7, situated in the southeastern part of Brno, by the town walls. Activity on the site precedes the Middle Ages, dating from the early and late Bronze Ages. Medieval settlement falls into four basic periods, the first of which, spanning the second half of the 12th century and the early 13th century, was a pre-residence period, with evidence of metallurgy. From the second quarter of the 13th century onwards, building elements typical of medieval towns featured, houses with cellars and refuse pits. Until the end of the Middle Ages there is no evidence of masonry construction and the front part of the plot was not completely built-up. The development of building here has been compared with other plots excavated in the vicinity and they show certain identical features (Josefská 8, Minorite monastery complex, Františkánská Street).
Abstrakt: Příspěvek shrnuje poznatky o středověké a raně novověké zástavbě na parcelách někdejšíc... more Abstrakt: Příspěvek shrnuje poznatky o středověké a raně novověké zástavbě na parcelách někdejších domů č. 6 a 8 na Vídeňské ulici v Brně, která sestávala zřejmě především z nezděných (dřevěných nebo dřevohli-něných) staveb. Její archeologizované pozůstatky byly zkoumány při záchranném archeologickém výzkumu, který v roce 2013 realizovala společnost Archaia Brno, o. p. s. Jednotlivé objekty jsou popsány a podle společných znaků kategorizovány do příslušných skupin. Součástí příspěvku je i jejich základní srovnání s archeologickými projevy dřevohliněné zástavby na dalších lokalitách užšího brněnského prostoru. Klíčová slova: středověk-novověk-Brno-předměstí-zástavba. Archaeological evidence of medieval and early modern age non-masonry construction on the plots of former houses nos. 6 and 8 in Vídeňská Street, Brno Abstract: This contribution sums up information about the medieval and early modern age construction on the plots of former houses nos. 6 and 8 in Vídeňská Street, Brno which probably mostly consisted of non-masonry (timber or timber-earth) structures. Their archaeological remains were investigated during rescue research conducted in 2013 by the Archaia Brno company. The individual structures are described and classified into groups based on their common features. The article also involves their basic comparison with archaeological evidence of timber-earth constructions in other locations of the inner city. 1 Úvod Cílem příspěvku je shrnout poznatky o středověké a raně novověké zástavbě na parcelách někdejších domů č. 6 a 8 na Vídeňské ulici v Brně. Zástavba v tomto období sestávala zřejmě především z nezděných (dřevěných nebo dřevohliněných) staveb. Její archeologizované pozů-statky byly zkoumány při záchranném archeologickém výzkumu, který v roce 2013 realizovala společnost Archaia Brno, o. p. s. (akce č. A113/2012-Černá-Zůbek 2017; Černá a kol. 2014, 194). Jednotlivé objekty budou charakterizovány a podle společných znaků kategorizovány do příslušných skupin. Součástí příspěvku je rovněž jejich srovnání s archeologickými projevy dře-vohliněné zástavby na dalších lokalitách užšího brněnského prostoru. Počet takových objek-tů za poslední dvě desetiletí narostl díky systematické realizaci záchranných archeologických výzkumů při většině stavebních počinů. Zcela ojedinělý je v tomto ohledu prostor vlastního městského jádra (k systematickému výzkumu Brna viz Holub a kol. 2004; poslední souhrnné zpracování nezděné architektury Holub a kol. 2005). Řada reliktů nezděné zástavby byla dále dokumentována při výzkumech v historické části Králova Pole (dnes součást Brna). Nabízí se možnost porovnat archeologický odraz nezděné zástavby ze tří typově odlišných lokalit. Na jedné straně stojí samotné město, sídelní centrum kraje, na straně druhé sídelní celky z jeho bezprostředního okolí. Ves Královo Pole, ač již poměrně vzdálena (ca 3 km), se vyznačo-vala těsnými vztahy k městu, kterými se vykazují předměstí. Byla vysazena zřejmě ve 40. letech 13. století králem Václavem I. v součinnosti s brněnskými měšťany. K založení posloužilo "krá-lovo pole" příslušné patrně k zeměpanskému hospodářskému dvoru. Zeměpanský díl se choval k městu jako předměstí, jeho obyvatelé přispívali na městskou sbírku. Správu vykonával rychtář s přísežnými (ve stručné podobě Procházka-Kolařík-Zůbek 2013, 585-586; ke středověkým dějinám Králova Pole viz Jan 2004). Parcely na dnešní Vídeňské ulici náležely k osadě (asi 1 km od města), která se utvořila podél dálkové komunikace spojující brněnskou oblast s Rakouskem. Byla součástí Starého Brna, někdejšího mocenského centra, které se transformovalo do útvaru, jejž lze označit jako poddanské městečko (viz následující oddíl). Archaeologia historica 43, 1, 2018, 65-95
Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranných archeologických výzkumů, které se v letech 2008 ... more Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranných archeologických výzkumů, které se v letech 2008 až 2013 realizovaly ve východní části areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (Pekařská 53). Jedná se o inundační území, které bylo využíváno jako klášterní zahrada a následně jako nemocniční park. Popsány jsou zkoumané archeologické situace z období 14. až 20. století. Klíčová slova: středověk-novověk-Brno-klášter. Results of Archaeological Research into the Gardens of the Former Hortus Regis Monastery in Old Brno Abstract: This article sums up the results of archaeological research carried out in 2008-2013 in the east section of the complex of St. Anne's University Hospital, Brno (Pekařská Street 53). This inundation area was once used as a monastery garden and later as a hospital park. The paper describes archaeological contexts from the period spanning the 14th century and the 20th century.
Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranného archeologického výzkumu parcely někdejšího domu ... more Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranného archeologického výzkumu parcely někdejšího domu č. 24 na Kopečné ulici v Brně, který se realizoval v roce 2012. Na jejich základě a po konfrontaci s archivními prameny se podařilo do jisté míry rekonstruovat vývoj a podobu zástavby od druhé poloviny 17. do 60. let 20. století. Parcela byla součástí sídelní struktury brněnských předměstí. Klíčová slova: novověk -Brno -předměstí -zástavba. Historical Building Development of the Plot of House No. 24 in Kopečná Street, Brno Abstract: This article sums up the results of rescue archaeological research into the plot of the former house no. 24 in Kopečná Street, Brno carried out in 2012. Based on these results and upon comparison with archive sources, it was possible to partially trace back the development and form of building on the plot from the second half of the 17th century until the 1960s. The plot was part of the settlement structure of Brno suburbs.
VÝVOJ HISTORICKÉ ZÁSTAVBY PARCELY Č. 1149/3 PŘI KOPEČNÉ ULICI V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK Abstrakt: Přís... more VÝVOJ HISTORICKÉ ZÁSTAVBY PARCELY Č. 1149/3 PŘI KOPEČNÉ ULICI V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranného archeologického výzkumu parcely č. 1149/3 při Kopečné ulici v Brně, který se realizoval v letech 2013 a 2014. Na základě jeho výsledků se zde podařilo archeologické situace rozčlenit do šesti základních fází, které reprezentují stavební vývoj parcely od 13. do 20. století. Parcela byla součástí předměstské osady, jejíž obyvatelé byli ve středověku označováni v písemných pramenech jako "chudí pod Puhlíkem".
Text represents finds of the oldest pipes from selected archaeological excavations in Brno. These... more Text represents finds of the oldest pipes from selected archaeological excavations in Brno. These are both the one-piece pipes and their fragments, including the fragments of stems, and the oldest types of two-piece pipes as well. Among the interesting finds are also two exemplars of pipe cleaning kits.
Postup a metodika výzkumu v kryptě pod kostelem sv. Jakuba v Brně 216 Procedure and methods of re... more Postup a metodika výzkumu v kryptě pod kostelem sv. Jakuba v Brně 216 Procedure and methods of research in the crypt below the St. James Church in Brno The paper is dealing with research carried out in a crypt below the western part of the St. James Church in Brno. However, it does not present the obtained knowledge and results, but summarises the problem of applied procedure and methods of research, which consisted of four basic components. The first one was a watching brief at removal of human skeletal remains which were placed into the crypt secondarily and were probably brought from disturbed graves or ossuaries in the St. James cemetery. The second component was an archaeological examination of burials in wooden coffins, which were found on the floor of the crypt below the removed mass of human bones. The subsequent third phase was an archaeological excavation of floor levels in the crypt and the sunken features. The fourth component was represented by building‑historic research. Brno – krypta pod kostelem sv. Jakuba/crypt below the St. James Church – novověk/Modern Era – metodika výzkumu/ research methods Klíčová slova/keywords Příspěvek je věnován výzkumu v kryptě pod západní částí kostela sv. Jakuba v Brně, který realizovala společnost Archaia Brno o. p. s. Nepředkládá ovšem získané poznatky a výsledky, ale shrnuje problematiku zvoleného postupu a metodiky výzkumu. 1) Ten byl vyvolán projektem Magistrátu města Brna " Zpřístupnění brněnského podzemí – Kostnice u sv. Jakuba v Brně – II. etapa ". Cílem projektu bylo zpřístupnit prostory krypty pro veřejnost a instalovat zde stálou expozici. Realizace projektu probíhala v období od léta 2011 do léta 2012. Odborný výzkum byl úzce napojen na stavební práce a probíhal v součinnosti s nimi. Sestával ze čtyř základních složek. První představoval archeologický dohled při vyklízení lidských kosterních ostatků, které byly do krypty druhotně uloženy a pocházely zřejmě z narušených hrobů či kostnic na svatojakubském hřbitově. Druhou složkou bylo provedení archeologického výzkumu pohřbů v dřevěných rakvích, které byly nalezeny na podlaze krypty pod vyklízenou hmotou lidských kostí. Následoval archeologický výzkum podlahových úrovní krypty a zahloubených aktivit. Čtvrtou část tvořil stavebně historický průzkum. Úvod Stručná historie Kostel sv. Jakuba patří k nejstarším svatyním města Brna. Přesné datum jeho založení sice neznáme, vznik však lze klást do období 1201–1222. Kostel byl založen za vlády moravského markraběte Vladislava Jindřicha, který zemřel v roce 1222. Vysvětil ho olomoucký biskup Robert, který se úřadu ujal v roce 1201. První zmínka pochází z roku 1228 (CDB II, 324, č. 322). Tehdy Přemysl Otakar I. daroval jeho patronát klášteru cisterciaček v Oslavanech. Veškerá farní práva potvrdil kostelu olomoucký biskup v roce 1231 (CDB III/1, 12, 13, č. 14). Stal se druhým městským farním chrámem a spravoval severní část města. Dosavadními archeologickými výzkumy se podařilo rozlišit 3 základní stavební fáze kostela. 2) Třetí (poslední) fázi představuje stávající kostel, který je výsledkem rozsáhlé a dlouho trvající přestavby. Na její počátky nepanuje v badatelské obci obecně shodný názor. Na základě písemných pramenů a uměnovědných přístupů se vyvinuly dvě základní hypotézy. Jedna klade započetí stavby už do předhusitského období, druhá před polovinu 15. století. 3) Stavební úpravy pokračovaly i v následujícím věku, a to až téměř do jeho závěru. Krypta pod západní čtvrtinou kostelní lodi je vázána až na tuto poslední stavební fázi kostela. Přesnou dobu výstavby krypty však neznáme. K jejím stavebním dějinám se doposud nepodařilo objevit archivní prameny (Borský – Černoušková 2001).
The contribution refers to the discovery of four relics of pyrotechnological devices, which were ... more The contribution refers to the discovery of four relics of pyrotechnological devices, which were documented during the rescue archaeological excavation on the parcel No. 1149/3 at the Kopecna street in Brno, which took place in the years 2013 and 2014. The parcel was part of a peripheral village, the inhabitants of which were referred to as "the poor under Puhlik" in medieval times.
The study summarises the basic findings regarding non-masonry buildings in medieval Brno and the ... more The study summarises the basic findings regarding non-masonry buildings in medieval Brno and the prospects for further knowledge. A modern methodological approach in the form of micromorphology in an archaeological context, particularly regarding the interiors of these buildings, was used to add more information. From more than 200 micromorphological samples taken in Brno since 2008, a total of 16 from five sites in the historical centre of the city were selected for this partial study. Temporally, this concerns the period between the early 13th and the mid-14th centuries. The basic outcome of the study is the analysis, interpretation and division of the samples into typological groups. Based on typical features, sunken parts of the structures used for a relatively long time could be divided from the above-ground structures even though in some cases the “floor sandwich” had been partly removed due to ongoing maintenance. Finally, the results were confronted with a macroscopic observ...
Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy d... more Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy do úrovně základové spáry vyvolala na podzim 2014 záchranný archeologický výzkum. Parcela domu Biskupská 7 se nachází v jihozápadní části historického jádra města, na svahu nedaleko od nejvyšší části Petrského návrší, které hrálo v brněnských dějinách jednu ze stěžejních rolí. Od samých počátků brněnské historiografie sem byl situován nejstarší kostel na území města i raně přemyslovský hrad. Záchranný archeologický výzkum byl realizován třemi sondami, které svou velikostí odpovídaly zemním pracím. V průběhu výzkumu se podařilo zachytit pozůstatky tří pyrotechnologických zařízení, která náležela k nejstaršímu horizontu osídlení tohoto místa někdy na začátku 13. století. Topeniště nebyla současná, doba jejich existence na sebe však takřka bezprostředně navazovala. U žádného z těchto tří typologicky zcela odlišných zařízení nedokážeme říct, k čemu byla používána. V nich ani v jejich blízkosti se nenacházel žádný produkt, případně surovina, která by jejich produkci mohla osvětlit. Pece lze považovat např. za součást zázemí pro nově budované dřevohliněné domy, které byly stavěny kolem poloviny 13. století v čele parcely. Klíčová slova: Brno-středověk-pyrotechnologická zařízení-potravinářské pece MEDIEVAL PYRO-TECHNOLOGICAL EQUIPMENT FROM A HOUSE PLOT AT 7, BISKUPSKÁ STREET IN BRNO The complete renovation of a house at 7, Biskupská street in Brno and the planned new addition in its courtyard with the excavations down to the level of foundation base launched an archaeological excavation in autumn 2014. The Biskupská 7 house plot is located in the southwest part of the historical city centre, on a slope near the top of a hill called Petrské návrší, which played one of the key roles in Brno's history. From the very beginnings of Brno historiography, the oldest church in the town and early Przemyslid dynasty castle were situated here. A rescue archaeological excavation was carried out by three ditches whose size corresponded to the earth works. During the research, we managed to capture the remains of three pieces of pyro-technological equipment which belonged to the oldest settlement in this city sometime in the early 13th century. The furnace was not from that period but the time of its existence almost immediately followed. We cannot say what these three typologically completely different devices were used for. No products nor raw materials were found in them or near them that would shed light on their produce. Furnaces can be considered e.g. as part of the facilities for then newly built wooden-mud houses that were built in the mid-13th century in the front part of the plot. Generální oprava domu Brno, Biskupská 7 a plánovaná nová přístavba v jeho dvorní části s výkopy do úrovně základové spáry stávajících sklepů vyvolala na podzim 2014 záchranný archeolo-gický výzkum (Černá-Merta-Zůbek 2015). Parcela domu Biskupská 7 se nachází v jihozápadní části historic-kého jádra města, na svahu nedaleko od nejvyšší části Petrského návrší. Nadmořská výška dvorní části, kde probíhal archeologický výzkum, dosahuje hodnoty 237,70 m n. m. Petrské návrší hrálo v brněnských dějinách jednu ze stěžejních rolí. Od samých počátků brněnské historiografie sem byl situován nejstarší kostel na území města i raně přemyslovský hrad (Richter 1936; Borský-Holub-Merta-Peška 2006; Jan-Procházka-Wihoda 2013). Město Brno bylo ve středověku rozděleno do čtyř čtvrtí. Jihozápadní část náležela ke čtvrti Brněnské. Zkoumaná parcela je vázána na severní linii Biskupské ulice, která se ve středověku nazý-vala Parva platea sub scola, později Kanovnická (Flodrová 1997, 36).
Příspěvek referuje o nálezech dvou objektů z historického předměstí Brna, které můžeme interpreto... more Příspěvek referuje o nálezech dvou objektů z historického předměstí Brna, které můžeme interpretovat jako součásti otopných zařízení sloužících na sušení sladu (tzv. hvozdových pecí). Jejich datování do období druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století je řadí do skupiny nejstarších dokladů těchto zařízení z období vrcholného středověku na území českých a polských zemí. Výrazným fenoménem tohoto předměstí bylo sladovnictví, podle něhož bylo někdy označováno jako Sladovnické. Místa, na nichž byly objekty objeveny, lze spojovat se zástavbou, která byla na západě vymezena Malou ulicí (platea Parva) a na jihu Svrateckým náhonem. Podle výpovědi archivního materiálu ze 14. století zde měli své dvorce a sladovny zámožní sladovníci. Klíčová slova: pyrotechnologická zařízení-hvozd-sladovna-středověk-Brno-předměstí-archeologický výzkum FINDS OF KILNS FOR DRYING MALT IN ARCHAEOLOGICAL SURVEYS IN THE AREA OF THE "MALTING DISTRICT" IN BRNO The contribution reports the find of two objects in the historical suburb of Brno, which can be interpreted as parts of kilns used for drying malt. They have been dated to the 2nd half of 13th and the 1st half of the 14th century, making them one of the oldest known devices of their kind from the late medieval age in the Czech and Polish lands. A substantial phenomenon of these suburbs was malting, making them occasionally referred to as ‚Malting suburbs'. The site where the objects were discovered can be linked to housing development delimited by the Malá street (platea Parva) from the West, and the Svratka river race channel from the South. According to archive material from the 14th century, the wealthy and prosperous maltsters had their undertakings in the sector. Key Words: pyrotechnological equipment-malt drying kiln-malt-house-Middle age-Brno-suburb-archaeological excavation Záměrem příspěvku je referovat o archeologických nálezech dvou objektů z historického předměstí Brna, které můžeme interpre-tovat jako součásti otopných zařízení sloužících na sušení sladu (tzv. hvozdových pecí). Neklade si za úkol vyčerpávajícím způso-bem pojednat o sladovnické problematice ani předložit zevrubný seznam a porovnání analogických situací. K tématu se v poslední době vyslovilo několik specializovaných studií. Brněnskému sla-dařství ve středověku a raném novověku se věnuje stať Flodrová-Holub-Jordánková (2016). Archeologické výzkumy středověkých sladoven v Čechách se staly tématem bakalářské práce Hendrych (2014), která představuje souhrnnou práci s katalogovým výčtem zkoumaných objektů. Řadu příkladů obsahuje práce Karst (2016), která si vytyčila za cíl podat srovnání středověkých hvozdových pecí z území polských a českých zemí. Předkládaný příspěvek se v tomto kontextu snaží pouze náležitým způsobem popsat a odborně publikovat nálezy učiněné při archeologických výzku-mech v Brně, aby mohly být využity v badatelských pracích, které se na téma přímo specializují. Brněnské objekty byly dosud zve-řejněny jen okrajově (ústně referované příspěvky na konferen-cích Archeologia technica a Archeologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku; nálezové zprávy z příslušných výzkumů; drobná zmínka v Přehledu výzkumů-Holub a kol. 2009, 369), proto je zřejmě citované studie do svých analýz nezapojily.
Abstrakt: Tématem článku je zástavba první předměstské čtvrti, která se rozprostírala v jižním a ... more Abstrakt: Tématem článku je zástavba první předměstské čtvrti, která se rozprostírala v jižním a jihový-chodním předpolí středověkého a raně novověkého Brna. Text referuje především o výsledcích archeologic-kých výzkumů a chce prokázat jejich přínos k dané problematice. Soustředí se na výsledky tří archeologic-kých akcí, které realizovala v jihovýchodní části předměstí v průběhu let 2001 až 2006 společnost Archaia Brno, z. ú. Klíčová slova: středověk-novověk-Brno-předměstí-zástavba. Archaeological manifestations of medieval and early modern-age constructions in the first suburban quarter, Brno Abstract: The article discusses constructions in the first suburban quarter situated in the outer south and southeast section of medieval and early modern-age Brno. It presents the results of the research, demonstrating their contribution to the subject. The paper predominantly focuses on the outcome of three archaeological investigations conducted in the southeast part of the suburb by the Archaia Brno institute in 2001-2006. Key words:Middle Ages – modern age – Brno – suburb – built‑up area
pyrOtechnOlOgická zAřízení z první pOlOviny 13. stOletí v Areálu kOmendy JOhAnitské řádu nA stAré... more pyrOtechnOlOgická zAřízení z první pOlOviny 13. stOletí v Areálu kOmendy JOhAnitské řádu nA stArém brně Antonín zůbek Příspěvek referuje o nálezu pyrotechnologických zařízení, ke kterému došlo během záchranného archeologického výzkumu v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (Pekařská ulice č. 53). Prostor nálezu byl v minulosti součástí komplexu johanitské komendy, která vznikla v roce 1243. Odkryto bylo sedm objektů. Jednalo se o drobnější povrchová či mírně zahloubená zařízení (pícky). Datována byla do první poloviny 13. století. Lze vyslovit hypotézu, že byla součástí výrobního areálu, který mohl souviset s výstavbou špitálu sv. Ducha či následně johanitské komendy. klíčová slova: pyrotochnologická zařízení-13. století-klášter Pyrotechnologic deVices from the first half of 13th century in district of commendam of order of st. John at old Brno The contribution reports about a finding of pyrotechnologic devices during a rescue archaeological research in territory of St. Anne Faculty Hospital in Brno (Pekařská street 53). Place of finding was a part of commendam complex of Order of St. John which was established in 1243. Seven structures were revealed there. Those were small surface or slightly deepened devices (furnaces). They were dated to the first half of 13th century. It can be hypothesized that they were part of a production area which could be related to construction of Holy Spirit Hospital or, subsequently, commendam of Order of St. John. key words: pyrotechnologic devices-13th century-monastery cílem příspěvku je referovat o nálezu pyrotechnologických zaří-zení z první poloviny 13. století v areálu komendy johanitského řádu na starém brně. došlo k němu během záchranného arche-ologického výzkumu, který provedla společnost archaia brno, o.p.s. na přelomu dubna a května roku 2011. výzkum byl vyvolán stavbou "pracoviště chladu mr, budova m-zdroj chladu", parc. č. 1757/1 v areálu Fakultní nemocnice u sv. anny v brně (pekařská ulice č. 53). dotčená plocha o výměře 30 m 2 se nacházela při jižní stěně východní části budovy m. v daném prostoru se v minulosti rozprostíral areál komendy joha-nitského řádu. ta vznikla v roce 1243 v nejspodnější partii dnešní pekařské ulice. cesta dělila komendu na dvě části. severně se nacházel kostel sv. Jana křtitele se hřbitovem, jižně od cesty při svrateckém mlýnském náhonu stávala potom budova komendy s hospodářským traktem (vlastní curia) a špitál. špitál byl v tomto prostoru založen již roku 1238. zakladatelem byl brněnský měš-ťan rudger se svou ženou hodavou. ti zde zakoupili pozemky a vystavěli na nich špitál pro chudé a pocestné. patřil k němu nevelký hřbitov a oratoř ke sloužení mší za zemřelé. správu špi-tálu vykonávalo dobrovolné bratrstvo sv. ducha, v jehož čele stál sám rudger. o špitál však projevili zájem johanité. v roce 1243 rudger vstoupil do jejich řádu a předal jim celý špitál i s majetkem a správou. Johanitský majetek se zde udržel až do josefínských reforem. následně však definitivně upadá. klášter začal rozpro-dávat či pronajímat své části. budovy komendy prodal řád roku 1900 zemskému výboru na rozšíření areálu nemocnice u sv. anny. zbourány byly v roce 1910 1. někdejší komplex johanitské komendy se z mapy vytratil v důsledku výstavby jednotlivých budov fakultní nemocnice. přesné usazení plánů z 18. a 19. století, které zachycují klášter, do struktury dnešní zástavby je dosti problematické. předmětnému archeologickému výzkumu se však podařilo alespoň částečně při-spět k upřesnění někdejší topografie prostoru. dokumentován byl zřejmě segment budovy, která stávala při svrateckém náhonu a tvořila jižní vymezení johanitského areálu. pod východní partií této budovy byl učiněn objev pyrotechno-logických zařízení, která jsou předmětem daného příspěvku. nejprve stručné vyhodnocení celkové nálezové situace. za geo-logické podloží lze označit náplavové souvrství (úroveň 198,00 až 200,10 m n. m.), které zřejmě vzniklo akumulační činností ved-lejšího ramene řeky svratky, jež bylo později využito jako mlýn-ský náhon. představovaly ho písčité až hlinitopísčité sedimenty v odstínech šedé barvy od světlé až po tmavou. svrchní část sou-vrství byla antropologicky ovlivněna. do jeho povrchu byly zahlou-beny výkopy jam související s lidskou činností. v jejím důsledku se začala postupně zvyšovat také úroveň terénu. v nejstarší fázi 1 zabývat se zde blíže historií johanitské komendy není namístě. k problematice v novější době především Foltýn. et al.
PYROTECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ Z AREÁLU KLÁŠTERA DOMINIKÁNEK U SV. ANNY V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK V letech... more PYROTECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ Z AREÁLU KLÁŠTERA DOMINIKÁNEK U SV. ANNY V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK V letech 2008 a 2009 se uskutečnil záchranný archeologický výzkum v prostoru Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Byl vyvolán výstavbou Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC). Zkoumané plochy se nacházely ve východní části nemocničního areálu mezi budovami B a C (ČERNÁ a kol. 2010). Na základě písemných a ikonograckých pramenů lze prohlásit, že daný prostor byl zřejmě po celou dobu vrcholného středověku a novověku součástí zahrady, která od roku 1312 patřila klášteru dominikánek od sv. Anny. Klášterní budovy se nacházely v jejím západním sousedství. Po zrušení kláštera v roce 1782 náležela zahrada Císařsko-královskému všeobecnému zaopatřovacímu ústavu. Po vybudování Zemské veřejné všeobecné nemocnice v 60. letech 19. století zde byl zřízen nemocniční park. Areál bývalého kláštera je do velké míry totožný se stávající rozlohou nemocnice. Jedno pyrotechnologické zařízení bylo nalezeno již v roce 2007 při archeologickém výzkumu plochy ve východním sousedství budovy A5. Jednalo se o kupolovitou pec zahloubenou do terénu. Datována byla do 2. poloviny 12. století, předcházela tudíž existenci kláštera (HOLUB a kol. 2008, 383). Předeslaný výzkum z let 2008 a 2009 objevil relikty tří pyrotechnologických zařízení. V prvním případě šlo o pozůstatek drobné pece (s.s.j. 001). Její svrchní část byla zničena již v minulosti výkopovými aktivitami neznámého účelu, které se uskutečnily někdy během 20. století. V zachovaném reliktu bylo vlastní těleso pece zahloubeno 0,26 m do terénu. Půdorys byl kruhový, v úrovni dna pece o průměru 0,90 m. Zachované partie stěn byly podhloubené, takže lze usuzovat na kupolovitý tvar pece. Stěny i dno byly propálené v maximální síle 0,10 m. Z jihu na pec navazovala předpecní jáma. Ústí do předpecí bylo zpevněno na každé straně jednou na výšku postavenou cihlou. Půdorys a parametry předpecní jámy se nepodařilo dokumentovat, protože byla z velké části zničena výkopem jámy neznámé funkce, datované do 19. století. Vyplněna byla uloženinou, která měla obdobný charakter jako terén, do něhož bylo předpecí zahloubeno. Rozlišit se od něho dala jen díky hojnější přítomnosti zlomků vypálené hlíny či mazanice a cihel. Stejná výplň byla také uvnitř pece, kde ležela na vrstvičce popela nacházející se na dně. Získané keramické zlomky dovolují datovat pícku do 2. poloviny 17. až 18. století. Druhým nálezem byl relikt otopného zařízení s.s.j. 010. Z drtivé většiny bylo zničeno již v průběhu 20. století. Zachovala se jen propálená úroveň dna s popelovitými vrstvičkami. Složitější konstrukci snad naznačovaly přítomné cihly a zlomky střešních tašek. Dokumentovaný zbytek byl zahlouben 0,10 m do terénu. Ke tvaru a funkci otopného zařízení se nelze ze zachycené situace přesněji vyjádřit. Jeho šířka snad činila 0,80 m, maximální délka propálené úrovně dosahovala 2,50 m. Zda by pozůstatkem jejího předpecí mohla být oválná jáma v těsné blízkosti jejího západního konce, je hypotetickou otázkou. Zničená terénní situace neposkytla jednoznačnou odpověď. Výrazný podíl ve výplni jámy představovaly cihly a jejich zlomky. Snad by mohly pocházet ze zbourané konstrukce pece. Přesné datování otopného zařízení nebylo z terénní situace možné. Zařazeno bylo do období 18.-19. století.
Dolním trhem byl v Brně v opozici k Hornímu trhu (dnes Zelný trh) od středověku označován prostor... more Dolním trhem byl v Brně v opozici k Hornímu trhu (dnes Zelný trh) od středověku označován prostor dnešního náměstí Svobody. Nerozlučně byl spjat s počátky lokace města v 1. třetině 13. století a patřil vždy k jeho nejvýznamnějším místům. Na ploše náměstí proběhlo několik záchranných archeologických výzkumů (především od počát-ku 21. století). K problematice vodohospodářství přinesly zásadní informace hlavně dvě akce: výzkum probíhající v letech 2003-2005 v souvislosti s budováním sekundárních kolektorů 1 a především vý-zkum, který se odehrál v letech 2005-2006 při komplexní rekonstrukci náměstí 2. Druhý jmenovaný završil přibližně čtyři desetiletí trvající poznávání historie daného prostoru prostřednictvím archeologie. Můžeme říci, že vzhledem ke kompletní regeneraci inženýrských sítí a celoplošné rekonstrukci po-vrchu nebude tento prostor po dlouhou dobu postižen zemními pracemi, které by vyvolaly nutnost provádět další archeologické výzkumy. Zmíněný výzkum zde tedy na delší dobu ukončil archeologické bádání. Je nezbytné připomenout, že ani tento však ještě zcela nevyčerpal pramennou základnu, která se ukrývá pod povrchem. Předkládaná stať představuje objevy nejnovějších výzkumů, které se týkají vodohospodářství. Můžeme je rozdělit do tří základních kategorií, a to podle toho, jestli souvisejí s odpadní vodou (stoky, kanalizace), pitnou vodou (studny, vodovody, kašny, "pítko") či jiným vodním režimem (technologická zařízení ?, požární nádrž). Stoky Do doby, než bylo v 19. století přikročeno k budování ucelené kanalizační sítě, nebyla zřejmě proble-matika odvodu odpadní a dešťové vody z města systematičtěji řešena. Do jisté míry bylo možné se spoléhat na skutečnost, že město je založeno na svažitém terénu. Místy tedy část vody mohla přiro-zeně odtékat po povrchu ulic. Zčásti se voda vsakovala do terénu či odpařovala. Že se však městská rada problémem přeci jenom zabývala, dokládají písemné prameny. Od 14. století je například připo-mínán úřad dohlížející na čištění ulic (Dřímal-Peša 1969, 66). Že ve městě existovaly také nějaké jednoduché stoky či svodnice, které měly vodu odvádět, dokládají pozdější nařízení konšelů, aby tyto byly prohlubovány a udržovány, vedeny nejkratší cestou a zakryty (Gottwald-Klimeš-Machař 1972 3). Kromě severní části náměstí Svobody nebyly nikde ve městě zkoumány situace, které by byly interpretovány jako stoky odvádějící z veřejných míst odpadní vodu. Může to být ovšem zapříčiněno stavem výzkumu či velkým poničením archeologického terénu v prostoru ulic, kudy prochází většina trativodů a inženýrských sítí. Staré stoky také nemusely být budovány všude, ale jen na exponova-ných místech. Jedním z takových severní strana náměstí Svobody bezpochyby byla. Před vlastním založením města zde totiž existovala terénní deprese, do níž se přirozeně stahovala dešťová voda. Ještě v současné době je zde terén poměrně silně zvlhčený (především vrstvy ze 13. století). Jako část stoky jsme interpretovali aktivitu dokumentovanou v sondě S2-akce č. A93/2005 v severovýchodní části náměstí. Terénní situace zde byla poměrně dosti komplikovaná, nakonec jsme ji však vyhodnotili následovně. První fázi stoky představoval výkop zahloubený 0,60 m do odpadních vrstev uložených na podloží, které vytvářelo dno stoky. Šířka činila nejméně 0,90 m; následně byla první fáze stoky zasypána. V druhé etapě byla stoka prohloubena do podloží, takže její hloubka vzrostla až na 1,10 m a šířka výkopu dosahovala 1 m. V této fázi měla stoka alespoň zčásti dřevěnou konstrukci, jejíž pozůstatky v podobě svislých dubových kůlů byly zaregistrovány při severní stěně. Na dno stoky bylo založeno kamenné zdivo o šířce 0,70 m, které představuje vyzdění jižní stěny třetí fáze 1 Výzkum provedla společnost Archaia Brno, o.p.s.-akce č. A03/2003 (Kolařík-Polánka-Sedláčková-Zůbek 2005). 2 Výzkum provedla společnost Archaia Brno, o.p.s.-akce č. A93/2005 (Polánka-Sedláčková-Zůbek 2007). 3 Kniha není stránkována. Údaj je uveden v kapitole Historie likvidace odpadních vod.
V průběhu roku 2008 s přesahem do roku 2009 proběhly na území města Brna dva záchranné archeologi... more V průběhu roku 2008 s přesahem do roku 2009 proběhly na území města Brna dva záchranné archeologické výzkumy, jež zachytily pozůstatky podzemních krytů z období druhé světové války. Složitější, ve větším roz-sahu a lépe prozkoumaný komplex betonových chodeb byl dokumentován v rámci výzkumu v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny (akce A066/2008; Černá a kol. 2010), značně narušený relikt krytu byl odkryt také v blízkém sousedství Domu umění na Malinovského náměstí (akce A008/2008; Holub-Merta 2009). Spolu s měnící se vojenskou situací v roce 1943, kdy se vidina konečného vítězství Třetí říše začala ztrácet v nenávratnu, se takřka každodenní realitou stávaly nálety spojeneckých bombardovacích svazů. A to postupně i na území Protektorátu. Válku tak začalo stále více pociťovat i civilní obyvatelstvo. K jeho ochraně před leteckými útoky mělo sloužit systematické budování protileteckých krytů. Ochraně proti bombardování byla v Německu věnována dvojice časopisů. Od roku 1931 do ledna 1945 vycházel Gasschutz und Luftschutz, od června roku 1937 Baulicher Luftschutz. V obou byly publikovány i nejrůznější příspěvky k budování protileteckých krytů včetně jejich plánů. V roce 1943 pak vydal Říšský ministr letectví (Der Reichsminister der Luftfahrt und Oberbefehlshaber der Luftwae) masově šířenou instruktážní brožuru Bestimmungen für den Bau von Deckungsgräben. Tato drobná publikace shrnula dosavadní poznatky k budování leteckých krytů na základě zkušeností z bombardování a byly v ní obsaženy i závazné směrnice k budování krytů. Z dalších publikací pro nejširší vrstvy obyvatel to jsou pak např. Todtovou pracovní organizací vydávané sešity OT Luftschutzbauten, LS-Gräben. Dle vydané směrnice měly být kryty budovány mimo dosah možného dopadu trosek stávajících budov, kdy jako oblast případného sesuvu budovy je považován pruh podél staveb o šířce alespoň 2/3 výšky budovy. V případě dvou podélně probíhajících krytů musela být jejich vzdálenost nejméně 20 m od sebe. Jednotlivé rovné úseky (části) krytů byly budovány maximálně pro 50 osob, kapacita celého krytu neměla přesáhnout 200 osob. Světlost chodeb byla doporučena na 1,4 m šířky a 1,95 m výšky. Kryty měly být budovány pod úrovní terénu, pouze v nezbytných případech bylo možné, aby zasahovaly nad úroveň terénu s tím, že měly být přihrnuty vykopanou hlínou. Nad stropem krytu byla předepsána minimální vrstva zeminy 0,5 m, boční příhrn chodby minimálně 1,3 m. Kromě železobetonu a betonu bylo povoleno stavby budovat zděné či ze dřeva. Po výstavbě měly být všechny spáry utěsněny a kryt odizolován lepenkou, výkopy měly být přihrnuty zeminou. Také podlahy krytů měly být vybaveny drenáží pro odvod vody. Při vstupu do krytu se nacházely protiplynové komory se dvojitými dřevěnými dveřmi, které měly prostory zajistit v případě použití bojových plynů. Kryty s kapacitou větší než 50 osob měly být vybaveny ventilátorem s ručním pohonem. Pokud nebyl ventilátor osazen, muselo být zajištěno odvětrávání uzavíratelnými větracími komínky. Sací otvory vzduchu nesměly vést stropem, pouze stěnami. V krytech bylo zařízeno vytápění kamny a dle možností byly opatřeny elektrickým osvětlením. V každé části krytu měly být pevně ukotveny čtyři nouzové zdroje osvětlení-lampy. Po obou stranách chodby krytu byly umístěny lavice pro sezení, přičemž na jedné straně bylo možné osadit lavice sklápěcí. V nikách na konci každého
Zkoumaná lokalita se nachází v poměrně hlubokém terénním zářezu mezi ulicemi Trýbova a Tomešova. ... more Zkoumaná lokalita se nachází v poměrně hlubokém terénním zářezu mezi ulicemi Trýbova a Tomešova. Zářez tvoří do západního svahu zahloubený vytěžený hliník bývalé cihelny při ulici Úvoz. Geologicky leží v prostoru metabazitové zóny brněnského masivu, jejíž horniny byly zachyceny na dokumentovaných řezech. Na nich jsou uloženy štěrky a písky fluviálního původu. Celá fluviální akumulace se nachází cca 30 m nad současným korytem řeky Svratky. Složení materiálu této akumulace je reprezentováno především horninami svratecké provenience (Lisá 2004). Na říční terasu naléhaly pravděpodobně souvrství spraší a fosilních půd, které byly odtěženy cihelnou jako materiál pro výrobu stavební keramiky. Přítomnost říčních teras byla také vhodná pro těžbu písku přidávaného do cihlářského těsta. Ulice Úvoz dostala své jméno podle polohy mezi Špilberkem a Žlutým kopcem již roku 1867 (Hohlweggasse) a své jméno si s nepatrnou přetržkou mezi roky 1902-1918, kdy se jmenovala Erzherzog-Rainer-Gasse (Arcivévody Rainera), podržela dodnes. Kdy cihelna v ulici Úvoz vznikla v současné době nevíme, je však již zachycena na von Scheibenhofově mapě Brna z roku 1815 (Kuča 2000, 241-zde jsou patrné budovy v ulici Úvoz a zářez do západního svahu, ještě bez nápisu označujícího je za cihelnu) a na plánu stabilního katastru z r. 1825 (Kuča 2000, 210). Roku 1857 zakoupil prosperující cihelnu na Úvoze Valentin Falkensteiner a zisky se spolu se zisky z koloniálního obchodu staly hlavním zdrojem jeho rozsáhlého jmění (Čihaliková 2004, 8). Cihelna je zachycena také na plánech III. vojenského mapování z let 1876-1878 a na tzv. topografických sekcích 1:25000 z roku 1955 (Kuča 2000, 275). Dokumentována byla část vlastní cihlářské pece se třemi otvory o šířce cca 0,75 m, vzdálenými od sebe 3,1 m ústícími do odtahového kanálu (s.j. 912 představuje klenbu kouřového kanálu). Vlastní pec je částečně rekonstruovatelná z řezů a byla snad obdélného půdorysu o rozměrech více než 20x17 m. Sestávala ze dvou paralelních komor (rozdělených pravděpodobně na více vypalovacích komor), mezi nimiž byl umístěn kouřový sběrač, utěsněný štěrkopískovou izolací. Štěrkopískovou izolací, zesílenou při obvodových zdech, bylo také podsypáno cihelné dno pece. Rozměry jednotlivých vypalovacích komor lze rekonstruovat na cca 4-4,5x3,5 m. Z torzovitosti nálezové situace nelze v současné době konstrukci pece blíže určit, mnohé by zajisté osvětlil archivní průzkum. Jednalo se pravděpodobně o některou z konstrukčních variant kruhovky s nepřetržitým provozem. Podle B. Helana se délka peciště (dráha kterou projde oheň při vypálení jednoho kruhu) kruhové pece pro větší výrobu pohybuje běžně v rozmezí 60-110 m (Helan 1933, 92), rekonstruovaná velikost vlastní pece by se tedy mohla pohybovat kolem 40-50x17 m a obsahovala by přes 20 vypalovacích komor. Z cihlářské pece se dochovala pouze spodní část do maximální výšky 1 m. Hlavní technologické části konstrukce jsou však u tohoto typu pecí umístěny vedle a nad vypalovacími komorami, nemohly být proto zachyceny. Z cihlářských výrobků byly dokumentovány cihly s kolkem FuE a s číslem 2 v obdélném rámečku o rozměrech 30x14,5-15x6,5-7 cm. Literatura ČIHALÍKOVÁ, J. 2004: Panská 6, archivní rešerše-rukopis. HELAN, B. 1933: Hospodárné pálení v cihelnách a vápenicích, nakl. Staviva Brno. KUČA, K. 2000: Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha-Brno. LISÁ, L. 2004: Posudek na lokalitu Brno-Úvoz, geologická rešerše lokality, rukopis. LOEFF, P. 1870: Entwürfe zum Bau von Kalk-, Cement-, Gips-, Ziegel-brennereien, nakl. W. Peiser, Berlin. SAMEK, B.-HRUBÝ, K. O. 1982: Brno, Proměny Města, nakl. Blok, Brno.
V zimě roku 2003 a 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v objektu bývalého hospodářského d... more V zimě roku 2003 a 2004 proběhl záchranný archeologický výzkum v objektu bývalého hospodářského dvora Kartuziánského kláštera v Brně Králově Poli na ulici Božetěchova 1-3. Kromě ostatních pravěkých a středověkých nálezových situací byla odkryta cihlářská a vápenická pec ze závěru 14. století (Holub-Sedláčková 2005). Existenci obce Královo Pole máme z písemných pramenů doloženou již ve 40. letech 13. století. Ve druhé polovině 13. století získali farní práva ke Královu Poli starobrněnští johanité ze špitálu sv. Ducha, kteří zde také r. 1279 nechali vysvětit kostelík sv. Víta. roku 1375 vydal moravský markrabě Jan Jindřich listinu v níž věnuje svůj příbytek (habitacione) v Králově Poli nově zakládanému klášteru Kartuziánů. Na fundaci se podíleli jeho synové Jošt, Jan Soběslav a Prokop (srov. např. Řepa a kol. 2004). Vznikl areál s typickou dispozicí této mnišské komunity (srov. Foltýn a kol. 2005, 83-84), s kostelem nejsvětější Trojice v ose, jehož výstavba pravděpodobně předcházela budování konventu. Kostel se dochoval v původním rozsahu s barokními úpravami. V první etapě bylo vystavěno z lomového kamene kněžiště s lodí (její západní štít je z buchtových cihel) a severní kaple. Ve druhé etapě jižní kaple (původně kapitulní síň). Fundace byla určena pro převora a 12 otců. Roku 1387 stálo nejméně 7 cel 1 a chybělo dokončit ohradní zeď kláštera 2 (Kuča 2000, 411). Na sledovaném geologickém profilu lokality byly na bázi zachyceny terciérní modrošedé tégly, následované cca 15-20 cm mocnou vrstvou štěrků s písčitými vložkami, které lze na základě valounové analýzy označit za náplavy Ponávky Na ty navazovala vrstva nivních sedimentů, tvořených z velké části přeplavenými terciérními tégly, sprašemi a půdami. Makroskopicky tento sediment nelze odlišit od primárně uložených spraší. Na povrchu geologické sekvence se poté vyvinul cca 0,5 m mocný horizont černozemně (geologický posudek lokality zpracovala Mgr. L. Lisá Ph.D.-Lisá 2005). Právě výše zmíněné nivní sedimenty se staly základem cihlářské výroby v této lokalitě. Hrubozrnější materiál s příměsí plastické jílovité složky (tégly) je pro cihlářskou výrobu vhodnější než klasické spraše, jelikož zde již není třeba v takovém množství mísit různé přísady cihlářského těsta. Ze zachycených řezů je patrné, že byla těžena nivní hlína po úroveň štěrkových teras Ponávky, tedy cca 1,1 m mocná vrstva. Celý rozsah hliníku neznáme, ale lze předpokládat, že se rozkládal na ploše kolem 500 m 2 (zachycená plocha 340 m 2 , rozsah hliníku byl západním směrem sledován pouze v řezech inženýrských sítí), což by představovalo možnost vytěžení cca 500-550 m 3 cihlářské hlíny. A. Vott uvádí r. 1903 že k výrobě 1000 kusů cihel je potřeba 3 m 3 suroviny v ložisku (Vott 1903, 4). Vzhledem k velikosti výrobků získaných archeologickým výzkumem (nejčastěji 27-28x13-13,5x8,5-9) a k již ustálené velikosti cihly počátkem 20. století (Teyssler-Kotyška, 1928, 1019) lze říci, že výroba cihelny mohla s ohledem na objem vytěženého materiálu činit až 180 000 kusů cihel. Dvě zachycené jámy pro zpracování hlíny (užívané ve fázi tzv. močení) se nacházely jihovýchodně pece, byly kruhového půdorysu o průměru cca 2,5 m. V místech, kde byla dvojice jam zachycena, byl terén sebrán bagrem hluboko pod rozhraní půdního typu a sprašového podloží. To by se v tomto prostoru mělo pohybovat okolo 223,2 m.n.m. Hloubka obou jam by pak dosahovala minimálně 1,3 m (s počítanou mocností půdního typu až 1,8 m) a objem každé z nich by činil kolem 7-8 m 3 cihlářské suroviny. Vlastní pec tvořila do země zahloubená šachta na obdélném půdoryse, o rozměrech 3,2x3,6 m (s.j. 1530). Hloubka šachty od povrchu sprašového podloží činila 2,7 m, s připočtením předpokládaného černozemního horizontu přes 3 metry. Objem zahloubené části tedy dosahoval cca 34 m 3. Na základě mohutné cihelné destrukce v rámci zásypu, lze předpokládat i vyzdění nadzemní konstrukce (ve vrstvách s.j. 1243 a 1246 se nacházelo až 7 m 3 cihelné suti). V čelní kamenné stěně pece (s.j. 942) se nacházely dva cihlami valeně zaklenuté obslužné otvory, ústící do dvou topných kanálů. Z první fáze 1 dochovaná gotická severní část klauzurního dvora je vystavěna z gotického cihlového zdiva 2 Cihelná ohradní zeď kláštera založená na kamenném základě byla dokumentována archeologickým výzkumem r. 2001 (Holub 2002).
V říjnu 2001 byl na Spálené ulici v Brně (parc. č. 1059) proveden záchranný archeologický výzkum.... more V říjnu 2001 byl na Spálené ulici v Brně (parc. č. 1059) proveden záchranný archeologický výzkum. Realizovala ho společnost Archaia (akce č. A174/2001). Její pracovníci vyzvedli z přítomných aktivit 13. století dva železné předměty, které i před konzervací bylo možné označit za relikty nádob. Konkrétně byly nalezeny v uloženině (s. j. 1159), která na zkoumanou plochu zasahovala jen zčásti. Její mocnost se pohybovala kolem 0,20 m. Ještě během středověku byla z velké části porušena následujícími aktivitami. Její interpretace proto není zcela jasná. Charakterem však připomínala zplanýrovanou destrukci dřevohliněného domu (zlomky vypálené mazanice, zlomky přenesené spraše, uhlíky atd.). Kromě zmíněných železných předmětů se v ní nacházelo několik zlomků běžné keramiky 13. století, fragment pálené dlaždice, železná struska a zvířecí kosti. Oba železné nálezy byly předány ke konzervaci a materiálové analýze. Konzervátorský postup Konzervaci provedla Antonie Richtrová a Ing. Alena Selucká z Technického muzea v Brně. Povrch nálezů byl zcela pokryt vrstvou zeminy a korozními produkty. Předměty byly ošetřeny standardním způsobem. Korozní vrstvy byly odstraněny mechanicky pomocí otryskávacího zařízení a mikrobrusky. U předmětu se zachovalým kovovým jádrem (inv. č. A174/2001-1159-8) bylo čištění ukončeno až na kovovém základu, u předmětu se slabým kovovým jádrem (inv. č. A174/2001-1159-9) na černé vrstvě magnetitu (oxid železnato-železitý). Dále byly předměty podrobeny deionizaci. Ta byla provedena ponorem v 0,5% roztoku hydroxidu lithného v methylalkoholu po dobu 2 hodin a následným vymýváním ve vyměňované destilované vodě. Účinnost deionizace v lázni byla průběžně sledována měřením koncentrace chloridových iontů pomocí dusičnanu stříbrného. Lázeň byla během pracovního dne zahřívána na teplotu okolo 50 o C a v průběhu nocí a víkendů její teplota poklesla na hodnotu 20 o C. Lázeň byla několikrát vyměněna za čistou. Deionizace trvala 3 týdny a byla ukončena při negativním výsledku zkoušky na důkaz chloridových iontů pomocí dusičnanu stříbrného. Předměty byly vysoušeny v horkovzdušné sušárně při teplotě 120 o C po dobu 3 hodin. Po vysušení bylo nutné odstranit druhotnou korozi a jemně vyleštit povrch s použitím rotačního drátěného kartáče. Vlivem špatného stavu nálezů došlo během čištění k porušení jejich celistvosti. Závěrečná povrchová úprava byla provedena mikrokrystalickým voskem Resistin ML. Materiálová analýza Z předmětů byly odebrány dva vzorky pro metalografickou analýzu, kterou provedl Doc. Ing. Vladimír Ustohal, CSc. na Ústavu materiálového inženýrství FSI VUT v Brně. Metalografickou analýzou bylo zjištěno, že struktura předmětů je tvořena zrny feritu. Materiálem použitým k jejich zhotovení bylo nízkouhlíkové svářkové železo, ze kterého byly nádoby vykovány. Struktura materiálu odpovídá rovnovážnému stavu. Rovnoosá zrna nevykazují stopy tváření materiálu za studena. Materiál byl během kování opakovaně ohříván, aby bylo odstraněno jeho zpevnění provázející plastickou deformaci. Pokud předměty sloužily jako varné nádoby, ke vzniku rovnovážného stavu jejich struktury přispěl i žár ohniště. Závěr U jednoho z předmětů (inv. č. A174/2001-1159-8) je zcela jasné, že se jedná o dno nějaké nádoby. Je mírně konvexně prohnuté. Tvar vlastní nádoby však není možné rekonstruovat. Pouze je patrné, že stála na čtyřech drobných kuželovitých nožkách. Ty byly umístěny ve vrcholech pomyslného čtverce o délce strany 9 cm. V případě druhého z předmětů (inv. č. A174/2001-1159-9) nelze konstatovat více než, že jde pravděpodobně opět o relikt, snad část těla či dna nějaké nádoby. Zachovalý segment je směrem dovnitř konvexně prohnutý. V místě maximálního ohnutí je patrné (hlavně z vnitřní strany) jisté zploštění. Na základě tohoto pozorování by se dalo uvažovat, že máme před sebou opět relikt dna nádoby.
Abstrakt: Článek se zabývá vývojem zástavby na parcele domu Josefská 7 v jihovýchodní části města... more Abstrakt: Článek se zabývá vývojem zástavby na parcele domu Josefská 7 v jihovýchodní části města Brna u městské hradby. Středověkému období přecházely aktivity starší až pozdní doby bronzové. Středověké osídlení se člení do čtyř základních období, z nichž první, z druhé poloviny 12. a počátku 13. století, je ještě předlokační, s doklady kovolitectví. Od druhé čtvrtiny 13. století přistupují prvky zástavby typické pro středověké město-podsklepené domy, jímky. Až do konce středověku nebyla prokázána přítomnost zděného domu, a ani čelo parcely nebylo úplně zastavěno. Vývoj zástavby byl srovnán s některými odkrytými plochami v okolí, které vykazují určité shodné rysy (Josefská 8, areál minoritského kláštera, Františkánská ulice). Klíčová slova: Město-Brno-parcela-středověk-vývoj zástavby. Abstract: This article discusses the development of a plot at Josefská Street 7, situated in the southeastern part of Brno, by the town walls. Activity on the site precedes the Middle Ages, dating from the early and late Bronze Ages. Medieval settlement falls into four basic periods, the first of which, spanning the second half of the 12th century and the early 13th century, was a pre-residence period, with evidence of metallurgy. From the second quarter of the 13th century onwards, building elements typical of medieval towns featured, houses with cellars and refuse pits. Until the end of the Middle Ages there is no evidence of masonry construction and the front part of the plot was not completely built-up. The development of building here has been compared with other plots excavated in the vicinity and they show certain identical features (Josefská 8, Minorite monastery complex, Františkánská Street).
Abstrakt: Příspěvek shrnuje poznatky o středověké a raně novověké zástavbě na parcelách někdejšíc... more Abstrakt: Příspěvek shrnuje poznatky o středověké a raně novověké zástavbě na parcelách někdejších domů č. 6 a 8 na Vídeňské ulici v Brně, která sestávala zřejmě především z nezděných (dřevěných nebo dřevohli-něných) staveb. Její archeologizované pozůstatky byly zkoumány při záchranném archeologickém výzkumu, který v roce 2013 realizovala společnost Archaia Brno, o. p. s. Jednotlivé objekty jsou popsány a podle společných znaků kategorizovány do příslušných skupin. Součástí příspěvku je i jejich základní srovnání s archeologickými projevy dřevohliněné zástavby na dalších lokalitách užšího brněnského prostoru. Klíčová slova: středověk-novověk-Brno-předměstí-zástavba. Archaeological evidence of medieval and early modern age non-masonry construction on the plots of former houses nos. 6 and 8 in Vídeňská Street, Brno Abstract: This contribution sums up information about the medieval and early modern age construction on the plots of former houses nos. 6 and 8 in Vídeňská Street, Brno which probably mostly consisted of non-masonry (timber or timber-earth) structures. Their archaeological remains were investigated during rescue research conducted in 2013 by the Archaia Brno company. The individual structures are described and classified into groups based on their common features. The article also involves their basic comparison with archaeological evidence of timber-earth constructions in other locations of the inner city. 1 Úvod Cílem příspěvku je shrnout poznatky o středověké a raně novověké zástavbě na parcelách někdejších domů č. 6 a 8 na Vídeňské ulici v Brně. Zástavba v tomto období sestávala zřejmě především z nezděných (dřevěných nebo dřevohliněných) staveb. Její archeologizované pozů-statky byly zkoumány při záchranném archeologickém výzkumu, který v roce 2013 realizovala společnost Archaia Brno, o. p. s. (akce č. A113/2012-Černá-Zůbek 2017; Černá a kol. 2014, 194). Jednotlivé objekty budou charakterizovány a podle společných znaků kategorizovány do příslušných skupin. Součástí příspěvku je rovněž jejich srovnání s archeologickými projevy dře-vohliněné zástavby na dalších lokalitách užšího brněnského prostoru. Počet takových objek-tů za poslední dvě desetiletí narostl díky systematické realizaci záchranných archeologických výzkumů při většině stavebních počinů. Zcela ojedinělý je v tomto ohledu prostor vlastního městského jádra (k systematickému výzkumu Brna viz Holub a kol. 2004; poslední souhrnné zpracování nezděné architektury Holub a kol. 2005). Řada reliktů nezděné zástavby byla dále dokumentována při výzkumech v historické části Králova Pole (dnes součást Brna). Nabízí se možnost porovnat archeologický odraz nezděné zástavby ze tří typově odlišných lokalit. Na jedné straně stojí samotné město, sídelní centrum kraje, na straně druhé sídelní celky z jeho bezprostředního okolí. Ves Královo Pole, ač již poměrně vzdálena (ca 3 km), se vyznačo-vala těsnými vztahy k městu, kterými se vykazují předměstí. Byla vysazena zřejmě ve 40. letech 13. století králem Václavem I. v součinnosti s brněnskými měšťany. K založení posloužilo "krá-lovo pole" příslušné patrně k zeměpanskému hospodářskému dvoru. Zeměpanský díl se choval k městu jako předměstí, jeho obyvatelé přispívali na městskou sbírku. Správu vykonával rychtář s přísežnými (ve stručné podobě Procházka-Kolařík-Zůbek 2013, 585-586; ke středověkým dějinám Králova Pole viz Jan 2004). Parcely na dnešní Vídeňské ulici náležely k osadě (asi 1 km od města), která se utvořila podél dálkové komunikace spojující brněnskou oblast s Rakouskem. Byla součástí Starého Brna, někdejšího mocenského centra, které se transformovalo do útvaru, jejž lze označit jako poddanské městečko (viz následující oddíl). Archaeologia historica 43, 1, 2018, 65-95
Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranných archeologických výzkumů, které se v letech 2008 ... more Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranných archeologických výzkumů, které se v letech 2008 až 2013 realizovaly ve východní části areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (Pekařská 53). Jedná se o inundační území, které bylo využíváno jako klášterní zahrada a následně jako nemocniční park. Popsány jsou zkoumané archeologické situace z období 14. až 20. století. Klíčová slova: středověk-novověk-Brno-klášter. Results of Archaeological Research into the Gardens of the Former Hortus Regis Monastery in Old Brno Abstract: This article sums up the results of archaeological research carried out in 2008-2013 in the east section of the complex of St. Anne's University Hospital, Brno (Pekařská Street 53). This inundation area was once used as a monastery garden and later as a hospital park. The paper describes archaeological contexts from the period spanning the 14th century and the 20th century.
Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranného archeologického výzkumu parcely někdejšího domu ... more Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranného archeologického výzkumu parcely někdejšího domu č. 24 na Kopečné ulici v Brně, který se realizoval v roce 2012. Na jejich základě a po konfrontaci s archivními prameny se podařilo do jisté míry rekonstruovat vývoj a podobu zástavby od druhé poloviny 17. do 60. let 20. století. Parcela byla součástí sídelní struktury brněnských předměstí. Klíčová slova: novověk -Brno -předměstí -zástavba. Historical Building Development of the Plot of House No. 24 in Kopečná Street, Brno Abstract: This article sums up the results of rescue archaeological research into the plot of the former house no. 24 in Kopečná Street, Brno carried out in 2012. Based on these results and upon comparison with archive sources, it was possible to partially trace back the development and form of building on the plot from the second half of the 17th century until the 1960s. The plot was part of the settlement structure of Brno suburbs.
VÝVOJ HISTORICKÉ ZÁSTAVBY PARCELY Č. 1149/3 PŘI KOPEČNÉ ULICI V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK Abstrakt: Přís... more VÝVOJ HISTORICKÉ ZÁSTAVBY PARCELY Č. 1149/3 PŘI KOPEČNÉ ULICI V BRNĚ ANTONÍN ZŮBEK Abstrakt: Příspěvek shrnuje výsledky záchranného archeologického výzkumu parcely č. 1149/3 při Kopečné ulici v Brně, který se realizoval v letech 2013 a 2014. Na základě jeho výsledků se zde podařilo archeologické situace rozčlenit do šesti základních fází, které reprezentují stavební vývoj parcely od 13. do 20. století. Parcela byla součástí předměstské osady, jejíž obyvatelé byli ve středověku označováni v písemných pramenech jako "chudí pod Puhlíkem".
Text represents finds of the oldest pipes from selected archaeological excavations in Brno. These... more Text represents finds of the oldest pipes from selected archaeological excavations in Brno. These are both the one-piece pipes and their fragments, including the fragments of stems, and the oldest types of two-piece pipes as well. Among the interesting finds are also two exemplars of pipe cleaning kits.
Postup a metodika výzkumu v kryptě pod kostelem sv. Jakuba v Brně 216 Procedure and methods of re... more Postup a metodika výzkumu v kryptě pod kostelem sv. Jakuba v Brně 216 Procedure and methods of research in the crypt below the St. James Church in Brno The paper is dealing with research carried out in a crypt below the western part of the St. James Church in Brno. However, it does not present the obtained knowledge and results, but summarises the problem of applied procedure and methods of research, which consisted of four basic components. The first one was a watching brief at removal of human skeletal remains which were placed into the crypt secondarily and were probably brought from disturbed graves or ossuaries in the St. James cemetery. The second component was an archaeological examination of burials in wooden coffins, which were found on the floor of the crypt below the removed mass of human bones. The subsequent third phase was an archaeological excavation of floor levels in the crypt and the sunken features. The fourth component was represented by building‑historic research. Brno – krypta pod kostelem sv. Jakuba/crypt below the St. James Church – novověk/Modern Era – metodika výzkumu/ research methods Klíčová slova/keywords Příspěvek je věnován výzkumu v kryptě pod západní částí kostela sv. Jakuba v Brně, který realizovala společnost Archaia Brno o. p. s. Nepředkládá ovšem získané poznatky a výsledky, ale shrnuje problematiku zvoleného postupu a metodiky výzkumu. 1) Ten byl vyvolán projektem Magistrátu města Brna " Zpřístupnění brněnského podzemí – Kostnice u sv. Jakuba v Brně – II. etapa ". Cílem projektu bylo zpřístupnit prostory krypty pro veřejnost a instalovat zde stálou expozici. Realizace projektu probíhala v období od léta 2011 do léta 2012. Odborný výzkum byl úzce napojen na stavební práce a probíhal v součinnosti s nimi. Sestával ze čtyř základních složek. První představoval archeologický dohled při vyklízení lidských kosterních ostatků, které byly do krypty druhotně uloženy a pocházely zřejmě z narušených hrobů či kostnic na svatojakubském hřbitově. Druhou složkou bylo provedení archeologického výzkumu pohřbů v dřevěných rakvích, které byly nalezeny na podlaze krypty pod vyklízenou hmotou lidských kostí. Následoval archeologický výzkum podlahových úrovní krypty a zahloubených aktivit. Čtvrtou část tvořil stavebně historický průzkum. Úvod Stručná historie Kostel sv. Jakuba patří k nejstarším svatyním města Brna. Přesné datum jeho založení sice neznáme, vznik však lze klást do období 1201–1222. Kostel byl založen za vlády moravského markraběte Vladislava Jindřicha, který zemřel v roce 1222. Vysvětil ho olomoucký biskup Robert, který se úřadu ujal v roce 1201. První zmínka pochází z roku 1228 (CDB II, 324, č. 322). Tehdy Přemysl Otakar I. daroval jeho patronát klášteru cisterciaček v Oslavanech. Veškerá farní práva potvrdil kostelu olomoucký biskup v roce 1231 (CDB III/1, 12, 13, č. 14). Stal se druhým městským farním chrámem a spravoval severní část města. Dosavadními archeologickými výzkumy se podařilo rozlišit 3 základní stavební fáze kostela. 2) Třetí (poslední) fázi představuje stávající kostel, který je výsledkem rozsáhlé a dlouho trvající přestavby. Na její počátky nepanuje v badatelské obci obecně shodný názor. Na základě písemných pramenů a uměnovědných přístupů se vyvinuly dvě základní hypotézy. Jedna klade započetí stavby už do předhusitského období, druhá před polovinu 15. století. 3) Stavební úpravy pokračovaly i v následujícím věku, a to až téměř do jeho závěru. Krypta pod západní čtvrtinou kostelní lodi je vázána až na tuto poslední stavební fázi kostela. Přesnou dobu výstavby krypty však neznáme. K jejím stavebním dějinám se doposud nepodařilo objevit archivní prameny (Borský – Černoušková 2001).
MAZANICE -STAVEBNÍ MATERIÁL V BRNĚNSKÉM PROSTŘEDÍ. (CLAY DAUB - BUILDING MATERIAL IN MEDIEVAL BRNO). , 2019
MAZANICE -STAVEBNÍ MATERIÁL V BRNĚNSKÉM PROSTŘEDÍ. Příkladová studie zpracování a analýzy souboru... more MAZANICE -STAVEBNÍ MATERIÁL V BRNĚNSKÉM PROSTŘEDÍ. Příkladová studie zpracování a analýzy souboru fragmentů vypálené mazanice z výplní suterénu VS029 na parcele domu Kobližná 4. (CLAY DAUB - BUILDING MATERIAL IN MEDIEVAL BRNO. Case study on the analysis and evaluation of a collection of fired clay daub fragments from the fills of basement VS029 on the house plot Kobližná 4.
Uploads
Papers by Antonín Zůbek