Almanzor

Almanzor
Almanzor
Narození	938 nebo 940; Algeciras nebo Umajjovský chalífát
Úmrtí	9. srpna 1010; Medinaceli
Místo pohřbení	Medinaceli
Bydliště	Al-Madinat al-Zahira
Povolání	politik, voják a vojenský velitel
Nábož. vyznání	sunnitský islám
Choť	Asma Bint Ghalib (od 978); Urraca Sánchez (od 983); Aisha; Oneca of Castile
Děti	Abd al-Rahman Sanchuelo; Abd al-Malik al-Muzaffar
Příbuzní	Abd-al-Aziz al-Mansur (vnuk)
Funkce	hádžib (978–1002)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Almanzor (938/939^? Algeciras – 8. srpna/9. srpna^? 1002 Medinaceli), též Almansor (celým jménem arabsky: أبو عامر محمد بن عبد الله بن أبي عامر الحاجب المنصور‎, DMG Abū ʿĀmir Muḥammad b. ʿAbd Allāh b. Abī ʿĀmir, zvaný المنصور بالله‎, al-Manṣūr bi-llāh, doslova S Bohem vítězný), vládl mezi roky 978 až 1002, tedy 24 let jako de facto vládce muslimského chalífátu v Iberii (Al-Andalus). Vládl jako regent za nezletilého Hišáma II. z dynastie Umajjovců.

Počátky

Almanzor se narodil jako Muhammad ibn Abí Ámir do vznešené rodiny, pocházející z Jemenského království, arabského suverénního státu v západní Asii na jižním konci Arabského poloostrova. Do Córdoby přišel jako student práv a literatury. Během několika let se Almanzor vymanil z této nízké pozice a stal se de facto vládcem córdobského chalífátu. Chalífa al-Hakam II. zemřel v roce 976. Jeho synovi a nástupci Hišámu II. bylo v té době pouhých 11 let. Hišámova matka Shub proto požádala ibn Abí Ámira, aby do doby dospělosti jejího syna vládl jako regent. Almanzor měl na Subh velký vliv. O dva roky později se stal hadžibem (arabsky hajib byl titul úředníka na úrovni vezíra). Během následujících tří let Almanzor upevnil svou moc. Rozšířil palác Medina Azahara na okraji Córdoby a současně zcela izoloval mladého chalífa, který se stal v podstatě vězněm v Medině Azahara. Po al-Hakamově smrti Almanzor zničil jeho obrovskou knihovnu, obsahující snad až 600 000 svazků, neboť podle něj obsahovala pouze starověké vědy.

Válečné výpravy

Mapa Almanzrových tažení

V roce 981, po návratu do Córdoby z bitvy u Torrevicente, ve které porazil svého posledního zbývajícího soupeře (a tchána) Ghaliba al-Nasira i, převzal titul al-Mansúr bi-lláh. V křesťanském Španělsku byl znám jako Almanzor či Al-Mansúr. Almanzor měl nyní v Al-Andalusii absolutní moc. Nejspíše aby se pozapomnělo, že si pro sebe usurpoval vládu na úkor Hišáma II., podnikal Almanzor stálé vojenské útoky na křesťanské státy poloostrova. Organizoval 57 tažení a zvítězil ve všech. Aby mohl vést tolik válek proti křesťanským státům, naverboval mnoho berberských žoldnéřů, kteří v průběhu času narušili politický řád.

Ačkoli Almanzor bojoval hlavně proti království León a Kastilie, vydrancoval v roce 985 i Barcelonu. V roce 988 vyplenil Santiago de Compostela v Galicii a v roce 997 španělský León, přičemž katedrální zvony nechal roztavit pro lucerny pro velkou mešitu v Córdobě. Almanzor vedl několik tažení proti království Navarra, včetně jeho nejdelšího tažení, ve kterém porazil kastilskou armádu v bitvě u Cervera.

Jeho manželkou se stala Abda la Vascona z Navarry, dcera Sancha II. z Navarry, kterého propustil ze zajetí a který konvertoval k islámu. Porodila mu syna, Abd al-Rahmana, jenž převzal na důkaz svého vztahu k dědečkovi jméno Abd al-Rahman Sanchuelo (Shanjoul). V roce 992 jako závazek míru mezi oběma státy se Almanzor oženil s druhou dcerou Sancha II., Teresou z Leónu. V roce 993 dal král Vermudo II. svou dceru princeznu Theresu Almanzorovi. Vermuda II. arabský historik Ibn Chaldún označil jako otroka.

Důsledky

Kolem roku 1000 se utvořila aliance křesťanských vládců Pyrenejského poloostrova proti Almanzorovi jako důsledek jeho vítězných tažení. Jeho nástupcem byl jeho syn Abd al-Malik al-Muzaffar, který ovládal Al-Andalus jako hajib až do své smrti v roce 1002. Po pádu Abd al-Malika převzal vládu jeho ambiciózní nevlastní bratr Abd al-Rahman Sanchuelo. Ten se pokusil chalífát definitivně usurpovat pro sebe, neboť Al-Mansur učinil z právoplatného vládce Hišáma II. jen pouhou loutku. Tímto krokem zatáhl zemi do občanské války a chalifát se nakonec rozpadl. Po pádu córdobského chalífátu se vytvořila drobná, spolu soupeřící království Taifa. Po Almanzorovi je pojmenována nejvyšší hora ve středním Španělsku, Pico Almanzor v Sierra de Gredos v provincii Ávila s výškou 2591 metrů.

Další nositelé jména

Almansor – jméno několika panovníků Saracénů, např.
- Almansor = Abū Ṣalīḥ Manṣūr ibn Isḥāq = perský panovník v Rey na přelomu 9. a 10. století
- Ismail Al-Mansor byl kalífem Fatimidů v letech 946–953
- Al-Mansur byl panovníkem Ajjúbidů v letech 1198–1201
- Muhammad II. Al-Mansor byl sultánem Mamlúků v letech 1361–1363
Almansor – titulní postava stejnojmenného dramatu Heinricha Heine

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Almanzor na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Almanzor na Wikimedia Commons

Almanzor

Narození	938 nebo 940 Algeciras nebo Umajjovský chalífát
Úmrtí	9. srpna 1010 Medinaceli
Místo pohřbení	Medinaceli
Bydliště	Al-Madinat al-Zahira
Povolání	politik, voják a vojenský velitel
Nábož. vyznání	sunnitský islám
Choť	Asma Bint Ghalib (od 978) Urraca Sánchez (od 983) Aisha Oneca of Castile
Děti	Abd al-Rahman Sanchuelo Abd al-Malik al-Muzaffar
Příbuzní	Abd-al-Aziz al-Mansur (vnuk)
Funkce	hádžib (978–1002)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.