Amurská oblast

oblast Ruské federace

Amurská oblast (rusky Аму́рская о́бласть, Amurskaja oblasť) je federální subjekt Ruské federace (oblast). Nachází se asi 8 000 km východně od Moskvy, na březích řek Amur a Zeja. Jejími sousedy jsou republika Sacha (sever), Chabarovský kraj, Židovská autonomní oblast (východ), Čínská lidová republika (jih) a Zabajkalský kraj (západ). Oblast je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.

Amurská oblast
Аму́рская о́бласть
Blagověščensk, gymnázium
Blagověščensk, gymnázium
Amurská oblast – znak
znak
Geografie
Amurská oblast na mapě Ruska
Amurská oblast na mapě Ruska
Hlavní městoBlagověščensk
Souřadnice
Rozloha361 913 km²
Časové pásmoUTC+9[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel750 083 (2024)
Hustota zalidnění2,1 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové, Ukrajinci aj.
Náboženstvípravoslaví
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkuoblast
Podřízené celky20 rajónů, 9 měst
Vznik20. října 1932
gubernátorVasilij Alexandrovič Orlov
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-AMU
Označení vozidel28
Oficiální webwww.amurobl.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V Ruském impériu se pro oblasti kolem řeky Amur používal název Amurskij kraj (Аму́рский край), popř. Priamurje (Приаму́рье). Nejde o přesný opis dnešní Amurské oblasti, ale historicky se mu nejvíce přibližuje.

Administrativním centrem oblasti je Blagověščensk, založený roku 1856, což z něj dělá jedno z nejstarších měst dálného východu. Jde o tradiční centrum obchodu a těžby zlata.

Oblastí procházejí tři důležité železniční tratě – Transsibiřská magistrála, Bajkalsko-amurská magistrála a Amursko-jakutská magistrála.

Geografie

editovat

Na severu oblasti se tyčí Stanové pohoří (rusky Станово́й хребе́т, Stanovoj chrebet), které tak tvoří hranici s republikou Sacha. Porost ve vyšších polohách se skládá ze sibiřské zakrslé borovice a alpinské tundry. V nižších polohách a v okolí řek pak najdeme především modřínové lesy s menším výskytem borovice a břízy. V pohoří také pramení řeka Zeja, na níž byla vybudována obrovská Zejská přehrada, rozkládající se na více než 2500 km² mezi Stanovým pohořím a pahorkatinou, procházející středem oblasti. Prostor mezi těmito dvěma pohořími vyplňuje bažinatá plošina. Na jihu území se pak rozkládá velká Amursko-Zejská plošina (rusky Амурско-Зейская Равнина, Amursko-Zejskaja ravnina), jež tak zabírá více než 40 % oblasti.

Na východní hranici se nachází další menší pohoří, které odděluje oblast od Chabarovského kraje. Ve zdejších smrkových a jedlových lesích pramení Selemdža, největší Zejský přítok. Jihovýchodně od Selemdži tečou řeky Bureja a Archara, kolem nichž se nachází nejpestřejší lesy v oblasti. Roste v nich například korejská borovice, mongolský dub a jiná obvykle spíš mandžuská flóra.

Řeky Zeja, Amur a Bureja tvoří jakýsi klín, nazvaný Zejsko-burejská nížina (rusky Зейско-Буреинская Равнина, Zejsko-Burejnskaja ravnina), která je místem s nejzachovalejší přírodou v oblasti. Ačkoli byla část území vypálena pro zemědělství, stále zůstala velká území nedotčené přírody. Hnízdí zde vzácný jeřáb mandžuský, nebo ve volné přírodě nalezneme např. exotické ovoce durian.

Klima je na většině území silně kontinentální, na jihu přechází v monzunové. V lednu dosahuje na severu průměrná teplota až -40,0 °C, na jihu -24,0 °C; červencové průměry jsou v rozsahu od 16 °C do 21 °C. Průměrné roční úhrny srážek bývají od 500 do 600 mm, na horách dosahují až 1 000 mm s maximem v létě, kdy v červnu může spadnout až 70 %ročních srážek.

Oblast se nachází ve Vladivostocké časové zóně UTC+11, která je oproti moskevskému času předsunuta o 7 hodin. Místní střední sluneční čas se oproti úřednímu času předbíhá zhruba o 1,5 hodiny.

Historie

editovat

5. – 10. století

editovat

Na základě čínských záznamů Pej Š' (kronika severních dynastií) a Suej Šu (kronika dynastie Suej) se uvádí, že území původně náleželo prastarému kočovnému kmenu Š'-wej. Důkazy o jejich osídlení se nalezly i jižně od Stanového pohoří a západně od řeky Burej, na severovýchodě zasahovaly až k Ochotskému moři. Nosili dary dvoru dynastie Tchang, ale s nástupem dynastie Liao zmizely jakékoliv zmínky o nich.

Středověk

editovat

Ve 13. století povodí řeky Zeja osídlil kmen Daurů, blízce příbuzný Čitům a Mongolům.

17. – 19. století

editovat

Oblast později osidlovali zejména Mandžuové, než byla roku 1858 anektována Ruskem na základě rusko-čínské Ajgunské smlouvy.

První příliv Rusů do regionu nastal v polovině 17. století, když hledali příjemnější klima, než jaké panovalo na severu. Další Rusové se do oblasti stáhli po opiových válkách. Poslední osidlování nastalo s dokončením Transsibiřské magistrály.

Vnitřní dělení

editovat

Oblast se dělí na 20 rajónů a 9 měst. Tabulka níže uvádí uvádí největší sídla oblasti podle sčítání v r. 2010[2] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.

Sídlo počet obyvatel Sídlo počet obyvatel
Blagověščensk 214 397 Rajčichinsk 20 499
Belogorsk 68 220 Šimanovsk 19 815
Svobodnyj 58 594 Progress 11 146
Tynda 35 574 Skovorodino[p 1] 9 561
Zeja 25 042 Uglegorsk 5 834

Gubernátoři

editovat
  • 1991 — Albert Krivčenko
  • 1993 — Alexander Surat
  • 1993 — Vladimir Polevanov
  • 1994 — Vladimir Djačenko
  • 1996 — Jurij Ljaško
  • 1997 — Anatolij Belonogov
  • 2001 — Leonid Korotkov
  • 2007 — Nikolaj Kolesov
  • 2008 — Oleg Kožemjako
  • 2015 — Alexander Kozlov
  • 2018 — Vasilij Orlov

Obyvatelstvo

editovat

Dle sčítání lidu z roku 2010[3] žije v oblasti 829 204 lidí, z čehož 553 452 ve městech a 275 752 na venkově. Etnické rozdělení je následující: Rusové (94,3 %); Ukrajinci (2,0 %); Bělorusové (0,5 %), Arméni (0,5 %) a Tataři (0,4 %).[4] Celkem se obyvatelé hlásí ke 120 etnickým skupinám.

Hospodářství

editovat

Z hlediska objemu hrubého produktu je nejvýznamnější doprava (21 %), stavebnictví (16 %) a těžařství (16 %); dále to jsou obchod (9 %), zemědělství a lesní hospodářství (7 %), výroba a rozvod energií a vody (6 %) a zpracovatelský průmysl (4 %).

Těženo je hlavně uhlí (3 mil. t v roce 2011) a zlato. Roční výroba (2011) elektrické energie byla 11,7 TWh většinou z vodních elektráren (Burejské vodní elektrárny na Burejské přehradní nádrži o výkonu 2 010  MW a Zejské vodní elektrárny o výkonu 1 330 MW). Oblast má přebytek elektrické energie, který nestačí využít.

Podle údajů z roku 2011 se pěstuje především sója (827 tis. t), brambory (296 tis. t), méně zelenina (61 tis. t).

Dopravní tepnou je Transsibiřská magistrála na jihu a Bajkalsko-amurská magistrála na severu. Obě trati propojuje Amursko-jakutská magistrála, která vede dále na sever. V r. 2011 činil celkový objem přepravy 43 mil. tun, z toho 22 mil. tun připadlo na železnici a 20 mil. tun na automobilovou přepravu. Pokud jde o osobní dopravu, 89 % cestujících připadá na automobilovou dopravu. V oblasti jsou čtyři letiště místního významu.

Na jihu území se nachází kosmodrom Svobodnyj a je rozestavěn kosmodrom Vostočnyj.

Paleontologie

editovat

V této oblasti se nachází také množství paleontologických lokalit s kvalitně dochovanými fosilními pozůstatky pozdně křídových dinosaurů, žijících v této oblasti na samotném konci druhohorní éry, asi před 68 až 66 miliony let.[5]

Poznámky

editovat
  1. Skovorodino netvoří vlastní městský rajón.

Reference

editovat
  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky) 
  3. Городскoe и сeльcкoe населениe пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-24. (rusky) 
  4. Национальный состав населения пo субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky) 
  5. https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-fosilie-zkamenelina-jursky-park-tyranosaurus-rex-dravec-rusko.A220204_120939_veda_vse

Externí odkazy

editovat