Wikipedie

Cenová hladina

hypotetická míra celkových cen
(přesměrováno z Cenová stabilita)

Cenová hladina je vážený průměr cen zboží a služeb v hospodářské soustavě a je jedním ze základních ukazatelů, které sleduje makroekonomie.[1] Cenová hladina, respektive všeobecná cenová hladina, se může v ekonomice zvyšovat, snižovat či zůstat neměnná.[2]

Trvalý všeobecný růst cenové hladiny ekonomických statků a výrobních faktorů nazýváme inflace. Pokud všeobecná cenová hladina klesá (tudíž míra inflace nabývá záporných hodnot), říkáme takovému jevu deflace.[3] Míra inflace vyjadřuje, jak se změnila cenová hladina oproti předchozímu období.[4] V dnešní době se setkáváme spíše s pozitivní inflací.[5] Dezinflace poté nastává tehdy, kdy tempo růstu cenové hladiny zpomaluje – naopak zrychlení růstu cenové hladiny je označováno jako akcelerující inflace.[2]

Měření cenové hladiny

editovat

Měření cenové hladiny je náročným úkolem každé statistické služby a zároveň úkolem velice citlivým, neboť informace o pohybu cenové hladiny patří k nejsledovanějším a také nejdůležitějším informacím z oblasti ekonomického života – odvozuje se od nich totiž řada dalších hospodářsky a sociálně významných propočtů, například výpočet reálných mezd, životních nákladů, důchodů a podobně.[6] Správné a přesné měření cen je jedním z hlavních úkolů empirické ekonomie.[5]

K měření cenové hladiny používáme cenové indexy. Nejběžnějšími z nich jsou Index spotřebitelských cen (CPI), který odráží změnu cen výrobků a služeb, které kupují domácnosti a jeho měření je založeno na srovnání nákladů na nákup typického spotřebního koše výrobků a služeb ve dvou srovnávacích obdobích a Implicitní cenový deflátor (IPD), který je přestavován zlomkem, v jehož čitateli je hodnota HDP daného (běžného) roku v běžných cenách tohoto roku, ve jmenovateli je tentýž HDP, avšak vyjádřený ve stálých cenách.[6]

Dalším indexem, který se používá k měření cenové hladiny, je Index cen výrobců (PPI), který v sobě zahrnuje několik indexů, které monitorují cenový vývoj v jednotlivých odvětvích ekonomiky – nejčastěji používané jsou Index cen průmyslových výrobců, Index cen stavebních prací, Index cen tržních služeb nebo Index cen zemědělských výrobců.[2]

Cenové indexy neovlivňují pouze míru inflace, jsou ale také součástí reálného výstupu a produktivity.[5]

Rovnice směny

editovat

Cenová hladina přímo úměrně závisí na množství peněz v oběhu („M“) a rychlosti obratu („V“), nepřímo poté závisí na velikosti produktu („Y“). Cenová hladina se označuje písmenem „P“.

Vzorec rovnice směny má tuto podobu: P x Y = V x M. Autorem této rovnice je Irving Fischer.[6] V jiných verzích má tuto podobu:[7]

Rovnice 2: MV = PY

V = příjmová rychlost oběhu peněz, nikoli celková rychlost;

Y = objem všech transakcí, které vstupují do hodnoty národního důchodu (zboží a služeb).

Rovnice 3: M = k d PY Zde k d je požadavek držet peníze na jednotku peněžního příjmu. M a P jsou v kauzálním vztahu, pokud kd a Y jsou konstantní. Tuto verzi kvantitativní teorie použil Milton Friedman.

Je vidět, že V (ať už je to považováno za rychlost oběhu peněz jako v rovnici 1, nebo za příjmovou rychlost oběhu peněz jako v rovnici 2) nebo k d musí být konstantní, aby kvantitativní teorie peněz fungovala, stejně jako T (v rovnici 1) nebo Y (v rovnici 2 a 3). Je vidět, že Y ve druhé rovnici nahrazuje T a P je tedy průměrná cena zboží a služeb. V a Y musí být konstantní, aby peněžní zásoba vyvolala stejné nebo proporcionální změny v cenové hladině.

Podle Kvantitativní teorie peněz z toho vyplývá, že zvýšení množství peněz (deficit vlády, snížení úrokových sazeb) v ekonomice vyvolá odpovídající růst cenové hladiny a například zvýšení produktu v ekonomice vyvolá odpovídající snížení cenové hladiny. Ve skutečnosti existují tři verze kvantitativní teorie.[8] Kvantitativní teorie předpokládá toto:

  1. exogenní peněžní zásoba;
  2. stabilní V nebo kd v rovnici (3) výše ;
  3. stabilní Y ve výše uvedených rovnicích (2) a (3) a
  4. rovnováha nebo téměř rovnováha (vysoké využití kapacity / automatická vysoká zaměstnanost).

Kritiku rovnice směny a kvantitativní teorie peněz nabízejí postkeynesovci.[9] Kvantitativní teorie peněz předpokládá, že mezi peněžní zásobou a mírou inflace nebo cenovou hladinou existuje přímý, úměrný vztah.[10] Pro země s mírou inflace nižší než 10 % (což je většina vyspělého světa) jsou empirické důkazy pro kvantitativní teorii peněz buď velmi slabé, nebo prostě neexistují . Ačkoli země s vysokou nebo hyperinflací vykazují korelaci mezi mírou růstu peněžní zásoby a inflací, na rozdíl od kvantitativní teorie není tento vztah proporcionální. Další ranou kvantitativní teorii je, že v zemích s velmi vysokou inflací míra inflace překračuje tempa růstu peněžní zásoby, protože rychlost oběhu peněz se zvyšuje s vysokou mírou inflace. Tato nestabilita rychlosti oběhu je v rozporu s kvantitativní teorií, která předpokládá stabilní rychlost oběhu.

Keynes tvrdil, že ani k d ani Y nejsou konstantní. Keynes ve své kritice rovnice 3 tvrdil, že při absenci plné zaměstnanosti nebude Y konstantní. Teorie se tak hroutí, zejména v recesi, depresi nebo dokonce v obdobích expanzí hospodářského cyklu, kdy není dosaženo plné zaměstnanosti. Neoklasici také předpokládali, že V je konstantní, protože akceptovali pouze transakční poptávku po penězích. Keynes však ukázal, že existují 4 motivy pro držení peněz: (1) motiv transakcí, (2) spekulativní motiv (3) preventivní motiv a (4) finanční motiv. Keynes tak odmítl myšlenku, že mezi peněžní zásobou a cenovou hladinou existuje přímý a úměrný vztah. Místo toho Keynes tvrdil, že nabídka peněz ovlivňuje cenovou hladinu nepřímo prostřednictvím svých účinků na úrokovou míru, příjem, výstup, zaměstnanost a investice. Ceny jsou navíc ovlivněny i výrobními náklady. Pouze při plné zaměstnanosti a plném využití zdrojů může růst peněžní zásoby zvýšit cenovou hladinu tak, jak předpovídá kvantitativní teorie.[9]

Rychlost peněz je nestabilní, podléhá šokům a pohybuje se procyklicky.[11] Pokud ekonomika není v plné zaměstnanosti (a má méně než plné využití kapacity), pak Y ve skutečnosti poroste s rostoucím příjmem a cenová hladina by mohla zůstat stabilní tváří v tvář této rostoucí peněžní zásobě/příjmu. Postkeynesiánští ekonomové ukázali, že máme v podstatě endogenní peněžní zásobu, takže předpoklad (1) je chybný. V moderní ekonomice jsou peníze endogenní v tom smyslu, že většinu peněz tvoří úvěrové peníze vytvořené bankami v reakci na poptávku po nich ze soukromého sektoru. V době recese je využití kapacity nízké a nezaměstnanost vysoká. Kvantitativní teorie také ignoruje dovozy v otevřených ekonomikách, které mohou udržet nízkou inflaci. Posilující směnný kurz může také snížit inflační tlaky. Zda dostanete inflaci nebo ne tváří v tvář rostoucí peněžní zásobě, závisí na konkrétním stavu ekonomiky v té době.[7]

Statistické údaje

editovat

Během let 2003–2012 rostla cenová hladina, která byla měřena implicitním deflátorem HDP, v ČR průměrným ročním tempem vy výši 1,1 %. V letech 2010–2011 bylo možné sledovat pokles cenové hladiny v důsledku vývoje cen v jednotlivých ekonomických oblastech. Po dvouletém poklesu cenová hladina pokročila opět směrem vzhůru.[12]

Reference

editovat
  1. ↑ Cenová hladina. Téma - finance [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c SOUKUP, J. Makroekonomie. 3. vyd. Praha: Management Press, 2018. 535 s. ISBN 978-80-7261-537-7. 
  3. ↑ VLČEK, J. Ekonomie a ekonomika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2016. 556 s. ISBN 978-80-7552-190-3. 
  4. ↑ BRČÁK, J. Makroekonomie - teorie a praxe. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. 223 s. ISBN 978-80-7380-492-3. 
  5. ↑ a b c SAMUELSON, P. A.; NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 19. vyd. Praha: NS Svoboda, 2013. 715 s. ISBN 978-80-205-0629-0. 
  6. ↑ a b c JUREČKA, V. Makroekonomie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 352 s. ISBN 978-80-247-4386-8. 
  7. ↑ a b The Political Economy of Monetarism. Keynes, the Keynesians and Monetarism. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. DOI 10.4337/9781847206923.00017. 
  8. ↑ FELDERER, Bernhard; HOMBURG, Stefan. Monetarismus. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-540-66144-3, ISBN 978-3-662-10660-0. S. 101–114. 
  9. ↑ a b RIOUST DE LARGENTAYE, Armand. Paul Davidson. The Keynes Solution. The Path to Global Economic Prosperity. Afrique contemporaine. 2010, roč. 235, čís. 3, s. 135. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0002-0478. DOI 10.3917/afco.235.0135. 
  10. ↑ GRAUWE, Paul De; POLAN, Magdalena. Is Inflation Always and Everywhere a Monetary Phenomenon?*. Scandinavian Journal of Economics. 2005-06, roč. 107, čís. 2, s. 239–259. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0347-0520. DOI 10.1111/j.1467-9442.2005.00406.x. 
  11. ↑ LEÃO, PEDRO. Why does the velocity of money move pro‐cyclically?. International Review of Applied Economics. 2005-01, roč. 19, čís. 1, s. 119–135. Dostupné online [cit. 2022-06-29]. ISSN 0269-2171. DOI 10.1080/0269217042000312641. 
  12. ↑ ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Cenová hladina vzrostla průměrně o 1,1 % ročně. [online]. Praha: ČSÚ. [cit. 2019-11-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/870031e94d
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cenová_hladina&oldid=24011377“