Ernst Laudon

moravský šlechtic a politik
Možná hledáte: Rakouského vojevůdce Ernsta Gideona von Laudona.

Ernst von Laudon, plným jménem Ernst Olivier von Laudon,[1] v českých pramenech Arnošt Laudon, v některých pramenech uváděno též Loudon[1] (6. září 1832[2] Vídeň[3]květen[4] 1915 Hadersdorf[3]), byl rakouský šlechtic a politik z Moravy, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Ernst von Laudon
Ernst Laudon
Ernst Laudon
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1868
Ve funkci:
1873 – 1877
Ve funkci:
1879 – 1883
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1863 – 1871
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členstvíústavověrný velkostatek
Str. středního velkostatku

Narození6. září 1832
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. května 1915 (ve věku 82 let)
Hadersdorf
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníBystřice pod Hostýnem
Šlechtický hřbitov s kaplí Laudonů
RodičeOlivier Laudon
DětiRemigius Olivier Laudon
PříbuzníArnošt Gideon z Loudonu a Antoinette Baronin von Loudon (vnoučata)
OceněníŘád Františka Josefa
CommonsErnst Olivier von Laudon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Patřil mu alodiální statek Bystřice pod Hostýnem na Moravě.[2] Od roku 1857[5] měl titul c. k. komořího.[2] Panství v Bystřici převzal do své správy od otce v roce 1856.[5] K zámku v Bystřici pod Hostýnem měl vřelý vztah. Věnoval se botanice a chovu dobytka.[1] V mládí měl k dispozici kvalitní vychovatele. Měl přehled v botanice a kultuře. Hrál v zámeckém divadle. V dospělosti se zabýval kultivací zámeckého parku. Byl členem Ústřední komise pro chov koní při ministerstvu zemědělství. Coby chovatel zvířat dovážel zahraniční plemena a pokoušel se o šlechtění koní ideálních pro potřeby zemědělské velkovýroby. Přispíval na rozvoj domovské Bystřice. Například do sbírky na výstavbu sirotčince přispěl částkou 1000 zlatých. Několika talentovaným chlapcům z Bystřice zaplatil malířské vzdělání. Roku 1861 uzavřel smlouvu s Michaelem Thonetem na odkup dřeva z místních lesů, díky čemuž se sídlo firmy Gebrüder Thonet přesunulo právě do Bystřice.[5]

Byl aktivní i politicky. 7. ledna 1863 byl zvolen na Moravský zemský sněm za velkostatkářskou kurii, I. sbor. V zemských volbách v lednu 1867 zvolen nebyl, ale do sněmu se vrátil již v krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867, stejně jako v zemských volbách roku 1870.[6] Zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku.[2] Podle jiného zdroje náležel k Straně středního velkostatku.[1]

Zemský sněm ho 10. dubna 1867[2] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo).[7][8] Zastupoval v ní velkostatkářskou kurii.[2] Na mandát v Říšské radě rezignoval roku 1868.[9] Do Říšské rady se vrátil v prvních přímých volbách roku 1873 (za velkostatkářskou kurii na Moravě). Rezignaci na poslanecké křeslo oznámil dopisem 27. června 1877.[7] Znovu uspěl ve volbách roku 1879, opět za velkostatkářskou kurii na Moravě.[10] Rezignoval v roce 1883.[11] Později byl členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[4]

V roce 1898 získal titul c. k. tajného rady a roku 1901 Řád Františka Josefa.[5]

Roku 1856 se oženil s Henriettou hraběnkou Seilern-Aspang. Měli syna Remigia Oliviera Laudona.[5] Zemřel v květnu 1915.[4]

Reference

editovat
  1. a b c d DOBEŠOVÁ, Ivana: Loudonové a jejich působení v Bystřici pod Hostýnem v 19. a 20. století Deníky svobodného pána Ernsta Gideona [online]. theses.cz [cit. 2015-03-10]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Landesberger (Maximilian), s. 121. (německy) 
  3. a b Loudon, Ernst Freiherr von [online]. zvab.com [cit. 2015-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  4. a b c Našinec, 31. 5. 1915, s. 3.
  5. a b c d e NEDĚLNÍKOVÁ, Eva: Sbírky rodu Loudonů [online]. muni.cz [cit. 2015-03-10]. Dostupné online. 
  6. MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ÖNB-ALEX - Stenographische Protokolle - Abgeordnetenhaus. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. 
  9. ÖNB-ALEX - Stenographische Protokolle - Abgeordnetenhaus. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. 
  10. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=273&size=45
  11. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=12071

Externí odkazy

editovat