Wikipedie

Ferdinand Stiebitz

český překladatel

Ferdinand Stiebitz [štíbic] (7. července 1894 Velvary[1] – 10. října 1961 Brno) byl český pedagog, filolog a překladatel.

PhDr. Ferdinand Stiebitz
Rodné jménoFerdinand Karel Stiebitz
Narození7. července 1894
Velvary
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. října 1961 (ve věku 67 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánípedagog, překladatel a filolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a vzdělání

editovat

Narodil se 7. července 1894 ve Velvarech, v rodině Ferdinanda Stiebitze a Marie rozené Štefánové. Měl 8 starších sourozenců: Aloise (1869), Karolinu (1871), Olgu (1873), Františka (1879), Teresii Vovsovou (1884), Karla (1887), Johannu Stojmtkovou-Šimšovou (1889) a Zděnku Dienstbirovou (1893). Oženil se s Marií Valerií rozenou Rapantovou, ovdovělou Přerovskou (1898).[2]

V letech 1905–1913 studoval na gymnáziu v Praze XII, poté se věnoval klasické filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (r. 1913–1920, s válečnou přestávkou). Po ukončení studií vyučoval na gymnáziích v Praze (1920–1922), v Košicích (1922–1924) a v Brně (1924–1936). V roce 1928 byl na studijním pobytu na univerzitě v Berlíně. V roce 1922 získal titul PhDr., v roce 1931 habilitoval, v roce 1936 se stal mimořádným a o rok později řádným profesorem v oboru klasické filologie. V letech 1947–1948 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Překládal z řečtiny, latiny a němčiny.

Zemřel 10. října 1961. Byl pohřben na městském Ústředním hřbitově[3].

Odborné a zájmové organizace

editovat

Dílo

editovat
výběr

Středoškolské učebnice

editovat
  • Stručné dějiny řecké literatury (1936)
  • Dějiny římské literatury pro střední školy (1938)

Vědecké práce

editovat
  • Studie o slovesném vidu v řečtině novozákonní (1929)
  • Macharova antika (článek v čas. Naše věda, 1934)
  • Biologické základy antických názorů o dědičnosti (1937)
  • Antický tělocvik a sport (1937)

Překlady

editovat
  • Glykerada a Menadros – Alkifron; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 46. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Vypravování Eumolpovo – Titus Petronius; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 55. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Magdalena – Kostis Palamas; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 74. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Válka a mír – Grigorios Xenopulos; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 78. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Král Oidipus; Slídiči – Sofoklés; z němčiny. Praha: František Borový, 1923
  • Ženský sněm: komedie – Aristofanes. Praha: Kvasnička a Hampl, 1924
  • Antigone: tragedie – Sofoklés. Praha: Rudolf Škeřík, 1925
  • Konec císaře Juliana – Ammianus Marcellinus; 7 kresbami vyzdobil Jan Konůpek. Brno: Arno Sáňka, 1927
  • Proměny čili Zlatý osel – Lucius Apuleius z Madaury. ilustroval Cyril Bouda. Praha: Bedřich Kočí, 1928
  • Medeia – Euripides. Praha: Rudolf Škeřík, 1929
  • Apokalypsa čili Zjevení apoštola Jana zvaného Theologos – dřevorytem a dvanácti lepty vyzdobil Jan Konůpek. Brno: Arno Sáňka, 1929
  • Lysistrate: komedie – Aristofanes; upravil V. H. Brunner. Praha: Kvasnička a Hampl, 1930
  • Antické povídky – upravila Hana Dostalová. Brno: Jan V. Pojer, 1930
  • Hetéry a jejich svět – Alkifron. Praha: Rudolf Škeřík, 1931
  • Aristoteles o člověku – Aristoteles. Praha: Anthropologický ústav Karlovy univerzity (AÚKU), 1931
  • Messalina a Agrippina – Tacitus. Praha: Rudolf Škeřík, 1931
  • Nové antické povídky – Brno: Jan V. Pojer, 1931
  • Popis pitvy konané roku 1600 v Praze: Jan Jesenský z Jeseného. Praha: AÚKU, 1932
  • Vznik a zánik světa. Člověk a jeho dílo – Titus Lukretius Karus. Praha: AÚKU, 1932
  • Legendy o nevěstkách světicích – dřevoryt vyryl a úpravu knihy řídil Jaroslav Benda. Brno: Jan V. Pojer, 1932
  • Alexandros a Caesar – Plutarchos. Praha: Antická knihovna, 1933
  • Mír: komedie o čtyřech obrazech – Aristofanes. Praha: Rudolf Škeřík, 1934
  • Ptáci: komedie – Aristofanes. Praha: Rudolf Škeřík, 1934
  • Proměny – Publius Ovidius Naso. Praha: Jan Leichter, 1935
  • Jezdci; Žáby: dvě komedie – Aristofanes. Praha: Melantrich, 1940
  • Poslední zápas Řeků o svobodu – Demosthenes. Praha: J. Leichter, 1940
  • Oktavius – Markus Minucius Felix. Praha: Ladislav Kuncíř, 1940
  • Z dějin východních národů – Herodotos. Praha: Melantrich, 1941
  • Výbor z básní – Sappho. Prostějov: J. Horák, 1941
  • Elektra: tragedie – Sofokles. Praha: František Borový, 1942
  • Oresteia: [Agamemnon, Oběť na hrobě, Usmířené Lítice] – Aischylos; obálku navrhl a graficky upravil F. Muzika. Praha: F. Borový, 1944
  • Gilgameš: starobabylonský epos; frontispice a dvanáct dřevorytů v záhlavích vyryl Bohdan Lacina; typografickou osnovu navrhl Oldřich Menhart. Brno: Jan V. Pojer, 1944
  • Z písní lásky – Sapfo. Praha: F. Borový, 1945
  • Řecká lyrika – Praha: Melantrich, 1945
  • Perikleova řeč nad padlými – Thukydides. Brno: Jan V. Pojer, 1946
  • Hostina sedmi mudrců – Plútarchos. Brno: Jan V. Pojer, 1947
  • Čtyři životopisy – Plutarchos. Brno: Rovnost, 1948
  • Acharňané: komedie o čtyřech dějstvích – Aristofanes. Praha: Československé divadelní a literární jednatelství, 1954
  • Plutos: (Bohatství): komedie o čtyřech dějstvích – Aristofanes. Praha: SNKLHU, 1954
  • Odysseia – Homér; přeložili Otmar Vaňorný a Ferdinand Stiebitz, ilustroval Karel Vodák. Praha: SNKLHU, 1955
  • Římská lyrika – přeložil Ferdinand Stiebitz et al.; graficky upravila Hermína Melicharová. Praha: SNKLHU, 1957
  • Bohové se smějí – uspořádal a poznámky napsal Radislav Hošek. Praha: SNKLHU, 1965
  • Antické novely – přeložili Bořivoj Borecký, Karel Hrdina, Rudolf Mertlík a Ferdinand Stiebitz. Praha: SNKLHU, 1965
  • Prométheus – Aischylos. doslov napsal Bořivoj Borecký; ilustrovala Ludmila Jiřincová. Praha: Orbis, 1969
  • Hovory o lidském štěstí – Plutarchos. Praha: Odeon, 1971
  • O cizích osudech – [Život Homérův – Hérodotos. Démétrios a Antonius – Plútarchos. Apollónios z Tyany – Flavios Filostratos. Diogenés ze Sinópy – Diogenés Laertský. Atticus – Cornelius Nepos. Iulius Agricola – Tacitus. Božský Iulius a Nero – Suetonius. Marcus Aurelius – Caracalla] z řeckých a latinských originálů přeložili Růžena Dostálová, Nataša op de Hipt, Antonín Kolář, Bohumil Ryba, Ferdinand Stiebitz a František Štuřík; poznámkami opatřili překladatelé a Jaroslav Šonka; svazek uspořádal a doslov napsal Bořivoj Borecký. Praha: Odeon, 1972
  • Tribuni výmluvnosti: výbor ze starověkých řečníků – uspořádal a doslov napsal Bořivoj Borecký; z řeckých a latinských originálů přeložili a poznámkami opatřili Václav Bahník, Bořivoj Borecký, Růžena Dostálová, Alena Frolíková, Karel Hubka, Martin Steiner a Ferdinand Stiebitz. Praha: Odeon, 1974
  • Dialog a satira – Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkianos; vybral a doslov napsal Bořivoj Borecký; přeložili Václav Bahník, Jan Reiniš, Ferdinand Stiebitz, Jaroslav Šonka. Praha: Odeon, 1977
  • Trójanky a jiné tragédie – Eurípidés; přeložili Ferdinand Stiebitz a Olga Valešová; předmluva Eva Stehlíková. Praha: Svoboda, 1978
  • Písně z Lesbu – Sapfó; uspořádal, úvodní slovo a ediční poznámku napsal a ilustrace vybral Václav Kubín. Praha: Československý spisovatel, 1978
  • Velké milostné dvojice starověku, aneb, Šest příběhů o lásce veršem i prózou – vybral z básní Homérových, Vergiliových, Ovidiových, Músáiových, uspořádal a komentuje Václav Kubín; z řeckých a latinských originálů přeložili Otmar Vaňorný (Homéra a Vergilia), Ferdinand Stiebitz a Dana Svobodová Ovidia) a Julie Nováková (Músáia). Praha: Československý spisovatel
  • Obrázky z řeckého života – přeložili Radislav Hošek, Rudolf Mertlík a Ferdinand Stiebitz; svazek sestavil, předmluvu a ed. pozn. napsal Radislav Hošek. Praha: Svoboda, 1983
  • Nejstarší řecká lyrika – přeložili Ferdinand Stiebitz ... et al.; svazek sestavil, k vydání připravil a rejstříkem doplnil Radislav Hošek. Praha: Svoboda, 1984
  • Poezie plná Faunů – Publius Ovidius Naso ... et al.; přeložili Ferdinand Stiebitz ... et al.; pěti barevnými litografiemi vyzdobila Petra Oriešková; poznámku napsal Jiří Kutina; typografická úprava Vladimír Viener; o vydání pečoval Vladimír Beneš. Praha: Supraphon, 1985

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Arne Novák: Přehledné dějiny literatury české (1939; reprint Atlantis 1995)
  • Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, E 14, 1969, s. 9–18. (Zde kompletní seznam prací.)
  • Jiří Gabriel a kol., Slovník českých filozofů, 697 s., 1., Brno 1998, MU Brno, ISBN 80-210-1840-2., s. 539.
  • Josef Češka, Dvacet let od smrti Ferdinanda Stiebitze, In: Universitas, 5, 1981, Universita J. E. Purkyně v Brně, 104–105.
  • Radová, Non omnis mortuus est, In: Universitas, 4, 2001, MU Brno, 36–37.
  • Jaroslav Ludvíkovský, Překladatelský odkaz Ferdinanda Stiebitze, In: SPFFBU Sborník prací Filosofické fakulty brněnské univerzity, 14, 1969, sv. E 14, Universita J. E. Purkyně v Brně, 19–32.
  • Dagmar Bartoňková, Sto deset let od narození prof. Ferdinanda Stiebitze, In: Universitas, 3, 2004, MU Brno, ISSN 1211-3387, 14–15.
  • Radislav Hošek, Život a dílo Ferdinanda Stiebitze, In: Listy filologické, 1995, 129–209.
  • Jaroslav Ludvíkovský, Ferdinand Stiebitz (7. 7. 1894 – 10. 10. 1961), In: Listy filologické, 1962, 199–206.
  • Josef Češka, Zemřel prof. F. Stiebitz, In: Zprávy Jednoty klasických filologů, 1962, 1–4.
  • Alena Šlechtová – Josef Levora, Členové České akademie věd a umění 1890–1952, 443 s., 2., Praha 2004, Academia, ISBN 80-200-1066-1, s. 279.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferdinand_Stiebitz&oldid=23272331“