Jaroslav Papoušek (dějepisec)
Jaroslav Papoušek (27. června 1890, Praha[4] – 18. ledna 1945, Suben, Rakousko[p 1]) byl diplomat, historik, archivář a publicista.[1] Zabýval se moderními dějinami a vznikem Československa, mezinárodní politikou, česko-ruskými vztahy a překladatelstvím (překladatel z ruštiny a do ruštiny).[1]
| PhDr. Jaroslav Papoušek | |
|---|---|
 PhDr. Jaroslav Papoušek | |
| Narození | 27. června 1890 Praha,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 8. ledna 1945 (ve věku 54 let) Suben,  Rakousko[p 1] |
| Příčina úmrtí | umučen |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | diplomat, historik, archivář a publicista[1] |
| Zaměstnavatel | Ministerstvo zahraničních věcí |
| Titul | PhDr. |
| Partner(ka) | Naděžda Melniková - Papoušková (1891–1978)[2] |
| Příbuzní | Bratr: JUDr. František Papoušek (1879–1947); sestra: Božena Papoušková (*1883 v Praze)[3] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatStudia
editovatJaroslav Papoušek absolvoval gymnazijní studia.[5] Po maturitě studoval historii na Filozofické fakultě české univerzity a později i ve Vídni.[5] Titul PhDr. získal v roce 1930. Externí postgraduální studium na vídeňském Institutu pro rakouský dějezpyt (IÖG) dokončil v roce 1931.[5]
První světová válka
editovatPo vypuknutí první světové války narukoval v srpnu 1914 k rakousko-uherské armádě k 15. pěšímu pluku.[6] Na ruské frontě (v hodnosti praporčík, kadet) byl (27. listopadu 1914) zajat. Do československých legií v Rusku se přihlásil v červnu roku 1915 (Tara, Tjumeň) a nastoupil k záložnímu pluku.[6] Jaroslav Papoušek se stal tzv. důvěrníkem československých spolků na Rusi.[5] Později sloužil u doplňovací roty 1. československého střeleckého pluku.[5] Nakonec vykonával funkci úředníka Svazu československých spolků na Rusi.[5] Při svém působení v Moskvě, kde pracoval jako tajemník T. G. Masaryka (v květnu 1918, ještě před Čeljabinským incidentem, byl spolu dalšími členy odbočky ČSNR na Rusi zatčen) [7], se Jaroslav Papoušek seznámil se svou budoucí manželkou Naděždou Melnikovou a v roce 1919 se přestěhovali oba do Prahy.[2] Československé legie opustil Jaroslav Papoušek v hodnosti kapitána. (Definitivně byl demobilizován dne 28. února 1920.[6])
Zpátky ve vlasti
editovatPočátkem roku 1920 byl (po návratu do Československa) přijat na Ministerstvo zahraničních věcí (MZV).[5] Tady začal pracovat nejprve ve zpravodajské sekci a následně v právě založeném archivu MZV.[5] Současně s touto prací se Jaroslav Papoušek začal systematicky věnovat studiu moderních československo-ruských vztahů a historii československých legií v Rusku.[5]
K dílu mezi válkami
editovatŘadu svých historických studií publikoval Jaroslav Papoušek ve čtvrtletním historickém sborníku "Naše revoluce" a to především v letech 1924 až 1928.[5] Mimo jiné vydal (v roce 1927) dokumentární práci "Carské Rusko a naše osvobození":[5]
- Papoušek, Jaroslav. Carské Rusko a naše osvobození. Praha: Orbis, 1927. 186 s., 4 listy. Politická knihovna. Ř. I; kn. 13. Publikace Archivu ministerstva zahraničních věcí. Řada I; č. 3.
Dále pak biografii o legionáři Jiřím Klecandovi (* 1890 - 1918) s úvodním slovem prezidenta republiky T. G. Masaryka:[5]
- Papoušek, Jaroslav. Jiří Klecanda, bojovník za věc národa: osobnost, práce, výbor ze spisů. V Praze: Svaz národního osvobození, 1928. III, 244, [III] s. Knihovna Svazu národního osvobození; 49.
V roce 1934 pak Jaroslav Papoušek publikoval (na počest 50. narozenin) první věcný politický životopis Dr. Edvarda Beneše[5] (vyšel pak znovu v roce 1937 v němčině)[5]
- Papoušek, Jaroslav. Eduard Beneš: Třicet let práce a boje pro národ a stát: (... na počest 50. narozenin min. dr. Eduarda Beneše). V Praze: Svaz národního osvobození, 1934. [IV] - 181 - [IV] s. Knihovna Svazu národního osvobození; Čís. 93.
- Papoušek, Jaroslav. Dr. Edvard Beneš: Sein Leben. Prag: Orbis, 1937. 304, [III] s.
Od roku 1935 začal Jaroslav Papoušek sestavovat podrobnou kroniku politických událostí, která byla určena pro revui "Zahraniční politika".[5] Tato kronika se dočkala v roce 1936 i knižního vydání:[5]
- Papoušek, Jaroslav, ed. Kronika československé a světové politiky za rok 1935. Praha: Orbis, 1936. XV, 352, [II] s.
Další osud na MZV do druhé světové války
editovatPhDr. Jaroslav Papoušek v roce 1937 vystřídal na funkci ředitele archivu Ministerstva zahraničních věcí historika a archiváře PhDr. Jana Opočenského[5] S nálepkou "benešovce" byl ale Jaroslav Papoušek v prosinci roku 1938 z této funkce odvolán a nahrazen prozatímně Bohuslavem Lázňovským,[5] který tuto funkci vykonával až do roku 1939.
Za protektorátu
editovatKrátce po německé okupaci dne 15. března 1939 byl profesor PhDr. Jaroslav Papoušek poslán na nucenou dovolenou s "čekatelným".[5] Posléze byl k 17. březnu 1941 formálně odeslán do trvalé výslužby.[5] Jaroslav Papoušek patřil k zakladatelům protiněmeckého odboje v Protektorátu Čechy a Morava.[5] Velmi brzy se zapojil do zpravodajské spolupráce se sovětským rezidentem - majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou, který fungoval jako spojka na sovětský konzulát v Praze.[5] Jedlička spolupracoval úzce nejen s vojenskou zpravodajskou službou SSSR (GRU) ale také s domácím vojenským odbojem (s plukovníkem Josefem Churavým, podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem).[8] Do ilegální odbojové činnosti (jako spojka) byla zapojena i Papouškova manželka - historička kultury profesorka Naděžda Melniková-Papoušková (* 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě – † 10. července 1978 v Praze) - autorka mnoha studií o výtvarném umění.[2]
PhDr. Jaroslav Papoušek byl zatčen (v souvislosti s jinou odbojovou činností) v prosinci roku 1941. Dne 18. ledna 1945 podlehl následkům mučení v koncentračním táboře.[p 1] Jeho manželka Naděžda Melniková - Papoušková byla (po zatčení Josefa Jedličky 9. října 1941 a po zatčení manžela) odvlečena do koncentračního tábora v Ravensbrücku.[8] Tady se po celou dobu války o osudu svého manžela prakticky nic nedozvěděla.[8] Věznění nakonec přežila a v roce 1945 se vrátila do osvobozeného Československa.[8]
Dovětek
editovatPhDr. Jaroslav Papoušek (*1890) pocházel ze tří sourozenců.[3] On sám byl nejmladší, věkem prostřední byla jeho sestra Božena Papoušková prov. Vlachová (*1883 v Praze), která v dospělém věku působila jako definitivní učitelka na měšťanské dívčí škole v Praze–Vršovicích.[3] Nejstarším ze tří sourozenců byl jeho bratr advokát JUDr. František Papoušek (1879–1947),[9] který byl pracovníkem v oblasti kinematografie[9] a mimo jiné i osobním přítelem a advokátem spisovatele Jaroslava Haška.[3]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ a b c Datum a místo úmrtí PhDr. Jaroslava Papouška uvádí pramen[8] na den 1. ledna 1945, kdy byl umučen v koncentračním táboře v rakouském Sudenu. Pramen[1] udává datum o týden pozdější tedy 8. ledna 1945 v Gubenu u Salcburku (Rakousko). Pramen[5] uvádí ještě pozdější datum a to 19. ledna 1945 a místo Stuben, Německo. Skutečnost je poněkud jiná. Podle záznamu v indexu úmrtí (byl dostupný na internetu v roce 2013) z farnosti „Suben“ (Suben je obec v okresu Schärding v Rakousku) se uvádí datum úmrtí PhDr. Jaroslava Papouška na den 18. ledna 1945.[3] Přesné místo úmrtí bylo tamtéž uvedeno jako „Suben 1“.[3] „Suben 1“ je historická pevnost ve stejnojmenném městečku (na břehu řeky Inn), která až dosud (rok 2020) slouží jako věznice.[3]
Reference
editovat- ↑ a b c d Papoušek Jaroslav (* 1890 - 1945); Narozen 27. 6. 1890 v Praze, zemřel 8. 1. 1945 v Gubenu u Salcburku (Rakousko); PhDr., diplomat, historik, archivář, publicista. Zabýval se moderními dějinami a vznikem Československa, mezinárodní politikou, česko-ruskými vztahy a překladatelstvím, překladatel z ruštiny a do ruštiny. [online]. [cit. 2017-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c SAMŠIŇÁK, Jan. Prof. Naděžda Melniková - Papoušková (* 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě - 10. července 1978 v Praze) [online]. Šolcův statek - Sobotka, 2015-01-01 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Podle genealogických údajů praneteře PhDr. Jaroslava Papouška (1890–1945) – Anny Černé (rozené Papouškové). Anna Černá (*1951) je vnučkou advokáta JUDr. Františka Papouška (1879–1947).
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Vinohradech v Praze
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w PAPOUŠEK Jaroslav (27. 6. 1890, Praha – 19. 1. 1945, Stuben, Německo) [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2017-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c Záznam vojáka (PAPOUŠEK Jaroslav * 27.6.1890 Praha-Vinohrady okr. Praha; bydliště: Netřebice okr. Český Krumlov, Praha) [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-11-21]. Dostupné online.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28, 61 - 62
- ↑ a b c d e FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online.
- ↑ a b Papoušek František (1879–1947) (Narozen 1.8.1879, zemřel 15.8.1947 v Římově u Českých Budějovic. JUDr., filmový pracovník.) [online]. Databáze autorit Národní knihovny ČR [cit. 2020-11-22]. Identifikační číslo: jk01091726. Dostupné online.
Literatura
editovat- V. CHALOUPECKÝ, Dr. Jaroslav Papoušek, Ročenka Slovanského ústavu 1939 - 1946
- Jevgenij Fedorovič FIRSOV, Český historik Jaroslav Papoušek v Rusku a jeho neznámé dopisy z Butyrek Naděždě Filaretovně Melnikové – Kedrové - Řivnáčové; Vlastivědný sborník Českolipska; Česká Lípa: Albis International; Bezděz; svazek 7, 1998. Celkem 246 stran; Strany 57 až 78
- DEJMEK, Jindřich. Diplomacie Československa. Díl II., Biografický slovník československých diplomatů (1918 - 1992). Vydání 1. Praha: Academia, 2013. 802 stran, strana 185. ISBN 978-80-200-2285-1.
- Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1.světové války. Databázi legionářů a padlých ve 2. světové válce provozuje Vojenský ústřední archiv).
- Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války. Databázi legionářů a padlých ve 2. světové válce provozuje Vojenský ústřední archiv).
- Hoffmannová, Jaroslava a Pražáková, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. První vydání. Praha: Libri, 2000. 830 stran. Odborná řada. ISBN 80-7277-023-3.
- Gebhart, Jan, Koutek, Jaroslav a Kuklík, Jan. Na frontách tajné války: kapitoly z boje československého zpravodajství proti nacismu v letech 1938-1941. První vydání. Praha: Panorama, 1989. 381 stran., [32] stran fotografií. Stopy, fakta, svědectví.
Související články
editovat- Josef Jedlička (odbojář)
- Archiv Ministerstva zahraničních věcí České republiky
- Antonín Pešl
- Václav König
- Edvard Beneš
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Papoušek
- Jaroslav Papoušek v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- RUBILINA, Radka. Diplomatická kariéra Jaroslava Papouška: Jeho činnost v Rusku v době První světové války. Praha, 2000 [cit. 2020-11-22]. 39 s. bakalářská. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; (4. ročník; Rusistika - jednooborová). Vedoucí práce Dr. Tomáš Glanc. Radka Rubilina, PhD (rozená Bzonková) – rusistka (Web: https://www.notonlyrussia.com/). Dostupné online.
