Johan de Witt
Johan de Witt, též Jan de Witt. (24. září 1625 – 20. srpna 1672) byl nizozemský politik v 17. století, v době největší nizozemské koloniální expanze. Byl rovněž významným matematikem a právníkem, své matematické teorie aplikoval i do ekonomické správy země.
| Johan de Witt | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jan de Witt |
| Narození | 24. září 1625 Dordrecht |
| Úmrtí | 20. srpna 1672 (ve věku 46 let) Groene Zoodje |
| Příčina úmrtí | lynčování |
| Alma mater | Univerzita Angers (do 1645) Univerzita v Leidenu (1641–1645) |
| Povolání | matematik, politik, advokát a spisovatel |
| Nábož. vyznání | Reformovaná nizozemská církev |
| Choť | Wendela Bicker (od 1655)[1] |
| Děti | Johan de Witt |
| Rodiče | Jacob de Witt[1] |
| Rod | De Witt |
| Příbuzní | Cornelis de Witt (sourozenec) Andries de Witt (strýc) Cornelis de Graeff (strýc) Pieter de Graeff (bratranec) Jan Gerritsz. Bicker (tchán) Cornelis Johansz de Witt a Johan III. de Witt (vnoučata) |
| Funkce | Pensionary (Dordrecht; 1650–1653) Velký penzionář (1653–1672) strážce pečeti (1660–1672) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJan de Witt pocházel ze staré patricijské rodiny města Dodrechtu. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání. V letech 1653 až 1672 zastával funkci velkého penzionáře, která byla nejvyšší politickou funkcí ve Spojených provinciích nizozemských a přibližovala se dnešní funkci premiéra. Byl rozhodným odpůrcem rodu Oranžských, krátce po svém nástupu do úřadu, roku 1654 prosadil zákon, vylučující Oranžské z vysokých státních funkcí. K jeho největším úspěchům patřilo uzavření míru s Anglií roku 1654, druhý mír s Anglií roku 1667 (smlouva v Bredě) a vytvoření trojaliance s Anglií a Švédskem roku 1668. Jeho vláda byla republikánská a oponovala monarchistickým snahám oranžistů. Proti nim byl namířen de Wittův edikt z roku 1667, zakazující spojení funkcí hlavy státu a vrchního velitele vojsk pod jednu osobu. Spolupracovníkem a rádcem Johana de Witta byl jeho bratr, finančník a dodrechtský starosta Cornelis de Witt. Vláda de Wittů se opírala především o vrstvu obchodníků, finančníků a velkých pozemkových vlastníků, naopak vojskem, námořníky a městskou chudinou byli bratři nenáviděni.
Osud Johana a jeho bratra se naplnil po vpádu francouzských a anglických vojsk do Nizozemska roku 1672. Jejich politika dorozumění s Francií vyvolala v Nizozemí velkou nespokojenost, jíž dokázal využít Vilém III. Oranžský, prosazený svými stoupenci jako vrchní velitel nizozemských vojsk. Vilém krátce nato nechal nepopulárního Cornelise de Witta uvěznit v Haagu. Když Johan vyjednával o propuštění svého bratra, kolem věznice se srotil dav, demonstrující za okamžité potrestání de Wittů. Oranžistický důstojník Cornelis Tromp vedl dav do útoku proti věznici, při němž byli de Wittové vyhozeni z okna, jejich těla pověšena na šibenici a rozsápána, lidé prý dokonce jejich části snědli.[2]
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johan de Witt na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ a b ECARTICO. Dostupné online. [cit. 2023-09-02].
- ↑ Jonathan I. Israel (1995) The Dutch Republic: Its Rise, Greatness and Fall 1477-1806 Oxford University Press ISBN 0-19-820734-4
Literatura
editovat- Herbert H. Rowen, John de Witt, grand pensionary of Holland, 1625-1672. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1978.
