Wikipedie

Letov Š-28

československý průzkumný a bombardovací letoun

Letov Š-28 a Š-128 byly průzkumné a cvičné letouny, které vyráběla na přelomu 20. a 30. let 20. století československá Vojenská továrna na letadla Letov.[1]

Letov Š-28/Š-128
Letov Š-28.1, prototyp (1928)
Letov Š-28.1, prototyp (1928)
Určeníprůzkumný, pozorovací letoun
PůvodČeskoslovensko
VýrobceLetov
ŠéfkonstruktérAlois Šmolík
První letčervenec 1928
Zařazeno1928
Charaktervyřazen z provozu
UživatelČeskoslovensko
Výroba1928–1934
Vyrobeno kusů20 (1 Š-28 + 19 Š-128)
Vyvinuto z typuŠ-16
VariantyŠ-28, Š-128, Š-128SM
Další vývojŠ-228, Š-228E, Š-328
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Letov Š-28, prototyp (Letectví, únor 1950)

Vznik a vývoj

editovat

Vývoj těchto letadel začal již v roce 1928 návrhem průzkumného dvouplošníku Š-28. Konstrukce Aloise Šmolíka vycházela z prvního, celokovového letounu Letov Š-16 (1926), jako jeho zmenšená varianta. Ministerstvo národní obrany (MNO) si objednalo prototyp s dodací lhůtou do 31. prosince 1928. Stroj měl být osazen novým motorem Walter Castor I (1928) Akciové továrny automobilů Josef Walter a spol., ale vzhledem k opožděné dodávce tohoto motoru byl první prototyp Š-28.1 zalétán až v červenci 1929. Motor Walter Castor se však ukázal pro tuto konstrukci jako výkonově nedostačující, proto další stroje nebyly MNO objednány.[2] Š-28 bylo první a jediné letadlo Letov poháněné tímto, jinak velmi úspěšným motorem Walter. Zkoušky ukázaly, že výkon motoru 176 kW (240 k) již v té době nestačil pro vojenský, bojový letoun.[1] Čas výstupu 3 min. do 1000 m ještě vyhovoval, ale 41 min. a 37 vteřin do 5000 m bylo již armádou neakceptovatelné.[3]

 
Letov Š-28, prototyp s motorem Walter Castor I (1929)

Prototyp Š-28 nedokázal na sebe upoutat pozornost zákazníků (MNO ani v zahraničí) a nešel tedy do výroby. Koncepce Š-28 byla v roce 1930 přepracována a zdokonalena. Tak vznikl poněkud robustnější Š-128, který byl osazen podstatně výkonnějším (330 kW/450 k) motorem Walter Jupiter VI (1929), což byla sublicence Gnome-Rhône Jupiter původního motoru Bristol Jupiter. Tento prototyp měl mnohem robustnější podvozek, bez původní průběžné osy a o něco kratší trup, protože byl silnější a těžší motor posunut poněkud blíže k těžišti letadla.[4] Prototyp tohoto letounu poprvé vzlétl 27. ledna 1931.[5] V tomto provedení (průzkumný a lehký bombardovací) bylo v letech 1932-33 vyrobeno 19 letounů, z nichž 16 bylo používáno československým letectvem.

 
Letov Š-128 s kovovou vrtulí Letov (Letectví, srpen 1931)

V roce 1931 byl původní prototyp Š-128 osazen ještě výkonnějším motorem, Gnome-Rhône Mercure VII (licence Bristol Mercury) s kompresorem a reduktorem o výkonu 345 kW/515 k. Konstrukce letounu byla dále upravena a motor byl osazen první automaticky stavitelnou, dvoupolohovou kovovou vrtulí Letov,[6] typu Hd 30. Vrtulové listy byly vykovány v zápustkách z duralu a vrtulový náboj byl z oceli Poldi Victrix.[7] Letoun byl zanesen 12. září 1931 do civilního, leteckého rejstříku s imatrikulací OK-VOT (Š-128.1).[8] Tovární pilot Jan Anderle byl od 14. září 1931[9] vyslán s tímto letounem na předváděcí turné do pobaltských států a Finska (Riga, Tallinn, Helsinky, Utti), což bylo tradiční odbytiště letounů Letov.[10] Výsledkem této akce byla objednávka čtyř letounů pro estonské vzdušné letectvo. Podmínkou však byly drobné konstrukční úpravy, proto byl tento letoun uváděn v tovární dokumentaci jako Š-128SM.[1]

Zvýšené požadavky na výkonnost letounů pro průzkumnou a pozorovací službu vojenského letectví vedly továrnu Letov k přetvoření letounu Š-128 s motorem Walter Jupiter na typ Š-228 s motorem Mercury VII. (nebo Mercury IV. z roku 1929). Byl to nejnovější článek ve vývojové řadě letounů Š-28, Š-128, Š-228, který vykazoval četné a podstatné konstrukční změny, provedené na základě nejnovějších zkušeností a laboratorních prací.[11] Verze Š-128SM se stala základem pro následující typy Š-228 a Š-228E (1932),[6] od nichž už nebylo daleko ke vzniku jednoho z nejúspěšnějších typu letňanské továrny, k průzkumnému a bombardovacímu Letovu Š-328, který byl poprvé zalétán v červenci 1933.

Tyto stroje Š-28 a Š-128 (s pokračováním na Š-228 a Š-328 přes Š-428 až k Š-528) jsou klasickou ukázkou toho, jak takový nadějný letoun postupně zraje v rukách odborníků. Vývoj Š-28 totiž pokračoval a měl úspěšný výstup ve stroji Letov Š-128, jehož si MNO roku 1931 objednalo 16 kusů (kromě toho byly čtyři stroje pod označením Š-228E prodány do Estonska), ale ani tentokrát nebylo MNO s výkonem úplně spokojeno. A tak nakonec 19. července 1933 vzlétl prototyp mnohem dokonalejší verze – Letov Š-328.1, vybavený skvělým motorem Bristol Pegasus II-M2, který vyráběla v licenci firma Walter v Jinonicích jako Walter Pegas II-M2.[12]

 
Letov Š-128 (OK-VOT) na letišti v Tallinnu (Letectví, listopad 1931)

Popis letounu

editovat

Letoun Š-128 byl dvoumístný jednomotorový vzpěrový dvouplošník s otevřenými prostory osádky, s kokpity v tandemovém uspořádání. Kostra trupu, svařená z ocelových trubek, byla potažena plátnem. V přední části byla kostra kryta hliníkovými plechy. Rovněž kovová kostra křídel byla potažena plátnem. Křídla byla rozepřena dvěma páry vzpěr, jednou svislou a jednou sestavou ve tvaru písmena N, navíc mezi křídly a trupem byly napínací dráty. Horní křídlo bylo neseno nad trupem krátkým baldachýnem z ocelových trubek. Pohonnou jednotku Š-28 a Š-128 tvořil motor Walter Castor I (sedmiválcový vzduchem chlazený hvězdicový) resp. Walter Jupiter VI (devítiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor) osazený dvoulistou nestavitelnou dřevěnou vrtulí. Pro spojení se zemí mohl být Š-128 v prostoru pozorovatele vybaven radiostanicí vz. 26, popřípadě vz. 26/34.[2]

Konstrukční změny draku letounu Š-128 oproti Š-28 postihly konce křídel, které dostaly aerodynamicky vhodnější tvar a podvozek, jenž se rozdělil na dvě samostatné podvozkové nohy s podpěrami. Zároveň byl původně netlumený podvozek vybaven pryžovými tlumiči. Celkově byl letoun konstrukčně zesílen a vybaven dvojnásobným počtem příhrad trupu, přičemž poslední příhrada před prostorem střelce byla doplněna plátem ze zesíleného plechu a sloužila jako primitivní pancéřování především proti střepinám.[5]

Použití

editovat

Prototyp letounu Š-28.1 byl předán československému letectvu jako výcvikový stroj. Vlastnosti stroje zřejmě nejlépe vystihla přezdívka "holub mírný", kterou si vysloužil v Letovu i mezi armádními letci. Nejprve sloužil u cvičné letky Leteckého pluku 1 v Praze do roku 1934 a potom tři roky u cvičné letky Leteckého pluku 2 v Olomouci. V roce 1937 letoun získala pobočka Masarykovy letecké ligy z Olomouce. Mechanici MLL letoun přestavěli jako dopravní letadlo pro pilota a čtyři cestující. S imatrikulací OK-LOH přidělenou 4. srpna 1937 sloužil k vyhlídkovým letům Hanáckému aeroklubu Olomouc[13] až do havárie v srpnu 1938.[1] Letoun byl vymazán z leteckého rejstříku 24. srpna 1938.[14]

V říjnu 1932 (4 letouny) a listopadu 1933 (12 letounů) byly ze strany MNO předloženy 2 objednávky na celkem 16 letounů Š-128. Tyto vojenské zakázky jsou označovány jako nouzová práce pro udržení zaměstnanosti ve Vojenské továrně na letadla.[15] První sérii letadel Š-128 (výr. č. 2-5) převzala v listopadu 1933 cvičná letka Leteckého pluku 1. Druhá série letadel (výr. č. 6-17) předaná v prosinci 1934 sloužila u cvičné a 14. letky Leteckého pluku 2. V letech 1936-38 byly po haváriích odepsány ze stavu stroje výr. č. 15 (5.12.1935), 16 (3. 6.1937) a 11, ale ostatní stroje sloužily spolehlivě až do mobilizace. Potom většinou sloužily u Leteckého pluku 3 v Nitře a část byla uskladněna. Po zániku Česko-Slovenska zůstalo u již bývalé 15. a 64. letky 3. Leteckého pluku 4-5 letounů Š-128. Poslední Š-128 byl Slovenskem vyřazen v roce 1941. Luftwaffe po 15. březnu 1939 zabavila 10 Š-128, ale není příliš pravděpodobné, že byly v Luftwaffe využívány. Několik letounů z 10 zabavených bylo uváděno ve stavu ještě na počátku roku 1940.[2]

Poslední dva vyrobené letouny Š-128 (výr. č. 18 a 19) si ponechala pro potřeby dalšího vývoje továrna Letov.[5]

Varianty

editovat
  • Š-28 - prototyp s motorem Walter Castor I, 1 letoun
  • Š-128 - prototyp a sériové provedení s motorem Walter Jupiter VI s dřevěnou vrtulí, postaveno 19 letounů
  • Š-128SM - přestavěný prototyp Š-128 s motorem GR Mercure VII s kovovou vrtulí, potom postaveny 4 letouny pro Estonsko (Š-228E). "Estonské" letouny byly vybaveny originálními motory GR Mercure VII, přestože továrna Walter měla od roku 1931 sublicenci k výrobě těchto motorů (Walter Merkur IRC), ale ta nedovolovala prodej do třetích zemí.

Uživatelé

editovat

Specifikace

editovat

Data pro letouny Š-28/Š-128/Š-128SM podle[1][2][5][6]

Technické údaje

editovat
Typ Š-28 Š-128 Š-128SM
Provedení prototyp série série
Rok zavedení 1929 1931-1934 1931-1932
Posádka 2 2 2
Rozpětí (m) 13,20 13,20 13,20
Délka (m) 9,90 9,03 9,50
Výška (m) 3,12 3,20 3,20
Nosná plocha (m2) 40,00 39,18 39,18
Plošné zatížení (kg/m2) 39,6 54,9 54,1
Hmotnost prázdného letounu (kg) 942 1308 1478
Vzletová hmotnost (kg) 1585 2150 2121
Typ motoru Walter Castor I Walter Jupiter VI GR Mercure VII
maximální výkon motoru 191 kW/260 k 399 kW/543 k 412 kW/560 k
nominální výkon motoru 176 kW/240 k 330 kW/450 k 368 kW/500 k
Vrtule dvoulistá, dřevěná dvoulistá, dřevěná dvoulistá, kovová

Výkony

editovat
Typ Š-28 Š-128 Š-128SM
Maximální rychlost (km/h) 195 212 258
Cestovní rychlost (km/h) 160 180 230
Dostup (m) 5300 5700 7300
Čas výstupu (min) na výšku (m) 3´ do 1000 m 12´ do 4000 m 11,75´ do 4000 m
Dolet (km) 650 750 800

Výzbroj (Š-128)

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 52–53, 246–247, 270–271, 274–275, 307, 314. 
  2. ↑ a b c d e ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978--80-206-1576-3. S. 163–166, 222–223. 
  3. ↑ Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech - Letov Š-28. 1. vyd. Praha XVII - Jinonice: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, 1933. 140 s. S. L48. 
  4. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1919-1939. Letectví. Únor 1951, roč. 27. (1951), čís. 2, s. 82–86. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d MAŘÍK, Tomáš. Letov Š-128 [online]. Nelahozeves: Občanské sdruženi valka.cz, 2006-10-05 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c FLIEGER, Jan. Letov Š-228E [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-01-15 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ BOETTNER, ing. Výroba kovových vrtulí v ČSR. Letectví. Srpen 1931, roč. XI. (1931), čís. 8, s. 278–281. Dostupné online. 
  8. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Š-128 - OK-VOT [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ ANDERLE, Jan. Na sever s letounem Š-128. Letectví. Listopad 1931, roč. XI. (1931), čís. 11, s. 409–410. Dostupné online. 
  10. ↑ ANDERLE, Jan. Na severu. Letectví. Prosinec 1931, roč. XI. (1931), čís. 12, s. 440–442. Dostupné online. 
  11. ↑ H, . Zvědný a pozorovací letoun „Letov“ Š-228. Letectví. Srpen 1932, roč. XII. (1932), čís. 8, s. 204–205. Dostupné online. 
  12. ↑ KOLÁČEK, Luboš Y. Staletá sláva Letova z Letňan [online]. Praha: Internetový portál Trade News (Agentura Antecom), 2015-02-27 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ TITZ, Zdeněk. Stručná historie Hanáckého aeroklubu Olomouc [online]. Olomouc: Hanácký aeroklub, 2015 [cit. 2020-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-10. 
  14. ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Š-28 - OK-LOH [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ Vojenská továrna na létadla [online]. vrtulnik.cz, 2020-02-13 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Historie továrny Letov, s. 20–60. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Na obranu republiky (1934–1939), s. 117–172. 
  • KAREŠ, M., KITVEL, T. Letov Š-228E a estonské vojenské letectvo, Plzeň, 2008
  • FIDLER, J., SLUKA, V. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-38, Libri 2006. ISBN 80-7277-256-2.
  • VRANÝ Jiří: Letov Š-328: Od Š-28 po Š-528. 1, Jakab, 71 s., ISBN 978-80-239-3930-9

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Letov_Š-28&oldid=23704663“