Petr I. Kastilský
Petr I. Kastilský nazývaný Krutý nebo Právoplatný (španělsky Pedro I el Cruel, 30. srpna 1334 Burgos – 23. března 1369 Montiel) byl král Kastilie a Leónu a Galicie v letech 1350 až 1369. Byl posledním králem z burgundsko-ivrejské dynastie.
| Petr I. Kastilský | |
|---|---|
| král Kastilie a Leonu | |
 | |
| Narození | 30. srpna 1334 Burgos |
| Úmrtí | 23. března 1369 (ve věku 34 let) Montiel |
| Pohřben | Katedrála v Seville |
| Předchůdce | Alfons XI. |
| Nástupce | Jindřich II. |
| Manželky | Blanka Bourbonská Juana de Castro Marie z Padilly |
| Potomci | Beatrix Kastilská Konstancie Kastilská Isabela Kastilská Alfons Kastilský Jan Kastilský |
| Rod | Burgundsko-Ivrejská dynastie |
| Otec | Alfons XI. |
| Matka | Marie Portugalská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatByl jediným přeživším synem kastilského krále Alfonse XI. a jeho ženy Marie Portugalské. Alfons XI. se svou zákonitou chotí zplodil dva syny a pak se již zdržoval u své metresy Eleonory z Guzmánu, která mu dala deset dětí; jedno z nich byl syn Jindřich z Trastámary, o rok starší než Petr a jeho pozdější soupeř o trůn.
Alfons XI. zemřel při obléhání Gibraltaru roku 1350 na mor a na trůn nastoupil šestnáctiletý Petr. Pokračoval v otcových šlépějích a svou podporou měšťanstva proti sobě popudil šlechtu a klér. Novou složkou státní správy se stali Židé, hlavním královým pokladníkem se stal Samuel Halevi z Toleda. Daňové reformy, které měly zabránit zneužívání moci šlechtou a královskými úředníky a nařízení týkající se majetku královského, klášterního, panského a soukromého se králi staly osudnými.[1]
| „ | ...v hlavě měl plno podivných myšlenek a bouřil se proti všem předpisům a nařízením církve... Byl to krutý člověk a měl odporné sklony, takže se ho každý bál a každý ho podezíral z nejhoršího... | “ |
| — Jean Froissart[2] | ||
Od roku 1356 do roku 1361 Petr válčil s Aragonií ve „válce dvou Pedrů“, ve které neukázal žádné schopnosti nebo odvahu. Aragonii podporovala Francie, což si Petr zapříčinil sám zapuzením Blanky Bourbonské, v boji proti němu se angažoval také jeho nevlastní bratr Jindřich z Trastámary.[3] Soudobí kronikáři připisují králi během tohoto období sérii vražd.
| „ | Zabil mnoho ctných lidí, mnohé bez příčiny, za to, že mu dali dobrou radu, a jiné jen kvůli nepatrnému podezření. Proto se mnoho šlechticů ze strachu před smrtí vzdálilo od dvora. Nikdo nebyl v jeho blízkosti v bezpečí, byť mu dobře sloužil a získal od něho privilegia a pocty... | “ |
| — Fernão Lopes[4] | ||
V roce 1366 vypukla občanská válka a města se rozdělila na příznivce měšťanstva (Burgos, Zamora, Sevilla atd.) a příznivce šlechty či církve (Toledo, Salamanca aj.) Šlechta si našla jako kandidáta na trůn Jindřicha z Trastámary, protože ten, kdo „dobře svému lidu vládne a chrání jej, ten skutečně je králem, druhý budiž vypuzen“.[5] Jindřich byl podporován Francií a stál v čele početného žoldnéřského vojska společně s Bertrandem du Guesclinem. Petra podporovala Anglie; v čele anglického vojska stál Černý princ. Petr uprchl i se svou pokladnicí a dcerami do sousedního Portugalska, kde byl chladně přijat svým strýcem králem Petrem I. Odtud pokračoval do Galicie a pak do anglického Gaskoňska.
Konflikt skončil v březnu 1369 Petrovou smrtí. Bratr Jindřich jej v osobním souboji zabil dýkou a dosedl po něm na kastilský trůn. Musel však čelit nárokům na trůn, jež vznášely a prosazovaly dcery Petra I. ze vztahu s Marií z Padilly; řešení přinesl až sňatek vnuka Jindřicha z Trastámary Jindřicha s vnučkou Petra I. (dcerou jeho starší dcery Konstancie) Kateřinou z Lancasteru.
Manželský život
editovatPetr měl být původně zasnouben s anglickou princeznou Isabelou,[6] k dohodě však nedošlo, a proto se měl oženit s její mladší sestrou Johanou, která na cestě do Kastilie roku 1348 zemřela v Bordeaux na mor.[7] 3. června roku 1353[8] se mladý král na nátlak své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra a přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V. V tu dobu však byl pravděpodobně již ženatý se svou milenkou Marií z Padilly. S mladičkou Blankou strávil pouhých pár dní[3] a pak ji nechal zapudil – poslal ji nejdříve ke své matce do Mediny-Sidonia, posléze ji nechal ji zavřenou na hradě v Arévalu[9] a nakonec v pevnosti v Toledu a vrátil se opět ke své milence Marii, jež mu již porodila dceru Beatrix.
| „ | A zatímco poslové jeli dojednat svatbu, zvolil si král jako svoji favoritku Maríu de Padilla... Král k ní zahořel takovou vášní, že po příjezdu Blanky již neměl v úmyslu se s touto paní oženit... | “ |
| — Fernão Lopes[10] | ||
To vše vyvolalo odpor části šlechty, včetně tří jeho nevlastních bratří, synů Eleonory de Guzmán Jindřicha, Fadriqua a Tella, i Juana Alfonsa de Alburquerque, který po nešťastném sňatku, jenž pomáhal zosnovat, ztratil přízeň krále, i Pedrovy vlastní matky Marie Portugalské.
Francouzský dvůr se cítil Blančiným zapuzením pochopitelně uražen a uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II. podal stížnost k papeži Inocencovi VI. Výsledkem byla Petrova exkomunikace. Reagoval na ni tím, že nechal manželství prohlásit za neplatné a roku 1354 se oženil znovu[10] s Juanou de Castro, dcerou hraběte Pedra de Lemos, kterou však záhy zapudil rovněž, stačil s ní však zplodit syna. Poté se vrátil ke své původní milence a údajné manželce Marii z Padilly.
Roku 1361 byla nešťastná uvězněná Blanka Bourbonská na králův příkaz zavražděna.[9] Téhož roku zemřela i Marie z Padilly, pravděpodobně jako oběť moru. Petr ji posmrtně při zasedání kortesů nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[11]
Potomci
editovat- s Marií z Padilly
- Beatrix (1353–1369), jež měla zdědit kastilský trůn po svém otci, zemřela však v tomtéž roce jako on
- Konstancie (1354–1394) ∞ 1371 Jan z Gentu, vévoda z Lancasteru
- Isabela (1355–1392) ∞ 1372 Edmund z Langley, vévoda z Yorku
- Alfonso (1359–1362)
- s Juanou de Castro
- Jan Kastilský, jako možný pretendent trůnu byl celý život internován na hradě v Sorii
Kromě těchto legitimních nebo za legitimní považovaných dětí měl i řadu levobočků.
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dějiny Španělska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-117-4. S. 179.
- ↑ FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. S. 184.
- ↑ a b Dějiny Španělska, str.184
- ↑ LOPES, Fernão. Kronika vlády krále Dona Pedra I.. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0231-4. S. 34.
- ↑ Dějiny Španělska, str.180
- ↑ LEBE, Reinhard. Království jako věno, sňatková politika v dějinách. Praha: Brána, 1999. ISBN 80-7243-059-9. S. 17.
- ↑ TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha: BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. S. 235.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 2010-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-04-27.
- ↑ a b Lopes, str. 36
- ↑ a b Lopes, str. 35
- ↑ Lopes, str. 114
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr I. Kastilský na Wikimedia Commons - [1]
| Předchůdce: Alfons XI. |
|
Kastilský a leónský král 1350–1366 |
|
Nástupce: Jindřich II. |
| Předchůdce: Jindřich II. |
|
Kastilský a leónský král 1367–1369 |
|
Nástupce: Jindřich II. |
