Wikipedie

Rudolf z Lichtenštejna

Rakouský šlechtic, generál a nejvyšší hofmistr, rytíř řádu Zlatého rouna. Narozen 18. 4. 1838 ve Vídni, zemřel 15. 12. 1908 v Moravském Krumlově. Vlastnil rozsáhlý majetek na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny). Zemřel bezdětný

Rudolf kníže z Lichtenštejna (německy Rudolf Eugen Ferdinand Karl Fürst von und zu Liechtenstein, Herzog von Troppau und Jägerndorf, Graf von Rietberg) (18. dubna 1838 Vídeň – 15. prosince 1908 Moravský Krumlov)[1]) byl rakouský šlechtic, generál a dvořan z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v armádě a nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva. Na přelomu 19. a 20. století zastával důležité funkce u císařského dvora ve Vídni, kde byl nejvyšším štolbou (1892–1896) a nejvyšším hofmistrem (1896–1908), byl též rytířem Řádu zlatého rouna (1892). V roce 1899 zdědil titul knížete a vlastnil rozsáhlý majetek na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny). Zemřel bezdětný jako poslední potomek moravskokrumlovské větve Lichtenštejnů.

Rudolf kníže z Liechtensteinu
2. kníže z Liechtensteinu (moravskokrumlovská sekundogenitura)
Ve funkci:
16. ledna 1899 – 15. prosince 1908
PředchůdceKarel Rudolf z Liechtensteinu
Nástupcekarlovská linie vymřela
Doživotní, od roku 1899 dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1897 – 15. prosince 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci:
1896 – 15. prosince 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceKonstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu
NástupceAlfréd z Montenuova
Nejvyšší štolba císařského dvora
Ve funkci:
1892 – 1896
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceEmerich z Thurn-Taxisu
Nástupceúřad neobsazen, od roku 1909 Ferdinand Vincenc Kinský z Vchynic a Tetova
Velitel císařské gardy
Ve funkci:
1893 – 1908
PředchůdceEmerich z Thurn-Taxisu
NástupceAlexandr Uexküll-Gyllenband
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1892 – 15. prosince 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komorník
Ve funkci:
1862 – 15. prosince 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
Narození18. dubna 1838
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. prosince 1908 (ve věku 70 let)
Moravský Krumlov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníLichtenštejnská hrobka v Moravském Krumlově
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
RodičeKarel František z Liechtensteinu (1790–1865) a
Františka Bruntálská z Vrbna (1799–1863)
Příbuzníbratr: Karel Rudolf z Liechtensteinu (1827–1899)
sestra: Anna z Liechtensteinu (1820–1900)
švagr: Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1803–1859)
sestra: Alžběta z Liechtensteinu (1832–1894)
švagr: Hugo Karel František ze Salm-Reifferscheidt-Raitzu (1832–1890)
sestra: Františka z Liechtensteinu (1833–1894)
švagr: Josef z Arenbergu (1833–1896)
sestra: Marie z Liechtensteinu (1835–1905)
švagr: Ferdinand Bonaventura Kinský z Vchynic a Tetova (1834–1904)
Profesevoják, politik
Ocenění1892 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1094)
1896 Řád sv. Štěpána
CommonsPrince Rudolf of Liechtenstein (1908)
poslední mužský člen moravskokrumlovské větve Liechtensteinů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Princ Rudolf z Lichtenštejna
 
Úmrtní oznámení knížete Rudolfa z Lichtenštejna v dobovém tisku

Pocházel z moravskokrumlovské větve knížecího rodu Lichtenštejnů, narodil se jako mladší syn generála prince Karla z Lichtenštejna (1790–1865) a Františky, rozené hraběnky Bruntálské z Vrbna (1799–1863). Jako kadet vstoupil v roce 1856 do armády a rychle postupoval v hodnostech, již v roce 1863 byl majorem a v letech 1863–1868 pobočníkem císaře Františka Josefa.[2] V roce 1870 dosáhl hodnosti plukovníka,[3] ale od roku 1874 již aktivně v armádě nesloužil, bez služebního zařazení žil ve Vídni, ale zúčastňoval se společenských aktivit u císařského dvora, kde později zastával vysoké funkce. V letech 1892–1896 byl císařským nejvyšším štolbou a téhož roku obdržel Řád zlatého rouna. V letech 1896–1908 zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra[4] s rozsáhlými kompetencemi,[5] jako přední císařský dvořan měl důležitou úlohu při pohřbu zavražděné císařovny Alžběty nebo při rodinné krizi spojené s morganatickým sňatkem následníka trůnu Františka Ferdinanda (1900). Mimo aktivní službu nadále postupoval v armádních hodnostech, byl jmenován generálmajorem (1891), polním podmaršálem (1895) a k datu 1. května 1904 nakonec generálem jezdectva (1904).[6][7] Jako nejvyšší štolba byl zároveň kapitánem císařské gardy rejtarů,[8][9] ve funkci nejvyššího hofmistra byl později plukovníkem všech císařských gard.[10]

Majetek

editovat
 
Zámek Moravský Krumlov

Po starším bratru Karlovi zdědil v roce 1899 titul knížete a stal se dědičným členem panské sněmovny. Zároveň převzal všechen majetek moravskokrumlovské větve rodu, jednalo se o čtyři velkostatky na jižní a severní Moravě (Moravský Krumlov,[11] Velké Losiny, Hostim[12] a Budkov). Největší podíl připadal na Moravský Krumlov s rozlohou 7 808 hektarů půdy, následovaly Velké Losiny s 6 405 hektary pozemků. K velkostatku Hostim-Boskovštejn náleželo 3 190 hektarů a k nedalekému Budkovu na rozhraní jižní Moravy a Vysočiny patřilo 1 731 hektarů půdy. Na velkostatcích Moravský Krumlov a Velké Losiny převažovaly lesní porosty, zatímco na jihomoravských statcích Hostim a Budkov dominovaly louky a pole se zemědělskou produkcí. Ke všem velkostatkům patřila řada průmyslových provozů, jako byly mlýny, cihelny, parní pily nebo vápenky. Celkově Rudolf z Lichtenštejna vlastnil na Moravě přibližně 20 000 hektarů půdy, centrální správa velkostatků sídlila v Moravském Krumlově.[13] Když ze zdravotních důvodů postupně rezignoval na povinnosti spojené s výkonem funkce nejvyššího hofmistra, usadil se trvale na zámku v Moravském Krumlově.[14]

Zemřel na zámku v Moravském Krumlově a jako poslední z rodiny byl pochován do rodové hrobky poblíž kostela Všech svatých.[15] Jím vymřela moravskokrumlovská větev Lichtenštejnů[16] a majetek byl rozdělen mezi potomstvo jeho sester. Největší podíl v podobě Moravského Krumlova zdědili Kinští, Hostim převzali Trauttmansdorffové a Budkov Salmové. Jediný majetek zůstal nadále v majetku Lichtenštejnů a přešel na vládnoucí větev rodu (Velké Losiny).[17]

Tituly a ocenění

editovat
 
Hrobka Lichtenštejnů v Moravském Krumlově

Jako příslušník knížecího rodu užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht), po starším bratrovi zdědil v roce 1899 titul knížete. V roce 1862 byl jmenován c. k. komořím[18] a ve funkci nejvyššího štolby obdržel titul c. k. tajného rady (1892).[19] V roce 1892 byl zároveň jmenován rytířem Řádu zlatého rouna,[20][21] v roce 1896 získal velkokříž Řádu sv. Štěpána.[22] Jako dlouholetý vysoký dvorský hodnostář obdržel také řadu vyznamenání od zahraničních panovníků.[23] Mimoto byl od mládí čestným rytířem Maltézského řádu a od roku 1904 čestným majitelem dragounského pluku č. 10 dislokovaného v Krakově.[24][25]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat


Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Matrika zemřelých 1859–1945, rok 1908, Moravský Krumlov (číslo knihy 14278), pag. 268 [online]. [cit. 2022-04-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 63 dostupné online
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 168 dostupné online
  4. ↑ Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 43, 1001 dostupné online
  5. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta rakouského císařství; Praha, 2006; s. 25–26 ISBN 80-86781-08-9
  6. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. ↑ Služební postup Rudolfa z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Anton: Die k.k. bezw. k. u. k. Generalität; Oesterreichisches Stattsarchiv; Wien, 2007, s. 105 dostupné online
  8. ↑ Přehled kapitánů císařské gardy rejtarů in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 58 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 13 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 15 dostupné online
  11. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 148 ISBN 80-85983-16-8
  12. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 221 ISBN 80-85983-14-1
  13. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1903; s. 21–22, 55, 79–81, 172–173 dostupné online
  14. ↑ KOHOUTOVÁ, Lucie: Lichtenštejnové v Moravském Krumlově (bakalářská práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2017, s. 60–62 dostupné online
  15. ↑ Pohřebiště Lichtenštejnů na webu royaltyguide.com dostupné online
  16. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl Jižní Morava; Praha, 1981; s. 165
  17. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl Severní Morava; Praha, 1983; s. 266
  18. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 118 dostupné online
  19. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 187 dostupné online
  20. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  21. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1991; s. 274
  22. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 63 dostupné online
  23. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Rudolfa z Lichtenštejna in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 15 dostupné online
  24. ↑ Přehled majitelů 10. dragounského pluku in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 682 dostupné online
  25. ↑ Dragounský pluk č. 10 na webu valka.cz dostupné online

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_z_Lichtenštejna&oldid=24121573“