Přeskočit na obsah

Úranos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Úranos
ChoťGaia[1]
DětiAfrodíté
Brontés
Steropés
Eurymedon
Alkyoneus
Alpos
… více na Wikidatech
RodičeChaos[2], Aithér[2][1] a Ofión a Hémerá[3] a Gaia[3][1]
PříbuzníOurea a Pontos (sourozenci)
Anterós, Deimos, Erós, Fobos, Harmonia, Hímeros, Hermafrodítos, Hymén, Priapos, Rhodos, Eryx, Týché, Peithó, Aineiás, Polykaón (syn Bouta), Golgos, Adrestia, Grácie a Lirnos (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Řecké božstvo
Tellus, římská bohyně ztotožněná s Gaiou, s čtyřmi dětmi, pravděpodobně ročními obdobími, ve společnosti Aióna-Úrana, synkretická mozaika z italského města Sentinum, přibližně 200–250 n. l., mnichovské muzeum Glyptothek.
Kastrace Urana: freska od Giorgia Vasariho a Christofana Gherardiho, cca 1560 (Sala di Cosimo I, Palazzo Vecchio, Florencie)
Tycho Brahe: Bůh Úranos

Úranos (latinsky Caelus) je v řecké mytologii první bůh nebes a nebe samo. Řecký výraz pro tohoto boha (Οὐρανός) byl také výrazem pro nebe. Po prvopočátečním Chaosu se zmocnil vlády nad světem.

Byl zrozen samotnou Gaiou – Zemí. Když Úranos ovládl svět, spojili se v manželství a z něho vzešly děti Titáni:

Později následovali další potomci:

Úranos všechny své děti nenáviděl, zejména Hekatoncheiry, svrhl je do Tartaru, do nitra země, odkud nesměli ven. Matka Gaia ponoukala Titány, aby za to Úrana potrestali a zbavili ho vlády. Nakonec se odhodlal nejmladší Kronos, zbavil ho mužství a vlády a prohlásil se za vládce sám.

Z Úranovy krve zrodila Gaia obry Giganty a Erínye – bohyně pomsty. Podle některých verzí byla posledním jeho potomkem bohyně Afrodíté, zrozená z mořské pěny. Většinou je však uváděn jako její otec Zeus a matkou bohyně Dióna.

U Římanů se stal z Úrana Uranus, bůh nebe a otec Saturna, který byl ztotožněn s řeckým Kronem. Bůh Calus patří až do císařské doby.

Starořecká báje o bohu jménem Úranos může souviset s bájí staroindickou, kde by mu přibližně odpovídal bůh Varuna. Uvažovalo se dokonce o etymologické souvislosti, ta však není považovaná za pravděpodobnou.

Manželky / děti

[editovat | editovat zdroj]

Všechny své potomky zplodil Uranus s Gaiou, kromě Afrodíté, která se zrodila z mořské pěny oplodněné genitáliemi vykastrovaného Urana. Seznam jeho potomků, včetně druhového zařazení:

První děti

[editovat | editovat zdroj]

Titáni, starší bohové

  1. Okeanos, nejstarší z titánů
  2. Koios
  3. Kríos
  4. Hyperion
  5. Iapetos
  6. Mnémosyné
  7. Foibé
  8. Rheia
  9. Téthys
  10. Theia
  11. Themis
  12. Kronos, nejmladší z titánů, sesadil Urana. Pak byl sám sesazen Diem, svým nejmladším potomkem.

Další děti

[editovat | editovat zdroj]

Kyklopové, jednoocí giganti

  1. Brontés
  2. Steropés
  3. Argés

Hekatoncheirové

  1. Briareós
  2. Kottos
  3. Gyés

Potomci z Úranovy krve

[editovat | editovat zdroj]

Erínye, tři Fúrie

  1. Alléktó
  2. Megaira
  3. Tísifoné

Giganti

  1. Alkyoneus
  2. Athos
  3. Klytios
  4. Enkelados
  5. Echión

Potomci z pěny, po kastraci

[editovat | editovat zdroj]

6 Melia, hamadryáda jasanu[zdroj?]

  1. Afrodíté

Planeta Uran

[editovat | editovat zdroj]

Po bohu Úranovi byla pojmenována planeta Uran, kterou 13. března 1781 dalekohledem objevil astronom William Herschel. Ten ji původně pojmenoval Georgium Sidus (Hvězda krále Jiřího) podle tehdejšího britského panovníka Jiřího III. Tento název nebyl přijat astronomy v ostatních částech Evropy. Například Francouzi přišli s pojmenováním po objeviteli. Německý astronom Johann Elert Bode navrhl název Uran jako logické pokračování[pozn. 1] názvů tehdy známých planet sluneční soustavy.[4] Tento název se začal postupně prosazovat i v Anglii a nejpozději od roku 1850 plně nahradil dříve užívaný název.

Název planety Uran byl inspirací pro německého chemika Martina Heinricha Klaprotha, který v roce 1789 objevil a pojmenoval chemický prvek uran.

  1. Úranos byl otcem Krona, Kronos (Saturn) byl otcem Dia, Zeus (Jupiter) byl otcem Área (Mars), Afrodíté (Venuše) a Herma (Merkur). Zatímco názvy dříve objevených planet jsou odvozeny od římského božstva, Uran je řeckého původu.
  1. a b c Encyclopedia of Ancient Deities. Jefferson: McFarland & Company. 2000. ISBN 0-7864-0317-9.
  2. a b titánomachie.
  3. a b Hésiodos: Θεογονία.
  4. Objev planety Uran. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2016-03-13 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]